Crusader Kings II: Kronika

V jednu chvíli jsem si začal zaznamenávat události ze života jednotlivých panovníků. Začíná to až Chvalem, zakladatelem českého království. Ale lepší než nic.

Chval "The White Knight"
zvolen králem v roce 857
básník a největší panovník rodu Přemyslovců
dobyvatel Bavorska
provedl konverzi na feudalismus
založil Království české
stal se zakladatelem pokrevní linie

 Svatý Bořivoj "The Apostle"
zdědil trůn v roce 916
král český a bavorský
zemřel na rakovinu 950
prohlášen za svatého

Blahoslavený Albert "The Butcher"
Rozvinul království ve východní Evropě
Získal hrabství Pecs a Székesfehérvár

Ota "The Sword of Jesus" - 1002
králem se stal roku 1002 při křížové výpravě do Persie, kde v bitvě zahynul jeho předchůdce Albert "The Butcher"
Z pokladů získaných při křížové výpravě zvelebil Pecs a Székesfehérvár
Stal se vazalem Svaté říše Římské
Získal území v Moldávii
Získal Mazovsko, Wroclav a Lužici
Bojoval v křížové výpravě roku 1055 proti Norsku
Dobyl norský trůn pro Bavora "The Sword of the Blessed Virgin"
1056 založil bloodline Crusader Blood of King Ota
1066 Pokus o vzpouru proti císaři - White peace

Nezamysl
potlačil vzpouru 1076

Vaněk "The Just" - 1078 - 1103
1099 dobyl Prusko, Gdaňsk a Bytow
1102 přišla morová rána

Bores "The Wise" 1103 - 1109
Znovu připojil české království k Svaté říši Římské
Založil obchodní republiku Gdaňsk
Získal Franconii od císaře

Jiří the Cruel 1109 - 1119
1112 získal Štýrsko

Markvart "The Hammer" 1119 - 1161
1124 Křížová výprava do Anatolie
1128 Získal Hamburk
1135 Získal vévodství Latgale
1138 získal Modenu
Získal Brémy
1151 - 1157 Neúspěšný pokus o vzpouru proti císaři o Lubeck

Markvart II. "The Wise" 1161 - 1187
1162 Dobyl Minsk
Uzavřel alianci s Burgundskem a Rujanou
1166 Dobyl Zadar, Travunii a Zetu
1174 Pomohl spojenci vévodovi z Toulouse s válkou proti Jeruzalémslému králi
1183 Dobyl Adrianopolis a Philippopolis od Bulharů
1183 Válka v Anatolii

Rajmund II. "The Great"
1192 Křížová výprava proti Arabům
Milíč Moravský se stal králem Anatolie
1194 Dobyl zpět Moravu
1195 Dobyl Lubeck
1204 Dobyl Adrianopolis
1211 Dobyl vévodství Porto
1224 Dobyl vévodství Badajoz

Sezima "The Magnanimous" - 1224 - 1251
Biskup Hamelin ho zradil  - usekl mu ruku při léčení chřipky. Dal jsem ho popravit.
Křižácká výprava do Nubie
1231 Válka o Lower Crown Authority
Dobyl Cham
1242 Prohrál džihád o León
1246 Dobyl zpět ztracenou Salamancu
1247 Dobyl Havelberg
1251 Zešílel z astrologie, zemřel v kómatu

Bedřich II. "The Great" 1251 - 1256
Dobyl Burgundsko
1256 Zabit hadem, kterého spymaster umístil do postele

Diepold 1256 -
1257 Svatá válka o Portugalsko
Svatobor z Nitry se stal imperátorem Svaté říše římské
1261 dobyl Konstantinopolis
1263 Křížová výprava proti Gruzii

