Medieval 2: zhodnocení

Medieval 2 je skvělá hra. Bitvy jsou excellentní a bezkonkurenčně skvělé. Toto je přesně typ RTS, který mě baví.
Zábavným faktorem je církev, vysloveně mě těšilo pěstovat své biskupy a kardinály, upalovat kacíře a konvertovat národy na katolicismus.
Strategická mapa kopíruje klasický koncept Civilizace, neurazí, je celkem v pohodě. I obléhání mě víceméně bavila, od chvíle, kdy jsem měl solidní katapulty a trebuchety, nemluvě o bombardách v poslední třetině hry.
Jen kdyby trošku líp fungovala diplomacie! Jak rád bych pomáhal svým spojencům a vazalům! Oč lépe má tohle vyřešené Europa Universalis, kde se hraje na spojenecké bloky! Bohužel, tohle zde nefunguje - spojenectví jsou často krátkodobá a účelová, vazalství se vypovídají, zrada je na denním pořádku. V této hře mi zůstal jediný skutečně věrný spojenec - Anglie, kterou jsem nechal v míru koexistovat v Normandii. Všichni ostatní se dříve nebo později obrátili proti mně.
Ještě jednu drobnost bych uvítal: automaticky generovanou kroniku. Jednoduchý záznam po letech - co se stalo, které bitvy kdo vybojoval a s jakým výsledkem, případně kdo se narodil a zemřel. Mám pocit, že přesně tohle uměla Civilizace (a možná dokonce i první Medieval).
Přesto je Medieval 2:Total War opravdu radost hrát. Po všech stránkách mimořádný zážitek.

Medieval 2: Triumf Francie

Moje tažení v barvách Francie se začalo blížit k naplnění. Král Thierry se vylodil na Kypru a snadno dobyl Nikósii z rukou rebelů. Gassot Karembeau po ukončení křížové výpravy vyrazil z Aleppa na severovýchod do pouště a rychle dobyl Edessu v Sýrii.

Timuridé zřejmě zaměřili své výboje na sever. To se mi hodilo, nemusel jsem se s nimi zabývat v Malé Asii.

V severní Itálii jsem shromáždil silnou armádu, která oblehla Milán. Hradby jsem rozbořil bombardami a armádu obránců jsem převážně rozstřílel zápalnými šípy.

Naštěstí v té době natáhl bačkory starý papež, původem Polák. Při volbě nového papeže jsem chytře vsadil na dánského kandidáta, který ve volbě uspěl. Tím jsem si ho zavázal a hned jsem měl volné ruce pro další výboje v Itálii. Jižní armáda pochodující z Afriky se zmocnila Neapole z rukou Sicilanů a na severu jsem dobyl Bolognu z rukou Milánských. Tak Milánští zaplatili za podlou zradu, které se na mně dopustili.

V Alžíru jsem vybojoval dvě bitvy proti sicilskému králi. První z bitev jsem prohrál s malými ztrátami. Poté sicilský král oblehl Alžír. Zaútočil jsem vyprošťovací armádou. V následné bitvě jsem byl málem poražen na hlavu, v mé armádě zbyla jen hrstka vojáků. Naštěstí na bojiště dorazily posily z obleženého Alžíru a úspěšně dokončily, co jsem začal: vrátily sicilskému králi porážku i s úroky.

V tuto chvíli jsem měl pod svou správou 44 území. Zbývalo získat jediné a dobýt Jeruzalém. Král Thierry obešel přístav Akkru a údolím Jordánu se rychle přesunul až před hradby Jeruzaléma. Ačkoliv Jeruzalém bránil sám mongolský chán, neměl šanci. Obvyklý postup - rozstřílení hradeb, pobití části obránců šípy a dokončení pěchotou a jízdou, i tady vedl k cíli.

Zaplatil jsem za to krutou daň - chánovi družiníci se bránili do poslední kapky krve a rozsekali mé nejlepší těžké rytíře na kousky. Pod přesilou mých pěších rytířů však nakonec padl i samotný Velký Chán.

Tak skončilo velké tažení mých armád, které započalo před více než 120 obdobími blízko Paříže. Dobyl jsem Pyrenejský poloostrov, severní Afriku, velkou část Německa, severní Itálii, Balkán, Malou Asii a část Sýrie. Vystřídal jsem 6 králů, z nichž jediný zemřel v posteli.

Nebylo to vůbec špatné.

Vive la France!

