Crimson Desert: Souboje, bossové a bitvy

Nejsilnější stránkou hry je soubojový systém. Je radost sledovat vymakaná bojová komba a parádní animace. Levelování zbraní a a brnění je výborně vymyšlené a funguje. Každá zbraň a kus brnění se dá levelovat a je možné projít hru se základním mečem či lukem. Epické dropy z bossů jsou převážně jen o vzhledu, navíc je možné z equipmentu sundávat runy a přenášet je na jiné zbraně. 

Hra má mechaniku levelování zbraní pomocí Abyss Gear, jakýchsi run dodávajících atributy nebo bojové techniky. Snad se dají i vyrábět, ale to zatím nevím jak.

Bossové ve hře jsou značně výživní. Většinu bossů dokážu dát na druhý třetí pokus a s pomocí jídla na healování a pilulek na vzkříšení je dokážu zvládnout. 

Někteří bossové mě slušně potrápili, než jsem se je naučil anebo přišel na správnou taktiku. A už jsem potkal bosse, které jsem musel prozatím odložit, protože na ně zatím nemám.  

Co chci vyjádřit: bossové jsou přiměřeně těžcí, tak akorát, aby to byla výzva a ne frustrace jako v Elden Ring.

Dosud nejpůsobivější částí hry byla bitva o Calphade. Naskriptovaná bitva napojená na quest chain byla epická a neskutečná, hrál jsem jí snad celý večer. 

 

Nejvic se mi líbila úvodní část, kdy s Cliffem postupovali spojenečtí vojáci a parťáci z klanu Greymane. To se hodně povedlo, atmosféra byla luxusní, určitě jedna z nejlepších bitev, co jsem kdy v počítači hrál.

Někdy v půlce hry se to zlomilo a dál už se mnou spolubojvníci nepokračovali: když jsem měl za úkol likvidovat tanky podle návrh Leonarda da Vinci, bylo to jen na mě. To trošku ubralo atmosféře, protože nepřátel kolem byly stále stovky.  

 

No a pak jsem se probojoval do hradu, kde mě čekal finální boss - obrovský rytíř. A toho jsem musel umlátit sloupem. 

Super!

Crimson Desert: Revoluční openworld

Na Crimson Desert jsem se hodně těšil. Nádherný otevřený a rozlehlý svět se spoustou questů a aktivit vypadal už před vydáním fantasticky. To, co jsem nakonec dostal, mnohonásobně překročilo má už tak vysoká očekávání.

Teď mám natočeno přes 80 hodin a ještě jsem ve hře neviděl všechno, co umí. Ještě stále se mi odkrývají nové herní mechaniky. To není vůbec špatné. Z mapy mám projetý jen první region Hernand - projetý, ale zdaleka ne hotový. 

Crimson Desert je skutečně otevřený. Herní svět je obrovský a každá věž, každý hrad někde daleko na obzoru je někdy dostupný. Obrovská špičatá věž v horách už mi přijde důvěrně známá, někde daleko na východě jsou vidět červené skály pouště Crimson Desert a jižněji hory pokryté pozoruhodnými technickými věžemi a vzducholoděmi. Je toho tolik, co jsem ještě neviděl!

 

Herní svět se otevírá pomaličku. Herní questy v jednotlivých zemích se odemykají postupně ve vazbě na progres v hlavní questové linii. V největší centrální zemi Demeniss po mě zatím jdou stráže. Jsem zvědav, kdy se to změní.

Vizuální stránka hry je prostě neskutečná. Krajinné scenérie jsou pastvou pro oči, je to čistá radost. Vysloveně to vybízí, aby si člověk dělal screenshoty. Kupodivu si grafický engine neumí moc dobře poradit s interiéry, stíny vypadají divně a ray tracing tam dělá nehezké artefakty.

Hra mě neskutečně baví. Při každé herní seanci si vybírám aktivity, kterým se budu věnovat - podle toho, jestli se chci toulat po horách, dělat jednoduché fetch questy nebo se pustit do vylepšování tábora. A do toho se tu a tam zjeví nová mechanika, jako když jsem onehdá jel s vozem plným zboží do obchodní stanice. Anebo jsem si questem odemkl vesnici vílích lidiček - a zjistil, že se tam dají zkoumat nové technologie.

Nejlepší je, když se někam vydám a po cestě objevím něco úplně jiného. Puzzle na vysoké hoře, tábor banditů anebo jeskyni za vodopádem. Paráda. 

Jsem si vědom toho, že jsem stále na začátku hry - když vidím, co lidi postují na Internety, mám toho před sebou ještě dost. 

Enshrouded: Co mě bavilo

Stavění je za mě zdaleka nejzábavnější částí hry. Nebýt stavění, nechal bych hry hodně hodně dávno. Takhle mám natočeno 80 hodin a bavím se vymazlováním svého sídla na skalnatém útesu. Ve hře je velké množství materiálů a různých prvků - nábytku, pochodní, doplňků a předmětů, kterými lze svůj virtuální příbytek zkrášlovat. Je to převážně jen o estetice - ale je to zatraceně zábavné. Vymazlit si svoje sídlo je prostě super relax.

Hodně mě překvapila voda. Nejen že hra má funkční model pro jezera a potoky. Voda se chová realisticky a dynamicky. Je možné si na základně zřídit pramen, bazén, potok nebo rovnou vodopád. Paráda! Tuším, že tohle tu ještě vážně nebylo. 

 

Voda se vsakuje do hlíny, na kamenné hornině zůstává a mizí jen po určité odtečené vzdálenosti. Která je ale dost veliká. Navíc jsou ve hře odtoky pro regulaci požadované hladiny. A dá se postavit i mlýnské kolo a pohánět s ním kamenné mlýny (ano, hra umí i větrný mlýn).

 

Jeden z biomů obsahuje obří stromy, na kterých žijí NPC. Hráč si může na takovém stromě klidně postavit i vlastní základnu. Za mě super nápad.  

Celkově mě Enshrouded dost baví. Explorace už se mi za těch 80 hodin celkem okoukala a ani dungeony mě nebaví. Nemusím pasáže ve shroudu, jsou za mě zbytečně repetitivní a nikterak zábavné. Prohledávat si cestu neznámým shroudem je každopádně výzva. 

 

Stavění je to, co hru dosává na nejvyšší level. Prý má hra v budoucnu obsahovat i možnost raidů NPC na základnu. Tak to mi vážně nechybí.