Imperium Romanum: Moguntiacum, Caesarea a Las Medulas

Moguntiacum na břehu Rýna. Na ostrvě se těžilo železo, zlato a kámen. Mise ne úplně jednoduchá, hlavně mě štvalo fórum uzavřené ze tří stran skalami a řekou. Nešlo moc dobře expandovat. Na druhém břehu Rýna jsem vysvatěl opevněné předmostí, ale barbaři stejně chodili kudy chtěli.

Caesarea. Zahrál jsem si na budovatele pod vedením Heroda Velikého. První město, kde byl omezen počet obytných domů. Naštěstí Herodes hrnul dřevo, kámen a mramor. Postavil jsem mu za to město jako z cukru.

Las Medulas, zlatokopecké město v Hispánii. Zlata je tu nepočítaně. Trošku mě zlobiil barbaři, ale ne moc. V podstatě pohodová mise.

Poprvé jsem pořádně využil jízdu. Potěšila mě, jezdci se chovají inteligentně - projedou nepřátelskou pěchotou a jdou po lučištnících.

Verona a Colonia Julia

Verona je asi nejkrásnější město, kter0 jsem dosud vybudoval. Rozděleno na dvě centra oddělená řekou, s říčním přístavem, proslulou Arénou a širokými bulváry. Okrašlování města tu bylo tak říkajíc v popisu práce. )
Naštěstí nebyl problém s penězi.
Tohle je druhá veronská čtvrť. V pozadí je vidět koloseum - Veronská Aréna, vlevo se zelenou střechou je divadlo. V popředí Bakchův chrám.
Gladiátorské hry jsou opět krásně animované, i když dostihy v cirku vypadají trošku líp.
Colonia Julia byla doposud daleko nejtěžší mise. Největší problém je, že je na čas. Plněním jednotlivých úkolů se časový limit dá prodlužovat. Obecně nemám časové limity ve stavěcich strategiích rád, i tady mě to dost naštvalo. Zkoušel jsem to snad pětkrát, než se mi povedlo vychytat všechny detaily nutné k úspěchu. Sebemenší chyba v plánování, a scénář šel do kopru. Nakonec jsem balancoval i takové detaily, jako kde stavět dřevorubce, aby to otroci se dřevem neměli daleko do skladiště.
Pouštní prostředí je docela pěkné, i když ty zasněžené hory v pozadí si mohli odpustit. Taky je tu malá ahistoričnost - má to být město vystavěné ke chvále Augusta, ale scénář je datovaný do roku 130 před Kristem.
Přesto jsem ale měl ohromnou radost, když se mi to povedlo zvládnout. Ke konci mi zbývalo jen 5 minut a měl jsem jen 16 budov typu Domus (požadovaných bylo 20). Potřeboval jsem postavit chrám u čtvrti s kamenolomy, ale neměl jsem ani denár. Na konci mise už nelze používat proskripce - prohlásit nejbohatší měšťany za nepřátele Říma, zabavit jim jejich peníze a vyhnat je z města. Naštěstí jsem v přístavu zjistil, že najednou můžu prodávat mramor, kterého jsem měl docela dost na skladě. Fofrem jsem ho prodal právě tak akorát dost, zadal jsem stavbu chrámu a pak už jsem se jen modlil, aby jej otroci stihli postavit včas a aby se aspoň 4 domy upgradovaly. Naštěstí všechno klaplo, do limitu zbývaly dvě minuty. Tomu říkám vybalancovaná hratelnost!

Imperium Romanum: Řím podruhé

Vrátil jsem se zpět do Říma. To je hodně zajímavý nápad, pokud vím, v budovatelských strategiích jedinečný. Řím je tu celkem třikrát, ve třech různých obdobích.
Takhle vypadá škola. Dětičky se krásně sbíhají a rozbíhají, působí to velice přirozeně.
Na Palatinu jsem vybudoval maličkou rezidenční čtvrť pro boháče.
Cílem této mise je nakrmit Řím a postavit Circus Maximus - chléb a hry.
Na první pokus jsem Circus Maximus postavil podle skutečnosti - mezi Palatinem a Aventinem. Teprve pak jsem si všiml, že po mě hra chce jiné místo - zhruba na západ od Fóra směrem k řece. Musel jsem ho zbourat a začít znovu.
To mě trošičku zamrzelo, když už se Imperium Romanum chce tvářit historicky věrně, tak tohle je určitě vada na kráse.
Na této stránce jsem dohledal, že tato poloha by mohla zhruba odpovídat Circus Flaminius. Tak aspoň něco.

