Bioshock: Proving Grounds a Finále

Coby kompletní Big Daddy jsem si přivolal Little Sister. Stačilo zaťukat hasákem na rouru, kterými vždycky utíkaly nebo přicházely. Sestřička mě provedla zónou Proving Grounds, která představuje obrovské muzeum rozdělené dveřmi s malými dvířky. Těmi mi sestřička postupně odemykala průchod. Kostra velryby v centrální hale mi připomínala pražské Národní muzeum. Žeby se tu hoši byli inspirovali ? :-)



Čas od času ovšem sestřička našla mrtvolku a nedalo jí to, aby si nenabrala trochu Adamu do své stříkačky. V ty momenty se na nás obvykle vrhaly houfy Splicers, které jsem musel pobíjet, abych sestřičku udržel naživu.

Po průchodu muzeem jsem se dostal k samotnému Franku Fontainovi aka Atlasovi. Chlapec byl napumpovaný plasmidy, až mu tekly ušima. V tom strojku si nabíjel zdraví vždycky, když jsem ho trošku počechral.
Souboj s ním nebyl až tak komplikovaný (jako měkoň jsem to hrál na Easy obtížnost, a navíc jsem si připadal celkem nadupaný), použil jsem všechny těžké zbraně, které jsem si doposud schovával. Obzvlášť plamenomet a věrný kulomet s Armor Piercing střelami zafungovaly skvěle.
Vždycky, když se Atlas odteleportoval do svého křesla, nastal čas na stříkačku, co mi dala Little Sister. Postupně jsem z něj musel vytahat všechny čtyři dávky Adamu. Nelíbilo se mu to, chlapci, nelíbilo.
Nakonec mě srazil k zemi a pronesl obligátní monolog hlavního padoucha před smrtí.
Věrné Sestřičky, které jsem celou dobu zachraňoval, mě však nenechaly ve štychu. Sesypaly se na něj a stříkačkami dokončily to, co jsem začal kulometem.
Protože jsem hrál za hodného hocha, odmítl jsem přijmout genetický klíč od Rapture. Posbíral jsem sestřičky a vyvedl jsem je ven do světa. Dal jsem jim možnost, kterou v Rapture neměly: možnost volby. Zato jsem získal rodinu.

The end.

Finální animačka představuje ruku hrdiny umírajícího v nemocnici mnoho let po událostech v Rapture, za kterou ho drží dospělé ruce jeho adoptovaných dcer. Je to snad nejpozoruhodnějším herním koncem, které jsem kdy viděl. Má silný umělecký náboj se spoustu nostalgie. Kupodivu na mě funguje: emoce jsem si prožil až do dna. Vůbec to není klišovité, je to invenční. Protože jestli jsem něco čekal, tak to byl maximálně šťastný konec se skotačícími Sestřičkami. Ale takovýhle přesah...

Nejsem si jistý, zdali to dokáže přijmout běžný patnáctiletý hráč akčních her. Já, starý fotr a otec tří dcer, se do téhle postavy vžívám dokonale. Nacházím v tom ozvěnu odpovědi na jednu z klíčových otázek svého života. Tohle je fajn způsob umírání...
Smekám v duchu před autory. Smekám za tenhle konec. To se jim hodně povedlo. Jak je Bioshock revoluční a výborný vevnitř hry, jak je celá hra narvaná nápady, emocemi, osudy a zvraty, tak je konec naprosto výjimečný.

Bioshock: Apollo Square

Psáno s více než týdenním zpožděním - kvůli problémům se zdrojem jsem byl týden bez compu.

Apollo Square je něco jako ghetto. Bydlela tu chudina Rapture. Zjevně to tu neprobíhalo moc hladce. Frank Fontaine aka Atlas tady měl svůj chudobinec, kde rekrutoval příznivce svého hnutí. Taky je tu sído jeho hnutí.

Na náměstí stojí - jak příznačné - šibenice.

Mám za úkol proměnit se na Big daddy, abych získal důvěru Little Sister. Jenom ona se protáhne maličkými dvířky a otevře mi cestu dál. Musím smrdět jako Big Daddy, mít hlas jako on a vypadat jako on. Fontaine mě rádiem varuje, že tato změna je nevratná. Mám z toho podobný pocit. Tennenbaum není co věřit, po vší té špíně, co má na rukou.

