Assassin's Creed Valhalla: Nadprůměrně podařený Assassin

 Valhalla je hodně podobná předchozím dílům Odyssey a Origins. Sága vikingského bojovníka je příjemná akční RPG podívaná. Jsem možná někde v polovině hry a slušně se bavím.

 

 

Grafika je jako obvykle dechberoucí. Barvy jsou skvělé, detaily promakané, prostředí rozmanité.

 

Hra začíná v Norsku, ale celkem brzy se přesouvá do Anglie.Hráč postupně přechází jednotlivé anglické kraje a v každém kraji má za úkol získat spojence - někde dobýváním, někde spojenectvím.

 

Musím říct, že vikingové mi mnohem víc sedí ke gameplayi Assassin's Creed. Ve starém Řecku v Odyssey jsem pořád vnímal rozpor mezi mojí představou řeckého hrdiny a akční řežbou, do které mě nutily herní mechaniky. K Valhalle mi to akční pojetí sedí - nemám problém hrát masakrujícího bojovníka, protože ta doba taková byla.

Stejně jako v předchozích dílech hra staví na skvělém prostředí. Oproti Egyptu a Řecku působí Anglie koncentrovanějším a propracovanějším dojmem. 

Do zaběhlé série přináší Valhalla pár nových prvků.  Hodně mě potěšil systém vedlejších questů, dost často jen mikropříběhů - zahrát si s dětmi na schovávanou, přemístit kočky do farmy trpící záplavou myší pomoci šílenému starému Vikingovi prožít poslední bitvu anebo si pokecat s umírajícím Vikingem se sekerou v hlavě. 

 

Tohle je asi ta nejlepší novinka, kterou Valhalla přináší - a je opravdu povedená. Předchozí díly ani zdaleka neměly tak dobré side questy.

Co by byli vikingové bez drancování klášterů? Valhalla to umí a dělá to dobře. Připlujete s drakkarem po řece ke klášteru, zatroubíte na roh a posádka se vyhrne z lodi a začne drancovat a vypalovat. Super zábava!

 

Další novinkou je Eivorova vesnice, kam se vrací domlouvat plány pro další vikingskou expanzi. Je docela fajn budovat vesnici od základu, chýše po chýši. Mechanika je podobná osadě pračlověků ve Far Cry Primal.

Hra se nevyhýbá severské mytologii. Sídlo bohů Valhalla je pomocí halucinogenních houbiček šikovně propojená na hlavní příběh. Hrdina Eivor je alter ego samotného Odina a může prožít kus jeho příběhu.

Hlavní příběh je o poznání lépe napsaný, než v předchozích dílech. Postavy mají slušný charakter, jsou zapamatovatelné. 

Ve hře je několik velkých bitev a dobývání hradů. Bohužel jsou poměrně hodně předskriptované, takže je to spíš příjemné zpestření než nějaká simulace typu Bannerlord.

Moc dobře tu fungují puzzly. Spousta pokladů je šikovně poschovávaná a je potřeba se k nim propracovat, což často není elementární. To je další věc, ve které Valhalla přečnívá své předchůdce.

Co bohužel přetrvává je politicky korektní sexismus. Ve hře je spousta válečnic - což mi prostě nesedí. I když se ukazuje, že ženy mezi vikingy bojovaly, stále to byly spíš výjimky než pravidlo (pokud vím, existuje jediný nalezený hrob vikingské válečnice). V tomhle Valhalla bohužel podléhá módní liberální politické korektnosti.

Nevím, co si mám myslet o další novince. Hru lze začít za ženskou nebo za chlapa. OK, žádný problém. Proč ale existuje ve hře možnost kdykoliv přepínat mezi pohlavím? WTF? To má jako být úlitba transkám? 

A to není všechno - hra navíc nabízí speciální mód, kdy přepínání mezi chlapskou a ženskou verzí Eivora probíhá automaticky, bez kontroly hráče. Prostě některé čási děje máte odehrát jako ženská - a pak najednou cvak, další kus hrajete jako chlap. A tak dále ad libitum. Jako cože? Co to v tom Ubisoftu kouří? Jsem jediný, komu to připadá úplně mimo?

