Rome Total War II: Dohráno, 9 z 10

Británii jsem si podmanil - až na jeden kmen, který se mi podrobil. Pro dosažení vítězství zbývalo získat Arménii. Buď sám, nebo pomocí spojenců.

Pontus, nejvýznamější národ kolem Černého moře, byl mým spojencem už dlouhou dobu. jeden region v Arménii držela Baktrie, ostatní regiony měl Pontus. Baktrie však byla spojencem Pontusu.

Nejsnazší cestou k vítězství tedy bylo uzvařené vojenského spojenectví s Baktrií. Musel jsem také postavit velké množství lodí, abych splnil jednu z podmínek vítězství.
To se podařilo roku 100 B.C. Tady je několik statistik a také je vidět závěrečná mapa.

Rome II je vynikající hra. Teď jako Emperor Edition je hra stabilní, hratelná a super. Nejvíc mě na ní baví bitvy. Bohužel je rozhodující strategická část - a v pozdější fázi hry ještě více. Když má člověk namakané armády a dostatečnou převahu, nemá smysl ztrácet čas v bitvách.

Je škoda, že bojiště až na výjimky postrádají výraznější terénní prvky, jakou jsou rokle, kopce, údolí, průsmyky či mokřiny. Na placatých mapách v rovině se sice dá taktizovat, ale víceméně pokaždé stejně. Přitom si vzpomínám, že Medieval II a Shogun II tohle uměl dobře. Možná je to proto, že jsem moc nebojoval v Asii?

Moc mě nebaví dobývání měst. Také proto, že k pořádné artilerii jsem se vlatsně nedostal. Nebyl důvod. Města jsem i ke konci hry dobýval pomocí Autoresolve. Statistiky ukazují, že jsem pomocí Autoresolve vyřešil dvakrát více bitev, než ručně.

Spoustu věcí jsem řešil diplomaticky a pomocí spojenců. Takové Syrakusy mi dost překážely a chvílemi na mě doslova parazitovaly - nechaly mě bojovat proti vzbouřencům v Africe a v pravou chvíli zabraly vzbouřené město, které jsem už už získal zpět. Jinak ale nárazníkové státy spojenců a klientů fungují víceméně tak, jak by člověk čekal.
Je fascinující, jak skvěle hrál takový Egypt. Měl po celou dobu hry vynikající spojenectví s řeckými státy a pečlivě si vybíral, proti komu povede boj. Měl jsem dlouho cukání si to s Egyptem rozdat, zvlášť když zabral celou severní Afriku a obklíčil moje kartaginské provincie. Nakonec jsem s Egyptem raději uzavřel alianci, protože jsem měl co dělat v Galii a v Germánii.

Jsem moc rád, že jsem Rome II po mnoha letech dohrál. Hrál jsem to hodně na pohodu na normální obtížnost. Výborně jsem si to užil.
Ave Caesar!
Za mě 9 z 10.

Rome Total War II: Britská kampaň

Soustředil jsem se na dohrání hry, abych se zase nezasekl před cílem. Sice mě enormě lákala Asie, Egypt a východní říše, ale raději jsem se soustředil na dobytí Galie a Británie.

Přece jenom, Egypt je hodně silný a mohl bych uváznout v severní Africe. Bojem s asijskými Řeky bych zase mohl naštvat Spartu  a Athény, které mi spolehlivě chrání východní hranici impéria.

Proto jsem radši uplatil všechny asijské řecké státy a uzavřel s nimi vojenskou alianci. Což pro splnění vítězství stačí.

Británei tak byl poslední oříšek k rozlousknutí. Dvě silné armády se mi podařilo zničit námořní bitvou v Lamanšském průlivu zahranou na Autoresolve. Protože námořní bitvy mi v Total War Rome II prostě nejdou.

