Diablo 3: Dohráno na Nightmare, 9,5 z 10

Tak jsem si dal Diablo ještě jednou na Nightmare. Co se mě týče, je tato obtížnost finální: těžší už to mít fakt nemusím. Už takhle jsem chcípal i na thrashi, nemluvě o modrých minibossech.
Je fakt, že na Nightmare se to prostě nedá hrát stylem buldozeru. Často je to o kitingu a heldání vhodného místa na crowd control.
Častokrát se mi stalo, že jsem vletěl do dvou smíchaných skupinek minibossů nebo obzvlášť nechutného thrashe a musel jsem se tím zkrátka prochcípat - několikrát to na sebe natáhnout, rozdat co nejvíc damage a umřít, a znovu.
Závěrečnou bitku s Diablem jsem hrál snad čtyřikrát a každý pokus mi dal sakra zabrat. Nakonec jsem se musel víc starat o vlastní healing než o nějakou damage do bosse.
O úroveň Hell se pokoušet nebudu. Nemám času nazbyt. O Nightmare, na kterou se musí nasbírat nebo nakoupit equip, ani nemluvě. Jakkoliv mě opětovné procházení téhož příběhu místy moc nechytalo a už jsem to chtěl mít za sebou, přesto musím férově přiznat, že vyšší obtížnost skutečně přináší o hodně lepší zábavu. K Diablovi jsem se poprvé propracoval včera večer asi ve 22:45. Normálně chodím spát v 11. Chtěl jsem dát jeden pokus. Docela se mi povedl, dostal jsem se do třetí fáze. Tam mě ale Diablo nepěkně vykostil.
Byl jsem z toho dost naštvaný, ale ukázněně jsem šel spát. Čekal mě další pracovní den, nemohl jsem si dovolit další hodinu pokusů. Dnes ráno jsem pak celou cestu do práce přemýšlel o tom, jak Diabla zabiju a jak na to půjdu.
Na třetí pokus dnes lehl. Mám z toho skvělý pocit!

Zvedám Diablu celkové hodnocení na 9,5 z 10.

Diablo 3: Dohráno, 9 z 10

 Diablo mě svým grafickým pojetím vysloveně otrávil. Vypadá jako Alien Mother z druhého Vetřelce natřená na červeno. Nechápu, proč páni designeři podlehli nutkání změnit klasickou podobu bosse. Zřejmě úlitba asijskému publiku.

 Boj s Diablem byl relativně snadný (ano, na obtížnost Normal).

 Musel jsem si jen dávat pozor na jeho ohnivé kruhy.

Potěší, že se Blizzard hodně poučil z WoW a všichni bossové, kteří za něco stojí, mají boj rozdělený do fází. Střední část boje s Diablem probíhala v jakémsi temném světě a kromě jiného jsem tam bojoval se svým dvojníkem.

 Tak jsme se sešli nad tělem poraženého Diabla. Jakkoliv jsem většinu hry procházel s jedním nebo více souputníky, Diabla jsem musel porazit sám.

 Diablovo tělo je svrženo z Nebes. Proč mám pocit, že to není úplně dobře?

Nebesa i země jsou zachráněny, paprsky světla odhánějí temnotu. No nic.

Diablo je vizuální orgie, hraje se to přesně tak, jak to má být. Vadí mi grafické pojetí některých pasáží (nebesa, andělé, démoni, Diablo). Jiné pasáže jsou naopak graficky úplně skvělé. Vadí mi zmatlaná story (ale co čekat od takové řežby). Kotrmelec s Leah si mohli scénáristi odpustit.

 Diablo III není RPG, je to akční řežba. Proto tu jsou jen drsné pasáže. Zklidňující pasáže, exploring anebo roleplaying tu nemají místo.
Rozhodně se mi líbil víc než druhý díl (ten jsem ani nedohrál).

Tady je finální screenshot. Ten mě potěšil, jasný odkaz na staré dobré hry. 
Sečteno a podtrženo: 9 z 10.

Diablo 3: Nebesa

Po zničení Azmodana se Leah, ta příjemná dívenka, která mě provázela celou hrou, převtělila v Diabla. Dlužno přiznat, že tenhle scénáristický kotrmelec moc nežeru. Celý zmatený děj je k nahlédnutí třeba tady na Wiki.

Finání, čtvrtá část Diabla III se odehrává na nebesích, která byla napadena Diablem a jeho démony. Nebesa mi svým grafickým pojetím hrozně připomínají architekturu Blood Elves z WoW. Kde má Blizzard taky ty výtvarníky pořád brát, že.

