The Witcher 3: Hearts of Stone - Boj o duši a finále DLC

Hlavní přběh DLC Heart of Stone se pomaličku chýlil ke konci. Než jsem se vydal k finále, navštívil jsem Runewrightery z Ofieru a řádně jsem nabušil svou výbavu. Než se u Runewrighterů odemknou nejsilnější runy, stojí to hroznou spoustu peněz. Vydal jsem se ze všech nastřádaných prostředků, ale stál to za to - mít v brnění runu, která vrací 30% damage zpět útočníkovi se rozhodně vyplatí. Runewrighter také umí přidávat další sloty do zbraní a brnění - je to opět hrozně drahé, ale vyplatí se to.

Dorazil jsem na finální schůzku s Olgierdem a Zrcadlovým mužem O´Dimmem. Zrcadlový muž se ke konci projevuje jako regulérní čert: smlouva s ním má háčky a nepříjemné důsledky. Olgierd od něj sice dostal nesmrtelnost a bohatství, ale přišel o bratra a ženu a jeho srdce zkamenělo.

Závěrečná konfrontace se odhrává v měsíčním chrámu. Měl jsem možnost nechat Olgierda O´Dimmovi napospas, ale rozhodl jsem se mu pomoci. Vyzval jsem O´Dimma k sázce a vsadil jsem vlastní duši.

O´Dimm mě teleportoval do snového světa. Tady jsem měl rozluštit jeho hádanku. Snový svět je plný přízraků a léček, ale dá se celkem snadno proběhnout. Našel jsem tu nádherný meč, ale nemůžu ho zatím používat, protože vyžaduje level 39.

Na konci temného lesa jsem vběhl do domu a odtud jsem propadl do chrámu zrcadel. Zrcadlo je odpovědí na O'Dimmovu hádanku, ale všechna zrcadla se rozbila na střepy, jakmile jsem se k nim přiblížil. Nakonec jsem pomocí zaklínačských smyslů našel vyschlá bazének, napustil jsem jej vodou a nachytal jsem O'Dimma, který mě chtěl překvapit zezadu. Zrcadlo na vodní hladině  bylo odpovědí na O´Dimmovu hádanku: rcadlo, které není možné rozbít.

Jak jsem se dočetl ve walkthrough, celá pasáž ve snovém světě je nepovinná - je možné se záchraně Olgierda vyhnout. Z morálního hlediska by to nebylo špatně, Olgierd je sice sympaťák, ale také vrah a lotr, který má na rukou krev cizích i svých blízkých. Jsem ale rád, že jsem ho nakonec zachránil.
Olgierd mi věnoval svoji šavli, výtečnou zbraň, jednu z nejlepších ve hře. K závěrečné konfrontaci s Eredinem se bude skvěle hodit.

Tolik DLC Hearts of Stone. Hraním jsem strávil asi 20 hodin, dvakrát tolik než avizovaných 10 hodin.Z mého pohledu je toto DLC naprosto skvělé. Všechny questy jsou skvěle vymyšlené, zábavné a výtečně napsané. Quest s Olgierdovým bratrem na svatbě je jeden z nejlepších, jaký jsem kdy hrál.

The Witcher 3: Hearts of Stone - Olgierdova žena ve strašidelném domě

Třetí úkol pro Olgierda je nefalšovaný horror. Dostal jsem za úkol přinést Olgierdovi růži od jeho zemřelé ženy.

Sídlo rodiny Von Everec je regulérní strašidelný dům se vším všudy. Na zahradě se pohybuje příšerný hrobník - The Caretaker, vražedná postava bez tváře. Má obrovskou lopatu a zabije mě na dvě rány. Co je ale mnohem horší - každou ranou, kterou mě trefí, se zároveň léčí. Na dvou třetinách a třetině životů si summonuje mrtvoly z hrobů, které pak mlátí lopatou a tím se vyléčí. Snažil jsem se ty mrtvoly zabíje, ale stejně se mi vždycky vyléčil skoro na maximum. Navíc se do něj dá trefit jen krátce poté, co použije jednu ze svých super schopností - útok do vějíře před sebou, anebo rychlé rozběhnutí a výpad dopředu.
Hrobník mi dal zabrat asi nejvíc ze všech bossů za celou hru. Hrál jsem ho snad tři čtvrtě hodiny. Celý vtip je v tom, nedovolit mu, aby se o mě léčil. Takže se nesmím nechat praštit, anebo mít na sobě znamení Quen.

