neděle 5. listopadu 2023

Baldur's Gate 3: Lord Gortash

Enver Gortash je ze všech tří hlavích záporáků ten nejméně protivný. Chová se celkem roacionálně a je to politik toužící po absolutní moci.

To on ovládá Steel Foundry a vládne městu železnou rukou. O tom, jaký je to hajzl, se dozvídáme postupně z různých dopisů a depeší nalezených všude po městě.

Na začátku třetího aktu se přimotáme k jeho korunovaci, kdy donutí omámeného Uldera Ravengarda, Wylova otce, aby mu předal vládu nad městem.

Stejně jako Orin, Gortash se snaží přemluvit družinu ke spojenectví a předání magických kamenů kontrolujících Karsusovu korunu. Každý ze tří záporáků má jeden kámen. 



Málem bych mu na to kývl. Nebýt Karlach, která Gortashe nenávidí až za hrob za to, že ji prodal do pekla.

Gortash ovládá Steel Watch Foundry, kde se montují obrovští roboti Steel Watcher. proplížil jsem se dovnitř a dohodl se s Gondiany, že jim osvobodím jejich příbuzné zajaté v potopeném Iron Throne.

Gondiani pak vyhodili Foundry do povětří a všichni Steel Watchers ve městě se zhroutili. Cesta ke Gortashovi byla volná.

Souboj s Gortashem pak byl docela jednoduchý. 

Samozřejmě se lze s Gortashem dohodonut - pokud u toho není Karlach. Dočetl jsem se, že to nemá valný význam - Gortash nepřežije setkání s Netherbrain. 


Bohužel, ani Gortashova smrt nepřinesla Karlach úlevu a nevyléčila její ztracené srdce.

Baldur's Gate 3: Město

Do města Baldur's Gate jsem zavítal ve Třetím aktu. A je to velká, velká paráda. I když je ve hře pouze Rivington a Lower City, stojí to za to.

Na začátku třetího aktu jsme tábořili před městem.

Příchod do Rivingtonu, v dálce pevnos Wyrm's Rest,
Rivington, pohled z věže kláštera.

Magická okřídlená kočka sídlí na střeše kláštera a loví poštovní holuby.

Průliv u Wyrm's Rest.

Lower City. Přístav a hospoda Blushing Mermaid, v pozadí chrám Water Queen.

Přístav.


Pohled na město ze Shazadorova paláce.

Historie Baldur's Gate, jak ji vyprávěl Emperor.

Na ulici


Baldur's Gate 3: Ketheric Thorm a Act 2

 Generál Ketheric Thorm je protagonistou druhého aktu.  Vládne Moonrise Towers, odkud se zlo šíří po celých Shadowlands. je to charismatický nemrtvý generál, s krásným basovým hlasem.

 

Ve městě kolem pevnosti je k vidění spousta Thormových zrůdných dětí, jako je třeba chamtivá celnice neboo nestvůrný hospodský Thisobald Thorm, který mimo jiné bojuje speciálním útokem zvracení.

Anebo šílený chirurg Malus Thorm. Maluse jsem dokázal ukecat, aby napřed rozpitval svoje pomocnice a potom provedl vivisekci sebe sama.

Ketheric Thorm buduje armádu, která má vytáhnout proti městu Baldur's Gate.

Klerička Ysobel chrání Last Light Inn před temným stínem, který tíží celé Shadowlands.
Přimotal jsem se k tomu, když na ni zaútočili Ketherikovi služebníci. Naštěstí jsem ji dokázal udrřet naživu.
Později se ukázalo, že Ysobel je Ketherikova dcera, která zemřela a Ketheric ji pomocí nekromancie vzkřísil k životu. Navíc je milenkou Dame Aylin, kterou jsem zachránil v Gauntlet of Shar.

Do Moonrise Towers jsem se nejprve infiltroval. Vysvobodil jsem všechny vězně, které tam Ketheric uvěznil. Na Internetu jsem se dočetl, že jedním z vězňů může být i Minthara - za předpokladu, že přežije Act 1 a útok na gobliní základnu. Já jsem Myntharu zabil, takže jsem se tu s ní nesetkal.

Než jsem se mohl postavit Thormovi, musel jsem osvobodit zotročenou Nightsong - nesmrtelnou ubytost Dame Aylin. Moc Aylin dávala Ketherikovi nesmrtelnost. 

Musel jsem přemoci odporného kouzelníka Balthazara. 

Byla to právě Aylin, kterou měla Shadowheart zabít, aby získala přízeň své bohyně Shar.

A tady se změnil osud Shadowheart: odmítla Aylin zabít, osvobodila ji a odvrhla Shar.

V Moonrise Towers se poprvé projeví identita všech tří stoupenců Absolute: Ketheric Thorm, vévoda Gortash a vražedkyně Orin. Každý z nich je vyvoleným jednoho ze tří bohů smrti.