Naopak se nevyhýbám bojům Ambush, kdy jsem překvapen při zrychleném přesunu. Mí legionáři a pretoriáni dokážou ustát úvodní překvapení a tlak soupeře, přitom zformuji gemánaké lučištníky a s jízdou ujedu nepříteli do týla. Jízda pak dokáže vyřídit nepřátelské lučištníky, kopiníky a práčata.

Už jsem se naučil, že najíždět jízdou do těžké pěchoty i zezadu je nesmysl. Ale na rozhánění lukostřelců se jízda hodí dokonale.

Assassin's Creed Odyssey: Dokonalý assassin

Jsem věrným fanouškem assassinské série. Hrál jsem všechno, co vyšlo.Z Odyssey jsem zpočátku nebyl moc odvařený. Když jsem viděl bombastické screenshoty s obrovskými mramorovými sochami vyrůstajícími z hor. s medúzou, a bojový systém, ve kterém hlavní hrdina nemůže používat štít, byl jsem z toho lehce rozpačitý. Bál jsem se Řecka přetvořeného v assassinský Disneyland.

Pak se začaly objevovat recenze hýřící superlativy a já jsem zpozorněl. Nakonec jsem si hru koupil ještě před vydáním.

A musím říct, že tenhle Assassin je nejlepší z celé série. A jednou z nejlepších her vůbec, jaké jsem kdy hrál.

To tam je hraní na vyzobávání mapy. Hra je nacpaná questy, které jsou skvěle doprovázené cutscénami. A jsou zábavné a originální. A dají se hrát různými způsoby, což vede k různým výsledkům.

Ne že by na mapě zmizely otazníky a generické pevnosti plné nepřátel. Je na vás, jestli to chcete hrát nebo ne.

Novinkou ve hře je válka. Jednotlivé regiony mohou průběžně měnit strany, kterým patří - Athénám anebo Spartě. já hraju víceméně za Athény. Pouze když mě questy vedou jiným směrem, někdy se postavím na stranu Sparty.

Regiony mění majitele na ázkladě výsledku bitvy. Která proběhne buď sama, anebo s účastí hlavního hrdiny. A je to dost epická zábava.

V recenzích se hrozně chválil RPG systém. Nevím tak docela, co tím recenzenti myslí. Úrovně a strom skills je obdobný tomu, co bylo už v minulém dílu - egyptském Origins.

Snad jediná změna je tady v tom, že okolí dorovnává level podle hrdiny. To znamená, že

Řecko je neskutečně gigantické. největší mapa, jaká kdy ve hře byla. Engine vykresluje vzdálené hory a ostrovy s obdivuhodnou lehkostí. Zadýchává se jen ve scénách, kde se potká víc postav na jedno místě.

Což není v bitvách, kde bojuje 50 na 50 válečníků - ty šlapou jako hodinky.
Projevilo se mi to vlastně dvakrát - u Delfské věštírny a na Krétě v městě Pephka.

Po Egyptu v Origins je Řecko opět neskutečně graficky husté. Je prostě narvané zajimavými scenériemi. Už jen courat se po městě a prohlížet si sochařství nebo přístav je pastva pro oči.

Výborně funguje boj proti Cult of Kosmos, který tady nahrazuje Templáře. Postupně se odkrývají stopy umožňující identifikovat tajné členy kultu. Když jsou všechny stopy pohromadě, kultista se identifikuje. A pak už zbývá je jen eliminovat.

Kult je navíc dovedně propojený s questy, takže někteří kultisté vystupují v samostatných příbězích. Jako třeba otrokář ze stříbrného dolu v Attice. Mám pro něj zabít ženu, která je jeho nepřítelem, a osvobodit tak jednoho z jeho otroků? Anebo otrokáře rovnou zlikvidovat, přičemž otrok zůstane otrokem?

Questy jsou skvělé, zábavné a mají jiskru. Nikdy dřív neměl žádný Assassin tak zábavné questy.