Naštěstí tuhle "inovaci" můžete v klidu ignorovat - což taky dělám.

Valhallu jsem rozehrál a dost jsem si jí užíval. Přerušil jsem jí ve chvíli, kdy vyšel Cyberpunk - což je úplně jiná liga. Plánuji se k tomu vrátit a Valhallu dohrát, stojí to za to.

Satisfactory: Uspokojivé budování scifi továrny, 10 z 10

 Satisfactory je jako Factorio, ale ve 3D. To je jednoduchá charakteristika téhle pecky.

Já bych dodal, že Satisfactory je super scifi. Mapy jsou prostě kouzelné, členité, chytře navržené a plné výzev. Když mi poprvé do základny přišel obrovský neškodný emzák, byl to super pocit. Některé druhy fauny jsou jen dekorativní, jiné jsou agresivní a je potřeba je vyhubit. Obří manta létající vzduchem je pro mě zatím nedosažitelná, ale viděl jsem video, kde na ní hráč naskočil a povozil se. 

Začít budovat základnu je zpočátku jednoduché: namrskat miner pro těžbu, smelter na zpracování rudy,  pár converterů, assemblerů, generátor elektřiny z biomasy a už to jede. Jakmile ale chcete spolehlivou a výkonnou produkci, musíte začít optimalizovat. 

Přechod do 3D přináší navíc zajímavé výzvy. Překonávání terénních překážek, práce s výškovými rozdíly - a že se mapy výšek nebojí!

Brzy vás začne otravovat nutnost manuálně přikládat biomasu do generátorů. Je potřeba vyrábět elektřinu z uhlí. Super . ale nejbližší důl je asi kilometr daleko. Jde natáhnout dopravník. Ale víc cool je rozjet dopravu traktorem.

Aby uhelná elektrárna jela jak má, potřebuje ještě vodu. Takže postavit čerpadla, zásobníky na vdou a natáhnout potrubí. Co nový stroj, to nové výzvy. Budu vozit krystaly do základní továrny, anebo si postavím produkční linku hned u naleziště? 

Hra má skvěle vyřešený progress. S každou technologickou vrstvou se otvírají nové zajímavé možnosti. 

 Nové recepty se získávají plněním dodávek přes družici nebo přes vesmírný výtah. nové materiály se získávají také výzkumem nebo z harddisků vraků roztroušených po mapě.

Hra vede hráče za ruku pouze předem daným technologickým stromem. Žádné questy ani příběh tu nejsou. A nechybí mi. 

Příběh si v sandboxu tvoří hráč sám tím, jak prozkoumává rozlehlé a členité mapy, jak se vyrovnává s technologickými výzvami a jak moc nebo málo si vyhraje s továrnou.

 

Já jsem se hodně vyřádil ve chvíli, kdy jsem začal stavět druhé patro mojí továrny. V přízemí mám produkční linku na zpracování výrobků ze železa a mědi, v prvním patře zpracovávám ocel. Vertikální dopravníky posouvají zboží mezi patry. 

 Rychlé a vícepatrové dopravní pásy odemykají další možnosti, jak to všechno optimalizovat a racionalizovat. A když seberete energetického slimáka, můžete z něj vyrobit baterku, která zvyšuje účinnost libovolného stroje.

Co nápad, to pecka.Satisfactory mě pořád baví. Jen kvůli Assassin's Creed Valhalla to teď dávám k ledu. 

I teď, při chystání screenshotů, jsem si jen tak cvičně zoptimalizoval těžbu železa, nahradil těžební stroj MKI výkonnějším MKII a vylepšil pásový dopravník na verzi MKIII, abych zrychlil dodávku oceli pro výrobu ocelových nosníků. A to jsem ještě ani neviděl těžbu ropy a jadernou energii! 

 Satisfactory se prostě povedla. Za mě v rámci žánru 10 z 10.