Mými průvodci v domě byli pes a kočka - prazvláštní duchové, kteří komentovali příběh. Dům je prakticky troska. Prošel jsem až do ložnice, kde jsem podstoupil souboj se spektrou Olgierdovy manželky Iris. Její tělo jsem pak pohřbil na zahradě.

Abych si s Iris promluvil a požádal ji o ztracenou květinu, musel jsem vyvolat jejího ducha. Přes malířský stojan jsem se dostal do Irisiny malířské vize.
Tahle část hry je snová a fantasmagorická. Výtvarné ladění světa v obrazu je post-impresionistické, jako z obrazu Van Gogha. Podobný nápad byl v Elder Scrolls Oblivion - i tam se jeden quest odehrával v obrazu.
Postupně jsem prožil klíčové okamžiky z minulosti - sledoval jsem její rozhovory s Olgierdem, prudkou hádku Olgierda s Irisiným otcem, Olgierda vyvolávajícího ducha i postupné okorávání jeho srdce.

Olgierdova žena je další regulérně tragická postava. Mohl jsem si ji pouze vyslechnout a pohřbít ji, pomoci jsem jí nedokázal.

The Witcher 3: Hearts of Stone - Duch Olgierdova bratra a venkovská svatba

Druhý úkol pro Olgierda se týkal jeho zemřelého bratra. Měl jsem vyvolat jeho ducha a dopřát mu příjemný večer.
Než jsem se k Vlodimirovi dostal, musel jsem se probít hrobkou plnou duchů rodiny Von Everec. S pomocí Shani jsem pak provedl vyvolávací rituál.

Abych splnil úkol, musel jsem Vlodimirovi půjčit Geraltovo tělo a vyrazit s ním na venkovskou svatbu.

Vlodimir von Everec je ještě zajímavější osobnost, než jeho bratr Olgierd. Je to nádherně samolibý macho, veselý a pyšný šlechtic, naprostý sobec, okouzlující švihák a milovník žen. Hrát za Vlodimira v Geraltově těle je výborná zábava: Vlodimir se chová úplně jinak než Geralt. Na svatbě okamžitě pozurážel ženicha a pokoušel se balit nevěstu, urážel venkovské svatebčany a choval se naprosto příšerně.

Taneční parket ve stodole - příležitost pro Vlodimira udělat další ostudu. Na svatěb je spousta aktivit, kde se Vlodimir může projevit: jsou tu zábavné hříčky jako zahánění prasat do chlívka, lovení střevíce z vody nebo nadbíhání venkovským děvčatům, ale i bitka s naštvanými bratry jedné venkovské krasavice a stopování zaběhlého polykače ohně. Všechny miniquesty jsou groteskní a výborně napsané, je to něco úplně jiného než smrtelně vážný boj s Divokým honem.

Trpaslící hrají gwent. Kdo prohraje, musí nosi čapku s oslíma ušima.

Vlodimir je výborná a zároveň tragická postava, duch, na kterého nečeká nic pozitivního, jen chlad a prázdnota.
Vlodimir celý večer kouzelně nadbíhá Shani - tak, jak by to Geralt nikdy neudělal. Poté, co jsem se s Vlodimirem rozloučil, rozhodl jsem se s Geraltem pokračovat a dotáhnout to do finále. Dlužno podotknout, že bez Vlodimira by to Geralt sám nedokázal.

Tahle část hry je opět krásně lyrická a něžná. Geralt i Shani ví, že je tozáležitost jednénoci. Ta noc má tak kouzelnou atmosféru, že do toho jdou.

Geralt se Shani skončili nad ránem na loďce.

Zaklínač opoět potvrzuje pověst velmi dospělé hry. Je velmi těžké vyprávět milostný příběh ve videohře, a ještě explicitně a zároven vkusně. Žádná hra to neumí tak, jako Zaklínač.

The Witcher 3: Hearts of Stone - Mirror Man a tři úkoly pro Olgierda

V DLC Heart of Stone jsem si napřed prošel venkovskou krajinu a vedlejší questy. Teprve pak jsem se pustil do hlavního questu DLC.

Olgierd von Everec mě vyslal do podzemí Oxenfurtu. Tady jsem se potkal se Shani, starou známou lékařkou známou z  prvního Zaklínače.
V podzemí Oxenfurtu řádila nestvůrná žába. Byl to pro mě docela šok - žába byla brutálně tuhá,  určitě tužší než závěreční bossové z Divokého honu. Zabíjela mě na dvě rány, házela jed a její jazyk byl docela smrtící. Při dalších pokusech jsem se musel  výborně hýbat, držet na sobě Golden Oriole proti jedu a neustále znamení
Heart of Stone je v soubojích poněkud drsnější než základní hra - a dobře tak.

