Hlavní devizou a jedinečným přínosem Andromedy je vesmír, který opravdu působí jako nekonečný. Už jsem to tu psal, ale neuškodí si to připomenout znovu.
Je to díky planetám, kde člověk nevidí za obzor. A jen díky vozítku přežívá a prozkoumává zákoutí a tajemství cizích planet. Které - jasně - nejsou nekonečné, ale jsou veliké tak akorát, aby ten pocit navozovaly. A to je to, co se počítá.
H-047c je nejvíc vesmírovatá planeta v celé Andromedě. Vypadá jako povrch Měsíce. Po prachových pláních se dá prohánět jen ve vozítku, ve skafandru se tam chodit nedá. Navíc se tu projevuje nízká gravitace, takže vozítko dokáže provádět hodně zajímavé prostocviky.
Střílecí pasáže se odehrávají jen pod kopulemi, do kterých vozítko zajede přechodovou komorou. Pro mě příjemné překvapení, to jsem v Mass Effectu vůbec nečekal a bylo to naprosto super!
Špičková byla jedna z loyalty misí - tuším že záchrana asarianské archy. Během téhle mise jsme se pohyboval v obří kettí lodi. Vtip byl v tom, že se na lodi prohazovala gravitace. Takže jsme si jednu obří místnost prošli po podlaze, pak se přehodila gravitace a šli jsme totéž po stropě. Naprosto super!
Vůbec bych poznamenal, že loyalty mise byly obecně skvělé. Výborně nadesignované, slušně naskriptované, zábavné a originální.
Jak se tak střetnutní s ketty blížilo vyvrcholení, přibývalo epických momentů. Jako třeba útok na Meridian, obří Remnantskou základnu.
Hvězdných válek jsem si bohužel užil jen jako divák v cutscénách.
S Loyalty misemi pro Peebee jsem se nejvíc trápil. Někde jsem ustřelil s romancí, tak jsem se za odměnu dočkal jen nástupu posádky. Aspoň něco.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat