Company of Heroes 2 - trailer

Tohle vypadá báječně.

Assassin's Creed 3: Dokonalé prostředí

V Bostonu mě naplno zasáhla dokonalost herního prostředí. Město je velikánské a nacpané množstvím obsahu a lidí.

Všude vlají anglické vlajky a pochodují Červenokabátníci. Do vypuknutí americké revoluce za nezávislost zbývá ještě hezkých pár let.

Jednou z prvních známých postav je Benjamin Franklin. Přiznám se, že jsem americkou historií celkem nedotčený, ale Franklina jsem přece jen poznal. Vystupuje tu jako celkem zábavná figurka - je majitelem obchodu. Vedl jsem s ním skvělý rozhovor na téma, že je pro muže lepší si začít se starší ženou než mladší. Franklin to dokázal podpořit vskutku výbornými argumenty.

V Bostonu jsou koně. Není problém se projet širokými ulicemi. Vzpomínám, že v Římě v AC2: Brotherhood to moc dobře nešlo kvůli úzkým uličkám, a v AC2: Revelations v Istanbulu koně nebyli vůbec.

I tady je známá sychoronizace - odkrývání mapy vyšplháním na vysoké místo. Subjektivně ty kostely působí srovnatelně vysoké jako minarety na Hagia Sophia ... že by jim tvůrci trošku pomohli? Pravděpodobně to bude naopak, v předchozích dílech byly landmarky spíše zmenšené.

Cestou k zabití prvního cíle  - otrokáře Silase - jsem potkal krásnou indiánku. Něco mi říká, že to jednou bude matka budoucího hlavního hrdiny.
Byl jsem v převleku za červenokabátníka. Funguje to ale jen na prosté vojáky, důstojníky musím buď obejít, nebo zlikvidovat.

Zatím se se mnou nechtěla moc bavit. Snad jsem u ní trošku udělal očko osvobozením zotročených soukmenovců!

Zabití Silase už byla docela challenge. Tedy, když jsem to chtěl splnit se 100% synchronizací. Musel jsem nacvičit zabití zpoza rohu - nový způsob, který v předchozích hrách nebyl implementován.
Než jsem se dostal k Silasovi, musel jsem se prosekat skrz červenokabátníky. Byla to docela regulérní bitva. Už se těším, jak to bude dál!

Assassin's Creed 3: První dojmy

Na Assassin's Creed 3 jsem se těšilod chvíle, co jsem se dozvěděl, že se připravuje. Měl jsem lehce smíšené pocity z umístění do Ameriky, ale těšil jsem se na nový herní engine. Hru jsem si nedočkavě koupil na Steamu v De Luxe verzi, abych to měl rovnou se všemi budoucími DLC.

Po odehrání prvních pár hodin musím říct, že se mi to hrozně líbí. Čekal jsem, že budu hrát za indiána, ale zatím hraju pořád za britského gentlemana jménem Haytham Kenway - assassina a pravděpodobně otce budoucího hlavního hrdiny. Na to, že jsem tomu zatím dal pět hodin hraní a pořád jsem víceméně v tutorialu, to není špatný výsledek.

Začátek hry se odehrává v britském divadle. Úvod do pohybu s assassinem jsem si odbyl šplháním pod divadelními lóžemi a přes pódium, abych se dostal k templáři - držiteli tajemného talismanu.

Na první pohled upotá neskutečně bohaté prostředí. Jakkoliv jsem si myslel, že už předchozí díly Assassin's Creed excelovaly množstvím postav, AC3 posouvá laťku zase o pěkný kus dál. Postav je tam opravdu neskutečně a působí ohromně životně. Generické naskriptované postavy se stejnými pohyby jsou ty tam.

V Anglii jsem se moc neohřál. Ocitl jsem se na lodi plující do Ameriky. Opět zaskočí neskutečná propracovanost a rozlehlost lodi.

Loď je plně přístupná, dá se šplhat po lanoví a stěžních až po nejvyšší koš. To je opravdu bomba!

I podpalubí je skvěle propracované, plné námořníků, kteří si v noci krátí čas tancem. Namodelovat a naskriptovat tohle všechno muselo dát neskutečnou práci!
Na lodi se vlastně odehraje jen malá dějová epizodka, která by snad ve hře ani nechyběla, kdyby ji tvůrci vypustili. Je ale tady a hra je tím zase o kousek lepší. Mám rád maximalistický přístup!

Přistáváme v Bostonu. Úvodní titulky, hra začíná.

X-Com: Enemy Unknown - první dojmy

Sérii Ufo - XCom uznávám, ale nezbožňuji. Před lety jsem hrál první dva díly, ale nikdy jsem u toho dlouho nevydržel. Novější díly od Altaru jsem snad ani nehrál. Nejnovější vychvalovaný X-Com: Enemy Unknown jsem vyzkoušel z dlouhé chvíle.

Musím přiznat, že to není špatné. Hned na první pohled upoutá, jak je hra filmová. Při klíčových událostech, jako je objevení nového nepřítele, střelba anebo zabití ufáka anebo nedejbože mého vojáka, se hra sama přepíná na pohled z první osoby. Funguje to dobře.

