Sid Meier's Pirates: Závěr

Tak jsem dohrál Piráty. Podařilo se mi oženit se s guvernérovou dcerou a osvobodit všechny ztracené příbuzné. Naštěstí hra obsahuje možnost snížit obtížnost, když se nezadaří - kupodivu jsem už hrál na tu nejvyšší, Shwashbuckler, kde se nedalo šermovat. Na úrovni Rogue už to bylo hratelné v poklidu.

Získal jsem i kompletní polohu sídla zlého barona Montalbana, ale už jsem je nestihl dobýt.

Byla to slušná porce zábavy. Nebýt časového limitu (hra mi už nedovolí pokračovat, protože hrdina už je příliš starý na pirátský život), hrál bych dál a zkusil bych se víc věnovat dobývání měst. Taky mi utekl quest Lost Cities, nenašel jsem ani jedno ztracené město.

Finální rank mám Bishop, což je třetí nejlepší. To není vůbec špatné.

Sid Meier's Pirates: Anti-RPG

Tak jsem pořádně vyléčen z euforie s šermováním. Bohužel, hrdina se jako šermíř stále zhoršuje a zhoršuje. Teď už je to taková bída, že nejsem schopen porazit ani otrapu v hospodě.

Je to vlastně naprosté popření klasických zákonů RPG. Namísto zlepšování hrdiny tak, aby si poradil i se silnějšími protivníky, se hrdina samovolně stává neschopnější a neschopnější až k úplné imbecilitě a hra je tím těžší a těžší až k nehratelnosti. Snad je to odraz reálného života, ale zábava to není ani omylem.

Jestli to správně chápu, má to hráče vést k čím dál lepšímu používání šermířských fines. Bohužel, implementace je taková, že hráč skoro nesmí udělat chybu. Navíc moje reflexy nestačí na to, abych vždy trefil ten správný obranný manévr, a jinak se nyní šermířský souboj vyhrát prostě nedá. Nechci omlouvat svou neschopnost, ale osobně mi tenhle přístup vůbec nesedí. Mám mnohem radši poctivý RPG přístup s růstem schopností hrdiny.

A teď z pozitivnějšího soudku: povedlo se mi zachránit guvernérovu dceru, kterou unesl zlotřilý kapitán Mendoza. Snad už mám našlápnuto k sňatku. Ještě tak najít všechny ztracené příbuzné, a pověsím pirátské řemeslo na hřebík. Jak lituji času na počátku hry, který jsem promrhal kořistěním a loupením! Jak se mi stýská po časech, kdy byl šerm snadný! Ale od znovu začátku to hrát nebudu ani omylem, zas taková pecka to není.

Sid Meier's Pirates: momentky

Včera jsem měl skvělý zážitek se Sid Meier's Pirates: do půl druhé v noci jsem se učil pořádně šermovat. Nešel jsem spát, dokud jsem to nepokořil. Jak jsem tu psal, tahle hra má schopnost zaseknout se a nepustit.
O co šlo s tím šermem: protože jsem si na začátku vybral šerm jako specializaci a doposud bojoval s rapírem, bez problémů jsem zpočátku vítězil. Vůbec jsem nepoužíval obranu a pouhým útokem vpřed jsem dostal každého, i samotného Henryho Morgana - Piráta číslo 1.
Hra ale reaguje na to, jak postava stárne a postupuje na vyšší levely. Útoky se stávají pomalejší a šerm je tím pádem čím dál náročnější. Poprvé jsem narazil při boji s pirátem Černovousem (číslo 2 na seznamu největších pirátů). Zdolal jsem ho až asi na desátý pokus, opět metodou "vše do útoku".
Podruhé jsem narazil při souboji s nápadníkem krásné dcery guvernéra v Guadeloupe. Rozhodl jsem se, že se konečně ožením, a tenhle hejsek mi stál v cestě. Ukázalo se, že je to zdatnější protivník, než sám Černovous: metoda "vše do útoku" na něj opradu nefungovala. Trápil jsem se s tím snad dvě hodiny, od půl dvanácté do půl druhé v noci. Ale výsledek stál za to: konečně jsem pochopil, jak je potřeba ten šerm hrát.
Při pokusech jsem si vyzkoušel i to, jaké je to být vysazen na pustém ostrově. Stane se to v momentě, kdy hráč selže v bitvě s piráty a už nemá žádnou loď. V zásadě se to chová stejně jako vězení.
Dokončil jsem další kus rodinného questu - osvobodil jsem strýce.

Sid Meier's Pirates: Odkaz

http://www.gamefaqs.com/computer/doswin/file/915017/34143

Sid Meier's Pirates: První dojmy

Vyzkoušel jsem Sid Meier's Pirates a docela mě to chytlo. Je to pohodovka, díky minihrám je to jednodušší, bohatší a zábavnější než Port Royale.
To je moje flotila. Bohužel, ačkoliv na moři jsou vidět všechny lodě pěkně ve formaci, tak při boji mám k dispozici jenom vlajkovou loď. Protivníci mohou být při boji někdy dva, pokud je obchodní loď provázena eskortou.
Audience u guvernéra a jeho dcerušky. Možná mě pozve na bál. Zatím mi uniká, co přesně je tu cílem. Umím si pomocí tance získat její přízeň, pak po mě chce prsten s rubínem, a co dál? Na panelu postavy mi to ukazuje 3/10 - má to být snad nějaká úroveň vztahu?
Hlavní quest je o záchraně členů rodiny, kteří jsou drženi v zajetí na různých obskurních místech v džungli. Tady jsem zachránil sestru.
Nělteré minihry se mi líbí, např. šerm nebo námořní bitvy. To se dost povedlo. Dobývání města mi zatím dost uniká. Zkoušel jsem to dvakrát: porvé jsem měl méně vojáků a konala se mezihra v podobě tahové bitvy (kterou jsem potupně prohrál). Podruhé jsem měl přesilu v mužích, ale mezihra nebyla a místo toho jsem šermoval se španělským velitelem města. Získal jsem tak rodné Francii další bídné hnízdo v Karibiku. Vive la France!
Překvapivě se u téhle hry dostavil efekt "ještě jedna bitva a už jdu spát". Jakkoliv mám pocit, že jsem snad už viděl většinu herních mechanismů a nic z toho mě extra nenadchlo, celek pozoruhodně dobře pasuje dohromady. Snad je to proto, že tu není žádní věc, která by mě na hře prudila.