Return of the Obra Dinn: Dohráno, 10 z 10

Přiznám se bez mučení, že bez nápovědy na Internetu bych Obra Dinn nedohrál. Poznávat čínské námořníky podle bot mě opravdu nenapadlo. Jednoho vousatého námořníka jsem podle podoby považoval za bratra jiného vousatého námořníka. A ve skutečnosti to byl Rus - protože v jedné scéně hrál se dvěma jinými Rusy karty, a ten druhý bratr byl hladce oholený. Tak na to bych nepřišel.
Některé věci jsem trefil náhodou - tu starší ze dvou zbývajících evropských žen (ta třetí, kapitánova manželka, je jasná asi tak od páté minuty hry) jsem správně určil jako vdanou, i když jsem si nevšiml, že v jedné scéně je vidět se snubním prstenem. Vlastníkem tajemné knihy byl lodní doktor, a proto jsou uprchlíci z lodi asi v Africe. Jasné jak facka - akorát že jsem si toho nevšiml. Jo a ten námořník potetovaný od hlavy až k patě je Papuánec a ne Francouz - toho jsem si všimnout mohl a měl.

Return of the Obra Dinn je černobílá hra ve 3D, využívající zajímavé techniky ditheringu. 2D screenshoty nedokážou zcela přiblížit, jak sugestivně ve 3D působí. Skvěle funguje jak přítomnost, kdy se loď pohybuje a vrže, stíny se mihotají u střílen a déšť bubnuje na palubu, tak i scény smrti ve zmrazeném čase - kdy je možné sledovat dráhu střely a zkoumat, který z pěti střelců nakonec zasáhl nebohého neprávem odsouzeného Číňana.
Propojte si to s mechanikou hodinek a řetězení jednotlivých scén. Každý ze záběrů znamená, že v tu chvíli někdo zemřel - ale daný záběr obshauje stopy vedoucí k někomu jinému. Sledujete mladého lodníka (jak se proboha do češtiny překládá midshipman?), kterého vidíme umírat, a pak ho sledujeme plazit se zpět v čase záběr po záběru až k muži, který ho bodl nožem. O palubu výše v tu chvíli někoho zabili nožem - a jen díky tomu můžeme vidět, kdo držel vražedný nůž.
Anebo chaotický souboj s obřími kraby. Ubohý zraněný námořník se zkrvavený plíží chodbou, aby pak koupil přes zeď omylem střelu od střelce, kterého na daném záběru nelze identifikovat, ale na záběru o tři vteřiny starším už to jde.

Atmosféra ve hře by se dala krájet, balit do krabic a prodávat na kila. Proč to všechno tak skvěle funguje? Má to vynikající příběh. Skvělou zajímavou zápletku. Super nazvučení. Inovativní a nikdy neviděné mechaniky - knihu, hodinky, zamrazení scén smrti. Unikátní grafické řešení. A bezvadnou hudbu. Pro každou kapitolu je tu jiné téma, které skvěle podkresluje pátrání. Tohle všechno hraje dohromady, navzájem se doplňuje a podporuje.

Return of the Obra Dinn je k dokonalosti vybroušený diamant. Prý se dá dohrát asi tak za čtyři hodiny. Já jsem u toho stávil 10 a půl hodiny. A i když jsem si některé věci musel nakonec najít na Internetu, skvěle jsem si to užil.
Za mě 10 z 10.
P.S. Tady je rozepsaný celý příběh.

Return of the Obra Dinn: Tajemná detektivka z viktoriánské plavby

Na detektivky se rád dívám nebo je čtu. Ve hrách se jim spíš vyhýbám, protože mi většinou nejdou. Nedokážu se dívat na informace perspektivou, kterou předpokládal autor. Vnímám souvislosti jinak, než bych podle autora měl.

Return of the Obra Dinn je něco jiného. Unikátní příběh jedné lodi, která se vypravila na oceán a pak se vrátila zpět bez jediného živého tvora na palubě. Hráč má zjistit, co se stalo s 60 lidmi na palubě - od kapitána přes pasažéry po posledního námořníka.

Zatím nechám stranou unikátní grafiku - která je mimochodem skvělá - a zmíním geniálně vymyšlené pomůcky, které autor dává hráči. Jednak knihu, do které se postupně zaznamenávají zjištěné skutečnosti a kam hráč může přiřazovat jména k jednotlivým tvářím.

A pak magické hodinky, které dokážou ke každé mrtvole zobrazit v čase zamražený okamžik smrti.

Hraní Obra Dinn je jako loupání cibule vrstvu po vrstvě. Člověk prochází jednotlivé zamrazené scény smrti, prohlíží si kdo jak zemřel, kdo byl u toho a co v tu chvíli dělal. Postupně si skládá podivuhodný a tajemný příběh, ve kterém se členové posádky vraždí mezi sebou, posádka plánuje vzpouru, na loď útočí tajemná chobotnice a obří krabi, kouzelné lastury přivolávají z hlubin moře sirény.

Postupné odkrývání příběhu není těžké. Události se sice odkrývají napřeskáčku a většinou proti proudu času, ale to není tak veliký problém. Poměrně snadno jsem si udělal jasno, co se na lodi vlastně stalo a proč.

Mnohem těžší je přiřazení správného jména všem jednotlivým tvářím. Tmavovlasý námořník v čepici s orlím nosem, který přežil až skoro na konec - a vyskytuje se u boje s chobotnicí, ale není na člunech bojujících se sirénami.  Kdo to je? Jak zemřel?

Některé indicie jsou jednodušší. Některá jména přímo zazní v dialozách. Jiná si člověk odvodí. Ten chlapík, co vybíhá z tesařské dílny při scéně s přinášením sirén do lodi (a pak ho propíchne kopí obřího kraba) asi bude tesař. Chlápek v klobouku, který kleje v němčině? Na  lodi není žádný Němec, ale je tam jeden Rakušan - bocman.

Jenomže námořníků je spousta a většina z ncih za celou hru nepromluví, ani o nich nemluví nikdo jiný. Nezbývá než znovu prozkoumávat jedbnotlivé scény a hledat náznaky.

Je radost sledovat, jak se kniha postupně plní správnými informacem. Každé vodítko něco odemyká a něco vysvětluje.