Egyptská kampaň v Napoleon: Total War poprvé odhaluje některé výtečné herní aspekty. V první řadě je to grafika, která perfektně pracuje s particle efekty. Bitvy v prašné poušti mají nádhernou atmosféru, kouř z mušket a děl se mísí s prachem a pískem vířeným postupem kavalerie.
Na Internetu jsem viděl mody potlačující prach. Tak ty rozhodně nechci. S performance opravdu nemám problém a prach vypadá vizuálně výborně.
Francouzská armáda má k dispozici pozorovací balón, který jednak odhalí počáteční postavení nepřátelských jednotek a jednak se skutečně vznáší nad bojištěm. Tomu říkám pokorná práce s historickými prameny! Chlapi z Creative Assembly mají další kladný bod k dobru.
Nádherně tu funguje Depth of Field. Horký vzduch se tetelí nad pouští, vzdálené pahorky jsou zahalené v oparu. Oproti
Empire:Total War to tady působí naprosto přirozeně, drobné chybky v zobrazení byly vychytány k mé nejlepší spokojenosti.
Krásně funguje jízda. Zastřelený jezdec sletí z koně a kůň dál zmateně pobíhá po bitevním poli. Paráda!
Jedntoky mají víc animací a víc typů obličejů. Celkově to působí mnohem přirozeněji.
Při kampani má mnohem větší vliv prostředí. V přátelské provincii se pomalu doplňují utrpěné ztráty. Je-li v provincii vojenský sklad, regenerují mnohem rychleji. Naopak, v nepřátelském prostředí a navíc uprostřed pouště jednotky začínají ztrácet vojáky. Je to krásně realistické a nutí to k přemýšlení. Další bod k dobru.
Chci zkusit nějaký mod, který by zvýšil počet jednotek. taky nějaký Smoke mod by bodl - byť je na tom Napoleon lépe než Empire, víc kouře nikdy neuškodí.
Egyptská města se Napoleonovi vzdávala jako na běžícím pásu. Myslel jsem si, že to bude procházka růžovým sadem. Vzápětí přišlo kruté vystřízlivění: když jsem už-už chtěl vyrazit dvěma směry, na jih na Káhiru a na východ k Sinaji, začaly se mi bouřit zdánlivě konsolidované provincie. A rebelské armády byly sakra dobře vybavené - měly víc děl, než já. Musel jsem sebrat síly a začít znovu dobývat, co již bylo jednou dobyto. Vtip je v tom, že v egyptské kampani je Napoleon jen generálem. Nemůže měnit výši daní. Jediným prostředkem pro pacifikaci dobytých území je proto umisťování dostatečných posádek do měst.
Teď už jsem Káhiru úspěšně dobyl. Mamelukům zbývají nějaké provincie na jihu a samozřejmě Sinaj, odkud se neustále trousí nové malé jednotky. Na východě se začínají objevovat první turecké jednotky. Zatím je nechávám na pokoji, ale je to jen otázka času.
Docela zajímavým zpestřením byl nájezd beduínů na jedno z mých měst. první indikátor poměru sil mi věštil porážku. Nepřítel měl přesilu velbloudů, já jen pár jednotek pěší milice, nějakou řadovou pěchotu a dvě tři jízdní jednotky.
Naštěstí jsem držel město. Zalezl jsem s milicí do domů, řadovou pěchotu rozmístil v ulicích - a čekal. Ukázala se stará pravda: sebelepší jízda ve městě není k ničemu. Velbloudi se o opevněné domy rozbili jako vlny o útesy, milicionáři je z oken domů odstřelovali jako holuby. Nájezd byl zažehnán.
Za večer hraní jsem se zkonsolidoval, znovu dobyl ztracenou Damiettu a získal Káhiru. Musím se porovnat s mameluky, až pak chci vyrazit na Turka. A určitě se pokusím o vylodění na Kypru, kde má námořní základnu Horatio Nelson.
Řádně jsem se poučil v taktice a začal jsem to hrát jinak. Stavím na silném dělostřelectvu, lokálním přečíslení a boji na dálku. Meelee nablízko se zpravidla vyhýbám.
Mnohem méně využívám jízdu. Dříve jsem ji intenzivně používal k obchvatům a úderům do týla pěchoty. Teď ji využívám převážně k ničení dělostřelectva.
Jako obvykle jsem se v hlavní kampani nejprve chytl s Rakouskem, tradičním nepřítelem. 
Podobně jako při předchozích pokusech i tady jsem narazil na vzpoury obyvatelstva. Je zkrátka třeba počítat s tím, že provincie s hlavním městem mají silné nacionalistické cítění a do dvou tří tahů od dobytí vypukne vzpoura. Je potřeba s tím zkrátka počítat a vyčlenit na likvidaci vzbouřenců odpovídající síly.
Hned po pacifikaci Rakouska mi vpadlo do boku Prusko. Díky robustní ekonomice pro mě nebyl problém bojovat s Pruskem na třech frontách - Davout a Ney od východu přes Hannover, Murat a bavorští spojenci od jihu přes Sasko a Napoleon obchvatem ze severu přes Pomořany.
Další taktickou novinkou pro mě je rozdělení armády na dvě části. Jedna na sebe naláká nepřítele a ta druhá mu může manévrovat do boku. Dělostřelectvo soustředím v jedé baterii, zpravidla na křídle, ale někdy i na středu bojiště - podle terénu. Na Rakousko a Prusko to funguje dobře - Rusové se jeví odolnější.
Příspěvky
