Asassin's Creed: Unity - Server Bridges - chyby v Animusu

Jedna věc je na AC:Unity naprosto inovativní a zároveň skvělá: Server bridges. Takhle se tu nazvývají části hry, které se odehrávají mimo hlavní lokaci a období. Zrekapitulujme si to: od začátku série Assassin's Creed nás autoři zásobovali odbočkami do současnosti. Musel jsem se věnovat epizodám ze života Desmonda, případně hrát hnusné 3D puzzlové mezihry, které měly jakoby představovat virtuální realitu a hackování Animusu. Tak určitě, takhle si hackování představovali možná staří cyberpunkeři v osmdesátkách. Pro mě to bývala čistá otrava, kterou jsem musel přetrpět, abych se už už vrátil do zábavné minulosti.

Ocenil jsem proto, když ACIV: Black Flag odstřihl Desmonda a mezihry se omezily na budovu Absterga.

AC:Unity přichází s naprosto geniální náhradou. Mezihry představují chyby v Animusu, kdy se hlavní hrdina ocitne na stejném místě, ale v jiné historické epoše. Cílem je najít portál zpět. Mise Server bridges nejsou časově náročné a skvěle odsýpají.

První z vedlejších epizod se odehrává na konci 19. století v období Belle Epoque. Užijeme si bulvárů, balónů a Sochy svobody pod lešením. Mise je krátký parkour, zábavný a vizuálně pěkný.

Další epizoda se odehrává v roce 1944 za II. světové války. Eifellova věž je osvícena protileteckými reflektory.

Tahle scéna má kopírovat historickou událost, kdy se kolem Eifellovy věže honili američtí a němečtí stíhači.

I v misi letadla nalétávají. Při šplhání na věž jsem se musel vyhýbat místům osvětleným reflektory za vzducholodí. Na dvou místech jsem se chopil kulometu a sestřelil nalétající letadla.

Má to nápad, má to atmosféru, dobře se to hraje a dobře to vypadá. Co dodat!

Assassin's Creed: Unity - město a příběh

Po celém městě jsou rozesety hádanky odkazující na Nostradamova proroctví. Jedna z prvních se ukrývala na orloji hodin na Justičním paláci.Bohužel jsem ostatní hádanky musel vzdát, protože nejsem schopen luštit složité hádanky v archaické angličtině.

Markýz de Sade je jednou z lepších postav. Jako postava je dobře vykreslený, krásně aristokratický a dekadentní. Díky Arnově pomoci se stal vůdcem klanu žebráků, poté co se Arno postaral o jeho předchůdce.

Pomník na Vendomském náměstí je obklopen bouřícím davem. Paříž je narvaná revolucionáři, ale Arno stojí tak nějak stranou revolučních dějů. Hlavní vůdce revoluce jsem ve hře dosud nepotkal - asi proto, že se děj dosud odehrává na samém konci monarchie (alespoň myslím). To je pro mě docela zklamání: zatímco předchozí díly série stavěly na zajímavých historických osobnostech a dějích, Unity jde jinudy. Bratrstvo assassinů sice vede Mirabeau, ale nepřišel mi moc výrazný a byl celkem brzy zabit (nikoliv Arnem, ale jeho spoluassassinem).

Intriky a boje uvnitř Assassinů jsou také novým prvkem. Assassini bojují mezi sebou skoro stejně urputně, jako se vyvražďují s Templáři. k tomu všemu tvoří Francouzská revoluce pozadí - sice velkolepé, ale opravdu jen pozadí. Alespoň co jsem zatím viděl - uhrál jsem osm sekvencí z celkových dvanácti.

Arnovo sídlo na Ostrově svatého Ludvíka je vlastně restaurace s malým divadlem. Mám pocit, že se tak docela nepovedlo - z Vily Auditore v AC2 jsem měl každopádně lepší pocit.
Totéž platí pro ostatní renovované budovy. V předchozích dílech jsem měl vždycky pocit, že renovací obnovuji město - ať už to byl Řím či Istanbul, vždycky to byla zábava a člověk tím něco získal, třeba nový obchod na nakupování. Unity nabízí pouze hlavní sídlo a několik málo Social Clubs, které lze za malý peníz koupit a pak upgradovat. (btw, kdo vymyslel termín Social club? Probůh, Assassin není žádná socka!)
Obchodníci jsou v Unity všude po městě, jeden stojí dokonce i ve sklepení v sídle Assassinů. Rád bych věděl, komu a co tam prodává. Co je ale horší, pro nákup nového equipmentu nejsou obchodníci vůbec potřeba! Věšchno  jde nakupovat přímo z hlavního menu. To je pro mě trestuhodné zmršení hratelnosti, která v předchozích dílech šlapala jako hodinky.

Elise je Arnova přítelkyně z dětství, její otec Arna vychoval. Je u Templářů, což skýtá příležitost k zápletce. Zápletka bohužel moc nefunguje - nějak se z ní vytratila romantika. Elise mi jako postava přide plochá, a teď nemám na mysli ženské křivky, ale povahu, duši, esprit. Vztah Arna a Elise nemá náboj, nemá šmrnc.

