Vyzkoušel jsem Assassin's Creed II.
Hrál jsem první díl, uhrál jsem počítám tak čtvrtinu nebo třetinu. Líbil se mi graficky a technologicky, ale od dohrání mě odradila repetitivní hratelnost. První díl jsem hrál na PC, druhý jsem si střihnul teď na XBoxu. Musím hned zkraje přiznat, že dvojka se mi líbí MNOHEM víc.
Grafika je stejně dobrá, anebo lepší než v prvním díle. Opět tu máme hrdinau, který se prohání po střechách měst plných obyvatel, bojuje se strážemi a odemyká mapu z věží, než z nich efektním saltem skočí do kupky sena.
ACII uchvátí především atmosférou a dějem zasazeným do renesanční Itálie. Od prvního momentu hráče pohltí a vtáhne a nedá mu odpočinout. Mě ještě nepustil. V noci mám sny, v nichž se proháním po střechách nad městy. To už se mi dlouho nad hrou nestalo.
V návaznosti na první díl i tady je hrdina současnosti poslán "zpět genetickou pamětí", aby bojoval s Templáři. Zatímco první díl obtěžoval moderními mezihrami po každé misi, ve dvojce se v současnosti odehrává pouze úvodní kapitola. A funguje to mnohem líp. Protože Assassin's Creed II je především příběhem florenťana jménem Ezzio Auditore, dávného potomka Altaira z jedničky. Ezzio prochází příběhem spiknutí a následné pomsty a přitom se mění z bohatého mladíka ve vražedně výkonného assassina.
Pokud mohu soudit, jsou města ve hře vymodelovaná poměrně realisticky. Alespoň co se týká "landmarks" - význačných budov, jako jsou chrámy, tržiště nebo kláštery, ale i veřejné domy. Hra je doslova narvaná historií, postavy i budovy jsou historické, popsány v databázi. Děj se točí kolem spiknutí mocného rodu Borgia proti rodu Medici vládnoucím ve Florencii. Při spiknutí je téměř vyhlazena rodina Auditore. Hrdina má hned důvod k pomstě. Cesta k ní bude ale dlouhá a komplikovaná, provázená tajemstvími, před kterými bledne i Šifra mistra Leonarda.
A propos, Leonardo da Vinci je tu jednou z hlavních NPC postav. Seznámíme se s ním hned v první nebo druhé misi. Je mladým umělcem, který ochotně konstruuje assassinské nádobíčko a dešifruje nalezené svitky.
Florencie ve hře je neuvěřitelně velikánská, obrovské rozsáhlé město kypící životem a lidmi. Moc mě potěšilo, že lidé nejen bloumají, ale i něco dělají - vyvolávači na trhu, potulní muzikanti, zedník opravující zeď, nosič beden, pouliční zloděj, zemědělec obdělávající políčko, prostitutky, to všechno tady šlape jako hodinky.
Zábavné prvky hra odkrývá postupně. Tak jak hráč prochází příběhem, postupně získává nové zbraně i nový způsob boje. To je celkem běžné. Tady se navíc odemykají nové mise v návaznosti na příběh,. Což je logické, nicméně v kombinaci s akční hrou to funguje nevídaně skvěle. Po víkendu hraní jsem teprve nedávno získal přístup ke klasickým assassinským misím "jdi a zabij" ve službách Lorenza di Medici zvaného El Magnifico.
Ještě jednou: většina NPC postav, se kterými se hráč potká, má reálný historický předobraz. I podružnější postavy, jako je Lorenzův velitel stráží, mají ve hře informace o historické postavě. Tohle si vysloveně užívám a nepamatuji se, že by nějaká jiná hra šla do takovéto úrovně detailu.
Jsem z Assassin's Creed II nadšený. Hrál bych to pořád, nemuset chodit do práce a spát. :-)
Budu o tom ještě psát, protože báječných a zábavných vychytávek je v téhle hře veliká spousta.
Tak jsem napodruhé dohrál tuhle luxusní hru. Ukázalo se, že když jsem poprvé přišel o pozici, byl jsem jen krůček před koncem. 
Co se týká konce hry, docela mě překvapil. Závěrečná kapitola v Římě je úplně lineární, nedá se tam uhnout ani improvizovat. Což nevadí, alespoň je to akční. Závěrečná vražda papeže v Sixtinské kapli se nepovedla následuje sestup do Vaultu - místa pod Vatikánem, kde se skrývá bohyně Minerva, poslední z prastaré rasy. Tohle metafyzicko-dänikenovské finále bych snad úplně nemusel. Bez moderního balastu, jen s historickým pozadím by ACII byla stejně dobrá, možná ještě lepší hra.
Příspěvky
