Company of Heroes: Prolomení zákysu, dobytí Mortainu a finále

Tak jsem znovu zkusil obranu kopce Mortain. Tentokrát jsem se pečlivě opevnil, zaminoval přístupové cesty a postavil si dostatek protitankových děl. Rázem bitva probíhala úplně jinak a vrchol jsem bez problémů uhájil.
Následnující mise - protiútok na kótu - tentokrát probíhala úplně jinak. Nebyl pro mě velký problém udržet si naživu tanky, zničit nepřátelské tanky a dobýt a udržet všechny klíčové pozice.
Další mise Autry byla o tancích. Dostal jsem do ní supertanky Pershing a měl jsem za úkol zničit nepřátelské tankové eso. Byla to příjemná bitva, lineární bojiště obsahující pár opěrných bodů.
Závěrečná mise spočívala v uzavření Falaiské kapsy. Ze severu útočili spojenečtí Kanaďané a Poláci, ze západu se snažily prorazit německé kolony. Mým úkolem bylo obsadit mosty, probít se ke spojencům ze severního křídla a následně si poradit s německými tanky. První fáze byla v pohodě, ale tanky mě dokonale zaskočily - nečekal jsem to a neměl vybudovaný obranný perimetr. Takže Němci prorazily. Naštěstí se činili i spojenci a postupně jsme všechny tanky zlikvidovali.
Tak to by bylo, Company of Heroes jsem pokořil. Až na zásek v Mortainu to byla hodně příjemná hra.
Je to hodně pěkně udělaná hra. Po grafické stránce je úžasná, skoro až filmová. Výborné animace, skvělé výbuchy, výborné chování zejména pěchoty, využívání krytů.
Pravdou je, že některé mise zejména v závěru byly navrženy tak, že šlo hlavně o rychlost postupu a výroby. To obecně nemám moc rád. Baví mě hra postupně, "na čisto", vyčistit si celé území, dobýt a opevnit všechny opěrné body. Bohužel v rychlých misích člověk nemá vůbec čas obdivovat animace jednotek a průběh bojových operací, spíš si připadá jako ucpavač děr v hrázi: sotva ucpe jednu díru, už se voda valí jinudy. To je, myslím, obvyklý problém RTS her (snad s výjimkou Medieval, což je samozřejmě jiná sorta).

Přece jen bych býval ještě čekal malilinko víc od inteligence pěchoty. Tady jsou pěšáci schopni samostatně postupovat, zalehnout, bojovat, rozestavět se v krytu, utéct před salvou dělostřelectva, to je tak všechno. Nevšiml jsem si, že by byli schopni inteligentně utéct před otravným tankem, když hráč je zaměstnán na druhém konci mapy. Nemluvě o samostatném použití přilepovacích náloží, nedejbože aby sami inteligentně zalezli do domu, který stojí o krok vedle. Co si hráč neudělá, to nemá. Company of Heroes nepřekračuje paradigma RTS, jakkoliv to první dojem z chování vojáků naznačuje.

Takhle vypadá moje finální skóre. Pár medailí za vedlejší cíle jsem nezískal, ale znovu už to zkoušet nebudu. Jsem rád, že je to za mnou. Štvalo by mě skončit tři mise před koncem. Datadisky asi shánět nebudu. Bylo to fajn, ale stačilo to.

Company of Heroes: zákys

Tak jsem se zasekl na protiútoku na kótu Mortain. Začínám se třemi tanky a jednou rotou pěchoty, velitelský sektor na vrcholku kopce mi seberou nepřátelé do 30 sekund po zahájení mise a v sektoru je asi 10 silných nepřáítelských tanků. Navíc je tu hodně nepříjemný mód bodování. I když se snažím, zvládnu první nápor a začínám postupně zabírat nepřátelské pozice, je mi to stejně pendrek platné. Buď prohraju na body, protože hordy nepřátel zajímají mnohem rychleji než já, nebo mě nepřítel utahá kvůli nedostatku zdrojů a faktické nemožnosti rozjet základnu, výsledek je tentýž: jsem potupně poražen. Nedokážu to vyhrát ani na nejjednodušší obtížnost. Mám pocit, že je tu něco špatně, nepřátel je jako vos a po celovečerním snažení nejsem cíli o nic blíž.
Je dost možné, že to souvisí s tím, že předcházející misi jsem dokončil s odřenýma ušima. To je mi ale celkem houby platné. Když jsem peklo obrany kopce absolvoval znovu, sice jsem dokázal udržet základnu ve městě, ale misi jsem stejně prohrál, protože mi náckové vzali kopec. To nepotěší.
Tak nevím, jsem blízko rozhodnutí se na to vykašlat, protože mě to po desáté už nebaví. Stupidní bodovací systém, který je v této misi použit poprvé, se mi hnusí. Chci si hrát svým tempem, postupně obsazovat území a zabezpečovat ho obranou. V téhle misi to zjevně nejde.

Company of Heroes: kampaň do vnitrozemí

Splnil jsem pár misí v Call of Duty. V rozbitém Saint Lo bylo mým úkolem obklíčení a odříznutí těžce opevněného centra města. Poměrně pěkná mise, řešitelná postupným zabíráním a opevňováním strategických bodů. To mě baví.