Medieval 2: Úspěchy v Malé Asii, Sicilsko-milánská protiofenzíva

Boje v Malé Asii teď probíhají velmi úspěšně. V Anatolii jsem snadno dobyl slabě hájenou Caesareu. S děly a těžkou jízdou neměli ani vynikající mongolští lučištníci šanci.
Milánští dobyli Janov a Milán (který jsem kdysi dobyl na Benátčanech). Tím je přerušena moje hlavní zásobovací linie mezi Francií a Balkánem. Zahájil jsem protiofenzívu proti Sicílii v Africe a proti Milánským v Itálii. Vylodil jsem se u Neapole a spěchám na sever. V Tunisku jsem se střetl s armádou Království Sicílie, která neúspěšně obléhala Alžír v mém držení. Bitvu v severoafrické poušti rozhodla moje děla a maltézští rytíři.

Svatá říše římská si snad vzala poučení ze ztráty hradu Staufen a výprasku u Norimberka. Drží se na svém území, kam je nepronásleduji. Docela rád bych s nimi uzavřel příměří, ale nebude to jednoduché.
III. křížová výprava skončila dobytím Antiochie dánskou armádou. To se jim to bojuje, když jsem jim vyčistil cestu! Moji křižáci vedení Gassotem Karembeau dobyli při západu slunce Aleppo. Tak se mi zdá, že mongolská moc je definitivně zlomena.
Mám zálusk na Edessu, která je jen kousek od Aleppa. A rovněž Kypr, obsazený pouze rebelskou armádou, je neodolatelně lákavý.
Na sever od Kavkazu se objevila vojska Timura Lenka - Tamerlána. Věřím, že potáhne na sever do ruských stepí - v tom případě bych se s ním nemusel znepokojovat. Pokud ale vyrazí na jih do Arménie, brzy narazí na Mongoly a pak na mě.

Medieval 2: Průlom v Anatolii, potíže v Evropě

Zdržovací taktika proti Mongolům slaví úspěch. Král Thierry dobyl Iconium a moje jednotky mohly postoupit až k Caesareji, která je velmi slabě bráněna.
Křižáci Gassota karembeau rozprášili mongolské vojsko blízko Adany. Málem jsem si naběhl, křižácké vojsko nemělo žádnou pořádnou pěchotu, pouze silné dělostřelectvo a lučištníky a pár lehkých jízdních lukostřelců. Mongolové jsou na dálku lepší, naštěstí se to křižákům podařilo ustát.

V Evropě se proti mě obrátili nejen obmyslní Němci, ale především zrádní Janované. Asi chtějí zneužít zaneprázdněnosti mých hlavních sil v Anatolii a oslabení po morové ráně.
Bývalí spojenci Janované vtrhli do mých držav v Lombardii a nyní obléhají Janov a Milán. Mají velmi silné armády, takže si s nimi asi neporadím. Němce jsem zahnal od Frankfurtu i u brodu přes Dunaj na jih od Norimberka. Sebral jsem ve Francii armádu a dobyl s ní Staufen, hlavní město Svaté říše římské.
V severní Africe jsem výpadem zahnal sicilské obléhatele Alžíru. Vyprošťovací armáda už je na cestě.

Boj na čtyřech frontách by mi snad ani tolik nevadil, jediní vážnější protivníci jsou Milánští. Horší je, že se začíná plašit papež. Asi se mu začíná zajídat moje moc a sláva. Mé zásluhy o katolizaci půlky Španělska, severní Afriky, Balkánu a malé Asie už asi neplatí. To se mám, u ďábla, nechat bratry křesťany masakrovat, jen abych si uchoval jeho vrtkavou přízeň?

Medieval 2: Přetlačovaná s Mongoly

Pokračuji v přetlačované s Mongoly. Na hranicích Nikaey a Iconia jsem bojoval snad už šest rozsáhlých bitev. Král Thierry je skutečným pánem bojiště, rozsévá zkázu všude kolem. Ty poslední bitvy byly obzvlášť podivné, protože jsem musel nasadit dvě své armády protí několika mongolským. Pod kontrolou jsem měl jen jednu, takže jsem se musel přizpůsobovat taktice druhého velitele.

V jedné z bitev jsem velel armádě Denisota Roberta, druhou armádu vedl král Thierry. Počínal si prazvláštně - napřed vrhl své síly do útoku, ale pak jako by si to rozmyslel a začal ustupovat. Bohužel pod smrtící palbou mongolských šípů. Abych zabránil katastrofě, vrhl jsem své síly do útoku na levém křídle a navázal tak na sebe nepřátelské síly. Moje armáda byla prakticky rozdrcena, zbyly mi jen jednotky mužů v některých jednotkách. Generála Denisota Roberta jsem musel odvolat z boje, abych o něj nepřišel.