Tady se trénovaly Little Sisters. Dost depresivní záležitost. Fascinuje mě promyšlená morbidita tohoto místa, to se nevidí často.

Na tomhle chudákovi si sestřičky zjevně potrénovaly extrakci ADAMu.
Našel jsem komponenty k brnění Big Daddy. Teď vypadám jako on, smrdím jako on a vydávám i stejné zvuky. Je čas přivolat sestřičku, která mi otevře cestu k Fontainovi.

Bioshock: Olympus Heights

V Olympus Heights jsem našel byt Dr. Suchonga, kde jsem se dozvěděl o antidotu Lot 192. Ten mě má zbavit změn na mozku. Prošel jsem byt Tennenbaum a nakonec i Fontaina, kde jsem Lot 192 našel. Po jeho vypití jsem však zjistil, že ho nebyla dostatečná dávka a přestaly mě poslouchat plazmidy. Nejsem teď schopen kontrolovat aktivní typ plazmidu, chaoticky se přepínají. Musím urgentně najít ještě druhou část Lot 192 v Suchongově laboratoři, bez plazmidů jsem jako bez ruky.

Bioshock: Hephaestus

Hephaestus je sídlo Andrewa Ryana, pána Rapture. Tady získává geotermální energii z mořského dna a pohání s ní Rapture.

Hephaestus je krásně technokratický, všude strohé kovové materiály, číselníky a části zařízení. Musím říct, že se mi zatím líbil nejvíc ze všech částí Rapture, které znám. Jak po vizuální stránce, tak po stránce hratelnosti - relativně méně boje a o to více úkolů a příběhu.
Vstupní chodba vedoucí k Ryanově kanceláři je vroubena těly předchozích adeptů na vstup. Povzbudivý pohled.

Abych odpojil elektrickou ochranu Ryanovýcgh dveří, musel jsem zničit jádro Hephaestu. Nejprve jsem sestavil bombu.
Pak jsem odpojil část potrubí s magmatem napájejícím jádro.

Nakonec jsem umístil bombu na jádro a odpálil. Cesta k Ryanovi byla volná.

"A man chooses. A slave obeys." Ryan už mě čekal. Začal znepokojivou přednášku o tom, že muž si volí, zatímco otrok poslouchá. Já jsem podle něj otrok, vybavený posthypnotickými instrukcemi plnit rozkazy při vyslovení spouštěcí věty. "Would you please kill Ryan?" Začlo mě lehce mrazit v zádech.
Ryan zemřel jako chlap. Sám mi dal rozkaz, abych jej zabil. Umlátil jsem ho golfovou holí. Do poslední chvíle se mi hrdě díval do očí. A man chooses. A slave obeys.
Atlas si pak převzal Ryanův genetický klíč a přeprogramoval město. Pak se mi vysmál a odhalil, že žádný Atlas nikdy neexistoval, že od začátku je to Fontaine, kdo mě vybavil umělými vzpomínkami a posthypnotickými instrukcemi. Vyslal mě do Rapture jako tajnou zbraň proti Ryanovi. Tak tomu říkám totální dějový zvrat.

Ne že by Ryan byl nějaký andílek. Byl to parchant, génius, idealista, netvor, tvůrce. Tu golfovou hůl v hlavě si jistě zasloužil. Ale největší hajzl je tu někdo jiný.

Little Sisters mi pomohly dostat se pryč. Odvedly mě do své skrýše, kam odcházejí, když je zachráním. Zahřálo mě, když si Little Sisiters spolu povídají: "Who is it?" "He's the man who saved me."
Tohle je samotná doktorka Tennenbaum, která vede tenhle sirotčinec pro Little Sisiters. Pohrabala se mi v hlavě a odpojila slepou poslušnost Fontainovi. Odteďka mě zřejmě bude instruovat a radit ona.

Little Sisters si tu hrají jako děti. Nyní si musím vyčistit mozek a zbavit se všech pozůstatků po Fontainově manipulaci. Od teďka už nebudu slave.

Bioshock: Fort Frolic

Fort Frolic je doména šíleného umělce jménem Sander Cohen. Zavedl mě do divadla, kde jsem sledoval produkci ubohého pianisty nuceného stále a stále přehrávat dokola tutéž skladbu. Když se vzepřel, Cohen ho zastřelil a donutil mě ho vyfotografovat.