Další mechanika, která suprově funguje, jsou Mercenaries. Když hrdina krade nebo vraždí na veřejnosti, budu je si špatnou pověst. A někdo si pak na něj najme žoldnéře. Ten po něm půjde - a objeví se v tu nejméně vhodnou chvíli. Jako když se člověk snaží vyčistit nepřátelskou pevnost. Pokud možno potichu.

Mercenaries mají vlatsní žebříček, ve kterém je i náš hlaví hrdina. Jo, hraju za Alexia. Druhá možnost je jeho sestra Kassandra. Ne, nejsem misogyn. Mám žen moc rád. Kolem sebe. Ale nedokážu se s nimi tak dobře identifikovat, jako s testosteronem nabušeným svalovcem.

Nemluvě o tom, že - pokud vím - v řeckých bájích moc ženských bojovnic nebylo. Tedy kromě Amazonek. Které si uřezávaly levý prs, aby jim nepřekážel při lukostřelbě.

Když už jsem u těch superlativů: další pecka jsou postavy. Nejen ty notoricky známé - Perikles, Sofokles, Alkibiades, Feidias, abych vyjmenoval jen těch pár nejznámějších. I další postavy z provinčních měst na ostrovech jsou prostě skvělé. Mají charakter a jsou uvěřitelné.

Abych nezapomněl: další super věc na Odyssey jsou lodě. Mořeplavba je tu stejně zábavná jakou v Black Flag. I tady jsou tajemné neprobádané ostrovy, vraky plné pokladů a piráti. A námořní bitvy, vymakané, boj na dálku i na blízko a možnost naverbovat přemožené nepřátele do posádky.
Navíc se to prolíná se systémem zločinu - takže když budete zlobit na pevnině, půjdou po vás i athénská nebo spartské lodi na moři. A Mercenaries si vás na moři také najdou.

Největší pecka na Odyssey je, že si člověk může vybírat, čemu se zrovna bude věnovat. Chce bojovat? Super, jsou tu pevnosti a bitvy. Chce příběhy? Jsou tu questy. Chce objevovat? Mapa je neskutečně veliká, plná starých chrámů, svatyň a jeskyní. Chce si užít moře? Naskočí na loď. A tohle všechno naprosto hladce funguje dohromady, bezchybné, zábavné a odladěné. Smekám před Ubisoftem. Jsem na 28.levelu a zatím jsem na tom nenašel chybu.

Rome Total War II po pěti letech

V létě vyšel nový datadisk k Rome Total War II. Na hru z roku 2013 celkem slušné.
Hrál jsem Rome, když vyšel. Tenkrát jsem si to užil, ale štvala mě technická stránka hry. Hlavně dlouhé loadingy, čekání na tahy protivníků a mizerná optimalizace hlavní strategické mapy.

V roce 2014 vyšla Emperor Edition, která řadu nedostatků spravila.

V souvislosti s letošním datadiskem se do hry konečně dostala dynastie, rodokmen a práce s osobnostmi. Obdobná, jako v Thrones of Britannia.

 Je třeba říct, že se současnou podobou Rome jsem naprosto spokojený. Hra šlape jako hodinky. Je to čistá radost.

Strategická i taktická rovina hry jsou vychytané a zábavné.

 V minulosti mě na sérii Total War bavívaly hlavně bitvy. Teď jsem si stejně užíval i strategickou rovinu. Hrát  dobře strategii, udržet si spojence, dobře vybírat nepřátele a manévrovat s armádami na hlavní mapě je fajn.

Kupodivu, opět jsem skončil ve válce s Kartágem a pak v Hispánii a v Galii. Řecké státy mám jako spojence. Chystám se dokončit dobytí Gallie a Hispánie, pak možná vpád do Británie anebo válka s Egyptem.

Přijde mi, že bitvy jsou ještě o něco zábavnější.

 Více než dříve používám Forced March stance. Armády se rychleji pohybují po strategické mapě. Také to ale vede k častějším přepadům, kdy se musím bránit ambushi cízí armádou.

Kampaň jsem zatím nedohrál. vyšel Assassin§s Creed Odyssey. Ale chci se k tomu ještě vrátit. Protože teď mi Rome II chutná jako dobře vyzrále víno.

