Far Cry 3: Triumf sandboxu

Zatím nechávám hlavní příběh trošku v pozadí. Úplně jsem se ponořil do vedlejších aktivit, když už se pohybuji po nějakém území, tak si to tam čistím a procházím.

Grafika je jedním slovem božská. Tropická vegetace je nádherná, výborně fungují stíny a voda, Ubisoft má skvěle zmáknutý level of detail. Bohužel na některých screenshotech to nevypadá dobře, i když ve hře je to naprosto perfektní.

Doktor to nemá v hlavě tak úplně v pořádku. Vyrábí si různé drogy z rostlin, co rostou na ostrově. Teď mi ošetřuje kamarádku, první ze zachráněných.
Některé prvky jsou podobné Assassin's Creed. Jsou to spíš detaily jako ovládání, mapa nebo koncept osvobozování základen. To ale vůbec není na závadu, jsem velkým fanouškem Assassin's Creed a rozhodně mi to nijak nevadí. Očekávám, že nově chystaný Assassin´s Creed IV Black Flag zrecykluje i tu skvělou tropickou přírodu.
Oproti dosavadním dílům Assassin's Creed je ale Far Cry daleko sandboxovější. Je tu mnohem víc vedlejších aktivit (alespoň mi to tak připadá).

 Neskutečně mě fascinuje, jak je herní svět životný. Viděl jsem, jak chlápek srazil autem divočáka. Zastavil a začal ho stahovat z kůže. Viděl jsem, jak skupinka Rakyat brání svoji základu proti útoku varanů komodských.

 Viděl jsem, jak tygr honí po lese prasata. A viděl jsem jiného tygra, jak se vloupal do pirátské základny a pozabíjel tam všechny piráty.
Krajina výborně reaguje na postup hráče. Pirátské území je plné nepřátel, po osvobození základny se v jejím okolí začnou pohybovat hlídky Rakyat. To mě hodně baví.

Far Cry 3: První dojmy

Far Cry 3 jsem vyzkoušel hodně ze zvědavosti. Mám rozehraný Rome Total War 2 a měl jsem chuť vyzkoušet, jak si nová grafická karta poradí s FPS. Překvapivě mě Far Cry 3 chytla a dal jsem tomu celý víkend.

Příběh začíná v kleci. Partička mládežníků si užívá kdesi na ostrově v Tichomoří, ale pak se něco zvrtne. Ostrov obývají pirát, kteří pochytají celou partičku a hlavního hrdinu Jasona s bratrem zavřou do klece.

 Hlavní padouch je pirát jménem Vaas, vyšinutý feťácký parchant s čírem a jizvou.

Při útoku z klece to bohužel Jasonův brácha koupí.

 

 Jason zdrhá do džungle, kde se ho ujmou místní domorodci - frakce Rakyat.

Tohle je Dennis, jeden z Rakyat. Sympatický chlápek.
Zatím to na mě dělá dojem nesmírně vymakaného sandboxu. Je zcela na hráči, jestli pojede hlavní příběh, anebo se nechá vtáhnout do osvobozování ostrova, hledání různých collectibles a vedlejších questů.

 

Herní aktivity jsou neskutečně rozmanité. Jen namátkou, co jsem všechno dělal:

• osovobozování základen
• závody na autech či načtyřkolkách
• jízda na motorovém člunu, vodním skútru,  v různých druzích aut
• létání na rogallu
• hledání starobylých artefaktů
• lov zvěře
• craftění různých předmětů
• aktivace rádiových věží 
• sjíždění po napnutých ocelových lanech
• dodávka medikamentů na čas
• sběr rostlin a výroba různých posilujících drog
• zabíjení za odměnu

Total War Rome II: Začátek maurské války

Maurský národ Gaetuli je nástupcem Kartága. Docela mě překvapilo, jak snadno si dokázali Kartágo podrobit.
Na druhou stranu si nedokázali udržet území v Mauretánii. Kolem roku 203 ovládali Kartágo, Korsiku, západní Sicílii, Baleárské ostrovy a dvě provincie v Hispánii.

Měl jsem v plánu zahájit válku útokem na Korsiku a zároveň na Lilybaeum na západní Sicílii. Povolal jsem do války své spojence Spartu a Syrakusy.

Na Korsice proběhl útok uspokojivě. V Lilybaeu mě však maurští Gaetulové zaskočili protiútokem na spojenecké Syrakusy a zároveň se vylodili v jižní Itálii. Musel jsem se bránit.
V té době  se vzbouřili Galové v Tolose a na okamžik mi sebrali provincii. Nezbylo mi než povolat Legio I Latina, kterou jsem původně zamýšlel nasadit proti Maurům.

Než jsem si poradil s nepřátelskými armádami na svém území, moji syrakuští spojenci dobyli nejen Lilybaeum, ale i samotné Kartágo! Musím znovu smeknout před umělou inteligencí spojenců, fungují opravdu nezávisle a samostatně.

 Z této fáze maurské války tedy těžil můj spojenec. Utěšil jsem se alespoň dobytím Baleárských ostrovů. v téže době mě Sparťané povolali do války s národem Odessos v severní Thrácii. Odessos se nachází na břehu Černého Moře a je to vlastně dnešní Varna. Vytáhl jsem tedy s Legio IV. Muli Cornelii z Pannonie po pravém břehu Dunaje.

Bojuji tedy nyní na dvou frontách: s Maury v Hispánii a s Odessany v Thrácii. V Gallii je naštěstí mír, galské kmeny Vivisci a Sequani válčí mezi sebou. Nyní je na řadě Qart Hadasht.

Total War Rome II: Válka v Pannonii

Mezi roky 224 a 198 probíhalo dobytí Pannonie. Měl jsem k dispozici III. legii Antiqua a IV. legii Muli Cornelii.