V rozbombardovaném průmyslovém centru Hébécrevon jsem bojoval s tankovou divizí Panzer Lehr. Poprvé jsem se setkal s tanky Panther, na které moje Shermany nestačily. Naštěstí jsem měl k dispozici nové stíhače tanků M10 Wolverine, ale i tak mě velitel nutil na ně útočit zezadu a z boků. Tahle mise byla čistě o tancích, ostatní jednotky nebyly tak moc využitelné. Moc neumím používat polní dělostřelectvo, dostává příliš na frak.

Tady je Tiger ve své kráse.

Ve videu po skončení mise to koupil MacKay, dosavadní velitel roty Able.
Rota pak v romantickém západu slunce vystoupala na opevněnou kótu Mortain. Následovalo noční peklo, kdy se na moje zakopané jednotky valil jeden německý útok zadruhým. Skopčáci přivezli i tanky a měli podporu těžkého dělostřelectva. Tahle mise byla zatím daleko nejtěžší, s velmi omezenými prostředky se toho dalo dělat jenom málo. Moc mi to nesedlo, nestihl jsem asi na začátku zabrat všechny opěrné body a pak mi těžce chyběly zdroje. Dokázal jsem tak tak obstát proti pěchotě, těžké jednotky mě tvrdě válcovaly. Nebyl jsem schopen zabránit totálnímu obklíčení kopce a ztratil jsem městečko se základnou. O sekundární úkol vysekat obklíčené rangers jsem se ani nepokusil. Posledních pět minut jsem jen koukal na zoufalou obranu kopce, dělat jsem nemohl nic. Před totální porážkou mě zachránil příchod roty Baker. Zbylo mi asi pět vojáků.

Hrát to podruhé, snad bych si vedl líp.

Company of Heroes - bitva o kótu 192

Vrátil jsem se k Company of Heroes. Další bitva byla poměrně výživná, měl jsem za úkol dobýt kótu 192 obsazenou silnou německou posádkou vybavenou těžkými děly a raketomety.
Tady jsem se zasekl při prvním hraní hry na jaře. Nyní se mi vedlo lépe.
Musel jsem si pomocí tanků Sherman Crocodile radlicí prorazit cestu živými ploty a postupně se prokousávat vzhůru do kopce, odkud se na mě valily německé protiútoky. Samotnou kótu 192 na vrcholku kopce jsem dokázal dobýt až napotřetí, první dva pokusy skončily naprostým fiaskem. Ještě že jsem dokázal ztráty rychle nahrazovat.
Nyní mám otevřenou cestu k Saint Lo, městu rozbombardovanému na hadry.

Company of Heroes

Měl jsem teď pár dní výpadek. Jednak jsem se věnoval turnaji K1 Clash of Titans, který se odehrál u nás v Plzni. Nafotil jsem tam spoustu fotek, které jsem musel zeditovat. To mi zabralo 3 večery, nicméně výsledek skvost.
Druhým faktorem bylo otřesné pracovní vypětí v posledních několika dnech, kdy jsem se vracel domů večer tak vysosaný, že už mi nezbyla energie něco hrát.
Teď o víkendu jsem se lehce zmátořil a pustil jsem si Company of Heroes. Před časem jsem ji rozehrál a teď jsem se k ní vrátil. Za sobotu jsem odehrál asi 4 mise. Je to špičková RTS, hodně zábavná a po technické stránce skvěle udělaná.
Trpí nicméně dvěma neduhy, které jsou v žánru RTS snad všudypřítomné. Jednak je o rychlosti klikání. V momentě, kdy konflikt zuří na čtyřech místech mapy najednou, člověk zkrátka nestihne být všude. Řečeno vojenskou terminologií, pořád je tu příliš taktiky a méně strategie.
Za druhé, a to je můj problém, mi začnou po nějaké době otékat oči. Zřejmě se pořád snažím podvědomě zaostřovat a přibližovat si situaci na monitoru. Když jsou panáci malinkatí, tak se tomu neubráním.
Kupodivu se mi to nestává u stavěcích strategií jako je Caesar IV, toho můžu klidně hrát celý den. Ani Medieval Total War mi nevadí, možná proto, jak se střídá strategická mapa s bitevní. Tady jsem bohužel po dni hraní celkem odrovnaný.
Faktem je, že Company of Heroes se hrají luxusně. Je to zábava, je to fajn, vojáci se chovají celkem normálně a předvídatelně. Moc dobré jsou naskriptované události. Mise jsou dostatečně varabilní, aby to nebyl jenom nudný útok dopředu. Oceňuji druhou misi, která vrcholí vybudováním pasti na projíždějící konvoje a následným masakrem. Stejně tak třetí a čtvrtá mise , kdy se napřed dobude Carentan a pak se brání proti mohutnému německému protiútoku.
Škoda jenom, že tahle výborná hra nabízí obligátní Normandii a chybí tu východní fronta, která je trestuhodně podceňovaná.