Retro: Caesar 3

Caesar III vyšel v roce 1998. Hrál jsem už první díl, který mi moc nešel, a druhý díl, který jsem snad i dohrál (už si to opravdu nepamatuji). Vzpomínám si, že druhý díl měl docela nesmyslný systém řízení pohybu panáků po městě, musely se tam stavět speciální "roadblocky", které způsobily, že se třeba panák hasič otočil a šel tím správným směrem, kam jsem potřeboval.

Třetí díl jsem si nicméně výrazně vychutnal. Neskutečně mě bavilo stavět nádherná výstavná města a bránit je před nepřáteli. Čím to je, že mi tyhle stařičké screenshoty přijdou srovnatelně sexy s moderním naleštěným Grand Ages:Rome?

Vzpomínám si na pekelně těžkou misi v Kartágu, kdy na mé ubohé město neustále útočily armády bojových slonů. Nakonec jsem se s tím porovnal výstavbou smrtící soustavy obraných věží.

 

Tenhle screenshot je z města Lindum, závěrečného města celé kampaně. Musel jsem se neustále bránit útokům barbarských Britů s válečnými vozy, na screenshotu je krásně vidět masivní dvojitá hradba a legie v záloze. Na minimapě jsou vidět kontury celkového opevnění města.

Vítězství v poslední misi.

Screenshot ze závěrečné korunovace. Ave Caesar! Ave Imperator!

Retro: Diablo

Diablo byl ve své době totální megahit.Vyšlo v roce 1996, tuším, že tenhle screenshot mohl vzniknout někdy v roce 1997.

Dobře se pamatuji na souboj s prvním bossem, který se jmenoval The Butcher - Řezník. Byl veliký a měl sekáček na maso, vzpomínám si, že souboj s ním jsem dal až na několikátý (tím myslím desátý a více) pokus.
Pamatuji se, jak Diablo šokovalo dynamickým herním stylem. S jednou postavou se hra dala procházet několikrát, pokaždé na vyšší obtížnost, a postupně levelovat a získávat lepší vybavení.Úrovně se dynamicky generovaly, takže hra byla pokaždé trošku jiná.
Pokud si vzpomínám, můj brácha to hrál několikrát, já jsem to dohrál jen jednou.
Z Diabla se mi bohužel zachoval pouze tenhle jediný screenshot s finálním bossem.

Retro

Dohledal jsem na disku starý archivní adresář se screenshoty ze starých her. Hodně mě to potěšilo, myslel jsem, že už jsou dávno ztracené. Budu je sem postupně dávat na blog. Řada z nich jsou naprosté perly, na které i po těch letech moc rád vzpomínám.

Anno 1404: Dohráno, 8 z 10

Dohrál jsem zbývající dvě mise z kampaně v Anno 1404. Musím říct, že poslední mise už byla pěkně tuhá: musel jsem stavět katedrálu na čas. Do toho jsem dostával nečekané úkoly od sultána a od Marie d'Artois. Chvilkami jsem nevěděl, kam dřív skočit. Na nějakou optimalizaci anebo rozvoj města jsem skoro neměl čas, o kochání se roztomilou grafikou ani nemluvě.

Na misích v kampani mi trošku vadilo, že město na začátku misí zpravidla už stálo,takže jsem nemohl začínat od nuly. Chápu ale, že to asi jinak nejde.
Poměrně překvapivě jsem v poslední misi nemusel namachrovat obyvatelstvo na nejvyšší úroveň šlechticů. Stačili mi měšťané. Sice na to byl quest, ale šlo to dohrát i bez něj. Celkem rád jsem na to rezignoval.
Politicky korektní zápletka, která se velmi okrajově opírala o historii (malomocný vladař), měla jako hlavního padoucha fanatického kardinála. Muslimové byli naopak sympatáci, kteří mi vesměs pomáhali. Nu což, doba si to žádá.

Ekonomický model Anno je komplexní a fungující. Surovin je tu neúrekom, některé jsem jen viděl, ani jsem je nevyráběl. Klíčem je dobře fungující zásobování surovinami mezi ostrovy a centrálním městem. Většinou mě to bavilo. Chvilkami to byl mikromanagement, ale v rámci možností.
K pozemním bojům jsem si přičichl jen v jediné misi, takže vůbec. Anno opravdu není o bojování, i bojový systém je pojatý spíš na ekonomických základech. O strategii se nedá moc mluvit.
Jako celek mě to bavilo, ale stýskat se mi po tom nebude. V rámci svého žánru OK, nikterak převratné, ale slušné. Za mě solidních 8 z 10.

Modern Warfare 3: Dohráno, 9,5/10

Tak jsem to dohrál. Bylo to skvělé. Třetí díl Modern Warfare je technicky opět o kus dál. Hraje se to báječně, grafika je úchvatná, naskriptované sekvence působí naprosto přirozeně. Nepřátelé se chovají inteligentě a rychlý sled akce nedá vydechnout.

Hra mi ukazuje, že mám splněno něco přes 50% kampaně. Jestli to správně chápu, tak pro vyšší počet procent je nutné hrát na vyšší obtížnost.
Takhle mi hra přišla na normální obtížnost právě tak akorát. Na některých tuhých místech jsem musel hledat správnou taktiku, což je přesně to, co od akčních her člověk čeká. 

Bohužel je hra zcela lineární, alternativní postupy tu nejsou (anebo o nich nevím).

Samotného mě překvapilo, že už je konec. Čistého času mám odehráno šest a půl hodiny. To jistě není mnoho.
Celou dobu jsem se skvěle bavil. Spoustou skvělých herních pasáží jsem doslova jen proběhl během pár sekund, aniž bych si je stihl vychutnat. Hra má rychlé tempo, mezi hvízdajícími kulkami není většinou moc čas na nějaké velké taktizování. Nepřátel jsou spousty a jdou k zemi jako mouchy. Některé mise se dají uhrát během několika málo minut.

Ve hře ještě jsou samostatné scénáře, které se dají hrát single player. Některé mise jsou i za stranu teroristů, ale proč bych proboha měl chtít hrát za Makarovova žoldáka? A pochopitelně je tu multiplayer, ale ten mě v tomhle druhu her moc nebaví.
Proč nedávám 10/10? Protože 16 misí přece jen není dost. Být kampaň tak o polovinu delší, užil bych si to víc. Takže za mě 9,5 z 10.

Modern Warfare 3: Berlín a finále v arabském hotelu

 Makarov držel dceru ruského prezidenta v Berlíně. Došli jsme si pro ni.

 Mise v Berlíně je kombinace tradiční řežby, sniperského supportu a vzdušného supportu.

 Ruský prezident byl zajat v diamantovém dole na Sibiři. Museli jsme ho zachránit.

 Poslední misi jsem odehrál v kůži kapitána Price. S Yurijem jsme se vydali do Arábie za Makarovem.

Probili jsme se luxusním hotelem. Makarov chtěl utéct vrtulníkem, ale podařilo se mi naskočit do vrtulníku a způsobit jeho havárii.

Makarov se zmocnil pistole pohozené na střeše mrakodrapu a málem mě odpravil.

 Naštěstí mě zachránil Yurij: obětoval (asi) vlastní život, ale mě zachránil.

V následném boji tělo na tělo se mi podařilo Makarova přeprat a omotat mu kolem krku lano.

Propadli jsme se skleněným stropem do zdemolované restaurace. Makarov si zatančil na konci lana. Game over, čas na vítězný doutník.

Modern Warfare 3: Praha a Soap

Dozvěděli jsme se, že terorista Makarov se má vyskytovat v Praze, kterou (už zase) dobyla ruská vojska. Rozhodli jsme se, že si pro něj dojdeme.

Mise začíná u Karlova mostu. Praha je plná okupačních vojsk. Po mostě ženou ruští vojáci domácí obyvatelstvo.

Přesto v ulicích bojuje proti okupantům spousta bojovníků lokálního odporu. Tady Modern Warfare 3 prezentuje český národ jako hrdiny: je to opravdu krása, bojovat bok po boku bojovníků se jmény jako Václav Svoboda! 

Pravda, Staroměstské náměstí si tvůrci hry trošku upravili. Vypadá to, jako by byl orloj umístěn na tom barokním kostele, co stojí za ním. Věž staroměstské radnice tu chybí.

To je ale v zájmu akce: kapitán Price se spouští na laně podél orloje, aby zaútočil na Makarova, který se má nacházet uvnitř. Je vidět, že orloj je mnohem větší než ve skutečnosti, ale nevadí. V téhle misi opět hraju za Yurije, podporuji kapitána Price ostřelovačskou puškou.

Bohužel se ukázalo, že to celé byla Makarovova past. Útok selhal a museli jsme prchat. Soap to znovu koupil, spadl na něj kus domu. Únik pražskými ulicemi byl i přes pomoc statečných českých bojovníků opravdový masakr: ruští vojáci byli všude a bylo jich spousta.
I když jsme Soapa dokázali dostat do bezpečí, bohužel to nerozchodil. Tak odchází hrdina prvního a druhého dílu Modern Warfare a jeden z nejlepších válečníků herní historie!