Crusader Kings II: Mechaniky

Stejně jako ostatní Grand Strategy od Paradoxu je i Crusader Kings II naprosto svébytná hra. Vychytané mechaniky znemožňují agresivní ofenzivní hraní a odměňuje strategické hraní s dlouhodobou perspektivou. Naprosto unikátní je mechanika Casus Belli. Válku lze zahájit jen se zákonným důvodem.
Když jsem začínal hrát, můj pohanský kmen mohl snadno útočit na své sousedy. Omezením byla pouze relativní síla soků.
Jako pohanský král jsem mohl vydělávat pořádáním nájezdů na okolní státy. To skončilo, jakmile jsem přijal křesťanství a feudalismus.
Oproti pohanským kmenům jsem coby raný křesťan mohl používat svatou válku. S rizikem, že okolní státy stejného náboženství přijdou napadenému na pomoc. Což se mi nepěkně vymstilo u pokusu dobýt Polsko, kdy jsem vesele obsazoval území, ale pak se na mě sesypaly všechny slovanské kmeny mezi Vislou a Dněprem a bylo hotovo.
Další regulační mechanikou jsou defenzivní pakty. Pokud se někomu příliš daří ve válkách, stane se hrozbou pro okolní státy. Jejich vládcové pak proti němu uzavřou defenzivní pakt, který fakticky znemožňuje další války. Když jsem poprvé dobyl Bavorsko, měl jsem ukazatel hrozby na 50.Trvalo snad deset let, než se mě okolní vládce přestali bát a obranný pakt rozpustili.
Bezdůvodně válka vést prostě nejde.

Fascinující mechanikou jsou křižové výpravy a džihády. Je to pecka, když se celá Evropa vydá na pochod. Po vítězství v křížové výpravě se může úspěšný rod vyšvihout i do čela nového křižáckého státu. Rozhodnutí je na papežovi. A i když se nestane rovnou králem, může se uchytit jako hrabě a po pár desítkách let se vypracovat. Takhle jsem přišel k državám na Pyrenejském poloostrově, když jsme válčili proti Arabům.

Crusader Kings II: Česká středověká supervelmoc

Potřetí jsem se pokusil o Crusader Kings II. Nakoupil jsem spoustu DLC, cvičně si střihl pár hodin v testovacím Irsku a pak jsem se vrhl na Česko.
Díky DLC Charlemagne jsem začal už v roce 769. Cekem rychle jsem zabral Moravu a začal budovat říši. Coby pohanský kmenový náčelník jsem měl docela snadný život - podařilo se mi přeží prvních pár let, a pak už to šlo samo. Drancoval jsem Rakousko a Římskou říši, tím jsem získával peníze i prestiž. Za prestiž jsem zveleboval Čechy - jádro mého království a budoucí dědičné léno českých králů.
Největší starost v pohanské době je Gavelkind - dědičný princip, podle které se říše po smrti panovníka rozdělí mezi jeho potomky. Pokud má třeba tři syny, jako se to stalo mě, tak je rázem kvetoucí konsolidovaná říše rozdělená na tři části. A je třeba znovu dobývat.
Expandoval jsem hlavně na východ a jih. Nejvíc jsem řádil v Bavorsku a na Slovensku. Slezsko jsem obtížně získal - a po smrti panovníka jsem o ně rychle přišel: než jsem je stačil znovu dobýt, uchvátili je Poláci. Dodnes jsem se z toho nevzpamatoval.
Chorvatsko jsem zdědil víceméně omylem. Ani nevím jak, najednou jsem měl pár hrabství na Jadranu.
Celkem rychle jsem posunul hranice království do Míšně a Lužice a na jihu k Dunaji. Norimberk a Salzburk byly oblíbeným cílem mých spanilých drancovacích jízd. Pak se mí zachtělo dobýt Bavorsko a otevřít si cestu k Jadranu. Když jsem dobyl Bavorsko až k Alpám, v nějakém hnutí mysli jsem vytvořil bavorské království. A v tu chvíli jsem měl zaděláno na problém. Při každé generaci jsem měl minimálně dva následníky, z nichž jeden zdědil Čechy a druhý Bavorské království. Bavoři jsou navíc dost vzpurní. Nemám z nich ani peníze, ani vazaly. Kdyby to člověk chtěl optimalizovat, tak bych se snad Bavorska vzdal - ale to mi zase nedá.
Během prvních sta let bylo jedním z dominantních hráčů na Balkánu Srbsko. Získalo celé dědictví po Avarech a na dokonce sousedilo s mými východními provinciemi. Během let se postupně rozpadlo na menší celky. Gavelkind zafungoval: napřed tu bylo samostatné Chorvatsko, pak Bosna, Krajina a další státečky. Postupem času se o zbylé provincie popralo Bulharsko, Byzance - a samozřejmě moje Království České.
Na severu to šlo zpočátku ztuha. Narážel jsem na silné Polsko a Pomořany. Pak se od západu začala nasouvat Svatá říše římská. Ta je od počátku dominantní evropskou mocností.

