Oblivion: Finální statistiky

Tak takhle vypadají moje finální statistiky po dohrání Oblivionu:

Oblivion: Velké finále

Krev prvního Tibera Septima, daedří předmět a Sigil Stone z Great Gate. To bylo vše, co Martin potřeboval pro vytvoření portálu do Paradise, kam utekl Mankar Camoran.

Paradise je překrásná zahrada na ostrově, plná polonahých služebníků (a služebnic) Order of Dawn, které tu honí a na kusy trhají nejrůznější elementálové a Daedry. Chudáci se znovu rodí a znovu jsou trháni.

Cesta dál vedla přes vězení pro neposlušné. Naštěstí jsem tam potkal spojence - člena kultu Mythic Dawn jménem Eldamil, který pozdě prohlédl pravou podstatu kultu. Dokonce jsem se musel nechat na chvíli zavřít do klece, abychom společně oklamali daedroth strážce.

Na vrcholu hory je dům Mankar Camorana. Před ním je obří socha Mehrun Dagona. V tu chvíli jsem ještě nevěděl, že socha je v životní velikosti.
Mankar Camoran mě přivítal samolibým proslovem. Měl to hezky naplánované - otevřít Velké brány a vtrhnout s daedrami do Cyrodiilu. Boj s ním a jeho dětmi byl docela náročný, protože jeho dětičky se rodily znovu. Nicméně můj magický meč Ebony Destroyer mu nedal šanci. Poslal jsem ho do Oblivionu za jeho daedřím pánem a vzal jsem mu Amulet of Kings.
S Martinem jsme pak vyrazili do hlavního města. Byla to taková triumfální cesta. Vzpomínal jsem, jak jsem kdysi dávno pradávno Martina vezl z Chorrolu do Cloud Ruler Temple. Teď jsem ho přivážel jako imperátora.
Bohužel, sotva se mu stihl kancléř Ocato poklonit, všechno se zvrtlo. Mehrunes Dagon zahájil poslední zoufalý útok na Imperial City. S vojáky a Martinem v čele jsme vyběhli do ulic a začali se prosekávat daedrami a nestvůrami.

V Temple Districtu nebyla situace o nic lepší. Martin se chtěl dostat do chrámu, aby pomocí amuletu zapálil dračí ohně. V tom se zjevil samotný Mehrunes Dagon a začal ničit vše živé. Proběhli jsme s Martinem kolem něj. Bohužel na daedra lorda jsou i mé zbraně krátké. Ani dračí ohně už nám pomoci nemohly, protože Dagon už byl fyzicky v Cyrodiilu.
Martin zvolil jedinou zbývající možnost. S pomocí amuletu se proměnil ve zlatého draka a vrhl se na Mehrunes Dagona osobně. Mohl jsem jenom přihlížet, jak si vyměňují strašlivé rány v troskách Temple of the One. Nakonec zlatý drak dokázal Daedra Prince přemoci. Sám však při tom vyčerpal všechnu svoji sílu a s posledním vzepjetím zlatých křídel se proměnil v kámen. Můj přítel Martin už nebyl mezi živými.

Tak teď chodím ulicemi Imperial City. Stal jsem se šampionem Cyrodiil a kancléř Ocato mi věnoval nádherné dračí brnění podobné tomu Martinovu. Přesto mě bolí srdce, protože jsem nedokázal zachránit Martina, posledního imperátora z krve Septimů. V troskách Temple of One teď stojí zkamenělý drak, který navěky bude připomínat vládce, jenž obětoval život pro záchranu říše.

Moje cesta tady končí. Sice bych mohl dál putovat zemí, procházet zapomenuté kobky a získávat daedří artefakty, vstoupit do Thieves Guild anebo dokonce do Dark Brotherhood, kterým jsem se dosud jako rytíř vyhýbal. Ale proč? Brány do Oblivionu jsou navždy zapečetěny a Martinovi už život nevrátím. Kdoví, zda jeho duše spočinula navždy, anebo se teď nachází vedle svého mocného předka Tibera Spetima, který se stal bohem.

Oblivion: Brnění pro imperátora, Velká brána v Brumě

Abych získal brnění prvního imperátora Tibera Septima, musel jsem postupně porazit čtyři nemrtvé strážce. Jejich duchové, které jsem vysvobodil ze zakletí, zrušili kouzlo bránící přístup k Septimově hrobce.

Brnění Martinovi padne jako ulité. Je čas vyrazit do Brumy.

V chrámu v Brumě se Martine setkal s hraběnkou Narinou Carvain, vládkyní města. Zachovala se vpravdě státnicky: bez mrknutí oka Martinovi přísahala věrnost a svolila k vyvolání velké brány blízko města. Zhyne-li říše, zhyne i Bruma, řekla.

