Modern Warfare 2: Finále - 9/10

Tak tady je úplný konec Modern Warfare 2. Po sestřelu helikoptéry se hráč v kůži Soapa a chudák Price porvou s generálem Shepardem, přičemž Price dostane na budku a Soap kudlou do břicha. Generál je překvapivě tuhý chlapík, nevěřil bych, že se někdo může vyhrabat ze zřícené helikoptéry a pak rukama sejmout dva tak ostré frajery, jako je Soap a Price. V reminiscenci na první díl se pak Price snaží poslat pistoli po zemi, ale dvakrát nevstoupíš do téže řeky.

Soapovi tak nezbývá než vyrvat si házecí nůž z vlastního žaludku a dobře mířenou ranou mezi oči generála Sheparda sejmout. Hrdina krvácí z břicha, Price ho vleče k vrtulníku a hrdinovi se zatmívá zrak. Game over.

Hmm, hmm.

To, co tu popisuji, bych pojmenoval jako překombinovanost. V jednotce příběh fungoval od začátku do konce. Tady je těch zvratů na můj vkus moc: vyvraždění letiště, ruská invaze do USA, hlavní hajzl není ten hlavní, přehnaná finální bitva. Během kampaně navíc hráč postupně hraje za 5 (!!!) různých postav, které jsou navíc v některých misích NPC a v jiných hratelné. Tak tohle je u mě chaos, který přehlednosti a ztotožnění se hrou rozhodně nepřidá. Čiší z toho scénáristova bezradnost.

Od okamžiku odhalení Shepardovy zrady jsem si začal říkat, že je toho už moc. Příběh přestal fungovat. Přestal být být uvěřitelný. Už jsem se necítil jako ten voják, co tam bojuje se samopalem proti přesile. Dohrál jsem to do konce, abych viděl, jak to dopadne, ale kouzlo bylo fuč. Prostě jsem to nezbaštil.

Závěrečné titulky jsou pojaté vskutku netradičně. Hráč se ocitne v jakémsi muzeu, kde jsou pojaty jednotlivé mise coby stanoviště ve filmovém ateliéru včetně kulis a herců markýrujících prožitý děj. Tohle je rozhodně originální a fajn nápad, nebylo vůbec špatné v duchu si znovu projít odehrané mise. Připomnělo mi to staré dobré Might&Magic III (bože, to už je dávno!), kde na konci defilovaly zabité potvory.

Prý je Modern Warfare II hodně o multiplayeru. Pro single tu jsou Special Ops - jakési scénáře, mise bez vazby na kampaň. Nevím, jestli do toho půjdu - jsem člověk kampaní, chci k tomu příběh.

Takže tak. Jednou větou: Modern Warfare 2 neurazily, hra je to dobrá, technicky vynikající, ale hratelností kampaně na jedničku nemá.
U mě 9/10.

Modern Warfare 2: Zvraty

Trošku z odstupu teď píšu o Modern Warfare 2. Dohrál jsem to před pár týdny během Vánoc a nějak jsem se nedokopal psát na blog dřív.

V každém případě musím ocenit zvraty o 180 stupňů. Autoři neváhají nechat zabíjet většinu z postav, za které jsem během hry hrál. To jsme zažili už v MW1 - výbuch atomové pumy nad pouštním městem byl poměrně nezapomenutelný zážitek.

Tady se hajzlem pro poslední mise stane americký generál Shepard, který bezohledně sejme chudáka mariňáka Roacha i s kámošem Ghostem a upálí je v benzinu.

Nemůžu si pomoct, ale nějak mi ta zápletka smrdí politickou korektností. Těšil jsem se, jak nakopu do zadku hajzla Makarova, ale houby houbičky - jenom jsem mu vybílil daču. Ten zlý je ve skutečnosti ten americký jestřáb.
Muset bojovat s týpkem s vizáží plukovníka Trautmana z Ramba mi nějak nesedlo.

