Subnautica - Proč to tak dobře funguje

Podmořský svět Subnautiky mě zatraceně baví. Myslel jsem, že už vím, co hra umí a chystá - a pak jsem se poprvé potopil do hluboké jeskyně s pozůstatky koster mořských draků.

A pak jsem se naučil fungovat s manipulační rukavicí a našel jsem nový vstup do ztroskotané Aurory. Zaházený bednami, které jsem tou rukavicí odházel. A o kus hlouběji pancéřové dveře, které teď už umím otevřít laserovým řezákem. Myslel jsem si, že dýmající radioaktivní vrak už nic užitečného neskrývá. Hlavně že jej mám jako hlavní orientační bod na obzoru po celou dobu hry.

A pak jsem našel blueprint na stavbu vesmírné lodi, která mě odnese pryč. Zatím mám postavenou jenom základní platformu.

  Posloupnost dalších kroků se zdá být jasná. Musím se vyléčit z toxické nemoci. Ale jak, když jsem v mimozemské biologické laboratoři hluboko v podmořské jeskyni nenašel nic, co by mě mělo léčit? Dokud se nevyléčím, nebudu moci vypnout mimozemský kanón, který kontroluje perimetr planety a který sestřelil Auroru. Přístup k vypínači už mám. Jen se nějak zbavit té nemoci.

Musím se nějak dostat do hloubky. Můj nadvakrát vylepšený batyskaf Seamoth umí 900 m - což mi přišlo dost a dost. Dokud jsem se v jeskyni nedostal na 910 m a zjistil jsem, že potřebuju víc.  O hodně víc. Z jedné mimozemské zprávy jsem usoudil, že energetické centrum mimozemšťanů má být v hloubce 1600 m. Jako cože? Kdeže jsou začátky hry, kdy jsem se jen s dýchací maskou potápěl do 100m a každou minutu stoupal k hladině pro kyslík.

Takže nezbude než postavit pořádnou ponorku Cyclops. S radostí, umím postavit můstek a motory. Taky mám spoustu blueprintů na vylepšení. Ale blueprint na trup ponorky nemám ani náhodou. Kde ho vzít? Zatím jsem z ní nenašel ani kousek.

Teď můžu konečně stavět skafandr Prawn Suit. O kterém nevím, k čemu bych ho vlastně upotřebil. Ale můžu ho stavět. To bych ale musel napřed najít Gel Sack - balíček mořského slizu. O kterém jsem si myslel, že je ho plné moře. Dokud jsem ho nezačal skutečně potřebovat.

Jak je vidět, Subnautica geniálně dávkuje obsah. Pořád se odemyká něco dalšího, co se dá ve hře dělat a někam se posunout. Navíc se jí daří ukazovat další a další věci, o kterých jsem dosud vůbec neměl tušení.

Lezu si tak troskami Aurory - a najednou mi něco skočilo na ruku. A přisálo se to. Pocit jako z Vetřelce. Nikdy předtím a zatím ani potom se mi ve hře nic podobného nestalo.

Subnautica umí překvapit.

Subnautica - Potápěčem na cizí planetě

Subnautica je pozoruhodný survival- scifi simulátor potápění. Po ztroskotání kosmické lodi se bezejmenný hrdina ocitl v záchranném člunu uprostřed moře na cizí planetě. Souš nikde v dohledu.

O čem hra vlastně je? O prozkoumávání a onjevování. Postupném odhalování odpovědí na zásadní otázky. Kde to vlastně jsem? Přežil kromě mě ještě někdo další? Co se stalo s expedicí, která tu přistála před mnoha lety? Jak to funguje dohromady? Jak se odsud dostat?

Na Subnautice je geniální, že podmořské prostředí je od začátku přístupné. Hned v prvních minutách hry můžete vyrazit a najít některé odpovědi. Ale nevíte, kam se vydat - protože moře je zatraceně rozlehlé. Troska ztroskotané lodi na obzoru je jedním z ukazatelů směru - protože tu není žádní mapa.

Další skvělá věc je hloubka, kyslík a radioaktivita. Se vším si dokážete časem poradit - ale jde to postupně. Abyste se dostali do hlubokých jeskyní, potřebujete lepší dýchací přístroj. Anebo si postavit miniponorku. K tomu ale vede louhá cesta. Napřed si musíte postavit základnu.

Plány a stavební látky jsou chytře rozmístěné. Potřebujete objevovat a prozkoumávat vraky. Hra postupně odemyká lokality záchranných modulů - občas rádio zachytí signál, který vás zavede k potopenému modulu.

