Stellaris: Střední hra

Mám odehráno 30 hodin a jsem někde ve střední fázi hry. Hra se hodně mění. Budovat mezihvězdné impérium je něco o hodně jiného než počáteční expanze.

Dostal jsem se do stádia, kdy nemusím moc řešit zdroje. Minerálů mám spoustu, energii musím občas dokupovat.
Hra stále nabízí další a další technologie k objevení. Stavím už velké mezihvězdné lodě.
Hra obsahuje omezení expanze. Přímo lze řídit jenom pět planet. Když jich má člověk víc, hra ho penalizuje.

Stellaris má systém sektorů, do kterých se sdružují moje planety ovládané AI. Mám teď tuším čtyři sektory. Planety v sektoru musí na sebe navazovat. Hráš v sektorech může ovlivňovat stavbu lodí, ale nemá kontrolu nadstavbou budov na planetě. Na jednu stranu je to příjemná úleva. Na druhou stranu trošku zamrzí, že nelze mít věci pod kotrolou. Pět přímo řízených planet mi přece jen přijde málo.

Války fungují dobře. Jsou tu invaze na planety, blokády i masivní bitvy, kdy vesmírem šlehají lasery a protonová děla. Bitvy se nedají řídit. Jen dostat flotilu do kontaktu s nepřítelem a pak se kochat.
Diplomacie má zajímavé možnosti. Při každé válce si lze nadefinovat požadavky, za které se bojuje. Spojenci v mojí allianci pak hlasují. Zdaleka ne každá válka projde.

Líbí se mi systém výchovy primitivních civilizací. Lze je buď pouze pozorovat a čekat, až vyspějí, nebo jim lze pomáhat v rozvoji. Mladá rasa pak vytvoří vlastní říši, která je vazalem mého impéria. Po určité době lze vazaly absorbovat, což je další z cest, jak rozšiřovat impérium.
 Poměrně brzy jsem se ocitl obklopen spojenci a nebylo kam moc expandovat. Novou dynamiku hře dodal objev terraformování: dříve neobyvatelné planety teď dokážu přizpůsobit pro kolonizaci.

Je škoda, že ve střední fázi hra nenabízí moc zajímavých questů. Musím si tak určovat cíle sám. Zda budu bojovat s agresivními fanatickými kudlankami, nebo s imperialistickými měkkýši, anebo se napřed vypořádám s pozůstatkem kdysi mocné říše militantních korýšů, je jenom na mě. To je trošku škoda. A přitom by to šlo tak snadno dodělat, všechny mechaniky ve hře jsou.

Stellaris: Grand Strategy v galaxii - první dojmy

Stellaris na první pohled připomíná Master of Orion. Management planet, objevování galaxie, výzkum, budování flotil, těžba, boje s mimozemskými rasami - to všechno je tu společné.

Master of Orion je nicméně turn-based záležitost, zatímco Stellaris probíhá v reálním čase. Během bitvy tak může hráč řešit a spravovat naprosto cokoliv.

Autorem Stellaris je studio Paradox, které má za sebou takové zářezy jako Europa Universalis, Hearts of Iron nebo Crusader Kings.

  Artworky jako nahrávací obrazovky jsou excelentní.

A jsme doma. Stellaris je především geniální simulace, do které hráč může, ale taky nemusí zasahovat.

Obydlených planet je tu pomálu. Většina soustav má jen různé zdroje energie, minerálů nebo výzkumu. Hra je hodně orientovaná na vědce a výzkum: vědci mohou vynalézat v laboratořích, ale také z nich lze udělat velitele výzkumných lodí.

Hra nešetří zajímavými eventy. V každé druhé třetí soustavě se najdou tajemné anomálie nebo mimozemské artefakty, které je potřeba prozkoumat. Může z nich vypadnout energie, minerály, body do výzkumu anebo také nový řetězec questů. Příběhy, které hra nabízí, jsou zajímavé a zábavné. Je to dost slušná sci-fi.