Poslední část mi přišla asi nejrychlejší, proběhl jsem jí snad za dvě hodiny. Nekonají se tu žádné rozlehlé prostory, je celkem lineární.

Nebesa jsou více či méně poničena vpádem Diablových démonů. Všude se nacházejí mučení andělé, tu naraženi na kůl, tu přibiti na zeď.

Tahle potvora umí těmi chapadly nepříjemně mlátit kolem sebe.

Hra tu čím dál víc připomíná Soul Calibur: andělé jsou pojati jako obrovští rytíři, jejich křídla jsou tvořena planoucí energií.

Diablo 3: Obrana pevnosti

Třetí a podle mě nejlepší akt Diabla se odehrává v horské pevnosti. Pevnost je napadena Azmodanem, jedním ze tří Prime Evil (druhý byl Pán lží Belial, třetí je samotný Diablo).

Gameplay tady připomíná bitviu o Helmův žleb (ne, to není moje přirovnání): na hradby se valí další a další hordy nepřátel, hrdinové se doslova prosekávají skřety a různými démony.

Výrazně povcedený nápad je Hell Bearer, obrovská mrcha, která se vyšplhá na hrady a z tlamy začne chrlit démony jednoho za druhým. Taková živoucí obléhací věž.

Qusty na hradbách mají obranný charakter: zažehnout signální ohně, probít se k zajatcům a osvobodit je, vytáhnout a aktivovat katapulty. To všechnovysoko na hradbách, pod sebou jsem viděl bojující hordy.

Tahle potvora se jmenuje Assault Beast a je to prozměnu živoucí beranidlo. Moc podařený týpek.

Nakonec jsem se utkal se samotným Azmodanem, démonem v podobě tlustého pavouka. Mám za to, že oproti butcherovi byl docela snadný a dal jsem ho na první pokus.

Diablo 3: Variabilita

Jen heslovitě, co se mi líbí na Diablu 3 z pohledu variability:
Rozbitelné prostředí. Kdeco jde rozflákat a rozbít.

Lore, které se aktivuje, když najdu nový druh potvory.
Knížky, které tu a tam nacházím a které po kouskách dávkují dokreslují příběh.
Schované drobnosti. Příklad: na hraně svahu stojí rumpál. Zatočím klikou, rumpál vytáhne výtah a z něj vypadne pár drobných a nějaký předmět.

Pasti. Jsou všechny možné: zapálený rozlitý olej ze sudu, těžký lustr zavěšený na laně, hromada dřeva, která se dá shodit na nepřátele, jedovatá kytka explodující, když kolem ní proběhnu.
Hromada mrtvol, ze které se rodí další a další zombie, dokud ji nerozbiju.

Variabilní animace smrti nepřátel. Když sejmu tři kostlivce s mečem, jednomu odlétne meč, druhý odletí celý o deset metrů a třetí se složí a jeho roztočený štít zůstane rotovat. Vyslovená radost!

Ta hra je prostě vymazlená a vychytaná do detailů. Je neuvěřitelné, jak moc se graficky povedla.

Diablo 3: Plná verze

Ostrý start Diabla 3 přinesl spoustu chaosu a problémů s připojováním. Za den dva a pár patchů se to stabilizovalo a teď už to šlape bez problémů.

Diablo 3 má opravdu vychytanou grafiku a prostředí. Je úžasné, jak Blizzard umí udělat jednotlivá prostředí: vysokohorskou louku, pouštní město, vodopády, smrduté kanály i krypty plné kostlivců. Pasáže v poušti anebo v noční oáze mi vysloveně sedí. Geniální animace, skvělá práce s barvami a rozbitelnost prostředí dokreslují skvělý herní zážitek.

Opravdu jsem si chrochtal, když jsem potkal prvního bosse, starého známého Butchera. I tady mě na první dva pokusy bez milosti vykostil. Souboj s bossem je hodně vychytaný, chce to hodně přemýšlet o taktice. Na hulváta to řešit nejde. Potěší, když boss není jen pro legraci!

O příběhu nemá moc smysl mluvit: je tu opravdu jen na dokreslení. Napřed jsem zachraňoval starého Deckarda Caina, potom anděla sraženého z nebes. Teď jsem právě ve fázi získávání mocného artefaktu, kterým bych měl mít šanci zabít jednoho z Diablových bratrů.
Herně lehce přituhuje. Čím dál tím víc musím dávat pozor, co a jak a kdy dělám. Jak jsem se dočetl, na vyšších levelech je to opravdu hodně moc o taktice a vybavení. Tu taktiku beru, ale rozhodně neplánuji hrát půl roku na Nightmare jen proto, abych si nafarmil equip. Jsou lidi, co to tak mají. Já ne.