Ještě před grilovací párty tu byly poměrně slušné boje o Bílý Dům.  Nějak mi nescreenshotoval fraps, takže houby houbičky, screenshoty nejsou.

Přestřelka s ruskými invazními silami v Oválné pracovně jistě musela potěšit americké hráče. Mě nechala celkem chladným, na Gulag nemá.

Tady je screenshot z bitvy na leteckém vrakovišti. Vizuálně zajímavé, herně hodně přímočaré a lineární - proběhni,probij se, přežij.

A tenhle poslední screenshot už je z honičky na motorových člunech. Starý dobrý kapitán Price na přídi, hráč v kůži Soapa řídí člun, divoká pilotáž končí skokem z vodopádu a sestřelem helikoptéry. Docela fajn, podobný zážitek snad byl už ve Far Cry 2 a v Crysis. Na poslední misi nicméně nic moc.

Pak už je jen finální souboj se Shepardem - ale ten si schovám do dalšího postu.

A kde je ten hajzl Makarov? Chci Makarova, proč tu není souboj s Makarovem? To je přece suchýýýý...

Modern Warfare 2: Řežba v Gulagu

Čím to, že mě nějak neoslovují mise z bojů v Americe? Je to celé nějaké nudné - pouliční boj bez nějaké extra invence, sice slušná akce, ale . Rio de Janeiro je mnohem atraktivnější, než nudné americké středostavovské městečko. Asi k tomu neumím najít ten správný patriotický přístup - řežba mezi paneláky v Plzni na Lochotíně by mě asi brala víc.

Naštěstí má Modern Warfare 2 v zásobě i atraktivnější mise. Nádherná je mise na ropné plošině někde u pobřeží Kamčatky: invaze žabích mužů z ponorky v ledovém oceánu, krásné prostředí s obzorem orámovaným bílými ledovci a postupné probíjení se patry plošiny.

Je tu i jeden nový herní prvek - osvobozování rukojmích ve stylu Rainbow Six, vyhozením dveří do vzduchu a následným vpádem do místnosti. Oproti klasice Rainbow Six je tu navíc zpomalený "bullet time", který funguje úplně skvěle.

Ohromně udělaná je další mise - útok na pevnost s poetickým názvem Gulag. Vzdušný nálet, během kterého hráč z helikoptéry sniperkou sestřeluje nepřátele s RPG, následuje vzdušný výsadek do pevnosti a výtečná řežba v klecích a vězeňských celách.

Co se týká grafické stránky, tak pro mě je tahle mise dosavadním vrcholem toho, co jsem ve hrách kdy viděl. Pevnost vypadá neskutečně realisticky a šlape to jako hodinky. Skvěle tu funguje level-of-detail při náletu i v detailu na nádvoří. Hráč nepocítí ani na vteřinku tu ukrutnou masu výpočtů, které hra musí zpracovat pro plynulý zážitek.

Herně to šlape jedna báseň. Přestřelka ve vězeňských sprchách, při které jsou rozstříleny kachlíčkové zdi i umyvadla, je úplně filmová. Přemýšlím, kde jsem to viděl - ty rozbité dlaždičky připomínají první Matrix.

Hodně mě potěšilo, když jsem na konci Gulagu objevil v cele starého známého kapitána Price - veterána z prvního dílu, se kterým jsem absolvoval nezapomenutelnou misi v Černobylu i závěrečný masakr na mostě. Byl to on, kdo na konci prvního dílu poslal hrdinovi po zemi pistoli k zastřelení hlavního padoucha Zakhaeva. Vítej zpět, starý brachu!

Modern Warfare 2: Sněhová bouře a masakr na letišti

Modern Warfare 2 šlape v ostrém tempu. Vysokohorská mise ve sněhové bouři v Kazachstánu je atmosféra sama. Šplhání na horské stěně pomocí dvou cepínů je tak přesvědčivé, že člověk úplně cítí tu hroznou propast pod nohama. Vidět, jak se pod zaseklým cepínem rozšiřuje prasklinka v ledu, opravdu stojí za to.

