Člověk neví, co hrát dřív...

 Tak jsem rozehrál Star Wars Outlaws.

Do toho vyšla na PC jednička Red Dead Redemption. Čtrnáct let po premiéře na konzolích. Pravda, dvojka je o parník dál. A zub času už se na téhle hře taky podepsal. Navíc to není remaster. Ale pořád se to hraje skvostně! Ta hra má prostě koule.

A ještě ke všemu vyšly nové Dragon Age: Veilguard. Hra, kterou provázely kontroverze ještě drsnější, než u Star Wars. 

Nebudu zastírat, pohltilo mě to.

Jak praví Jára Cimrman, celej rok nic a najednou zájezd.

Všechny ty hry budu hrát. Napřed asi Veilguard, pak si dám RDR. A Star Wars Outlaws nakonec.

Red Dead Redemption: Dohráno - 10/10

Tak jsem před chviličkou dokončil tuhle úžasnou hru. A znovu musím přiznat: takovýhle zážitek ze hry jsem ještě neměl. 10 z 10, tahle hra je umělecké dílo.
Naprosto uchvacuje v mnoha aspektech. Jednak otevřený svět, který nejenom že perfektně funguje, ale sám od sebe vytváří hráči excelentní herní zážitky a podněty. Několikrát jsem musel ze severovýchodních hor až dolů na jih do Mexika. A jen málokdy jsem sáhl po zrychleném cestování. Většinou jsem si to pěkně projel, a nelitoval jsem toho, protože to bylo zábavné.
V Red Dead Redemption nikdy nevíte, co před vás hra postaví. Místo, kterým jste projeli desetkrát, je po jedenácté něčím zvláštní, děje se tam něco, co jste tam ještě neviděli. Když jsem poprvé uviděl chlapa, jak seskočí z koně, utíká za balvan a tam se úlevně vyčurá, nevěřil jsem vlastním očím. Stejně tak epizoda se třemi pyrotechniky, kteří se neopatrně vyhodí do luftu. Ta hra je takovými drobnůstkami prostě našlapaná a dávkuje je rovnoměrně po celý herní čas.
Za druhé: mise jsou neskutečně variabilní. Každá další se hraje trošku jinak, musí se jinak řešit a chce využít něco trošku jiného. Kovbojské mise na farmě kontrastují s lovem nebo bojem s bandity. Achievmenty, které se dají ve hře plnit, jsou zábava sama o sobě. Dva večery jsem strávil jenom loveckými achievmenty, a královsky jsem se u toho bavil.
Za třetí: příroda. Jednak je nádherná, jednak hraje. Při plnění jednoho z achievmentů jsem hledal mývaly. Jindy mi mývalové skákali pod kopyty koně, a najednou - když to potřebuju, tak jsem projel celé Mexiko i Západ tam a nazpátek a mýval nikde! Až mi došlo, že ve dne asi mývala moc nepotkám. Počkal jsem na noc, a najednou nebyl problém nalovit potřebné.
 Za čtvté: příběh. Story v téhle hře je dospělá. Příběh je neředěný a silný jako v těch nejlepších westernech. - Tenkrát na západě, Sedm statečných a Rio Bravo.

V některých momentech se z toho až ježí kůže. Hrdina se snaží dělat dobro, pomáhat druhým, a přesto to neodvolatelně sklouzává ke špatným koncům. Sám vidí, jak ho okolní svět válcuje, a nemůže s tím dělat vůbec nic. Když už se několikrát zdá, že dokáže přelstít ďábla a urvat si pro sebe trošku štěstí, je to jen krátké intermezzo, než přijde další prohra.  Za velké činy se platí a legendy umírají mladé.

Tak John Marston, hrdina Západu, získal nakrátko svoji farmu, ženu a syna. Pár kovbojských misí s Uncle Samem, dvě tři cestry s hádavou ženou Abigail, lovy s dospívajícím Jackem ukázaly, že klidný život nemá jenom pozitiva a jak je těžké najít společnou řeč i s těmi nejbližšími. A jak se nedá sdělit, co si člověk nese s sebou a co nasbíral po cestě životem.
A pak přijeli vojáci. Spousty vojáků. Obklíčili farmu. Zabili Uncle Sama. John ještě dokázal ženě a synovi prostřílet cestu ven. Ještě je dokázal poslat na koni pryč. Škvírou ve dveřích stodoly viděl agenta Rosse, toho vládního hajzla, který mu celou dobu ztrpčoval život, který ho donutil pobít své bývalé parťáky a shrábl za to metály.
Pak otevel dveře.
Vzal jich pár s sebou, ale bylo jich moc.
Příliš moc.

