AC3: Dohráno, 9,5 z 10

Oproti svým předchůdcům nemůže AC3 těžit z nádherné architektury evropských měst. O to víc využívá přírodu. Lov, pohyb a mise v divočině jsou naprosto skvělé, výborně hratelné. Prostředí divočiny neotravuje, ale hraje.
Námořní bitvy jsou skvělé. Hodně mě bavily. Někdy jsou trošku až moc arkádovité (štvalo mě, že pro 100% synchronizaci musím někdy nepřátelské lodě taranovat a pak jim prostřelit prachárnu - to bylo docela hloupě udělané) , ale celkově se mi hodně líbily.
Příběh byl na můj vkus místy až příliš patetický. Oproti Eziovi je Connor dost tragická postava: v kontrastu s Haythamem je to idealistický snílek, který ve snaze konat dobro přináší jen smrt, krev a destrukci.

Hodně se mi líbil Haytham. Ty mise, kde spolupracoval s Connorem, patří k tomu nejlepšímu ve hře.
Mile mě překvapilo, jak nepateticky a civilně dokázali autoři pracovat s americkou historií. George Washington je tu překvapivě rozporuplná postava: hra nezakrývá jeho vojenskou neschopnost a morální obojetnost. Vítězství Patriotů tu není nijak oslavné, spíš je to vyústění dlouhého konfliktu, ze kterého už jsou všichni unaveni. A tak je to i s Connorovým bojem proti Charlesi Lee: Lee už se nakonec ani nebrání, nemá chuť.

Po technické stránce je hra velmi dobrá. Setkal jsem se s pár drobnými bugy (chybějící ukazatel na mapě), trošku zlobila hlasitost u mluvené řeči (někdy to bylo tak potichu, že bez titulků bych to prostě nepobral). Ale to jsou jen drobné detaily.
AC3 poprvé v sérii  dotahuje side missions do podoby, která vůbec neprudí, ale skvěle baví. Side missions je velká spousta a všechny jsou výtečné. V předchozích dílech mě vysloveně nebavilo sbírat holubí pírka, tady mi to vůbec nevadí. Lovecké a hraničářské mise jsou prostě dobře udělané.

Zábavné byly i mezihry: objevování a mapování katakomb v Bostonu a New Yorku, rekrutování spojenců (ještě výraznějších osobností, než v Revelations), i jejich levelování. V AC3 jsem prostě neměl pocit, že by nějaká část hry byla jen vata, výplň pro delší hratelnost.

Tedy, až na mise v současnosti. Ty mě dlouhodobě nebaví. Naštěstí už tu není otravná virtuální realita z Revelations, ale pořád je tu až příliš mnoho misí v současnosti. Podíval jsem se na stadion, na mrakodrap, zmasakroval jsem sídlo Absterga... Nevím, nevím, jestli bez těchto elementů by hra byla horší. Určitě by byla kompaktnější.
Z příběhu vyplývá, že se Assassini připletli do sporu prastarých bytostí: Juno a Minervy. minerva se nějak snaží zachránit svět před nadměrnou sluneční aktivitou, zatímco Juno - stará známá z AC2 - se jí v tom snaží zabránit. Inu, inu. Na mě je to moc dänikenovské. Asi už jsem na to moc starý.

Mám splněnou většinu achievementů. Ne kvůli splnění pro splnění, ale proto, že mě to bavilo.
Zřejmě se k AC3 vrátím, až vyjdou další DLC. Chystá se jeden hodně výživný z alternativní minulosti, kde bude Connor bojovat s šíleným Washingtonem, který chce přeměnit Ameriku na monarchii.

Tak jsem to dohrál. Mám odehráno celkem 85 hodin. To je slušný výkon. Britské lodě odvážejí poslední červenokabátníky, Spojené státy jsou svobodné. Connor tak zbitý, že skoro nemůže chodit. Svůj cíl ochránit rodnou vesnici nesplnil, pouze se pomstil.
Za mě 9,5 z 10.

AC3: Charles Lee

Na pohřbu Connorova otce se Connor nechal hloupě zajmout muži Charlese Lee. Přiznám se, že tady mi děj začal připadat trošku nemotorný a nesmyslný. Proč se Connor tak hloupě vydal Leemu do rukou? A proč ho Lee nechal zcela nesmyslně utéct?