Circus Maximus s pohledem na Věčné město. Závody jsou nádherně animované, vozatajové napřed pomalu obkrouží arénu a zdraví diváky, pak závodí, jeden z nich havaruje a druhý slaví triumf. Tak pěkně to nevypadalo ani v Caesarovi IV., ani v Civcity:Rome.

Imperium Romanum: Starosti s Tarraco

Město Tarraco - dnešní Tarragona - byl docela oříšek. Snad třikrát jsem ho prohrál. Napočtvrté se mi povedlo včas pobít barbary blokující přístup k vodě dříve, než se žíznící plebejové vzbouřili a podpálili senát.

Jakmile jsem vyřešil začátek, už to bylo celkem v poklidu. vybudoval jsem překrásné kvetoucí přístavní město obklopené vysokými hradbami.

Míra detailu při pohledu zblízka mě nepřestává udivovat. Je to přesně to, co Caesarovi chybělo.

Fórum s Neptunovou sochou vypadá obzvlášť impozantně. Na městě Tarraco tahle hra ukázala zuby. Je to hustě těžké, ale díky dobrému designu, ne kvůli chybám konceptu. Jsem docela zvědav jak dál.

Imperium Romanum: Caralis

Město Caralis na Korsice bylo docela výzvou. Římané vyrvali Korsiku Kartágu a město bylo obklopené barbarskými vesnicemi. Docela jsem si užil dobývání. Drobnou chybou je, že barbaři vypadjí jako Germáni - rohaté helmy a sekery. Klasických Kartaginců, Řeků a Egypťanů si tady asi neužiju.
Přístav a voda vypadají skvěle - konec konců jako všechno v téhle hře. Je to snad až moc chytlavé, těžko se dokopu dělat něco jiného a v noci přetahuju. To je neomylný znak dobré hry.
Ukazuje se, že to chce hodně balancovat zaměstnanost. Sledovat počet nezaměstnaných a počet volných pracovních míst v okolí. Asi tu nebude nejvhodnější stavění velkých obytných čtvrtí jako v Caesarovi, ale spíše kombinování obytných domů s ostatními typy budov.

Imperium Romanum: Milé překvapení

Na tuhle hru jsem narazil úplnou náhodou. Nic jsem o ní nevěděl, ze zvědavosti jsem jí zkusil - a ejhle, nečekaná perla! Klasický city builder, kterému se překvapivě podařilo vyhnout se pasti otravného mikromanagementu, který zkazil umělecký dojem Civcity:Rome i Caesara IV.
Hratelnost je jednodušší v tom smyslu, že není třeba řešit distribuci produktů. Co je na jednom tržiští, to je na všech. Tohle byl třeba problém Caesara, ne nepřekonatelný, ale otravný.
Dvě věci tu jsou převratné. Jednak volná kamera, která umožní mnohem bližší zoom než u předchozích her a dopřeje tak pocit "být ve městě". Jednak vynikající provázanost hry s historií, kdy nejen jednotlivé mise, ale i questy v nich jsou provázeny historickými komentáři a odkazy na historické události. Před tím tedy osobně smekám! To mě baví. Toto sepětí s historií měl v sobě třeba Pharaoh, ale už Caesar IV to nemá a nemá.
Do Věčného města se v historické kampani podíváme vícekrát. První mise byla moc fajn, obnovoval jsem město rozbité po svržení krále Tarquinia Superba a dostavoval hradby Servia Tullia.
Oproti Caesarovi tu docela fungují vojáci - sice velmi jednoduše, ale neprudivě a bez chyb.

Toto je moje druhá mise v Capui. Výsledkem bylo už docela pěkné městečko! Jsem čím dál natěšenější.