A pak jsem se v kůži dospělého Jacka Marstona přišel po letech ke hrobu rodičů a Uncle Sama. Pak jsem si oblékl kabát "Legend of the West" po tátovi a vyjel do prérie. Chytil jsem si mustanga, vraníka, toho nejrychlejšího. A vydal jsem se do města.
Hnal jsem se za agentem Rossem přes celý Západ až do Mexika. Dopadl jsem ho u řeky, na lovu kachen. Byl pomalý.
Příliš pomalý.

A pak jsem seděl, deset minut jsem se koukal na dlouhatánské titulky a prožival jsem si tu atmosféru. Titulky skončily, vrátil jsem se do hry a šel jsem prohledat mrtvé tělo agenta Rosse. Ležel tam, kde jsem ho zabil - na břehu řeky. Prohledal jsem ho a vzal si jeho prachy.
A pak jsem uviděl klobouk, který jsem mu sestřelil z hlavy. Říční proud ho začal pomalu unášet pryč. Paprsky ranního slunce svítily nad Mexikem a nad hlavou mi kvákaly přeletující kachny.

Red Dead Redemption: Šok z technologie

Red Dead Redemption mě dostala. Takhle vymakaný kousek jsem ještě neviděl. Nechápu, jak Rockstar Games z xboxího hardwaru dostali tak neuvěřitelnou podívanou a luxusní zážitek!
Pěkně popořadě. Red Dead Redemption je "něco jako GTA, ale na Divokém Západě". Hra je vystavěná podle stejného vzorce: rozsáhlý herní svět s několika dějovými liniemi a spoustou vedlejších questů, hojně využívající dopravní prostředky.

Hlavní hrdina je stárnoucí pistolník John Marston, bývalý bandita. Přijíždí vlakem do městečka Armadillo, zarostlý, zjizvený, zpocený a špinavý. Má za úkol zabít bývalého parťáka z gangu desperátů. Něco se ale zvrtne, dobře opevnění bandité se nechtějí vzdát a Marston se brzy probouzí na ranči s prostřeleným břichem. Aby došel svého cíle, musí se dát dohromady, získat spojence a pořádné zbraně.
Hra na první pohled zaujme neskutečnou atmosférou. Grafika, postavy, animace, krajina, hudba i zvuky tu dohromady tvoří naprosto přesvědčivý Divoký Západ. Hra se odkazuje na klasické westerny s láskou a péčí. Co jste kdy viděli ve westernovém filmu, to si tady můžete prožít na vlastní kůži.
Krajina v Red Dead Redemption je tak dobrá, že z toho padá čelist. Nechápu jak to autoři z Rockstaru udělali, ale dohlednost v krajině je úplně neskutečná. Funguje tu počasí - od vyprahlého slunce v pravé poledne, přes dechberoucí západy slunce a noci pod hvězdami až po bouře a smrště - všechno tu šlape jako hodinky. Mraky se převalují přes horský hřeben, fungují denní doby a měsíční fáze. Nad řekou se v noci sbírá pára a když v dálce zasvítí světlo jedoucího vlaku, hráč zastaví koně a jenom se dívá na tu krásu.
Je až neuvěřitelné, co všechno hra umožňuje a podporuje. Je tu jízda na koni, lasování koní i jezdců, střelba ze všech možných zbraní, dobývaní opevněných hnízd banditů i osvobozování přepadených farem, obrana dostavníku, lov divoké zvěře, hazardní hry v saloonu, lehké děvy, házení podkovou i hra "Five Fingers" spočívající v obbodávání prstů ruky položené na stole.

Jízda na koni je v Red Dead Redemption čistá radost. John Marston vyjde ze svého pokoje v saloonu na balkón a seskočí shora do sedla uvázaného koně. Párkrát pobídne koně až do trysku, vyjede z města a zamíří do prérie. Dožene divokého mustanga, chytí ho do lasa, seskočí z koně, nasedne na mustanga a zkrotí ho (anebo nezkrotí a skončí na zemi). To všechno šlape v živém světě - kolem se mohou objevit jezdci, koně, dostavníky anebo divoká zvířata.
Poprvé v životě jsem si vyzkoušel roli kovboje. Hnal jsem stádo na  pastvu, honil jsem splašené krávy v bouři, aby v panice nespadly ze srázu do řeky. Je neuvěřitelné, jak dobře se to všechno hraje. Žádný boj s ovládáním - hra sedí jako rukavice na ruce, jakmile se naučíte jezdit na koni, všechno ostatní už jde samo.

Red Dead Redemption je po Assassin's Creed 2 druhou hrou, kde funguje koňské spřežení. Dělá to ale o dvě třídy lépe. Hráč někdy řídí, někdy jede jako spolujezdec na kozlík anebo v kabině dostavníku. Může bránit dostavník před útoky banditů - anebo v jiném questu v roli stíhajícího zachránit ukradený vůz a vrátit jej zpět majiteli.
K Red Dead Redemption se na tomto blogu ještě vrátím. Je to naprosto výjimečná hra, která mě stále táhne k hraní.
Líbí se mi víc než GTA.
U mě zatím 100%.