GTA V: Hratelnost

Je fascinující, jak promakaná je herní mapa. město působí velice živým dojmem. I na samotném konci hry jsem měl pocit, že některé cesty projíždím poprvé.

GTA má neskutečně skvělý soundtrack. Mraky rozhlasových stanic nabízí hodiny muziky. S Trevorem jsem si pouštěl hlavně country stanici, s Michaelem a s Franklinem většinou rock. Hrajou tam i Radio Gaga. Nabízí se srovnání se třetí Mafií, která má sountrack dobový - a taktéž skvělý.

Střílecí část hry je rozumně obtížná. Přestřelky s krytím jsou náročné tak akorát. Je velice potěšující, když se Michael přepne do svého zrychleného módu a pistolí s tlumičem headshotuje chodbu plnou nepřátel. A sestřelit si vrtulník bazookou - co chtít víc.

GTA exceluje samozřejmě v autech. Ježdění je superzábavné a auta mají charakter. Pravda, nepřijde mi to zas tak velký rozdíl oproti takovému Cyberpunku. Honičky s policajty mi přijdou jednoduché - stačí ujíždět a měnit směr, zajíždět do vedlejších ulic. Policajtům se dá ujet i s náklaďákem, což je, pravda, poněkud nerealistické. 

 Hodně mě bavila speciální vozidla. Kde jinde se povozíte s popelářským autem, s gigantickým náklaďákem z lomu nebo s nakladačem kontejnerů?

 

 Moc fajn jsou letadla a především helikoptéry. Je tu skákání padákem i wingsuit. A vletět s dvojplošníkem do otevřeného nakládacího prostoru nákladního letadla - to se opravdu jen tak nevidí. Prostě GTA umí.

Škoda, že ve hře není víc misí s motorovými čluny. Projel jsem se snad jednou na člunu a jednou na vodním skútru. A samozřejmě jsem si zablbnul s ponorkou.