Nechci Unity odepisovat, pořád je to slušná hra. V řadě aspektů je bezkonkurenční, tak úchvatné město narvané lidmi jsem opravdu nikdy neviděl. Ale příběh není zdaleka tak zábavný a chytlavý jako v předchozích dílech. Do Arna se prostě těžko vžívám.

Assassin's Creed: Unity - první krůčky po Paříži

Po dohrání úvodní pasáže ve Versailles jsem se ocitl v Bastile. Tady jsem se potkal s assassinem, který mi pomohl při útěku z vězení a následně mě uvedl do řádu Assassinů.

Přijímací rituál mě pobavil. Mystický obřad odkazuje na rosenkruciány nebo svobodné zednáře.

Je zajímavé, že hra působí plynuleji při hraní, než při in-game animovaných sekvencích.
Co se týká technických potíží, zatím jsem na nic zásadního nenarazil. Ano, jednou jsem viděl jednu Pařížanku procházet se po dřevěné římse dva metry nad ulicí, ale to nepovažuji za nijak fatální problém.

Je pravda, že nádherné detailní textury při některých pohledech nahrazují docela hnusné rozplizlotiny, ale toho není moc. Zjevně mírně zahaproval level of detail - ale není divu, když přitom hra zobrazuje  desítky domů a stovky lidí. A opět, toto není game-breaking.

Je fakt, že mapa by mohla možná být přehlednější. Ale to možná padá na vrub velkého množství značek, které hra zobrazuje. Inu, hodně contentu - mapa zapráskaná značkami. Otravné, ale nikoliv fatální.

Hra obsahuje hodně muliplayeru. Kromě arén tu jsou kluby - přímo zaintegrované do světa. Dále jsou po mapě rozeseté multiplayer mise a heists - loupeže. Fajn, nic proti tomu - ale tenhle content jde mimo mě. Multiplayer v AC:U mě nezajímá, spíš mě ruší. V single-player kampani to prostě nechci vidět.

Assassin's Creed: Unity - první dojmy

Assassin's Creed sérii miluju. Kromě prvního dílu jsem odehrál všechny díly základní řady. Unity umístěné do Paříže jsem se trochu bál. Recenze nebyly ani zdaleka jen příznivé. Hra vyšla přd půl rokem, prý plná bugů a neodladěná. Moc jsem se do ní nehrnul, také proto, že jsem se hodně věnoval WoW a neměl jsem na nic jiného čas.

Před nějakým časem jsem u bratrance viděl Far Cry 4 a to mě navnadilo. Sice má hodně jiné zaměření, ale koncept sandboxového světa s příběhem a spoustou různých aktivit je v obou hrách společný. Nebylo co řešit. Unity jsem si koupil přes Steam, ale nejméně tři týdny trvalo, než jsem to nainstaloval.

První dva screenshoty jsou z intra, které se odehrává během rozbití řádu templářů ve čtrnáctém století. Ten vousatý stařík je Jacques de Molay, který na druhém screenshotu hoří na hranici. Ano ano, tohle můžu: přímé propojení hry s historií. Tohle umí série AC jako nikdo jiný. A čím zajímavější historie, tím lépe.
Krátká exkurze do středověku končí ukrytím teplářského symbolu a meče do jakéhosi kostela. Následuje skok v čase o téměř pět set let: do období Velké francouzské revoluce. Hlavní hrdina Arno Dorian provází svéo otce do Versailles a je svědkem jeho vraždy z rukou Templáře.

A opět skok o pár let v čase. Arno už je mladý muž, kterého vychovává templářský mistr. První krůčky jsem udělal ve vesnici u Versailles - kde právě probíhá zasedání Generálních stavů.

Prostředí Unity má jiné ladění než předcházející díly. Ačkoliv pestré a detailní, dýchají z něj barvy a nálady francouzských impresionistů.
Město je skvělé, až bere dech. V sérii Assassin's Creed je to tak vždycky, ale tady to působí ještě o moc lépe. Jestliže jsem se v předchozích dílech rozplýval nad Benátkami, Římem, Istanbulem, Bostonem či Havanou, tak Francie je ještě někde úplně jinde - o hodně dál. Člověk by se klidně jen tak toulal ulicemi, poslouchal cvrkot a pozoroval řemeslníky, měšťany i šlechtice.

Ty screenshoty tady kolem, to je pořád Versailles. Paříž je jiná liga.

In-game animace, jako například tahle s koníkem, jsou pěkně udělané, ale bohužel občas trhavé. Je to škoda.

Davové scény jsou naproti tomu naprosto bezkonkurenční. Hra utáhne neviděné množství lidí - stovka lidí na náměstí není žádná míra. A utáhne to v pohodě. Ano, není to bůhvíjak plynulé, ale je to rozhodně hratelné. Člověk sice zaregistruje drobné trhání a nedostatky ve FPS, ale jako celek je to určitě plynulejší než takový Skyrim, kde bylo všeho řádově méně.