I když musím poctivě připustit, že to je návykovka.
Co mi ne zcela sedí je ovládání. Typicky pravá ruka kliká jako zjednaná a levá pouští jednotlivé útoky (které mají docela dlouhé cooldowny). Na myš a na pravou ruku je to až nepříjemný záhul. Neznám nic, co by si víc říkalo o syndrom karpálního tunelu. Zpravidla přestávám po dvou hodinách hrát, protože už mě bolí ruka. Tak doufejme, že vydrží moje pravé zápěstí i myš.

Diablo 3 - ceny

S podivem jsem zaznamenal, že hra koupená online stojí  na Battle.netu 60 EUR, zatímco na české XZone je za 1299. To je o dvě kila výhodnější. Celkem jednoduchá volba.

Diablo 3 Open Beta

Tenhle víkend probíhá Open Beta na Diablo 3. Zatím jsem se o třetí Diablo moc nezajímal, viděl jsem jen pán screenshotů a četl pár článků. Zaznamenal jsem, že už vloni byla hra docela hratelná, ale pak se se Blizzard rozhodl zásadně překopat talenty.

Open Betu jsem si nemohl nechat ujít. Stáhl jsem herního klienta, oprášil účet na Battle.netu a těšil se na otevření přístupu, který měl nastat včera v 21:01.
Podle očekávání se v daný čas nic nestalo. Do hry se nedalo zalogovat, neustále hlásila chyby připojení. Launcher a přihlašovací obrazovka jsou hodně podobné WoW.

Dnes už se mi zadařilo lépe. Zalohování do hry proběhlo celkem v pohodě, vytvoření charakteru taky. Spuštění hry jsme musel zkoušet tak desetkrát, než se to chytlo a pustilo mě to dovnitř. Je to zvláštní, u single player hry to působí až nepatřičně, ale doufejme, že do ostrého spuštění to hoši z Blizzardu vychytají a nafutrují herní servery dostatečnou infrastrukturou.

Vyzkoušel jsem si tři povolání. Barbarian je veliký, vousatý stařec, tak nějak si představuju starogermánské bohy. Vzhledem mě tedy moc nemotivuje, i když jeho bojový styl mi dost sedí. Až někde najdu helmu, tak ta jeho bělovousá hlava snad zůstane schovaná.
Monk je docela sexy frajer s vousy a holou hlavou, má hare kršna sukni a holý trup. Umí dual wield, útočí jakýmsi kung fu na docela slušnou střední vzdálenost a prijde mi, že má velikánské dps. Zatím je to můj favorit.

Witch hunter je vysoký hubený emo, má kuš a umí mít v druhé ruce štít. Na dálku likviduje celkem spolehlivě, i když je vidět, že ani zdaleka nedává takovou dps jako monk. Herněmě trošku matem, že někdy klikám na nepřítele, který už umírá a Witch hunter se pak rozběhne na místo, kde nepřítel stál (což přiboji na dálku nemusí být nejlepší řešení).
Hrál jsem každé z těchto tří povolání tak půl hodinky, udělal jsem snad nejvýš čtvrtý level s monkem. Každá hra byla lehce jiná (na stejné mapě se lišily jednotlivé nepovinné dungeony).
Graficky to vypadá úchvatně. Hra je laděná do temných barev, skvěle tu funguje světlo a stín, oheň a pochodně. Bohužel jsem zaznamenal drobné grafické lagy, které bych u tohoto druhu hry nečekal.

Co je skvělé je prostředí. Působí ohromně živě, když vlezu do starého domu a tomu se propadne střecha. Přijdu k městské bráně a tam hoří ohně a stráže bojují s hordou nemrtvých. Vlezu do starého sklepa a pod nohama mi běhají hejna krys.
Oceňuju, že si Diablo drží styl zavedený předchozími díly. Hrozně mě baví, když NPC komentují události, které se udály v prvním nebo druhém díle. Některé animace, hudební a zvukové efekty jsou přesně takové, jako v předchozích dílech. Look&feel je stejný - jakkoliv je to úplně nová hra, pořád je to staré dobré Diablo.

Na třetí Diablo jsem se nijak extremně netěšil. Teď už se těším a hodně. Tuhle hru si rozhodně nenechám ujít.