Souboj s žábou dopadl zajímavě - kupodivu se po smrti proměnila v krásného prince! Smůla. Zároveň je to nádherná reminiscence na klasické pohádky a  pocta panu Sapkowskému: takhle pojaté odkazy jsou skutečnou výsostnou doménou světa Zaklínače.

Dobitého Geralta se zmocnila skupinka mužů z Ofieru - princových lidí, kteří ho šli zachránit. Odvlekli mě na loď. Z lodi mě zachránil Gaunter O'Dimm - prapodivná temná postava připomínající čerta z českých pohádek. Pomohl mi pod podmínkou, že na oplátku pomůžu splnit tři přání Olgierdovi von Everec. A vypálil mi na tvář znamení, kterého se můžu zbavit splněním úkolu.

 První Olgierdův úkol vypadal jednoduše: získat dům od majitele dražebního domu Borsodiho v Oxenfurtu. (Odkaz na knihu Bouřkové sezóna, kde tento aukční dům draží Geraltovy meče).

 Ukázalo se, že je to docela oříšek - vůbec se do dražebníkova domu dostat, pak zorganizovat vloupání a získat malou dřevěnou skříňku ve tvaru domu, obsahující důležité dokumenty. Naštěstí mi s vloupačkou pomohl podivný chlápek v kápi, kterému hra říká The Stranger - Cizinec.

Tenhle quest je nádherně větvený. Pro vloupačku je třeba najmout dva kumpány a pro každého člena tam je alternativa. Já jsem se rozhodl najmout artistku (aby nám pomohla vylézt do věže) a zloděje (aby otevřel pokladnici).
Příběh končí podivnou pachutí. Ukázalo se, že Cizinec je bratr dražebníka Borsodiho. V konfrontaci obou bratrů jsem se přiklonil k Cizinci - jenže ten svého bratra brutálně zmasakroval a pak převzal aukční dům. Zřejmě to nemá smírné řešení.

The Witcher 3: nové DLC Hearts of Stone

Na nové DLC jsem se moc těšil. Witchera jsem před pár týdny dohrál, ale kvůli nejhoršímu možnému konci (zvoral jsem co se dalo) jsem se vrátil ke starému savegame zhruba po zabití Imleritha, prvního generála Wild Huntu. O těch koncích se ještě podrobně rozepíšu, až to dohraju podruhé.
Hearts of Stone jsem rozehrál od momentu, kdy jsou téměř dokončeny přípravy odjezd z Novigradu na Skellige. DLC je do hry hladce integrované - v quest logu se objeví nový quest, který nasměruje do nové části hry. Tam, kde dřív byla těško prostupná divočina a hranice hry, se nyní rozprostírají nové vesničky, samoty, pole, hrady a říčky.

Olgeird von Everec stojí v čele prapodivné skupinky banditů, kteří vypadají jako donští kozáci. Olgierd sám je zjevně šlechtického původu. Zadal mi quest, který mě vede do stok Oxenfurtu. Tam ale zamířím až časem - napřed si projdu nové vesnice a divočinu na východě Novigradu a Velenu.

Kvetoucí vesnička opět posouvá grafický standard Witchera o kus dál. Přijde mi, že nejen v nových lokacích, ale i jinde je grafika zas o kousek lepší - hlavně práce se sluncem a stínem.

Výšiny na východ od Novigradu jsou plné banditů - bývalých Rytířů planoucí růže, které Radovid napřed oslabil a pak rozpustil. Jsou to docela tuhé partičky. Rozhodně se nekoná jednoduchá řezničina, na kterou jsem byl zvyklý v závěru základní hry. Tihle hoši se perfektně kryjí zbraní i štítem a nepříjemně koušou. Každé vítězství si musím zasloužit dobrým pohybem, musím se krýt, uhýbat a srážet jejich obranu pomocí Znamení.

Pohled na obě velká města, vpravo věže Novigradu, vlevo Oxenfurt. Krajinu Witcher zvládá dokonale.

Nejen rytíři, ale všechna NPC a nestvůry v DLC jsou pěkně tuhé. To je dobře, každy boj je opět slušná challenge.
Naštěstí se tu dají sehnat nové zbraně i zbroj, takže na tomhle screenshotu má můj Geralt novou šavli a dlouhý splývavý plášť, ve kterém vypadá jako Elrond.