Naštěstí se král Thierry vzpamatoval, zavelel do útoku a zadupal Mongoly do země. V téhle bitvě jsem se rovněž zbavil dvou slabších mongolských armád, které podporovaly hlavní voj.

Druhou pozoruhodnou bitvu jsem vybojoval s armádou křižáků Gassota Karembeau, která dorazila z Francie. Druhé z mých armád velel král Thierry. Tentokrát nezaváhal, zaútočil na pravém křídle a byl by si s Mongoly poradil i sám. Na mě zbylo jen vypořádat se s mongolskými raketomety a balistami v týlu a samozřejmě podpora útoku na levém křídle.

Začaly mě zlobit evropské státy. Jen co jsem přestál morovou ránu, zaútočila Svatá říše římská na Frankfurt. Snadno jsem je odrazil, ale opravdu nehodlém dál trpět jejich troufalost. Nastal čas se jich zbavit jednou pro vždy. Věřím, že papež nebude proti.

V severní Africe se zase probudili Sicilané a zkouší mě obléhat v Tunisu. Tady asi bohužel nepochodím, jen co je klepnu přes ruku, poběží si stěžovat k papeži a ten mi nejspíš zarazí ráznější odvetu.

Medieval 2: Mongolové na hranicích

Posledních pár let se nese ve znamení opotřebovávacích bitev s Mongoly. Král Thierry sice prohrál v masivní bitvě u Iconia ve středním Turecku, ale podlehl až třetí armádě poté, co první dvě rozdrtil.

V této bitvě jsem celkem náhodou objevil taktiku ostřelování z děl následovaného totálním masivním útokem pěchoty i jízdy. Ze zoufalství jsem zaútočil proti rozhodující přesile a díky tomu jsem nepřítele značně oslabil a zachoval si vlastní bojeschopnost.

Tato taktická prohra, ale strategická výhra umožnila králi Thierrymu stáhnout se na hranice Nikaey, kde vybojoval dvě vítězné bitvy a zadržel mongolský nápor. V hornaté poušti jsem si na tomtéž bojišti vyzkoušel jednou roli útočníka, jednou obránce. Jakmile se podaří zabránit, aby si Mongolové užili své střelecké převahy, vítězství se dostaví. Takhle jsem vyhrál tři bitvy s rozhodujícím způsobem za cenu únosných vlastních ztrát.

V tuto chvíli jsou dvě mongolské armády na hranicích Nikaey zredukovány na třetinový stav. Král Thierry má plno díky posilám z Cařihradu, takže by měl být brzy schopen si s nimi poradit.

Třetí armáda blízko Smyrny čelí mé záložní armádě na plných stavech pod velením zkušeného velitele. Daří se mi i přisouvat dostatek posil, takže v několika málo letech dorazí cenné jednotky z Balkánu, Benátek a Francie .

Jediná věc, která mě nyní trápí, je mor. Černá smrt vypukla po celé Evropě a kosí mé poddané po tisících. Vedlejším důsledkem je platební neschopnost, do které jsem se dostal v důsledku krácení výnosů z daní. Vsadil bych se, že mor s sebou přinesli Mongolové. Pevně věřím, že se to brzy přežene.

Medieval 2: Debakl křížové výpravy

Král Dimanche vybojoval krvavou bitvu s Mongoly u Antiochie. Sám při ní padl po zásahu katapultem, avšak jeho vojsko přesto dokázalo zvítězit. Ztráty byly natolik značné, že při dalším útoku již vojsko bez velitele nedokázalo vzdorovat a křížová výprava byla od Antiochie zahnána zpět ke Smyrně. Bohužel nejsem schopen zbývající hrstku vojáků hned znovu vyslat na křížovou výpravu, takže o ně zřejmě přijdu.

Nový král Thierry se střetl s další mongolskou armádou na hranicích u Nikaey. V hornatém terénu dokázal nad Mongoly zvítězit a jejich armády rozprášit. Jsou to však krvavá vítězství, za která krutě platím. Asi budu muset operovat více armádami vedle sebe, aby se to dalo ustát.

Rovněž mi jsou k ničemu vynikající pěší rytíři a pikenýři, protože Mongolové se boji nablízko vyhýbají. Budu si muset taky pořídit více lehké jízdy, abych byl schopen účinně pronásledovat jejich jízdní lučištníky.

