Assassin's Creed: Syndicate - Karl Marx

To Karl Marx je jinačí kujón. Ano, ten chlap, jehož dvoumetrový portrét nosívali v prvomájových průvodech vedle Bedřicha Engelse a masových vrahů Lenina  a Gottwalda.

Marx chodí po Londýně a pobuřuje - chci říci, agituje - mezi dělníky. Cpe jim do hlavy odbory a jiné levičácké výmysly. Tohle mě překvapilo. Zamlada nám ho ládovali horem dolem, ale dodnes jsem myslel, že byl jen teoretik. Až Wikipedie mě usvědčila z omylu.

Tady má nepopiratelné charisma a kouzelný německý akcent.

Bohužel ve hře nejde zabít.

Assassin's Creed: Syndicate - Londýn žije

 Město Londýn žije. Už jsem tu psal, jak mě baví běhat po Londýně a kochat se pečlivě vysochanými výjevy. Bezcílné chození NPC z předchozích dílů je to tam (ok, abych byl spravedlivý, vybavuje se mi možná ještě z Brotherhoodu). Londýn dává hluboký smysl.

Na začátku hry ovládají  město červené templářské gangy. Plněním open-world misí se

Open world mise zahrnují záchranu dětí nucených pracovat v továrnách, únosy a vraždy nepřátelských vůdců. Tím se postupně odemykají jednotlivé části města. Po odemčení všech oblastí v dané čtvrti se aktivuje válka gangů, kdy si lze vybojovat celkovou vládu na čtvrtí a přetáhnout červené gangstery k "hodným" zeleným The Rooks.

Syndicate odvádí výbornou práci v personifikaci významných nepřátel. V předchozích dílech byla většina nepřátel anonymních, tady svoji backstory nejen každý boss a vůdce čtvrti, ale i minibossové v open world misích.

Open world mise šlapou jako hodinky. Jsou naprosto hladce zasazené do herního světa a dobře nadesignované. Opravdu se vyplatí přemýšlet, jestli do továrny proniknu hlavním vchodem, nebo si najdu pootevřené okno ve třetím patře (druhá možnost je ta správná).

Jedna drobnost na assassinských aktivitách trošku ruší. Když zabiju stealth killem nepřítele za zády dalšího nepřítele, ten druhý se neotočí, i když mu ten první sténá dva metry za zády. To není tak úplně realistické.

Hra výborně pracuje se skilly. Jacoba a Evie mají společnou experience. Získaná zkušenost se připisuje oběma, takže je jedno, s kým člověk hraje. Skilly mají každý své vlastní. Některé bojové skilly jsou specifické pro Jacoba, některé skilly pro stealth a vrhání nožů umí jen Evie. K tomu navíc se pomocí peněz skilluje gang The Rooks. Skill systém mi přijde hodně podobný Shadow of Mordor.

Assassin's Creed: Syndicate - Charles Darwin

Kdopak to postává támhle na chodníku? Není to Charles Darwin?

Je to Charles Darwin!

Vypadá prostě kouzelně. Vedlejší postavy se v Syndicate prostě povedly. Že by to bylo nadmíru zajímavou epochou? Francouzská revoluce nebo americká válka za nezávislost byly také cool období, ale historické postavy v předchozích dílech nebyly ani zdaleka tak dobré jako v Syndicate.

Charles Darwin mě poslal do blázince v Lambethu. Mám za úkol zastavit šíleného chirurga. Téma jako dělané pro viktoriánskou éru!

Assassin's Creed: Syndicate - Pěsti a vozy

Evie s katedrálou sv.Pavla. Tuším, že do katedrály se ještě podívám.

Takhle vypadá Londýn z kupole katedrály.

A už je to tady. Odemkl jsem si pěstní zápasy a závody s kočáry. Oboje mi vydělává zkušenost i peníze.

Zápasy jsou zatím celkem snadné. V každé aréně se bojuje na čtyři kola. Ovládání je stejné jako při běžném boji.