Pathfinder: Kingmaker - Příliš dlouhé RPG o budování království

 Kingmakera jsem začal hrát jen tak na zkoušku. Zpočátku mě hodně chytl. Skvělá izometrická 3D grafika, kouzelné animace, zajímavý příběh, fajn postavy, skvěle napsané questy - co víc chtít.

 

 

Začal jsem to hrát na Easy obtížnost a užíval jsem si to. První kapitoly byly přesně to, co chcete od RPG. Veliký kouzelný a zajímavý svět k prozkoumávání, zajímaví nepřátelé.

Trochu mě prudilo cestování - družina musí co chvíli odpočívat, což je po čase otravné. Kecy členů družiny před spaním se nedají přeskočit.

Pak jsem získal království a hra získala další dimenzi. Byl jsem z toho nadšený: management a rozvíjení království šlapal jako hodinky.

A pak se to začalo zvrtávat. Hra přitahuje šrouby. Najednou jsem prohrál - království mi zaplavili barbaři - a ani jsem nevěděl pořádně proč. Pomohl reload a jiné časování řešení problémů v království - ale WTF? Takhle by to mělo fungovat?

A pak další brtální utažení šroubů: kapitola War of River Kings. Už celkem tuším, o čem je celý příběh hry. Nymfa, které jsem napřed pomáhal, je zřejmě prokletá a ničí jedno království za druhým. Takže teď si musím poradit s královstvím Pitax a jeho králem Irovettim. Jako OK, ale jak to mám hrát, když jsem zavalený problémy, které moji neschopní poradci vyřeší s pravděpodobností 0%? Jako WTF?

Takže opět reload a jdu si pro Irovettiho. Boj ve městě OK. A pak vlezu do paláce - a chcípám, chcípám, chcípám. Hra je najednou o sto procent těžší. Nepřátelé se na mě sypou ze všech stran. Brutální masakr.

 

Jako cože? Mám to nastavené na lehkou obtížnost. Nepřátelé mi dávají zásahy s postihem 80% a ani tak to nedávám? Haló, není tady něco špatně? Není to o tom, že bych měl vylevelovat. Na to není kdy. je to o tom, že od teďka se to musí hrát úplně jinak. Můj dosavadní přístup s hraní v reálném čase s občasným taktickým zapauzováním a pár kouzly selhává, a to tak, že na celé čáře. Podle Internetu bych se měl do každého souboje buffovat podle nepřátel, být našlapaný svitky a elixíry a hrát to na tahy.

Tak dík, ale ne. To mě nebaví. Frustruje mě, když nemám šanci rozumně řídit království.  Zas taková lama nejsem - je to udělané tak, aby ty challenge nešly plnit.

Taky mi nesedí časový pres. Chci si hrát svým tempem. Prozkoumávat svět, jak mi chce. Ale ne - tady mám nad sebou Damoklův meč. Za 230 dní se něco stane a krize bude pokračovat. Ale ještě před tím na mě hra začne spawnovat nesplnitelné problémy v království. Tak dík, ale nebaví.

Jo a ještě herní doba. Mám natočeno 83 hodin. Není to málo, Antone Pavloviči? Je fakt, že spoustu času jsem měl hru jen zapauzovanou a dělal jsem při tom něco jiného. Ale stejně - Assassina jsem dohrál něk jak mě to doteď celkem bavilo, tak teď už mě to netáhne. Kdyby hra skončila soubojem v Irovettiho paláci, bylo by to tak akorát. 

Takže jsem před finálem. Čekal by mě souboj s nymfou a pak ještě s nějakým tím démonem v podobě planoucí koule, který ji proklel.Ale tuším, že souboje by byly ještě mnohem brutálnější, než boje v Irovettiho paláci. A pro mě to není zábavné. 

Jsem už holt zmlsanej. Kdybych tohle měl zamlada, tak bych u toho řval rozkoší. Ale teď se nejspíš právě tady zastavím a dohrávat to nebudu. Škoda. Asi stárnu.