Tohle sousoší je zatím neobsazené. Na desky chce Cohen umístit fotky svých nepřátel, které mám napřed zabít a pak vyfotit. Říká tomu "My Masterpiece". Opravdu pozoruhodná kreativita :-).

Splicerka omráčená elektřinou je snadný cíl. Jsem teď tak nabušený, že nejměkčí druhy splicerů se o mě zabíjejí samy - jednou dvakrát do mě praští a následný výboj je zabije. Mám samozřejmě vytřénované splicery pomocí fotoaparátu na maximum, takže jim způsobuji maximální poškození.
Cohen se zřejmě baví tím, že zalévá splicery do sádry, nebo do nějakého jiného tuhnoucího svinstva. Některé artefakty vypadají opravdu zdařile.
Jedna ze Spider Splicers, kteří se na mě začli sbíhat po umístění třetí fotky. Poslal je Cohen, ten bláznivý šmírák, kdo jiný. Byla to vlna za vlnou, zabil jsem jich desítky.

Když jsem umístil všechny čtyři fotografie, ozval se potlesk a sám Maestro Cohen pomalu sestoupil ze schodů.

Zjevně není nutné Cohena zabíjet, dal mi, co jsem chtěl a dál se opájel svým mistrovským dílem. Dokonce mi věnoval i štědrou odměnu. Jeho umělecký mozek je však natolik zvrácený, že jsem se rozhodl nenechat ho naživu.

Boj s ním byl poměrně dlouhý, protože ovládal stejné triky jako Houdini Splicers - teleportaci a ohnivé koule. Ale nakonec jsem ho udolal. Cesta dál je volná.

Bioshock: Farmer's Market

Tohle hraní Bioshocku bylo první prověrkou: poměrně náročná řežba, kteou jsem vydržel hrát jen 2 hodiny a pak jsem toho musel nechat.

Ve Farmer's Market jsem měl posbírat včelí enzym a destilovanou vodu. Začal jsem těmi včelami.
Musel jsem kouřem omámit včely, pak rychle prozkoumat pár úlů a vzápětí se bránit útokům Splicers, kteří na mě vyběhli vždy když jsem hrábl do úlu. A protože úlů bylo hrozně moc, bylo to celkem nepříjemné.

Tohle je nádherný screenshot, sedící mrtvý Big Daddy už tam byl, když jsem přišel. Takhle je to krásný kontrast.

Fascinovaly mě nalézané záznamy od doktorky Tannenbaum, která popisuje, jak infikovala malé holčičky Adamem. Nedivím se, že teď činí pokání a chce po mě, abych je toho zbavoval.
Po sesbírání enzymů a destilované vody jsem ve vynalézacím stroji poskládal Lazarus Vector. Vrátil jsem se do Arcadie do laboratoře Langfordové a pomocí rozprašovacího zařízení jsem jej rozprášil po Arcadii. Stromy začaly ožívat a produkovat životodárný kyslík. Bohužel, Ryanovi se to ani trošku nelíbilo a začal na mě posílat hordy Splicers. Pokusil jsem se je likvidovat pomocí ochočeného Big Daddy, ale ten hlupák si neporozuměl s mými ochočenými létajícími roboty a začal útočit na mě. Na druhý pokus jsem se prostřilel ke dveřím a udržel je dostatečnou dobu, než se Lazarus Vector rozšířil mezi všechny stromy. Poprvé přišly ke slovu zbraně hromadného ničení - miny reagující na blízkost a plamenomet plněný napalmem. Bylo to maso, až moc na můj vkus. Preferuji spíše chirurgickou práci, ale tady to jinak nešlo.

Pak jsem se metrem přesunul do další zóny. Tu zřejmě obývá šílenec se smyslem pro estetično. On bude mít zřejmě na svědomí ty králičí masky, které nosí někteří Splicers. Nenechal mě projet metrem, namísto toho metro zablokoval a zaměnil s ohromnou králičí hlavou. Nedá se nic dělat, je na řadě.

Bioshock: Arcadia

Ryan se rozhodl, že zničí všechnu zeleň v Arcadii. Vypustil do vzduchu zelený sajrajt, který sežral všechny stromy produkující kyslík.