Křesťanství jsem zaváděl nadvakrát. První pokus v roce 774 vydržel jen do smrti panovníka. Pak se velmožové vzbouřili a novému nezkušenému králi nezbylo než znovu přijmout pohanství.

Po 95 letech, v roce 869, jsem zavedl katolické křesťanství podruhé. A tentokrát jsem uspěl. Král Chval  se stal největším králem v dějinách mého českého království. Nejprve získal přídomek "The Confessor" - Vyznavač - díky konverzi ke křesťanství, a následně "The White Knight" - za účast v křížové výpravě a založení mnoha měst a kostelů. Založil Bloodline - linii, kterou dějí všichni jeho potomci.

Dlouho se mi dařilo se Svatou říší římskou udržovat přátelské vztahy. V každé generaci jsem se snažil o sňatek, který by mi zajistil pakt o neútočení.
Vyřádil jsem se s křižáckými výpravami. První křížovou výpravu do Provence, kde se uchytili muslimové, jsem zcela ignoroval. Druhé výpravy na Pyrenejský poloostrov už jsem se zúčastnil. Můj benefactor sice nezískal žádný stát, ale nějak se tam uchytil - a za pár generací jsem kupodivu zdědil dvě hrabství.
Třetí křížová výprava do Persie v roce 1023 byl naprostý úspěch. Cestou jsem sice přišel o velkou část armády, než jsem se vůbec probojoval přes muslimské státy - ale stálo to za to. Můj benefactor se stal králem nového křesťanského království, a zároveň jsem získal spoustu peněz a prestiže.

Můj král Ota získal hrdý přídomek Sword of Jesus.  Rázem jsem mohl nainvestovat do dvou provincií v Pannonii, které jsem začal rozvíjet, abych získal další mocenskou základnu vedle Čech.
Ota se později účastnil i křížové výpravy do Norska. Stal se tak jedním z největších křižáků a založila založil samostatnou krevní linii.

Ota není potomkem Chvala, ale vedlejší linie Přemyslovců. bude dlouho trvat,, než se podaří obě linie znovu spojit dohromady.

Postupně jsem začal pomaličku rozšiřovat království na úkor Bavorska, Rakouska (vzniklého rozpadem Bavorska), Khazarské říše na severu v Mazovsku a Malopolsku, a Bulharska na jihu v Rumunsku a Sedmihradsku.
Mohl bych rčitě růst na východ. Je tam spousta prostoru. Ale Ukrajina mě zatím neláká. Mám zálusk na větší kořist. Což může být buď invaze do Byzance, nebo pokus o rozbití Svaté říše Římské.

Crusader Kings II: Českým vévodou na druhý pokus

Při druhém pokusu jsem si umínil víc rozvíjet rod. Vypěstovat si dostatečnou zásobu následníků. Aby se mi nestalo to, co při prvním hraní, kdy slibně rozjetou dynastii zahubila dvě nečekaná úmrtí.
Začal jsem znovu L.P. 867. Tentokrát jako vládce Čechů v rámci Velké Moravy.
Zpočátku jsem jen upevňoval pozice v Čechách a pomáhal svému lennímu pánovi hájit se před rozpínavými Poláky. Nejprve to vypadalo, že vývoj půjde podobonu cestou. Ze severu se hrabiví piastovští Poláci natlačili do Slezska. Arpádovi Maďaři rozsáhlým náporem dobyli Karpatskou kotlinu a začali se roztahovat. Jejich dvanáctitisícovému vojsku nemohla ubohá Velká Morava konkurovat a Svatopluk opět ztratil celé Slovensko a Panonii.

