Mount&Blade: Warband: Dobývání hradu

Zkusil jsem dobýt hrad vlastními silami. Posbíral jsem všechny Swadian Knights z posádky svého hradu a  vyrazil na zteč. Bohužel, hrad byl hlídaný docela silnou posádkou Nordského jarla. 

Absolvoval jsem několik pokusů o zteč. Při prvním pokusu se na mě osádka hradu vyřítila v průběhu stavby žebříků. Následovala regulérní bitva, kterou jsem vyhrál, ale bylo to Pyrrhovo vítězství. Na vlastní zteč už jsem neměl a prohrál jsem.

Při druhém pokusu nebyla žádná bitva v terénu, rovnou zteč. A opět žádná obléhací věž, pěkně se mačkat na jediném žebříku. Ani tady jsem neuspěl, dokázal jsem pobít dvě vlny obránců, ale třetí jsem už neustál. 

Zadařilo se mi napotřetí. Ještě jsem posílil armádu a zaútočil. První útok jsme prohráli a stáhli se, naštěstí jsem nebyl zajat. Pak následovalo další obléhání, při kterém se hrstka obránců pokusila o noční protiútok. Bez problémů jsem je rozsekal. Poté už následoval poslední útok na hradby, který skončil mým vítězstvím.

Ačkoliv jsem na hrad útočil sám, král Swadie mi jej jen tak nepřidělil v léno. Prostě jsem seděl v hradu, který mi nepatřil, s třiceti zbylými bojovníky, a kolem se shromažďovali jarlové se svými armádami o sto chlapech. Vyhlídky tedy nic moc. Vzápětí mě maršál Swadie povolal do zbraně, tak mi nezbylo než z dobytého hradu odjet, a za chvíli nechráněný hrad znovu přešel pod vládu Nordů. Suma sumárum jsem z toho neměl nic, pouze jsem ztratil 30 vycvičených rytířů. Bilance tedy celkem prachbídná.

Zjevně to chce hromadit muže, a když už si troufnu na hrad, je dobré útočit na nehlídaný a mít v záloze chlapy, kteří hrad budou hájit. Anebo se zúčastnit dobývání hradů spolu s ostatními lordy.

Docela mě to otrávilo. Tohle tedy není dvakrát player-friendly. Mount&Blade prostě nechce hráči dát nic zadarmo :-/.

Mount & Blade: Warband - Kopí je základ

Tak mám za sebou dalších pár hodin hraní. Prožil jsem pár masivních bitev, účastnil jsem se i dobývání hradu, který jsem pak dostal od krále v léno. Říše Swadie bojuje na život a na smrt s Nordy, severní pohraničí je prakticky neustále pod útokem. Vesnice jsou drancovány a hrady obléhány. Máme lehce navrch, snad díky množství a kvalitě rytířů. Pěchotu mají Nordnové mnohokrát lepší.

Bitvy jsou hodně slušné a zábavné. Klíčem k úspěchu se ukazuje dlouhé kopí: dostat koně do trysku, pak rytiř sám sklopí kopí do bojové polohy a je to "jen" o správném najetí na cíl. Sestřelit kopím nepřátelského jarla je opravdová radost!

Zpravidla se mi podaří kopím sundat jednoho až tři nepřítele, pak musím vzít do ruky meč, protože bojiště plné bojujících je nepřehledné a promíchané. Pokud se dokážu udržet v sedle a v pohybu, je to v pohodě. Jakmile mě ale obklíčí zuřiví Nordové se sekerami a štíty, jdu po chvíli z koně a vzápětí žeru zem.

Tak mám dvě vesnice a hrad, a - a nic. Veškerý přínos je v tom, že jednou za týden dostanu vybrané daně a když tam přijedu, tak se zobrazí jiný text. Jinak nepozoruji veskrze žádný významný rozdil. Pravda, abych nekřivdil: mohu na svém hradě uvěznit zajaté nepřátele a umisťovat tam posádku. Ale nějak k tomu nemám ten správný osobní vztah. Příliš mě to netěší.

Co se bitev týká, nemůžu si opravdu stěžovat. Je to zábavné a pestré. Naopak, pohyb po strategické mapě a víceméně textové konverzace a questy mi přijdou celkem nudné. Nějak to nemá šťávu a je to pořád to jedno stejné. Pomalu mě to přestává bavit. Tak uvidíme, ještě to chvíli budu zkoušet, ale asi se brzy vrátím k Napoleon: Total War.

Mount & Blade: Warband - první dojmy

 Mount&Blade vytvořila dvoumužná turecká firmička TaleWorlds. Poskytli zdarma rozsáhlé demo a dobyli s ním herní svět. Zejména díky unikátnímu bojovému systému, poctivé hratelnosti,  otevřenému světu a široké rozšiřitelnosti. Na Internetu jsou ke stažení rozsáhlé mody od pirátů po antické Řecko (moc pěkně je to vidět v tomhle videu na Youtube). M&B je hra neuvěřitelně bohatá, hráč si v ní může zkusit opravdu leccos. Úžasné je, že herní svět sám žije - říše mezi sebou válčí, lordi vyjíždějí do válek a obléhají hrady, bez ohledu na hráče. Čistá radost!

Mount&Blade Warband je datadiskem. Grafika je trošku víc sexy, umí lépe pracovat se shadery, byť je stále velice jednoduchá a neumělá.Není ovšem divu: engine utáhne rozsáhlé bitvy s desítkami válečníků na koních, a tak na grafické vychytávky nezbývá čas.

Oproti prvnímu dílu má Warband navíc multiplayer - ten si nevyzkouším, příliš mě nezajímá. Údajně umí až 64 hráčů v jedné bitvě. To je dost slušné.

Single player kampaň je stále založena na pohybu po strategické mapě a bitvách na podrobných mapách. Je tu prý více možností - propracovanější obléhání hradů a měst, lepší feudální systém, větší podpora možnosti stát se králem vlastní říše, promakané možnosti dvoření se dámám a sňatku. To všechno potěší.

Mě osobně ale nejvíce zajímají ty bitvy. Po dvou večerech hraní mám pořád smíšené pocity. Na jednu stranu už umím vytrénovat armádu z vesnických buranů až na rytíře, umím vydělat peníze a postarat se o své muže. 

Bohužel však se stále nedokážu vyhnout situaci, kdy náhodou narazím na skupinku nabušených vikingů, dostanu na budku, přijdu o pracně vypiplanou armádu a jdu do zajetí. To nepotěší. V tuto chvíli jsem se propracoval k přijetí za vazala od krále, dostal jsem za odměnu první vesnici (tu nejhorší v celé Swadianské říši), ale moje kdysi skvělá armáda byla rozprášena a zbyly mi jen oči pro pláč. Tak tohle jsem tedy ještě neprostřelil.

Druhý smíšený pocit mám z boje. Je celkem paráda používat různé druhy zbraní, štít, luk, kopí. V pěším boji všechno OK, dokud čelím jednomu dvěma sokům. Pěti chlapům najednou opravdu čelit nedokážu - což je asi správně. Jakmile ale nasednu na koně, je to celé o něčem jiném. Rozhodně zatím ani zdaleka nejsem ta válečná mašina, jakou je možné vidět na Youtube. Naopak, na koni si připadám spíše neohrabaný a mnohem méně efektivní než pěšky. Nedaří se mi zasahovat nepřátele, stojí mě to moc času a moji vojáci jsou mezitím pobiti nepřáteli. Tak uvidíme.