Následovala už jen honička a pronásledování. Napřed na vězeňskou loď HMS Jersey kotvící v přístavu, potom do hospody v Monmouthu, odkud už Lee neutekl.

Charles Lee byl hodně charismatický nepřítel. Až do konce. Po morální a etické stránce nedal Connorovi nic zadarmo.

AC3: Rozloučení s Achillem Davenportem

Můj mentor, stařičký Achilles Davenport, si svobody neužil. Zemřel stářím.
Pořád jsem tak trošku čekal, že mi Achilles nějak odhalí příbuzenský vztah s Eziem a Al Tairem, že nějak vyjasní příbuzenskou linii. Nic takového se ale nekoná. Nedozvíme se, jestli dědictví Assassinů získal po svém otci Haythamovi (který měl sice assassinské schopnosti, ale byl templář), anebo po své indiánské matce (která by snad mohla být míšenkou). Connor je ve hře sám za sebe.

Na pohřbu se sešla celá komunita Davenport Homesteadu.

Hra tady krásně ukazuje svojí hloubku a propracovanost. Každý z osadníků má nějakou minulost a charakter. Každého z nich jsem přivedl do osady. S každým z nich jsem prožil něco zajímavého.Každému jsem s něčím pomohl. Viděl jsem, jak se staví jejich domy, kde kdysi byl jen les. Viděl jsem rodit jejich děti. Byl jsem jim na svatbě.

Achilla jsme pohřbili vedle hrobu jeho rodičů.

Nad krb ve vile jsem pověil starý obraz, zobrazující maličkého Achilla s jeho rodiči.
AC3 je historicky korektní: ve hře vidíme otroky, natvrdo se o tom píše i mluví. Rasové téma tu je všudypřítomné: nejen u Connora - míšence Indiánky a bělocha, ale i u Achilla a řady dalších. Žeby si tu Ubisoft připravoval půdu na pokračování z doby války Severu proti Jihu?

AC3: Na válečné stezce

Válka za nezávislost skončila, ale moje válka ještě pokračovala. Šel jsem si pro Leeho, který se skrýval v New Yorku.

Bohužel jsem musel bojovat s Haythamem - vlastním otcem. Dopadlo to, jak to dopadnout muselo. Bohužel!

Haytham byl celou hru sympaťák, tvrdý sekáč, ale bohužel na druhé straně barikády.

Connor se opravdu hodně naštval, když zjistil, že jak Britové, tak Američané stojí proti indiánům. Oholil si vlasy na číro a namaloval si na tvář válečné barvy.

Vypadá tu ještě víc jako bojovník, než kdy předtím.

AC3: Bitva u Yorktownu

Námořní bitva v zálivu Chesapeake proběhla 5, září 1781. Střetla se tu francouzská flotila vikomta de Grasse blokující vjezd do zálivu s anglickou flotilou admirála Gravese, plující na pomoc obklíčenému britskému vojsku.

AC3 tuto námořní bitvu nazývá Bitva u Yorktownu, avšak v literatuře se bitvou u Yorktownu nazývá pozemní střetnutí mezi armádou George Washingtona a obklíčeným vojskem lorda Cornwallise.
Měl jsem za úkol provést francouzskou flotilu do zálivu.

Tahle námořní bitva je v AC3 asi vizuálně nejatraktivnější: záliv je posetý potápějícími se vraky, černým dýmem a hořícími troskami. Krásně tu funguje atmosféra: když z mlhy a kouře zahřměla děla britské řadové lodi, člověk úplně hmatatelně pocítil tu vznešenost, zuřivost a sílu.

Většina námořních misí v AC3 se odehrává jen za kormidlem. tady mise vrcholí taranováním obrovské řadové lodi a soubojem na její palubě.

Vítězstvím na moři byla rozhodnuta i pozemní bitva. Obkklíčená vojska generála Cornwallise musela bez námořní podpory kapitulovat. Tím skončila válka za nezávislost.

AC3: Rozbití spojenectví a bitva u Monmouthu

Patrioti a George Washington i Haytham mě zradili. Washington vyslal vojsko proti Indiánům, včetně mojí rodné mohawské vesnice.