Je tu všechno tak, jak má být. Personalizace vojáků, výzkum alienských technologií, postupné upgradování zbraní a vylepšování základny.

 

Na základně mám tři pomocníky: Vědkyni s kouzelným francouzským přízvukem, plešatého Inženýra a Vojáka v command centru. Kromě toho se na základě staví další místnosti - kadetka, laboratoře, dílny, generátory.

Hodně mě baví výstavba základny. Animovaný pohled z profilu vypadá moc dobře.

Zatím jsem uhrál několik misí: záchrana klíčových osob, zkoumání sestřeleného UFA, odražení výsadku. Při misích je taktická mapa přehledná, dá se s ní rotovat. Hra se výborně ovládá, ale je překvapivě náročná: i na normální obtížnost se mi běžně stává, že vlezu Alienům do rány a ti mi odstřelí vojáka první salvou. Chce to postupovat pomaličku, nesnažit se pokrýt celou mapu, ale soustředit síly a krýt jednotlivé vojáky navzájem. A často ukládat pozice.

Úchvatně funguje vycvičený sniper: se správnými perky a výbavou je schopen přesné palby na velkou vzdálenost.

Hra je dobře vyleštěná a v rámci žánru výborná. Má nicméně stejné negativní vlastnosti (nechci přímo napsat slabiny), jako její ideoví předchůdci. Tahový boj zkrátka nemusí každému sednout. Mě osobně neskutečně štve, když mi emzák odstřelí vojáka. To je pro mě důvod pro reload.

X-Com pro mě není typ hry, která by mě pohltila na týdny. Je to slušná a poctivě udělaná zábava.

Rome Total War II: Gameplay video

Na tuhle hru se těším jako malé dítě.

Elder Scrolls Online se představují

Dishonored: Dohráno, 10 z 10

Tak jsem to před chvilkou dohrál. Jak to má být u opravdu skvělých her, cítím radost, hrdost a zároveň smutek, že už je konec. Co budu teď hrát? Kde najdu další tak skvělou hru?

Dishonored jsem si užil od začátku do konce. Byly tam mise, které se mi líbily více, byly tam mise, které se mi líbily méně. Ale bavil jsem se celou dobu. Tahle hra je jednoduše skvělá: má skvělou hratelnost, příběh, postavy i technické provedení. Za celou dobu jsem se nesetkal s jediným technickým problémem (až na drobnou chybku v umělé inteligenci při záchraně skupinky chudáků ve Flooded District). Jinak to celé šlape jako hodinky.
Úžasná je atmosféra: prostředí, architektura, výtvarný styl, grafika, hudba, ozvučení. Je to tak skvěle udělané, že to člověka vtáhne dovnitř, ať chce nebo nechce. A co je ještě důležitější: neomrzí se to. je spousta her, které umí navodit atmosféru, ale po čase to přestane bavit. U Dishonored to nenastalo, drželo mě to do konce. Několikrát jsem se přistihl, že po nocích přetahuju a už jsem měl nejmíň půl hodiny spát. Ještě zlikvidovat tohohle strážného, ještě támhletu bránu... To se mi stávalo hodně zamlada, čím jsem starší, tím méně to zažívám. O to víc si toho vážím.
Hrozně si cením variability hry. Dá se to hrát na spoustu způsobů, na zabíjení i jako stealth, s kouzly nebo bez nich (to si neumím moc představit, na Blink a Dark Vision jsem si opravdu hodně zvykl). Dishonored je hra, u které si opravdu umím představit opakované hraní úplně jiným stylem a s úplně jiným zážitkem.

 Hodně se psalo o temné atmosféře hry. Pokud člověk hodně zabíjí, v ulicích se pomnoží Weepers a hra pak vypadá jinak. Nevím, za mě ta hra není temná. Je atmosférická, to jistě. Má temné pasáže, tmavé a depresivní, ale je toho přiměřeně. Mně to rozhodně nevadilo. Konec nevnímám jako temný, je zcela přiměřený zbytku hry. A bylo fajn zase jednou hrát nekrvavě, v duchu tradice starého dobrého Thiefa. Je skvělé, že hra nenutí k násilí a umožňuje hrát i bez toho.
Psalo se o tom, že hra není příliš dlouhá. Připouštím, že mise lze uhrát rychleji. Pokud člověk hraje poctivě, nechvátá, hledá a zkouší a vychutnává, je hra dlouhá právě tak akorát. Mě to vystačilo na dva týdny, a to jsem tomu o víkendu dal docela hodně času. Steam mi ukazuje 36,8 hodin, což mi přijde zcela přiměřené.

Nakonec jsem nedokázal projít hru bez zabití. V misi s Overseerem jsem zabil tři otrapy dobývající se ke Granny Rags a ve Flooded Districtu jsem někde někoho zabil, ani nevím koho. Snad to mohl být ten omráčený na podlaze továrny na velrybí olej, spadl mi do vody a já ho tam nechal - asi se utopil, měl jsem pocit, že je tam mělko... Možná si tuhle misi střihnu znovu.

Dishonored je opravdová perla mezi hrami. Hra končí, opona jde dolů, v hledišti bouří aplaus nadšeného publika.
Za mě 10 z 10.