Medieval 2: Mongolové a zničení Benátek

Měl jsem zálusk na další upevnění moci Francie. Drzí Sicilané na mě zaútočili na Krétě, navíc ze severu je Francie stále sužována nájezdy Portugalců z Irska. Začal jsem shromažďovat severní armádu blízko Brugg a druhou armádu jsem přepravil z Valencie do sevrní Afriky, abych zabral sicilské državy v Tunisu. Papež však uhodl můj úmysl a zakázal mi s Portugalci i se Sicílií bojovat! Ještě kdyby to respektovali i Sicilané...
U Smyrny jsem začal sbíral síly na finální zúčtování s Benátčany, když jsem dostal zprávu o vyhlášení III. křížové výpravy proti Antiochii. Prní křížová výprava Angličanů a Poláků Antiochii dobyla, při II. výpravě dokonce Angličané získali Jeruzalém. Před časem však Antiochii dobyli Mongolové, kočovná horda lučištníků z asijských stepí.
Můj král Dimanche se okamžitě se svou armádou přidal ke křížové výpravě a vyrazil ze Smyrny na východ směrem k Antiochii. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že celá Malá Asie už je v rukou Mongolů! Turecká říše se pod jejich úderem sesypala jako domeček z karet a Turci byli zničeni dřív, než jsem s nimi stihl zkřížit zbraně.
Poprvé jsem se s Mongoly utkal blízko Adany. Shodou okolností jsem v této bitvě poprvé použil bombardu - primitivní dělo na střelný prach. Měl jsem hned okusit obrovský rozdíl mongolského způsobu vedení boje oproti ostatním národům, se kterými jsem se střetl dosud. Drželi si distanc a nenechali se vylákat k mému skvělému obrannému postavení na úbočí hor.
Musel jsem jim vytáhnout vstříc. Naštěstí jsem měl převahu v dělostřelectvu. Moje katapulty, trebuchety a jediné dělo více než vynahradily mongolskou převahu ve střelných zbraních. mongolská pěchota je podobná mým skotským střelcům - silná na dálku, vražedná nablízko a těžce obrněná. Navíc je těch nevěřících psů jako kobylek. Tím pádem mám zcela jasno, jaký bude můj další cíl.
Abych si uvolnil ruce, dobyl jsem poslední benátské útočiště na Rhodosu, kde se zabarikádoval dóže Enrico Lakomý s posledními zbytky svých věrných.
Nestačil jsem se divit, jak snadno si moje bombardy poradily s dřevěnými hradbami.
Bylo mi Benátčanů až líto, jak tam na nádvoří Rhodoského hradu umírali pod rudými prapory se zlatými lvy.
Teď jsou na řadě Mongolové. Mám takové tušení, že to nepůjde vůbec hladce. Možná budu ještě s lítostí vzpomínat na Byzanc a Benátky!

Medieval 2: Dobytí Byzance

Po pádu Cařihradu už nestálo nic v cestě konečnému zlomení moci Byzance. Jindřich Tyran překročil Bospor a král Dimenche s druhým kontingentem Dardanely. Před Nicaeou byla vybojována krutá bitva, kterou Jindřichova armáda dokázala ustát jen se štěstím. Jindřich pak oblehl město a král vytáhl ke Smyrně.

Dobytí Nicaey byla krutá řež, téměř Pyrrhově vítězství. Město bylo vyborně hájeno trebizondskými lučištníky. Jindřichova armáda ztratila bojeschopnost. Musím zastavit jeho další postup, než zacelím ztráty a konsoliduji dobytá území. Je to velká škoda, protože Jindřich, dobyvatel Thessaloniky a Cařihradu, je můj nejlepší vojevůdce a už mu je 63 let. Obávám se, že Nicaea byla jeho labutí písní.

Obléhání Smyrny začalo dobře. Vyslaný špeh králi Dimenchovi otevřel brány, takže přes hradby jsem se dostal celkem snadno. Za branou však nastala krutá seč, kde jsem ztratil řadu kvalitních vojáků.

Na náměstí ve Smyrně už mě očekával sám byzantský císař. Jeho věrní vojáci se bili jako lvi, padli do posledního. Císař zahynul jako poslední.

S ohromným štěstím jsem získal Krétu, kde přežívá zbytek Benátčanů. Když jsem se vylodil, město Heraklion bylo bez posádky. Kousek od města stála armáda sicilského krále. Snad jsem přišel těsně po bitvě, kdy Sicilané nestihli zabrat město. Každopádně jsem k tomu přišel jako slepý k houslím.