 Také jsem spatřil Absolute, nestvůrný Illithidský mozek - Netherbrain.

 
 

Ketherika jsme porazili v lidské podobě.

Pak se ale znovu vztyčil v podobě nestvůrného kostěného monstra.

  

Teprve pak jsme ho mohli porazit nadobro.

sobota 4. listopadu 2023

Baldur's Gate 3: Odkazy a fanservis

BG3 je pochopitelně našlapaná odkazy na předchozí hry. Už jen Jaheira a Minsc jako potenciální parťáci jsou super.



 Ve hře je spousta knížek a svitků odkazujících se na příběh předchozích her. 

Ve třetím aktu je možné se podívat do Iron Throne, lokality známé z prvního dílu (jakkoliv už si na to nevzpomínám). Teď se nachází pod vodou v přístavu Gray Harbour a lord Gortash si ta vybudoval své nejpřísnější vězení, do kterého uvrhl i Wyllova otce. vévodu Ulvara Ravenguarda.


 Osvobozovaví akce je časově omezená. Musel jsem osvobodit vévodu Ravenguarda i Gondiany - gobliny ze Steel Foundry. A musel jsem to udělat dřív, než celý Iron Throne vyletí do vzduchu.

Ne, nezvládl jsem osvobodit všechny vězně v limitu. Ale osvobodil jsem jich dost na to, abych získal gondiany na svou stranu.

Setkání s Elminsterem bylo taky moc fajn. 

 

Elminster je něco jako Gandalf světa Forgotten Realms, vystupuje ve spoustě knížek.Tady se mihne jako poslíček bohyně Mystry. 

Hodně mě potěšilo setkání s Viconií DeVir. V Baldur's Gate 2 jsem Viconii zachránil, když jí chtěli upálit na hranici. A pak jsem s ní prožil romanci. 

Tady je Viconia nejvyšší matkou kultu bohyně Shar. To ona unesla Shadowheart, to ona jí roky vymývala mozek a mučila její rodiče.

Boj s Viconií a jejími kultisty byl pro mě nejtěžší ve hře. Kultisti neustále sesílali kouzlo temnoty, do které jsem nemohl sesílat kouzla. Hrál jsem to snad šestkrát, než se mi podařilo je postupně eliminovat.


A jasně, jde to hrát i tak, že Shadowheart se vydá kultistům a Viconia se pak přidá jako spojenec do finálního fightu s Absolute. Já jsem Viconii bez milosti odpravil.

čtvrtek 2. listopadu 2023

Baldur's Gate 3: Mechaniky

 BG3 fantasticky pracuje s herními mechanikami. nejenom že tu skvěle fungují kouzla, svitky a magie vůbec. 

Výborný nápad je tábor, kde hrdinové odpočívají, oslavují anebo si připravují kouzla na další dny. Hra tak elegantně obchází neexistenci dne a noci.

Ve hře je alchymie, se kterou jsem prakticky moc nepracoval. většinou mi přišlo, že je lepší využít akci k útoku, spíš než strávit čas pitím elixíru. A před bojem jsem většinou lektvary nepoužíval. 

Jsou i výjimky - lektvary a svitky na neviditelnost, létání nebo shadow form. Bez těch jsem se místy neobešel. Dostat se skrz mříže, vyletět na střechu vydavatelství, utéct z vězení anebo v neviditelnosti vypáčit zámek nebo vykrást truhlu - všechno funguje parádně.

Moc fajn jsou speciální útoky warriora: vyrazit soupeři zbraň z ruky nebo ho odkopnout z lešení je vyloženě radost.

Skvěle funguje fyzika - bedny ucpávají průduchy s jedovatým plynem, sudy s hořlavinou bouchají a rozlitá nafta na zemi bouchne, když kolem projdete s pochodní nebo hořícím mečem. Útok lukem nebo samostřílem má bonusy při střelbě z výšky. Na ledu uklouznete a kouzlem Teleport můžete soupeře zahodit do propasti. Anebo ho silný válečník vezme a zahodí. Páku nebo tlačítko lze přepnout nejen ručně, ale i magickou rukou nebo šípem.

Oproti Divinity 2 se mi ale zdá, že prostředí není tolik důležité. Je možné ho využít, ale není to nezbytné. Většinu hry jsem prostředí vesele ignoroval a sledoval jsem jen rezistenci nepřátel. Na střední herní obtížnost to stačilo: je otázka, o kolik je hra těžší na nejvyšší obtížnost Tactician.

 Je vysloveně potěšující, že díky abilitě Sculpt Spells fireball od Gala ublíží jenom nepřátelům a členům družiny či spojencům nikoliv. V Divinity jsem si často sám odbouchl vlastní družinu, tady se to nestává. Alespoň když kouzlí Gale. Ale když zapálím zemi pod nohama třeba kouzlem Wall of Fire, tak oheň spálí všechny.