Cestou z chrámu se seběhli prostí obyvatelé Brumy a provolávali Martinovi slávu jako imperátorovi. Tohle byl hodně silný moment. V duchu jsem si říkal, že to stálo za tu námahu.

Před branou města už na Martina čekalo vojsko složené ze stráží všech měst.

Na bitevním poli se začaly objevovat brány do Oblivionu. Napřed tři menší, ze kterých se začali valit démoni a daedry. Bojujeme na život a na smrt. Bráním Martina, který je díky zlatému brnění snadno viditelný. Nakonec se objevuje čtvrtá brána, Great Gate.

Za Velkou Branou se připravuje obří obléhací stroj. pomaličku leze směrem k bráně, podobný obřímu kladélku kříženému s vrtací soupravou. Mám patnáct minut na zavření brány. Naštěstí je to dost, probíhám věžemi a sbírám poslední Sigil. Portuji se ven a unikám tak mečům rozzuřených střážců.

Tady už daedří obléhací stroj pomalu vyhřezl. Naštěstí bez spojení s mateřskou sférou Oblivionu ztrácí svou moc a přestává se točit. Pobíjíme poslední nestvůry. Je po bitvě, vojáci se pomalu vracejí do Brumy.

Na mě čeká snad poslední úkol: dojít si do Paradise Mehrun Dagona pro Amulet of Kings.

Oblivion: Master of Magic Guild

Tak jsem zavřel všechny brány ve městech a zajistil tak, aby vládci vyslali své jednotky na pomoc Brumě. Zatím jsem se tam ale nevypravil, protože jsem se rozhodl napřed dokončit postup v guildě mágů. Splnil jsem dva úkoly od arcimága Travena a získal jsem předměty, které odnesly skupiny odpadlých mágů.

Traven mě pak poslal získat speciální Black Soul Gem, do kterého pak zaklel svoji duši. Obětoval se, abych mohl obstát proti pánovi nekromancerů Mannimarcovi zvanému King of Worms. Vzal jsem si Travenovo brnění a hůl a vyrazil jsem poměřit se s Mannimarcem.

Už cesta k němu byla docela peklo, probít se přes houfy těch nejhustších nekromancerů a spektrálních bojovníků nebylo vůbec lehké. Souboj s Mannimarcem byl pak to nejtěžší, co jsem zatím v Oblivionu dělal, protože si stále summonoval tři pomocníky - Liche, Spektránlího bojovníka a Přízrak.

Nakonec jsem ho ale udolal a stal jsem se Arcimágem, vůdcem guildy mágů. Modrou róbu ale moc neužiju, červené brnění po Travenovi je mnohem lepší a krásnější. Bohužel jsem právě bez peněz, takže enchant bude muset chvilku počkat. Je to k vzteku, utratil jsem majlant za enchant štítu, který jsem vzápětí nahradil Travenovou holí. Ale tak to chodí.

Teď už mi nic nestojí v cestě plnění hlavního questu.

Oblivion: Arena champion, Brány kam se podíváš

Stal jsem se šampionem Arény! V řadě soubojů jsem porazil všechny nepřítele. Nejhorší byly souboje, kdy se na mě vrhli tři nepřátelé najednou. Pokud chodili po jednom, neměli celkem šanci. Předposlední boj jsem vybojoval po boku prasete, které věrně upoutalo pozornost jednoho ze tří soupeřů - kouzelníka, takže jsem mohl v klidu zabít zbývající dva. Vybojoval jsem si tak právo zvolit si bojové jméno -vybral jsem si Dragonheart - a vyzvat na souboj samotného šampióna Gray Prince.

Chudák Gray Prince, kdysi dávno, ještě na jednom z prvních levelů, jsem putoval na západ blízko Anvilu do tvrze jeho otce, abych zjistil pravdu o jeho původu. Skutečnost, že není urozeného původu, ale jen syn upíra a znásilněné služebné, jej deprimovala až k smrti. Nyní v boji se vůbec nebránil a jen mě požádal, ať ho zabiju rychle. Bylo mi ho líto. To je život gladiátora.

Jauffre mě vyslal, abych získal pomoc pro město Bruma, které se má stát dalším terčem útoku Great Gate. Obcházím postupně všechna města a žádám jejich vládce o pomoc. V Cheydinhallu mě neodmítli, protože jsem jim už před časem od brány pomohl. V Leyavinu a v Bravilu jsem však musel napřed zavřít malé brány, které se objevily blízko měst.

Seducer je celkem sexy a není ani moc nebezpečný.

