KCD2: Trosecké finále

Na svatbu na Semíně se dá dostat přes kováře nebo přes mlynáře. Splnil jsem si obě linie a nakonec jsem zvolil mlynáře. Dějová linka mi přišla zábavnější a lepší.

Svata je pak opět perfektně udělaná. Uzavřené prostředí se spoustou postav a vedlejších aktivit, nepovinných, ale super zábavných. Moc jsem si to užil!

 

Vlastně jsem čekal, že svatba uzavře dějový oblouk a konečně se potkáme s panem Otou z Bergova. Ten ale na svatbu nedorazil a Jana Ptáčka dal trosecký správce uvrhnout do vězení za pytlačení.

No a když jsem jen tak tak zachránil Jana Ptáčka před šibenicí a na Trosky přijel Oto z Bergova,  bylo to epické jako prase.

 

Marek Vašut předvádí doslova herecký koncert. Jeho pán z Bergova je nádherně arogantní bastard.

 

 

Hra má takových epických momentů spoustu. Když jede vojsko do bitvy, nebo když jsem se s Ptáčkem vracel nocí od vypáleného Semína, bylo to prostě totální. 

Jen tichá cesta nocí s  pochodněmi, za námi hořící Semín, před námi majestátní Trosky - prostě paráda! 

 Tenhle quest se dá hrát za stranu pána z Bergova i stranit Semínovi. Já jsem se postavil na stranu Semína, protože mě Bergovův šafář štval. A to jsem se ještě dočetl, že Jindřich může tajemství mladého Semína neprozradit a vypálení tvrze se prostě nestane! Tak takovou flexibilitu bych nečekal!

Tím méně rozumím recenzi na Vortexu, kde Zdeněk Princ hře nadělil "jen" 8 z 10. Jedna z jeho výtek byla, že reakce světa na akce hlavního hrdiny zůstávají na půl cesty. Tak to tedy nevím, za mě svět reaguje tak, jak jsem to v jiné hře hned tak neviděl. Asi hrál Zdeněk nějakou jinou hru.

Když už jsme u těch recenzí, po dvou týdnech od vydání je KCD2 globální hit s Metacritic skóre 88 a dvěma miliony prodaných kopií jen na Steamu. K tomu ještě konzole, kde se počty nezveřejňují. Už první den se Warhorse Studios zaplatil vývoj. 

Wow.

V závěru trosecké mapy se všechno zvrtne. Pokus dobýt Nebákov končí Žižkovou léčkou. Souboj s ním byl moc fajn, myslel jsem, že jsem ho připravil o oko, ale obvaz nosil jen chvilku a pak se mu to zhojilo.

 

Když se zrádce Tóth pokusil zmocnit tvrze, Žižka pochopil, že jsme na jeho straně.

K Nebákovu však dorazil Oto z Bergova s mocnou armádou a bombardou. S tvrzí se moc nemazal. 

 

 

I když jsme Nebákov srdnatě bránili, proti dělostřelectvu jsme neměli šanci. Skončili jsme na Troskách v mučírně. 

 

 

Díky Kateřině jsme se osvobodili a já si konečně mohl vyřídit účet s Ištvánem Tóthem. A opět: mohl jsem ho nechat jít, nebo zavraždit, anebo si s ním dát čestný souboj. Samozřejmě jsem volil souboj, jsem přece rytíř bez bázně a hany. 

Tak jsem sejmul jednoho z hlavních nepřátel a získal zpět meč po otci.

Dokázal bych pochopit, kdyby v tu chvíli hra skončila. Opak je pravdou: nejsme ani v půlce, Trosky jsou jen jedna mapa, ta menší! 

Útěk z Trosek tajnou chodbou a plížení lesem na Apoleně plným stráží s pochodněmi, to je další parádní atmosférická pecka. A chtělo to tak "málo", jen šikovně využít herní mechaniky.