Snažil jsem se zabránit nejhoršímu, ale nebylo to nic platné. nakonec jsem musel v souboji čelit nejlepšímu příteli z dětství Kanento:konovi a musel jsem ho zabít.

Tady příběh AC3 začíná přitvrzovat. I když bylo celou dobu jasné, že bez ohledu na výsledek občanské války Indiány nic dobrého nečeká, přesto je tohle dost neradostný dějový zvrat. Byl bych se tomu rád vyhnul, ale příběh je bohužel nekompromisní.

Vrátil jsem se k Patriotům a dorazil jsem právě na začátek bitvy u Monmouthu. Generál La Fayette se snažil zastavit prchající vojáky, které k ústupu strhl můj hlavní nepřítel Charles Lee.

Převzal jsem velení předvoji a zdržel jsem postupující červenokabátníky. Na můj vkus příliš krátká a jednoduchá záležitost (ano, jsem namlsaný z Bunker Hillu).

Connor se opravdu zdravě naštval. Poslal do háje Haythama i Washingtona, který nechce pochopit, že Charles Lee je parchant, a pořád se ho zastává.

Haytham a New York

Do New Yorku jsem se podíval až poměrně později. Proti Bostonu působí méně vznešeně: asi proto, že půlka města je v troskách o nedávném požáru, zuří tu mor a platí stanné právo.

Oproti Bostonu má New York celkem rovné a přímé ulice.

Dal jsem se dohromady s Haythamem, Connorovým otcem. Ačkoliv Templář, Haytham je přece jen docela sympaťák a především pragmatik.
Mise ve dvou jsou luxusně  propracované a působí naprosto přirozeně: někde Haythama následuji, někde jde on za mnou, někde operujeme každý samostatně.

Je neuvěřitelné, jak dobře je to udělané: i v členitém terénu se Haytham chová naprosto přirozeně a logicky. Když si tak vzpomenu na nekonečné trable se společníky v jiných hrách (ano, Gothic 2, anebo i ten Skyrim)... AC3 ukazuje, že se to dá udělat i pořádně.

AC3: Davenport Homestead

Homestead mise jsou nádherně propracované side questy zaměřené na budování sídla. Když jsem poprvé přišel do Davenport Homestead, stál tam jen jeden dům v divočině, kde žil starý Achilles Davenport. Teď na konci hry tu stojí malé městečko s přístavem.

Postupně jsem jednotlivými misemi získával jednotlivé osadníky a řemeslníky. Vyrostla tu kovárna, farma, důl, kostel, pila i větrný mlýn. Kovář Dave kove koně a brousí nástroje.

Farmáře a jeho ženu jsem našl kdesi v divočině. Zachránil jsem je pře tlupou banditů. Vyklučili si tu kus lesa, postavili dům a založili pole. Nakonec se dočkali i vytouženého dítěte.
AC3 na Homestead misích ukazuje neskutečnou promakanost. Ke každému členu komunity se váže příběh vyprávěný sérií krátkých questů. Při toulání po Davenportu se každý věnuje svému řemeslu: doktor sbírá bylinky, tesař vyrábí židle, dřevorubci štípají polena, lovkyně loví a kuchá zvěř, horník těží rudu, švadlena šije šaty, hospodský vaří pivo, farmář okopává pole a jeho žena dojí krávu. kromě toho žijí svým životem, takže dřevorubce vidím rybařit u řeky a doktor chodí na pivo do hospody.

Hospodský Oliver a jeho žena si sami vaří pivo. Hostinsky je i zdatný řezník: to prase postupně rozboural na kusy, naházel do necek a odnesl do hospody. Jedna z nejlepších animačních sekvencí, co jsem kdy ve hře viděl! Muselo to dát neskutečnou práci, na to, že to je jen kulisa bez vazby na vlastní hratelnost.

Horník Norris a lovkyně Myriam se nakonec dali dohromady a oslavili v kostele svatbu.

Švadlenka Ellen, která utekla od manžela-opilce v Bostonu, mi ušila vlajku pro naše společenství. Ze všech ženských v Davenportu je Ellen nejhezčí. Bohužel, Connor nemá na ženské čas.