Probil jsem se do laboratoře bioložky Langfordové, abych byl vzápětí svědkem její smrti - Ryan ji otrávil tím samým plynem, jako stromy. Před smrtí stihla na orosené sklo napsat přístupový kód do trezoru. Ze záznamů v trezoru jsem zjistil, že vyvinula preparát nazývaný Lazarus Vector, který by měl být schopen znovu oživit mrtvé stromy. V žertu tomu říkala "Tree frankenstein". Mám teď za úkol sehnat přísady do toho preparátu.
Tohle je velín v její laboratoři, odkud ovládala rosení stromů v Arcadii. Za oknem jsou teď už mrtvé stromy.

Získal jsem novou zbraň - chrlič chemikálií. Používá se do toho napalm a tekutý dusík. Jsem zvědav, zatím jsem nemusel použít ani granátomet.

Tohle je kousek od Farmer's Market, kde teď budu muset posbírat komponenty do Lazarus Vector. Je to celkem asi 5 kusů od tří různých surovin, jednu z nich získávám z Houdini Slicers.

Bioshock: Smuggler's Hideout, Arcadia

Smuggler's Hideout jsem proběhl poměrně rychle. Vypadá to, že chlapci od Fontaina pašovali do Rapture bible :-). Dostal jsem se až na dosah ponorce, ve které se schovávala Atlasova manželka a syn. Atlas je vidět tady na screenshotu dole u ponorky. Bohužel, za pár sekund Ryan ponorku vyhodí do vzduchu.

Postoupil jsem do úrovně Arcadia. Zřejmě místo pro nejbohatší, osázené bujnou pozemskou vegetací, s vodopády a restauracemi. Je hdoně složitá a nepřehledná, spousta průchodů a místností v různých vrstvách nad sebou. Objevil se tu nový druh splicera - Houdini Splicer, který se umí zneviditelnit a kouzlit ohnivé koule.

Pomocí speciálního terminálu Power to the People jsem si vylepšil brokovnici.
Big Daddy v téhle zóně jsem zlikvidoval poměrně elegantně. Povedlo se mi nachytat je blízko sebe. Jednoho jsem si pomocí plazmidu ochočil a zabil s jeho pomocí druhého. Když ochočení pominulo , počkal jsem, až vyláká Little Sister z roury a dvěma dobře mířenými ranami brokovnice jsem ho poslal na šrotiště.

Německá bioložka Tannenbaum, objevitelka Adam, mi za záchranu obou Little Sister věnovala plyšového medvídka s dávkou Adamu a k tomu pár užitečných věcí, jako napalm a tekutý dusík. Tomu říkám spolupráce :-).

Bioshock: Neptune's Bounty

Tohle je blízko vstupu do Neptune's Bounty, továrny na chov a zpracování ryb. Tady poprvé izolovali Adama. Továrna patřila člověku jménem Fountaine. Z dochovaných záznamů se zdá, že tu založil jakési podzemní hnutí proti Ryanovi. Nicméně asi to byl slušný totáč, chudáci rybáři se nakonec báli Fountaina víc než Ryana.

Měl jsem za úkol projít rybí továrnou, získat fotoaparát a vyfotit s ním tři různé pavoučí mutanty, kteří běhají po stropě a jsou docela hustí. Díky fotkám mi šílený chlápek z mrazírny ryb otevřel dveře, ale jeho územím jsem se musel taky brutálně probít.

Takhle vypadá Little Sister, když se Big Daddy zabije nebo vyřadí z provozu. Když se Big Daddy na chvíli zhypnotizuje tak, aby chránil mě, běží se Little Sister schovat do roury a vyleze až když hypnóza pomine a Big Daddy si pro ní příjde. To mi přijde dost vychytané.

Záchrana Little Sister. Vypudím z ní parazita a získám trošku Adamu. Vesměs je zachraňuji, nedokážu je chladnokrevně zabít. Bioshock je dokonale atmosférický, souhrn zvuků, grafiky, nalézaných nahrávek posunujících děj a vlastních herních situací funguje jako přesvědčivý koktejl.

Zachráněná Little Sister se běží schovat do roury. Našel jsem jeden super záznam v hotelovém pokoji u dvou mrtvol zoufalých rodičů, kteří se otrávili žalem, když z jejich dcerky se stala Little Sister.

Námořnická hospoda v Neptune's Bounty a výhled ven na moře. Pastva pro oči.

Naštěstí teď už můžu používat čtyři plazmidy najednou. Mám tam oheň a elektřinu, dále telekinezi a hypnózu Big Daddy. Bohužel funguje jenom na chvilku, ale i tak je to super, když mě chrání jako Little Sister.