 Musím říct, že jsem měl docela plné ruce práce. I když jsem měl převahu v poli, nepřátelské armády podnikaly protiútoky do mého týlu. O některá města jsem musel bojovat několikrát.

 V bitvách jsem začal používat ballisty. Jako klíčová se ukázala jízda, která je jediná schopna si poradit s početnými a nebezpečnými keltskými prakovníky.

 Výborně tady zafungovali spartští spojenci.Tak jako já jsem jim pomohl získat velkou část Illyrika, nyní mi Sparťané pomáhali s dobytím Pannonie. Překvapilo mě, že byli schopni jednat samostatně a střežit moje města před nepřátelskými armádami.

Total War Rome II: Strategická situace

Takhle tedy nyní vypadá strategická situace.

Mapka ukazuje velkou časovou prodlevu mezi rokem 239, kdy padla Norea, a cca rokem 229, kdy začala válka v Illyricu (první město v Illyricu jsem získal v roce 224).
Válka s Helvetii pak rychle následovala.

 Mám teď v plánu dobýt provincii Raetia et Noricum a upevnit pozici v Pannonii. Pak zřejmě bude čas na útok na Kartágo, které nyní drží maurský kmen Gaetuli.

Total War Rome II: Zimní bitva v Noreii

Válku s Helvetii vyprovokovali prozměnu moji vazalové z Massilie. v tu chvíli se mi to příliš nehodilo, měl jsem legie ve střední Itálii a na pochodu do Illyrica. Ale nešť, vazala nemohu nechat ve štychu. Než jsem stihl dopochodovat do Medhlanu, vyvalili se helvetští barbaři z Alp a oblehli Medhlan. První pokus jsem ještě dokázal odrazit, ale při druhém pokusu město padlo. Táhl jsem městu na pomoc. Helvetii byli hodně oslabeni, jedna armáda se dávala dohromady docela daleko od města. Druhá armáda před Medhlanem mi nečinila žádné velké problémy. Celkem snadno jsem dobyl město zpět. Výhodou bylo, že barbaři drželi město snad jen dva turny, takže si nestihli zkonvertovat mé římské budovy na keltské.Město proto měli jen minimální posádku a dobýt je zpět bylo snadné.

Okamžitě jsem vytáhl na domovinu Helvetiů - Noreiu. A tam mě čekalo obrovské překvapení: první zimní bitva.

Jestli můžu o grafice Rome TWII použít slovo "stunning graphics", tak je to přesně tohle. Takovouhle atmosféru jsem orpavdu nečekal: hustá chumelenice, zasněžená vesnice, zasněžení legionáři - prostě nádhera!

Vlastní bitva byla dost snadná. O to víc jsem se kochal.

Celkem dlouho jsem si užíval obléhání a ostřelování ballistami. Moji Velites dokázali zahnat každou barbarskou jednotku, která by jen pomyslela na nějaký útok.

Nakonec došlo i na útok Princeps úzkou uličkou na náves. Tady hra ukázala, co v ní dříme. Byla to čistá vizuální hostina!

Při útoku Princeps koordinovaném s obchvatem jízdy a zničením helvetských prakovníků se obrana zhroutila.

Ještě dlouho jsem si pak užíval pronásledování uprchlíků zimní krajinou.

Uprostřed vesnice jsem našel nefalšované Stonehenge. Tady byl hlavní Victory point. Ten už jsem ani nemusel dobývat, obránci se rozprchli po okolí.

Total War Rome II: Čekání pod Alpami, válka v Illyricu a Pannonii

Po dobytí Noreie jsem se zasekl pod Alpami. Chtěl jsem dobýt celou provincii Raetia et Noricum, tedy města Octuduron a Koreia. Obě byly v držení silných keltským kmenů - Helvetů a Raetů.

Udělal jsem dva pokusy o dobytí Korie, ale dostal jsem napráskáno. Proto jsem udělal potupný load a pokračoval jsem ve zbrojení.

Pokročil jsem ve výzkumu, upgradoval Barracks a začal jsem ve velkém najímat římskou jízdu a Principes. Konečně jsem měl vlastní jízdu a nemusel jsem spoléhat na drahé žoldnéře, konečně těžká pěchota!

Než jsem stihl posbírat armády a vyrazit dobývat Raetii a Noricum, vtáhl mě můj spartský spojenec do války v Illyricu. Válčili jsme s dominantní frakcí Ardiaei. Do tohoto okamžiku byli Ardeai moji spojenci, ale když se na mě obrátili Sparťané s žádostí o vyhlášení války, váhal jsem jen chvilku. Přece jen, Sparta je mocnější spojenec než Ardeai.

Táhl jsem Legi II Antiqua přes Jadran do Apollónie a pak na sever a do vnitrozemí. Nová Legio IV postupovala z Istrie na jih a pak do Pannonie.
V bitvách se ukázalo, jak nezbytná je oproti keltským armádám kvalitní jízda. Keltské armády mají často přesilu prakovníků s ďábelským dostřelem, mnohem delším než moji oštěpy vyzbrojení Velites. Nejlepší taktikou se jeví útok jízdou na obou křídlech, pak předstíraný ústup toho z křídel, na které se zaměří jádro nepřátelské armády, a frontální útok pěchoty středem. Lehké Velites si většinou držím v prvním sledu, po doteku s nepřítelem se přesouvají za moji těžkou pěchotu.

Území Ardeai a sousedních Delmetae jsme si se Spartou rozdělili  napůl. Sparta získala dvě provincie na jaderském pobřeží, já jsem získal Delminium na pobřeží a Singidun v Pannonii.

Na screenshotech tady kolem už se plně projevuje vidět upgradované grafika.