Dishonored: Finále

Závěrečná mise se odehrává na majáku. Hodně jsem si jí užil: sama o sobě mi vystačila s přehledem na dva večery.

Hrál jsem ji načisto, bez detekce. Pevnost u paty majáku je plná stráží, které chodí po docela dlouhých trasách. Postupně jsem je čistil. Hra tady nedává nic zadarmo, několikrát jsem se prostě neobešel bez převtělovacího kouzla anebo uspávací šipky. I tak to bylo náročné, ale právě proto zároveň zábavné.
Kdybych se nepokoušel pevnost vyčistit, dalo se to projít mnohem snadněji: většině stráží se dá bez problémů vyhnout. Teď už znám jednu opravdu hodně rychlou cestu (ale neprozradím :-) ).

Na vrcholku majáku jsem našel admirála Havelocka a u stolu mrtvého Martina a lorda Pendletona. Pochopil jsem to tak, že admirálovi definitivně hráblo. Škoda, byl mi z Loajalistů asi nejsympatičtější.
Z nalezeného deníku jsem se dozvěděl, jak se ho postupně zmocňovala touha po moci. Trůn měl nakonec opravdu nadosah.
Admirál na mě ani neútočil, dokud jsem se nepokusil vzít si klíč k místnosti, kde držel zamčenou Emily. Je možné ho zabít, ale také uspat. Šel jsem nenásilnou cestou.

Odemkl jsem dveře a Emily se i vrhla do náručí. Game Over.

Dishonored: Flooded district

Mise ve Flooded Districtu je tmavá, nepříjemná, dlouhá a těžká. Asi nejvíc mi na ní vadila tma: v první půlce mise není místy vidět na krok.  Tohle nemusím.
Sotva jsem se dostal z podzemní kobky, musel jsem se dostat ke svému assassinskému nádobíčku. Jen s pomocí kouzel to nebylo nic lehkého. Pak jsem se musel probít přes území zamořené Weepers podél karanténní zdi až k místu, kam vlak přiváží čerstvé mrtvoly.

Musel jsem se dostat skrz pole střežené čtyřmi nezávislými Tallboys. Bylo to dost náročné.

Prošel jsem územím Daudových Whalers. Tahle pasáž byla asi jedna z nejtěžších ve hře, protože Whalers se pohybují stejně svižně jako já a používají stejná kouzla. Několikrát jsem si myslel, že jsem v bezpečí, když se přímo přede mě teleportoval Whaler, o kterém jsem vůbec nevěděl.
Dauda jsem nakonec nezabil, jen jsem ho okradl. Jsem opravdu v jádru dobrák.
Asi nejvíc jsem se vyřádil při pokusu zachránit skupinku zoufalců, kteří sice přežili mor, ale byli zablokováni Tallboys v chátrajícím domě. Musel jsem je převést do bezpečí přes zabezpečovací zařízení a zabránit jim, aby se nechali od Tallboys usmažit. Strávil jsem nad tím snad hodinu, vůdce skupinky měl nepěkný zlozvyk zastavovat se zrovna v palebné zóně. Měl jsem dobrý pocit, když se to nakonec povedlo.

Prošel jsem kanály a na konci jsem našel staré známé. Stařenka Granny Rags se právě chystala vykuchat a uvařit chudáka Slackjawa. Hra tu opět dává na výběr, komu pomoci. Rozhodl jsem se pomoci Slackjawovi, stařenka je přece jen nebezpečně trhlá. Spálil jsem její kouzelnou kamej v ohni a pak jsem ji uspal střelou z kuše. Slackjaw měl upřímnou radost.

Hospoda Hounds Pit byla nepříjemně obležená Overseers a policisty.

Naštěstí mi pomohl Piero, který se spřátelil se Sokolovem. Společně sestrojili generátor elektrických výbojů, který se spolehlivě postaral o všechny zbývající nepřátele kolem hospody.

Dishonored: Lord Regent a zrada

Po neutralizaci Lady Boyle byl na řadě Lord Regent. To on byl hlavou spiknutí proti císařovně, to on mě křivě obvinil a dal mě mučit. Nyní obývá The Tower, sídelní hrad tyčící se nad řekou. Tady už jsem byl v první misi. Teď je hrad po zuby ozbrojený, plný strážců, Tallboys a obranných věží.

Ve sklepení jsem narazil na hlavního kata. Dostal misi na jeho zabití. Nakonec jsem se spokojil s uspáním: kuší jsem zabil hlídacího psa a pak jsem skočil katovi za záda a přiškrtil jsem ho.

Lorda Regenta jsem také neutralizoval nekrvavě, i když mě svrběly prsty. Zmocnil jsem se audiozáznamu s jeho přiznáním a odvysílal jsem ho do celého města. Z tlampačů, které doposud šířily propagandu, se nyní nesl regentův vlastní popis celého spiknutí.

