Stellaris: Střední hra

Mám odehráno 30 hodin a jsem někde ve střední fázi hry. Hra se hodně mění. Budovat mezihvězdné impérium je něco o hodně jiného než počáteční expanze.

Dostal jsem se do stádia, kdy nemusím moc řešit zdroje. Minerálů mám spoustu, energii musím občas dokupovat.
Hra stále nabízí další a další technologie k objevení. Stavím už velké mezihvězdné lodě.
Hra obsahuje omezení expanze. Přímo lze řídit jenom pět planet. Když jich má člověk víc, hra ho penalizuje.

Stellaris má systém sektorů, do kterých se sdružují moje planety ovládané AI. Mám teď tuším čtyři sektory. Planety v sektoru musí na sebe navazovat. Hráš v sektorech může ovlivňovat stavbu lodí, ale nemá kontrolu nadstavbou budov na planetě. Na jednu stranu je to příjemná úleva. Na druhou stranu trošku zamrzí, že nelze mít věci pod kotrolou. Pět přímo řízených planet mi přece jen přijde málo.

Války fungují dobře. Jsou tu invaze na planety, blokády i masivní bitvy, kdy vesmírem šlehají lasery a protonová děla. Bitvy se nedají řídit. Jen dostat flotilu do kontaktu s nepřítelem a pak se kochat.
Diplomacie má zajímavé možnosti. Při každé válce si lze nadefinovat požadavky, za které se bojuje. Spojenci v mojí allianci pak hlasují. Zdaleka ne každá válka projde.

Líbí se mi systém výchovy primitivních civilizací. Lze je buď pouze pozorovat a čekat, až vyspějí, nebo jim lze pomáhat v rozvoji. Mladá rasa pak vytvoří vlastní říši, která je vazalem mého impéria. Po určité době lze vazaly absorbovat, což je další z cest, jak rozšiřovat impérium.
 Poměrně brzy jsem se ocitl obklopen spojenci a nebylo kam moc expandovat. Novou dynamiku hře dodal objev terraformování: dříve neobyvatelné planety teď dokážu přizpůsobit pro kolonizaci.

Je škoda, že ve střední fázi hra nenabízí moc zajímavých questů. Musím si tak určovat cíle sám. Zda budu bojovat s agresivními fanatickými kudlankami, nebo s imperialistickými měkkýši, anebo se napřed vypořádám s pozůstatkem kdysi mocné říše militantních korýšů, je jenom na mě. To je trošku škoda. A přitom by to šlo tak snadno dodělat, všechny mechaniky ve hře jsou.

Stellaris: Grand Strategy v galaxii - první dojmy

Stellaris na první pohled připomíná Master of Orion. Management planet, objevování galaxie, výzkum, budování flotil, těžba, boje s mimozemskými rasami - to všechno je tu společné.

Master of Orion je nicméně turn-based záležitost, zatímco Stellaris probíhá v reálním čase. Během bitvy tak může hráč řešit a spravovat naprosto cokoliv.

Autorem Stellaris je studio Paradox, které má za sebou takové zářezy jako Europa Universalis, Hearts of Iron nebo Crusader Kings.

  Artworky jako nahrávací obrazovky jsou excelentní.

A jsme doma. Stellaris je především geniální simulace, do které hráč může, ale taky nemusí zasahovat.

Obydlených planet je tu pomálu. Většina soustav má jen různé zdroje energie, minerálů nebo výzkumu. Hra je hodně orientovaná na vědce a výzkum: vědci mohou vynalézat v laboratořích, ale také z nich lze udělat velitele výzkumných lodí.

Hra nešetří zajímavými eventy. V každé druhé třetí soustavě se najdou tajemné anomálie nebo mimozemské artefakty, které je potřeba prozkoumat. Může z nich vypadnout energie, minerály, body do výzkumu anebo také nový řetězec questů. Příběhy, které hra nabízí, jsou zajímavé a zábavné. Je to dost slušná sci-fi.

Mimozemských civilizací nabízí Stellaris podstatně víc.  Za každou třídu (savci, ptáci, plazi apod.) se nabízí několik různých modelů. Jen savců je šestnáct možností!

Graficky Stellaris na poslední Master of Orion asi nemá. Tedy, nemá... Těžko to srovnávat. Master of Orion je hezký, líbivý, pěkně se na to kouká. Stellaris je mnohem uměřenější, střízlivější, plná záhad k objevení. Objevovat ve Stellaris je radost. Není to nic repetitivního.

Docela mě nadchla možnost rozdělit si území do sektorů a nechat guvernéry sektorů, ať se starají. Ano, Civilizace nebo Total War taky umí svěřit správu města guvernérovi. Tady to ale dotáhli ještě o kousek dál.

Boj je mnohem víc simulace. Taktická úroveň chybí. Hráč vystrojí flotily, pošle do boje - a pak se může jen kochat animacemi. Manageemnt veškerý žádný. Což mi ale nevadí.

Diplomacii zatím nemůžu moc hodnotit. Doposud jsem s mimozemskými rasami jen uzavíral smlouvy o neútočení. Vzhledem k tomu, že Stellaris má za sebou osvědčený engine Clausewitz, tuším, že v diplomacii bude Stellaris bezkonkurenční.
Po šesti hodinách hraní musím říct, že mě Stellaris docela uchvátila. Hraje se to moc příjemně.