Závody s kočáry jsou výrazně náročnější. Odehrávají se za plného silničního provozu. Některé uličky jsou zatraceně úzké, jiné jsou přeplněné povozy.  Křižovatka, do které se vřítí kočár z boku, je smrtící pastí. Každá srážka s kočárem nebo kandelábrem zpomaluje. Netrefit se do odbočky znamená konec závodu.

Netradiční závod kočáru s vlakem. Určitě jedna z nejoriginálnějších misí. Kočár je sice rychlejší a agilnější, ale zato musí najet mnohem delší trasu kolem trati.

Historické vlaky jsou nádherné. Fascinuje mě, jak hladce jsou zasazené do herního prostředí. Žádný loading, žádné cukání. Prostě se na vlak naskočí a je to. Lze chodit po střeše nebo po vlaku lézt, ale také normálně chodit vagóny. Prostě radost.

Retro: Pharaoh

Pharaoha jsem měl hodně rád. Vyšel v roce 1999. Tenhle druh city builderů dnes přežívá jen v sérii Anno. Pharaoh byl jiný než všechny ostatní. Byl unikátní Nilem, který poskytoval vláhu i občasné záplavy. Skutečně to fungovalo. Bez záplav nebyla úrodná půda.
Pharaoh také přinesl stavbu monumentů - pyramid a sfingy. Aby poddaní mohli stavět, musela ekonomika bezchybně šlapat. Stavělo se pěkně kvádr po kvádru. Takovou úroveň detailu už žádná hra nikdy neměla.

Pharaoha jsem nikdy nedohrál. Zbyl mi po něm jediný screenshot. A krásná vzpomínka na nezapomenutelnou legendu.

Retro: Shogun Total War

Vyhrabal jsem v archivu blogu pár retropříspěvků, které jsem rozpracoval v roce 2012. Tak snad pár z nich dotáhnu.
Shogun Total War je skutečně kultovní záležitost. Vyšel v roce 2000 - proboha, to je let!

Shoguna bych býval minul, nebýt recenze tuším ve Score. Bylo to jako zjevení: po Duně 2 a jejích klonech tady byla RTS, která fungovala ve 3D, terén tam hrál skutečnou roli a vojáci tvořili dohromady jednotku, která držela formace.

První Shogun měl spritovou grafiku jednotek. Ještě první Medieval byl spritový, vektorová grafika postav přišla do světa Total War až s prvním Rome. Ta hlavní pecka her Total War je však taktická práce s formacemi, součinnost jednotek a využívání terénu, ne možnost zoomovat v superdetailní grafice. Už tenkrát to kouzlo fungovalo - a funguje dodnes.

Dodneška si pamatuji jednu z klíčových bitev, kdy jsem rozstřílel silnou nepřítelskou armádu v údolí mými lučištníky na vysokém kopci. Také si vzpomínám, jak mojí poslední jednotku lučištníků honila po mapě posledná nepřátelská pěchota, až jsem je postupně ustřílel.

Prvního Shoguna jsem dohrál, jak to demonstruje tenhle screenshot. Zjevně jsem ho vytípal z video playeru, protože ze hry mi típnout nešlo. Od té doby jsem hrál všechny hry série Total War, která dodnes patří k mým nejoblíbenějším. Ale Shogun byl první a to už mu nikdo neodpáře.

Assassin's Creed Syndicate: Dickens a Bell

V nejlepší tradici série staví Syndicate na historických osobnostech.

Charles Dickens je jedním z prvních lidí, které ve hře potkáme. Zatím jsem se potkal s jeho duchařskými historkami - lovil jsem jednoho vraha vydávajícího se za přízrak.

Alexander Graham Bell právě zkouší svůj telefon. Ve hře má stejnou úlohu jako Leonardo da Vinci ve dvojce: zásobuje assassiny svými vražednými technickými udělátky.

V kůži Evie jsem pomohl siru Bellovi zapojit jeho telefony na Big Ben a věže parlamentu. Je to jedna z prvních misí v Londýně.

Big Ben v celé kráse.

Temže je doslova narvaná kouřícími parníky.