Po návratu do hospody mě všichni přítomní přivítali potleskem a blahopřáli mi k úspěchu. Nastolení malé Emily na trůn už nestálo nic v cestě.

 

Lord Pendleton a admirál Havelock si se mnou připili na oslavu vítězství. Po chvíli se mi  začala točit hlava. Myslel jsem, že jsem od krys chytl mor. Šel jsem si lehnout, ale na prahu mé komůrky jsem ztratil vědomí.

 

Ukázalo se, že mě Loajalisté zradili. Chtěli mě otrávit. Když jsem je zbavil regenta a pomohl jim k moci, už mě nepotřebovali.

Útok jedem jsem naštěstí přežil, ale ocitl jsem se v zajetí Dauda, vůdce sekty Whalers - assassinů v maskách, kteří disponují stejnými magickými schopnostmi jako já. Daud mě uvrhl do maličkaté kobky.

Mám vztek. Na Loajalisty i na Dauda. A budu se mstít.

Dishonored: Večírek u Lady Boyle

Lady Boyle je milenkou Lorda Regenta, mého úhlavního nepřítele. Dnes dává maškarní večírek pro městskou šlechtu. Napřed jsem musel proniknout do střeženého areálu šlechtického sídla, před kterým patrolovali Tallboys - policisté na obrovských kráčejících robotech.

Večírek s maskami byl opravdu opulentní. Díky assassinské masce jsem splynul s davem a nemusel jsem se skrývat.

Sestry Boyleovy jsou bohužel tři. Na večírek se oblékly všechny stejně,liší se pouze barvou. Tahle červená je nejatraktivnější, avšak není to ona.

Ani strážci v zahradě mě nepodezírali a mohl jsem se pohodlně procházet.

Identifikoval jsem tu správnou Lady Boyle v bílém. Dá se to udělat dvěma způsoby - jednak přečtením dopisu v jejím pokoji, jednak to prozradila lady s maskou můry.
Lady Boyle jsem vylákal do sklepa, omráčil a předal jejímu milenci. Ten se zavázal, že ji odveze z města. Opět mise bez killu.

Tahle mise byla zatím asi nejzábavnější, díky tomu, že jsem se na večírku nemusel skrývat. Konverzaci se šlechtou jsem si vychutnal, postavy jsou nádherně dekadentní a dialogy jsou skvěle napsané.

Dishonored: Intermezzo v hospodě

Než jsem se vydal za dalším úkolem, navštívil jsem některé obyvatele hospody. Popovídal jsem se s malou Emily, která má ke mně hodně přátelský vztah. Loajalisté ji chtějí posadit na trůn, ale Emily je ještě malá a problémy země vnímá podobnou perspektivou jako problémy svých panenek.

Načapal jsem našeho vynálezce, jak klíčovou dírkou šmíruje Emilynu vychovatelku ve vaně. Když odešel, neodolal jsem.

Sokolova jsme zavřeli do klece. Museli jsme jej vyslechnout a dostat z něj totožnost regentovy milenky. Jde to udělat natvrdo pomocí hejna krys, anebo decentně s pomocí flašky vzácné kořalky. Jsem v jádru dobrák, proto jsem zvolil kořalku.

Dishonored: Sokolov

Mým dalším úkolem bylo zmocnit se Sokolova, talentovaného, avšak šíleného vědce a umělce. Sokolov je autorem mnoha vynálezů, jako je léčivý elixír, elektrický alarm nebo elektrická brána. Zároveň jsou ve hře jeho obrazy, které se dají sbírat.

Sokolov je sice génius, ale nemá žádné zábrany. Mimo jiné dělá pokusy na lidech. Abych se dostal k jeho přísně střeženému domu, musel jsem překonat dlouhý zvedací most.

Sokolova jsem nesměl zabít, pouze je omráčit a dovézt ho k ostatním přátelům.

Dishonored: House of pleasure - dokončení

V House of Pleasure jsem moc pikantností nenašel. Tenhle strážný nebyl k probuzení, ať se slečna snažila sebevíc.

 

Jeden z bratří Pendletonů si povídá se slečnou. Koukání klíčovou dírkou tu dobře funguje, jde prohlédnout docela velká část pokoje.

  

V elektrickém křesle připoutaný  obchodík s uměním se těšil na sadomaso. Měl smůlu, místo slečny jsem přišel já a trošku jsem ho připekl, abych z něj dostal kombinaci do jeho trezoru. Když jsem kombinaci rpozradil Slackjawovi, postaral se za mě o zmizení bratrů Pendletonů. To je cesta, jak tuto misi splnit bez zabití.

Podařilo se mi osvobodit malou Emily, dceru zavražděné Císařovny.

Po dokončení mise jsme odvezli Emily do hospody k ostatním Loajalistům.