Mimozemských civilizací nabízí Stellaris podstatně víc.  Za každou třídu (savci, ptáci, plazi apod.) se nabízí několik různých modelů. Jen savců je šestnáct možností!

Graficky Stellaris na poslední Master of Orion asi nemá. Tedy, nemá... Těžko to srovnávat. Master of Orion je hezký, líbivý, pěkně se na to kouká. Stellaris je mnohem uměřenější, střízlivější, plná záhad k objevení. Objevovat ve Stellaris je radost. Není to nic repetitivního.

Docela mě nadchla možnost rozdělit si území do sektorů a nechat guvernéry sektorů, ať se starají. Ano, Civilizace nebo Total War taky umí svěřit správu města guvernérovi. Tady to ale dotáhli ještě o kousek dál.

Boj je mnohem víc simulace. Taktická úroveň chybí. Hráč vystrojí flotily, pošle do boje - a pak se může jen kochat animacemi. Manageemnt veškerý žádný. Což mi ale nevadí.

Diplomacii zatím nemůžu moc hodnotit. Doposud jsem s mimozemskými rasami jen uzavíral smlouvy o neútočení. Vzhledem k tomu, že Stellaris má za sebou osvědčený engine Clausewitz, tuším, že v diplomacii bude Stellaris bezkonkurenční.
Po šesti hodinách hraní musím říct, že mě Stellaris docela uchvátila. Hraje se to moc příjemně.

Firewatch: Adventura nebo simulátor chození? - 8 z 10

Firewatch je hodně zajímavá hra. Poměrně maličký tým udělal na Unity enginu boží adventuru, která si získala velkou popularitu.

Hrdina hraje požární hlídku kdesi v rezervaci daleko od lidí. Bydlí ve strážní věži a pohybuje se po okolí. Mapa není nijak rozsáhlá, ale je docela členitá.
V celé hře vlastně nejsou žádné postavy. Jednou na okamžik zahlédnete chlapa s baterkou, na začátku jsou vidět dvě holky v dálce na ostrůvku v jezeře - a to je všechno. Viděl jsem nějaké screenshoty s jelenem, já ho ale ve hře nepotkal.

Hlavní parťák Delilah je po celou dobu v kontaktu pouze vysílačkou. Což nevadí, ale naopak hraje dohromady. Příběh je budován hlavně rozhovory s Delilah, nalezenými dokumenty a fotografiemi.

Příběh je příjemně dospělý. Úvodní chození po lese a uklízení plechovek od piva se záhy změní v napínavé vyšetřování čím dál víc zauzlené záhady. I když, napínavé není asi to správné slovo. Firewatch není nikterak nervy drásající záležitostí. Spíš pomaličku a postupně buduje atmosféru díky zvukům. A samozřejmě excelentní grafice.

Prostředí vyschlé přírody s pískovcovými kaňony, kde hrdina prožije léto a podzim, je vizuální pastvou pro oči. Když se v závěrečné fázi hry rozhoří požár, je to pecka.

Někteří lidé označují Firewatch za "walking simulator" a nejsou tak moc daleko od pravdy. Hra opravdu není náročná. Nejsou tam žádné hádanky ani akce. Je lineární, přímočará a není kde udělat chybu. Různé volby v rozhovorech se projeví marginálně. Hru tvoří hlavně skvělé prostředí s unikátní atmosférou. Snad největší výzvou bylo naučit se na začátku chodit podle mapy.
Mě se to líbilo. Vizuálně skvělé, dabing nevídaně excelentní. Chyběla mi tam troška akce. Kdyby do hry autoři dodělali dvě tři akční scény a pár hádanek, mohlo to být ještě lepší.

Dohrál jsem to za dva večery. Gametime mám čtyři hodiny, což je přece jenom dost málo. Ale hru jsem koupil na Steamu ve slevě za 11 eur, což je cena adekvátní zážitku.