Ale historie se tak docela neopakovala.  Maďaři se zasekli na Moravě a začali expandovat spíše na sever do Polska. Východofranská říše a její vazalské státy se celkem držely.
Roku 878 jsem měl už dost peněz, abych si koupil žoldnéřské vojsko a zkusil si vybojovat nezávislost na Velké Moravě. Dlužno přiznat, že můj panovník je stratég na baterky a i s přesilou Moravanům dvakrát podlehl, takže jsem musel reloadovat. Až třetí pokus dopadl úspěšně a já jsem se stal nezávislým českým vévodou.
Hned jsem začal rozvíjet mocenskou základnu. A to nepoticky: kde to šlo, nastrčil jsem své příbuzné. Moji bratranci a synovci panují v Litoměřicích a Domažlicích

Roku 882 vtrhli Poláci do Litoměřic a pokusili se je usurpovat. Pokud si dobře vzpomínám, v tuto dobu jsem měl na Plzeňsku invazi Vikingů, kteří připluli po Labi. Šťastnou shodou okolností jsem měl dost peněz na to, abych si koupil žoldnéře a polský vpád i Vikingy ustál.
A pak se stalo něco, co jsem nečekal. Na mém dvoře se objevil vyslanec italského krále s nabídkou výuky v katolickém náboženství. S překvapením jsem zjistil, že italský král je zřejmě nejmocnějším
panovníkem široko daleko. Nezaváhal jsem a misionáře jsem přivítal s otevřenou náručí. Konverze ke katolické víře následovala o pár let později.
Roku 884 jsem si znovu troufl na Velkou Moravu. Vyvolal jsem válku o Boleslav. Díky historii jsem měl Casus Belli - důvod k válce, bez které v Crusader Kings neuděláte nic. Shodou okolností v tu chvíli Velká Morava bojovala s Maďarskem o Brno, Olomouc a Těšín. Ne že bych byl takový stratég, všiml jsem si toho až ve chvíli, kdy moje vojska obléhala  Hradec a pochodovala ke Znojmu. Boj na dvou frontách nemohli Mojmírovci ustát a Boleslav se mi podařilo získat.

Oproti předchozímu hraní z toho mám mnohem lepší pocit. Panovník je jen průměrně schopný, ale stojí si o hodně lépe. Sice mám prázdnou pokladnu, ale jsem svým pánem. Mám slušnou říši, titul vévody a pár vazalů. Jsem katolíkem, takže mám Casus belli proti pohanům.
Největším překvapením je rozdrobení maďarské říše do menších států a brutální nástup Itálie. Ta se převalila přes Alpy a s Východofranskou říší se přetahuje o podunajské provincie. Je mým sousedem na jihu. Myslím, že nebudu moci zůstat nezávislý a časem se budu muset připojit k některé z velkých říší. Jinak mě čeká nevyhnutelná konfrontace s Itálií nebo s Východofranskou říší.
Trošičku lituji, že dnes vychází Kingdom Come a já si dnes dám od Crusader Kings II nevyhnutelnou pauzu. Musím přiznat, že mě to hodně chytlo. Hra je zatraceně těžká, zábavná a hluboká. Nabízí ponor do historie plný překvapení. S touhle hrou rozhodně nekončím, jen si dávám pauzu.

Crusader Kings II: Těžký život feudála

Než vyjde Kingdom Come, krátím si čas s Crusader Kings. Poctivě jsem uhrál kus tréninkové mise za Portugalsko a pak jsem se pustil  hry ve střední Evropě. Vyrobil jsem si vlastního hraběte v Plzni, poddaného českého krále, který v té době byl vazalem Velké Moravy.

A pak jsem jen koukal, jak z Východnu přitáhli Maďaři a zabrali si celou Pannonii a slušný kus Rakouska a Bavorska. A ze severu se roztahoval mocný polský stát Svatého Piasta. Velká Morava přežila jen pár let, pak jí Maďaři zabrali celé Slovensko. Český král se vzbouřil a vyhlásil samostatnost.

Dařilo se mi několik generací přežívat. Pomáhal jsem svému králi odrážet různé invaze a nepřátelství. Pomalu jsem expandoval hlavně na jih, kde se maďarská říše rozpadla na několik menších státečků. Dobyl jsem Norimberk a Spodní bavorko. Ale podcenil jsem rozvoj vlastní dynastie.

Čtvrtý z členů mé dynastie Přemysl Plzeňský po pár měsících vlády zemřel na nemoc. Pátý Hrabiš z Dolního Bavorska už nedokázal efektivně čelit nepřátelům. Poláci dobyli Prahu a moje dynastie vymřela. Poslední Přemyslovec zdědil moje země a k tomu mu zbyl Norimberk.
Byla to excelentní zábava! Musím to zkusit ještě jednou a tentokrát si dát větší pozor, abych měl v zásobě dostatek dědiců.