Assassin's Creed 3: Deklarace nezávislosti a Washingtonův zimní tábor

Zúčastnil jsem se podpisu Deklarace nezávislosti ve Philadelphii. Jako učebnice dějepisu je AC3 nedostižný.

Washington jako vojevůdce.

Vojenský tábor ve Valley Forge vypadá v zimě velmi působivě.

Assassin's Creed 3: Vězení a šibenice

Pátral jsem po Hickeym, jednom z Templářů, který měl v úmyslu zavraždit George Washingtona. Templáři to dobře navlékli: byl jsem zajat namísto Hickeyho a putoval jsem do vězení.

Tahle část hry mi hodně připoměla Mafii 2. I tady se pořádaly boje mezi vězni.

Pokus o útěk z vězení se nezdařil, místo toho mě čekala šibenice. Hra tady opět demonstruje svojí technickou sílu: dav rozzuřených newyorčanů vypadá úchvatně.

Hlavní parchant Lee mi dal na hlavu kuklu a na krk oprátku. Už jsem se houpal na konci lana, ale naštěstí mi věrní Assassini pomohli utéct a zastavit Hickeyho těsně před atentátem. Byl jsem opět na svobodě.

Assassin´s Creed 3: Bunker Hill

Bitva na Bunker Hillu je další ze znamenitých bitev americké Války o nezávislost. Odehrála se 17.června 1775. Revoluční armáda se tu utkala s britskými jednotkami, které se tu vylodily z obleženého Bostonu.

Bunker Hill je kopec, na kterém stála revoluční armáda pod velením generála Israela Putnama. Hra zachycuje moment, kdy se Loajalisté již vylodili a chráněni palbou z děl zabrali kopec Breeds Hill.

V první fázi mise jsem musel zlikvidovat dvě britské lodi, pálící na kopec. Mise byla hodně zajímavá, nejtěžší bylo jí uhrát bez toho, aby vojáci na lodích způsobili poplach. Klíčové bylo načasování a přiblížení k lodím z odvrácené strany. Několik vojáků jsem musel shodit do vody, jednoho zastřelit lukem ze stěžně a jednoho zabít ze vzduchu.

Po návratu na bojiště jsem měl spadeno na generála Pitcairna nacházejícího se na protějším kopci Breeds Hill, daleko za liniemi červenokabátníků.
Hra tu krásně demonstruje sílu engine: na bojiště jsou stovky vojáků.

Musel jsem přeběhnout bojiště. Pro plnou synchronizaci bez škrábnutí, což nebylo vůbec jednoduché. Musel jsem přebíhat mezi jednotlivými salvami od krytu ke krytu a vyhýbat se salvám červenokabátníků na Breeds Hillu. Hra tu krásně ukazuje rozdíl mezi neorganizovanou a nepravidelnou revoluční armádou a efektivní britskou vojenskou mašinerií. Snažil jsem se bojiště oběhnout zprava, ale nebyla to nejlepší taktika: při postupu středem jsem se mohl mnohem lépe krýt.

Assassin's Creed 3: Philadelphia

Navštívil jsem Národní shromáždění ve Philadelphii. Tady vznikne Deklarace nezávislosti.

Philadelphie tu není jako město, podíval jsem se jen dovnitř do budovy.

Chvilku jsem si povídal se samotným Georgem Washingtonem, který byl jmenován nejvyšším velitelem Revoluční armády.

Assassin´s Creed 3: Bitva u Lexingtonu a Concordu

Bitva u Lexingtonu a Concordu (vlastně to byly bitvy dvě ve stejný den, 19.4.1775) je první pořádná bitva ve hře a také první bitva v americké Válce za nezávislost.

Lexingtonští domobranci se shromáždili  za úsvitu. Bylo jich jen pár.

 Britských sil pod vedením Johna Pitcairna byla velká přesila. Chtěl jsem zabít Pitcairna, ale musel jsem místo toho ujíždět varovat Concord.

V Concordu jsem dostal za úkol velet obraně mostu.

Musel jsem přejíždět mezi třemi různými postaveními u mostu a velet k palbě. Byla to docela náročné na časování, být ve správnou chvíli na správném místě. Modrokabátníci se nechávali hloupě pobíjet, ale pokud jsem jim zavelel, dokázali zničit nepřátelskou četu jednou salvou.