Cyberpunk 2077: Gameplay Teaser

Prostě neskutečný...

Ghost Recon: Wildlands - dojmy z helikoptéry

Taktická střílečka z drogové Bolivie má parádní grafiku, engine a zasazení. Věnoval jsem tomu pár večerů, ale dál to hrát nebudu.

Proč? Je to moc repetitivní. Příběh venkoncem nulový, mise prakticky všechny stejné. Ubisoftí šablona vyzobávání ikon na mapě mě v tomto případě nechává chladným.

Mapa je rozsekaná do sektotů. V každém sektoru je pár questů, které vedou k vyvolání vedoucího drogového gangstera. Kromě příběhových questů tu jsou questy na farmení surovin nutných pro levelování a farmení zbraní nebo fidlátek, která jde na zbraně přimontovat.

Hratelnost je zpočátku zajímavá. Možnost určovat cíle třem parťákům nabízí zpočátku zdání hlubšího taktického rozměru. Bohužel jsou parťáci celkem tupouni a se složitějšími úkoly si neporadí. Neumí zaútočit na obsazený dům, nedokážou krýt určený prostor. Dokážou jen efektivně sejmout první cíl.

Wildlands jsou prý úplně super, když se hrají s kámoši v coopu. To bohužel není můj případ. A tak jsem ochuzen o sofistikovanější plánování akcí. Jako střílečka se mi to celkem omrzelo. Dá se to hrát, neuráží to, ale není to nic, co by mě extra bavilo. Příběh mě prostě nechytl.

Asi si to nechám nainstalované a možná si to ještě někdy pustím, ale k systematickému hraní mě to nezaháčkovalo.

Ovšem grafika je vážně super. Ubisoft assety a open worldy prostě umí.

Subnautica: Dohráno, 9,5 z 10

Tak jsem to dohrál.Hodně moc mě to bavilo. Gameplay je prostě super. Subnautica baví skvělým scifi příběhem, který se postupně odhaluje.

Je pecka, jak se postupně proměňuje pohyb hráče po moři. S každým novým vozidlem a ponorkou se odkrývá další část hlubin, která otvírá nové možnosti prozkoumávání. Zároveň se s každým vozítkem zásadně proměnil způsob pohybu a hraní.

Celou dobu jsem čekal, kdy najdu recept na pořádnou zbraň, kterou pobiju všechny otravné predátory. Nedočkal jsem se. Ve hře sice jsou torpéda, ale způsobí jen krátkodobé odehnání nepříjemných mořských draků. Jediná opravdu fungující obrana je vyhnout se  jim. Pasivní obrana ponorky nebo štíty pomůžou jen částečně a na chvilku, navíc žerou příliš mnoho energie.

Velikou spoustu zábavy jsem si užil se základnou. Stavění vlastního obydlí, zkoušení různých zdrojů elektrické energie, několik havárií, zatopení základny, hašení požáru v ponorce - to všechno jsou super zážitky, které mi hra nabídla. A další ohromná přednost - nezačla mě nikdy nudit. Tím, jak se herní zážitek dokáže pořád měnit, je Subnautica prostě bezkonkurenční. Už už si myslíte, že víte jak na to - a šup, hra vás pošle třeba do lávové jeskyně, kde je všechno jinak.

Mořské biotopy jsou úchvatné a geniálně rozdílné. Je jen škoda, že některé jsou až příliš nebezpečné - takže se nevyplatí v nich moc přebývat.

V Subnautice jsem strávil 61 hodin a odemkl jsem 15 ze 17 achievementů. Když jsem nasedal do rakety a aktivoval jednotlivé systémy, cítil jsem zvláštní slavnostní pocit. A když jsem se na planetu díval z vesmíru, měl jsem pocit zatraceně dobře vykonané práce. Na tuhle hru nikdy nezapomenu.
Za mě 9,5 z 10.