Moře je našlapané životem. Někteří živočichové jsou agresivní, jiní - jako tahle obří plovoucí věc - jsou zcela mírumilovní.  moře je provrtané jeskyněmi a zabydlené nejrůznějšími rostlinami a rybami. Musíte se je naučit správně využívat. Jinak nepřežijete.

Subnautica se dá hrát ve třech módech - freeform stavěč, kampaň bez survivalu (tj. nutnosti starat se o jídlo a pití) anebo kampaň ve full survivalu. Samozřejmě jsem si vybral plný survival - a za chvíli jsem umřel jsem hlady a žízní. Pak jsem přišel na to, že je potřeba lovit malé ryby, a která ryba se dá využít na získání vody.

Zatím se královsky bavím. Nikdy bych nevěřil, jak zábavná umí být hra o potápění.

Total War Saga: Thrones of Britannia - Malé vítězství, 8 z 10

Povedlo se mi Northumbrii dotáhnout do malého vítězství - Short Fame Victory.

Hrál jsem pak ještě pár tahů. Bojoval jsem s Walesem a na severu s irskými nájezdníky. Na velké vítězství už to asi hrát nebudu - zas až tak mě hra neuchvátila. Je pravda, že má lepší práci s charaktery, než je u her Total War obvyklé.

S historií pracuje hra docela dobře. Přešetl jsem si znovu sérii knih o Uhtredovi z Bebbanburgu, a krásně to hraje dohromady. Potěšila štítová hradba, je jen škoda, že se s ní nedá manévrovat. Jen stát na místě.

Líbí se mi strategická mapa mapy s rozrůstajícími se městy. Působí to na mě mnohem lépe, než statická města v Total War Warhammer. 

Některá města mají unikátní stavby. Je prima postavit klášter svatého Cuthberta - i když se to pak promítne jen zvýšením některých bonusů.

V recenzích jsem se dočetl o stížnostech na user interface. Zejména správa rodiny a družiníků byla kritizována. Tohle mi na hře opravdu nevadilo.

Spíš mi přišlo, že je hra trošku chudší v bitvách. V podstatě jsem použval jen pěchotu, lučištníky a jízdu. Artilerii vůbec,, žádné katapulty, trebuchety, nic. Jen věže a berany při dobývání měst. Což je historicky zcela správně, ale herně to není taková zábava. Jízda je tu vůbec mnohem slabší. Dá se s ní útočit ze zálohy nebo na lučištníky, ale proti těžkým jednotkám neobstojí. A na štítovou hradbu koně prostě nezaútočí - což je opět historicky zcela správně.

Moji vikingové už mají upgradované brnění. Mezi nimi kráčí sám král.

Thrones of Brittania umí i námořní bitvy. Co by byli vikingové bez drakkarů? Námořní bitvy jsou celkem ucházející - ani přehnané nadšení, ani katastrofa. Je dobře, že ve hře jsou.

Hlavní náplní tak jsou pozemní bitby, a ještě víc obléhání. Tady mě zaskočila jedna věc - po prvním patchi se brány změnily ve vražednou past. Vroucí olovo lité z bran mi zmasakrovalo půl armády - nejen jednotky s beranidlem, ale všechny jednotky probíhající branou. Což v konečném důsledku znamená, že se město dá ztéci jenom pomocí obléhacích věží.
Fungují tu obojživelné bitvy, i některé pevnosti lze dobít útokem z moře. Což potěší - škoda jen, že dobývání pevností nevyžaduje až tak moc kreativity.

Hru jem si vylepšil mody, které graficky zvyšují variabilitu vojska. Mají tak víc variant štítů, brnění a helem. Lépe se na to kouká.
Co se celkového vizuálu týká, těžko už hře něco vytknout. Engine je tak vychytaný, že dokonale dává bitvy tří tisíc bojovníků beze ztráty květinky. Plynulé zoomování od totálního nadhledu k detailu funguje radost podívat. Animace a detaily jsou povedené, chybí snad už jenom Blood and Guts mod. A jedne detail, kter potěší - když se jednotky probojovávají dovnitř pevnosti, zapalují cestu domy. Což vypadá opravdu výborně.

Asi nejvíc mi v Total War chybí zajímavější bojiště. Chtělo by to strategické pahorky, horské průsmyky, zrádné rokle. Nic z toho tu bohužel není. Naposled měl dobrý a členitý terén Shogun II.

Sečteno a podtrženo, bylo to fajn. Slušná zábava, nikoliv dechberoucí, ale rozhodně potěšující.

Za mě 8 z 10.