Teď je na řadě Skingrad, město pod vládou hraběte - upíra. Zbývá ještě Anvil - mé domovské přístavní město - a Chorrol, město stromu.

Oblivion: Brána v Brumě

Spolu se třemi strážci z Brumy jsem se vydal zavřít další bránu do Oblivionu, která se objevila u města Bruma. U těchto úkolů je vždycky největší starost udržet své průvodce naživu, takže je potřeba je průběžně léčit.

Tohle je Daedroth, docela nepříjemná potvora. Viděl jsem ho dnes poprvé.

Po úspěšném získání Sigil Stone se brána zavřela a my jsme byli teleportování zpět do světa Cyrodiil.

Oblivion: Člověk neví, kam dřív skočit...

V Oblivionu jsem včera postoupil o pár krůčků dál. Zavřel jsem daedric bránu blízko Cheydinhallu a vyvedl jsem odtamtud syna místního hraběte. Za odměnu jsem byl přijat do rytířského řádu a získal jsem magický meč.

Taky jsem splnil quest od daedry jménem Namira. Poslala mě zachránit skupinku jejích uctívačů, kteří přežívali ve tmě v jednom sklepení, před aktivními kněžími, kteří je chtěli vymítat s pomocí pochodní. Kouzlem od Namiry jsem jim pochodně pozhasínal a světloplaší uctívači už se pak o ně postarali sami :-). Za odměnu jsem dostal prsten, který jsem mohl postrádat a tak jsem ho odnesl Martinovi do Cloud Ruler Temple. Potřebuje ho na magický rituál proti Order of Dawn.

Na guildu mágů ve městě Bruma zaútočili necromanceři pod vedením bytosti jménem Mannimarco, King of Worms. Jsem zvědav, jak bude vypadat. Pobočku v Brumě vybili a zapálili, přežil jen jeden z mágů, který má v oblibě neviditelnost. V centrále guildy následně vznikl chaos a panika, mám teď za úkol získat dva mocné artefakty, které si rozebraly jednotlivé frakce.

Martin rovněž potřebuje krev boha. Naštěstí by mohla být k dispozici krev prvního vládce Uriela Septima, který se proměnil v boha Talose. ám se teď vypravit na místo jeho hrobu a přinést jeho brnění. Navíc se prý v Brumě objevila další brána do Oblivion. Najednou člověk neví, kam dřív skočit...

Oblivion

Hraju právě Oblivion. Poprvé jsem ho rozehrál hned jak vyšel - na podzim 2006. Podruhé jsem to rozjel pěkně od začátku letos v létě, pěkně od začátku. nainstaloval jsem si mod Ouro's Oblivion Overhaul, který řeší nejzásadnější chybu Oblivionu - to, že level nepřátel se dynamicky nastavuje podle levelu hráče. Ouro tento problém ve svém modu vyřešil, navíc mod obsahuje spoustu dalších vychytávek, takže celá hra je mnohem zábavnější. Alespoň pro mě.
Tohle je obrázek ze sklepení mého domu ve městě Anvil. V domě strašil původní majitel, který byl necromancer. Tady jsem právě oživil jeho mrtvé tělo, abych se s ním vypořádal jednou pro vždy.

Dodělal jsem linii questů ve Fighter's Guild a nyní jsem guild master. Tady jsou dva pěkné screenshoty:
Tohle je strom ze sklepení Blackwood Company ve městě Leyavin. Blackwood Company byla konkurenční organizace, která se snažila zničit Fighters Guild. Její členové požívali drogu z tohoto stromu a bojovali v transu a halucinacích.

Za vítězství nad Blackwood Company jsem dostal tuhle helmu a stal jsem se guild masterem Fighters Guild. Helma je krásná, ale nemůžu ji nosit. Rozhodně ne, z estetických důvodů :-).
Tohle je rituál Cult of Dawn, kteří mají na svědomí vraždu ubohého Emperora a otvírání bran Oblivionu. Za chvíli si s nimi pohovořím chladnou ocelí, protože na tom oltáři mají knihu Book of Xardas, která je klíčem k jejich moci a vazbě na daedra lorda Dagona.

Tohle je Martin, syn zavražděného imperátora a jediný žijící potomek jeho rodu. Zachránil jsem ho z opatství Weynon Priory a ukryl ho v klášteře Clouds Ruler Temple.
Teď právě jsem znovu v Oblivionu. Tahle brána je kousek od města Cheydinhall. Hrabě vládnoucí městu je dost nervózní, protože jeho rozmazlený synek hrající si na rytíře se se svou partičkou vydal dovnitř. Budu muset pro něj dojít a dostat ho ven.