Mise pokračuje stealth akcí na vojenské základně a vyvrcholí krkolomným útěkem na sněžných skútrech. Je to jako vystřižené z Jamese Bonda, královská zábava. Tahle mise u mě zatím vede.

Další mise se odehrávají v atraktivním prostředí Rio de Janeira (atmosférická honička teroristy po slumu, přičemž cíl nesmí být zastřelen).

Následná mise na letišti už je trošku jiná káva. Voják je infiltrován do jednotky ruských teroristů a musí zmasakrovat letištní halu plnou civilistů. Je to zážitek pro silnější povahy, ani se nedivím, že v Rusku je tato mise cenzurována.

Na konci mise je voják demaskován a hlavním teroristou bez milosti popraven. Cil byl splněn - veřejnost uvěří, že masakr způsobili Američani (což svým způsobem alespoň jeden z nich ano :-P ) a Rusko může vyhlásit Americe válku.

Další zdařilá mise se odehrává v USA napadených ruskou armádou. Tak trošku mi to připomíná jinou podobnou misi z World in Conflict - standardní americké městečko s typickými fastfoody jsou kulisou k řežbě ve stylu Modern Warfare. Boj se přesouvá z jednoho fastfoodu do druhého a nádherně rozbitelné město se postupně mění v trosky.

Hratelnost funguje moc dobře, ale nejsem schopen to hrát víc jak dvě hodiny v kuse. Je to asi příliš moc adrenalinu - pod hustou palbou vydržím jenom určitou dobu :-).

Call of Duty: Modern Warfare 2 - první dojmy

Předchozí díl Call of Duty IV: Modern Warfare jsem měl hodně moc rád. Dodnes to považuji za nejlepší FPS, kterou jsemkdy hrál. Nyní je tady pokračování, které zahajuje novou číselnou řadu Modern Warfare. Po první misi musím říct, že to je přinejmenším důstojný nástupce.

Po grafické stránce je to naprostá pecka. Vizuální orgie. Takovéhle grafické šílenosti jsem vážně ještě neviděl. Je to čistá adrenalinová radost!

Decentní intro mě potěšilo, protože se odkazuje na předcházející díl. Záběr na ruský dav odhalující sochu hlavnímu parchantovi  Zakhaevovi z prvního dílu je příznačný (mám za sebou 8 let výuky ruštiny, a tak mě pobavilo,  že to je v podstatě slavná jezdecká socha Petra Velikého, pouze jíi autoři umístili na Rudé náměstí a posadili na ní Zakhaeva:-) ). Tak to vypadá, že v téhle hře už Rusáci nebudou za kamarádíčky.

Už úvodní trénink na základně v Afghánistánu napovídá, že tady je to o perfektním nascriptování. Kam hráč strčí nos, tam se něco děje - vojáci hrají volejbal, technika se připravuje na misi. Paráda.
Prostředí orientálního města je ještě komplexnější než kdy před tím. Vzduch je plný kouře, prachu a dalších výtečných particle efektů. Povalují se tu trosky, plechovky, papíry. Boj začíná držením pozice, než ženijní tank přemostí díru v dálnici. Pak se tým přesouvá do humvee a hráč se chopí rotačního kulometu.
Jízda městem je dokonalá - kouř, bordel, hráč místy neví na co střílet dřív. Na konci mise je to zase o boji pěchoty ve městě - je nutno vykouřit teroristy, kteří se zabarikádovali ve škole. Celkem klasika boje uvnitř budovy, s pomocí inteligentních NPC spoluhráčů.

Jsem hodně zvědavý, nakolik se podaří takhle vysoko nastavenou laťku udržet v dalších misích. Protože tahle první mise už sama o sobě je úchvatná.