Benátčané ještě drží Rhodos a možná Nikósii na Kypru. Budu si muset rozmyslet, zda se pustím do války s Turky, abych se probil k Jeruzalému.

Medieval 2: Frankfurt a Cařihrad

Moje jižní armáda pod vedením Jindřicha Čestného se utkala s byzantským vojskem blízko Cařihradu. Podařilo se mi vylákat jejich hlavní síly z města. Na pláni jsem je rozstřílel katapulty a kušemi. Ani jejich výborná obrněná pěchota a těžká jízda jim nepomohly.

Musel jsem zajistit pravidelné dodávky vojska na jih. Přes Benátsko a Dalmácii je to k Cařihradu strašlivá dálka. Jedině tak jsem ale byl schopen proti Byzanci obstát, protože jsem na jihu měl jenom Jindřicha a toho jsem potřeboval v bitvě. Korint je sice dobře rozvinuté město, ale bez velitele si vyrábělo co chtělo.

V Německu se mi podařilo porazit Dánsko. Napřed jsem se s Dány střetl v několika šarvátkách. Dánský král se blízko Hamburku postavil Anglii a Skotsku. Já sjem vytáhl proti dánské severní armádě. Svojí rytířskou jízdou jsem je na obou křídlech obchvátil a rozbil jim katapulty, svoje jsem uchránil a rozstřílel jsem jimi dánské kušníky.

Moji vynikající pikenýři z Paříže tentokrát dokázali obstát proti vikingům a norské jízdě, kteří nám mockrát zatápěli u Norimberka.

Pak už nestálo nic v cestě dobytí Frankfurtu. Oblehl jsem ho třemi armádami. Město nemělo šanci.

Pustil jsem se s Dány do vyjednávání a donutil jsem je, aby se stali mými vazaly. Potěšilo mě, že jsem to dokázal dotáhnout až do vazalství, tím jsem si krásně uvolnil ruce k postupu na Cařihrad a do byzantských držav v Malé Asii. Jen doufám, že Anglie dodrží spojenectví a Skotsko nebo Svatá Říše Římská si netroufnou se mnou něco začít.

Byl čas zaútočit na Cařihrad. Hradby jsem rozbil trebuchety a katapulty.

Slabá posádka už neměla šanci, byl jsem s nimi rychle hotov.

Mám práci s konverzí byzantských území na katolickou víru. je to tam samý kacíř nebo ortodoxní. Musel jsem kacíře popravit a ortodoxního popa zavraždit. Chudákovi Jindřichovi Čestnému pak začali říkat Jindřich Tyran, jako by on za to mohl :-).

Medieval 2: Návrat do Francie

Vrátil jsem se k rozehranému Medievalu 2. Nainstaloval jsem si Skin Packy zlepšující textury jednotek.

Hraji teď za Francii. Poprvé jsem Medieval 2 rozehrál za Holy Roman Empire hned zjara, když vyšel.

Letos o prázdninách jsem se k tomu vrátil a začal jsem za Francii. Napřed jsem dobyl celý Iberský poloostrov, potom severní Afriku a Benátsko. Teď válčím na Balkáně s Byzancí a v Německu s agresivním Dánskem. Zatím mám spojenectví s Anglií a Polskem.

Dnes jsem zaznamenal významný pokrok. Konečně jsem shromáždil na Balkáně dost jednotek a dobyl jsem na Byzanci zpět Thessaloniké, kterou jsem už kdysi měl a Byzantinci si ji vzali zpátky. Na severu jsem sice prohrál bitvu s dánským králem blízko Frankfurtu, ale oplatil jsem mu to zabráním Vídně.

Tadyto jsou obrázky z úspěšné zteče Vídně.

Je s podivem, jak mě má teď papež rád. Dokud jsem bojoval jenom se Španělskem, Portugalskem a Benátkami, balancoval jsem na hraně exkomunikace. Od té doby, co hubím kacíře v Africe a na Balkáně, stavím katedrály a posílám kněze konvertovat, je papež můj nejlepší kamarád.

Chci se upnout na strategii porazit Byzanc a podél Středozemného moře se probít k Jeruzalému. Ten nyní ovládají Angličané, ale když vidím, jak jim zatápí Skotové a Portugalci (které jsem vyhnal z Pyrenejského poloostrova, ale uchytili se v Irsku), tak pochybuji, že si ho udrží nadlouho.