Elden Ring: Volcano Manor

Po dohrání KCD2 jsem týden nebyl schopen hrát nic jiného. Až jsem se urval a pustil jsem se do rozehraného Elden Ringu.

Zpočátku to šlo hodně, hodně ztuha. Odvykl jsem ovládání. Ale pak jsem se do toho přece jen dostal. 

Pustil jsem se do Volcano Manor, parádního sídla vestavěného do sopky. Je to hodně spletité a je to moc fajn. 

 

Zajímavý souboj jsem svedl s finálním bossem Shardbearerem Rykardem.

 

Napřed je v podobě hada. Když jsem doběhl až těsně k hadovi, nic moc mi nedělal. Řikal jsem si, jak to jde snadno. 

Po zabití hada se z něj zevniř vyhrabe Rykard, pán Volcano Manor. Je to hodně creepy scéna, kdy se z hadího těla prodírají ven končetiny a vznikne z toho příšerní obluda.

No a jako zlatý hřeb si Rykard sáhne hluboko dovnitř hadí tlamy a vyrve odtud meč pokrytý těly mrtvých lidí. Ať mi nikdo neříká, že Japonci jsou normální. Nejsou.

Tak si říkám, zdali tyhle perverzně přepálené hrůzostrašné animace, doprovázené znepokojivou hudbou a nervy drásajícími zvuky, mají  za cíl hráče co nejvíc vykolejit a rozhodit, aby se nemohl soustředit na hraní. Anebo je to jen jejich způsob vyprávění - čím úchylnější šílenost, tím lepší?

Druhá fáze boje je mnohem náročnější. Narozdíl od hada se Rykard pohybuje. Největší riziko je, když zničehonic odskočí. Pak hází nepříjemná kouzla a rány. Naštěstí mi hodně pomohl můj summonovaný parťák, nabral na sebe Rykardovu pozornost a já jsem se mohl dostat nestvůře nadosah.

Pravda je, že to nebylo nijak zvlášť náročné. Nemusel jsem se moc učit, co dělat s jednotlivými útoky. Prostě jsem to zkoušel a pak to vyšlo.