Crusader Kings 3: Unikátní RPG strategie

 Crusader Kings III jsem začal hrát hned co vyšly. Navazoval jsem na Europu Universalis IV. A musím říct, že je to o něčem jiném.

 Mnohem víc se tu hraje na osoby panovníků. Díky krásné grafice je to radost.Stejně jako v předchozím dále, je to hrozně moc o vztazích jednotlivých osob mezi sebou. A o tom, jak budete svého panovníka profilovat. Bude to učenec, náboženský fanatik, rytíř anebo hozpodář? Špion nebo svůdník?

Začínat za českého vévodu Neklana v roce 867 je na normální obtížnost skoro nemožné. Alespoň pro mě. Říše je kmenová, takže zaostalá.  Možnosti stavění budov se brzy vyčerpají. Půl držeb už má feudalismus, takže z nich vládce nic nemá a nemůže v nich stavět. Za Šumavou se formují státy pohrobků Karla Velikého, na severu sílí Poláci a od jihu se blíží praotec Maďar. Do toho šílené dědičné právo, takže s každou generací se říše rozpadne na kusy. Každý dědic dostane jeden.

Když jsem několikrát vyhořel, začal jsem znovu na trapnou nejnižší obtížnost. A v tu chvíli se začalo dařit - a také mě to začalo bavit. V několika generacích jsem získal zpět Slezsko. Polsko jsem myslím vyženil. Čtvrtý Přemyslovec mé dynastie, Václav I. (na trůnu 926-951) se stal králem českým.

Největším z mé dynastie se stal Smil (na trůnu 997-1038), který založil feudalismus, zformoval slovanské impérium a stal se imperátorem. 

V tu chvíli to začlo jít. Dědictví už mě tolik nedrtilo, jen přeskládalo majetkové poměry. Začlo se mi dařit uzavírat spojenectví s franskou říší.

Podařilo se mi ustát i krizi s tlustým homosexuálem Soběslavem (1051 - 1076), jehož dcera Hedwig je s největší pravděpodobností  nemanželská.

 

Takže imperátorka Hedwig vládne mohutnému státním útvaru od Jadranu k Baltu. Nepřátelé si nevyskakují. Na západě vláde východofranské říši dcera a dědička Hedwig, východofranská královna Ludmila. jsem zvědav, jestli se po smrt Hedwig přičlení východofranská říše do mého Impéria. Byla by to zábava.

Těší mě, že se mi celkem povedlo rozmnožit přemyslovský rod. Teď má 111 členů. Řadu z nich osud zavál kdoví kam do muslimských zemí nebo do Skandinávie.

Proč už v hraní nepokračuji? Protože jsem si vyzkoušel, co šlo. Teď by mě čekalo jen rozšiřování a udržování říše. Mě hodně baví budovat a rozvíjet se. A stejně jako v předchozí verzi, s takhle velikou říší je hrozně práce. Konsolidovat jednotlivé vévody a krále od Litvy o Bavorsko je pracné. Každý pokus o reorganizaci smrdí tyranií a vzpourou.

Jsem zvědavý, jak se bude CKIII rozvíjet s expanzemi. Předchozímu dílu to pomohlo dost dramaticky. Tahle hra mi přijde už teď dost vymazlená a plná featur. Doufejme, že s časem bude jen zrát.

Europa Universalis IV: Vive la France!

Francii v Europa Universalis jsem dotáhl do roku 1787. Už nějakou dobu mám pod palcem světový obchod. V Evropě si stále netroufnu na útok na Rakousko a Svatou říši Římskou. Ale vyrval jsem Turecku Peloponéssos (který jsem věnoval Skotsku) a kus Balkánu.

 

Z Jižní Afriky mám největší radost. Musel jsem si ji dobýt na Británii a pak v několika válkách zvítězit nad Kilwou a Ugandou.

Severní Amerika už je moje. Respektive mých kolonií.

Došlo i na Panamský průplav!

Indie je docela náročná. Naštěstí se muslimské státy střední Asie zatím drží bokem. To, co mám, už mi stačí k ovládnutí obchodu - a o to mi šlo.

Sloni vysloveně potěšili.