Musím ještě vypíchnout skvělý nápad s foťákem, který ve hře najdete. Všechny fotky udělané ve hře se pak ukazují při závěrečných titulcích. Před tímhle nápadem smekám, to tu ještě nebylo.

Za mě 8 z 10. Kdyby tam bylo trošičku akce, větší výzva a pár hádanek, mohlo to snadno být 9 z 10.

Mafia III: Fináliní verdikt 8/10

Mise na zabíjení čtyř bossů pod Marcanem jsou skvělé.

Mise s Kukluxklanem, přestřelka na hořícím parníku nebo závěrečná řežba v kasinu se povedly. Já tomu nemám co vytknout.

Je pravda, že gameplay při čištění města a získávání Rackets je repetitivní. I když je každé prostředí jiné, akční bitky jsou víceméně obdobné.  Tady mohla hra být trochu kreativnější - a za málo peněz.

Stačilo by, kdyby v některých misích bylo povinné "stealth only", "sniper only", "povinné výbušniny" nebo tak něco.

Takhle jsem si vážně vystačil s nožem, granáty, základní puškou a pistolí s tlumičem. Ostatní boží zbraně jsem prostě nepotřeboval.
Hra prakticky nevyužila motorové čluny. Jsou jen v jediné příběhové misi. 
Auta jsou výborná. Když jsem si odemkl sporťák, nic víc jsem už nepotřeboval. Ke konci hry jsem se pořádně naučil projíždět zatáčky smykem a ježdění jsem si vysloveně užival.

Škoda, že jen málo misí vyžaduje ježdění. Párkrát jsem s autem utíkal, párkrát jsem někoho honil. Závodní okruhy do hry dodali ex post a jsou nepovinné. BTW, nepovinné úkoly jsem ignoroval. Nemem zapotřebí lopotit se za každým achievementem.

Po technické stránce jsem měl jediný problém. Když měl Lincoln dlouhý plášť, na některých místech hry se rozbil model a plášť pak vlál přes půl obrazovky.

Konečný verdikt? Mafie III je super hra. Není ideální, ale je velmi dobrá. Ten shitstorm, co se strhnul na Internetu, si nezaslouží. Já jsem se bavil. Za mě 8 z 10.

Mafia III - Dohráno

Tak jsem dohrál třetí Mafii. A bylo to zatraceně dobré. Už jsem tu o tom psal. Teď shrnu, jak to vidím po dohrání:
Muzika je úplně totální. Bohatý výběr pecek ze šedesátek prostě hraje. Když sednu do auta a z rádia se ozve Born To Be Wild, tak z toho ulítávám.

Postavy jsou boží. Každý z mafiánů a záporáků má jedinečný charakter. Vito, Cassandra i Burke jsou bezvadní.

Agent Donovan je skvělý, jak pálí jedno cigáro od druhého. A otec James prostě nemá chybu. Je to jedna z nejlepších postav, co jsem kdy ve hrách viděl.

Grafika je prostě úchvatná. Poprvé jsem viděl louže a vodu na autě, ve které se skutečně odráží okolí.

Vynikající design města. Každá čtvrť má charakter a zločin se páchá jiným způsobem. Některé bitevní lokace jsou excelentní - třeba skládka, kde se porcují lidi, nebo lom, nebo přístav, nebo supermarket, kde se obchoduje s lidmi.

Mafie má dospělý příběh. SDialogy jsou vymakané jako u gangsterských filmů. Příběh je plný brutality a krve. A sexu. Když jsem v lázních našel dva chlápky, jak si to rozdávají zezadu, bylo to moc i na mě.

Přestřelky jsou snad repetitivní, alepro mě naprosto OK. Vždycky jsem začal boj nožem, vyčistil jsem to ve stealthu kam až to šlo. Pak mě obvykle našli a musel jsem se prostřílet. Nemůžu říct, že bych se u toho nebavil - i když ten pattern byl vždycky stejný.

UI nepřátel a chodců je opravdu trošku slabší. Nemám srovnání s GTA, už si nepamatuju, jak se chovali chodci tam. Tady volá policajty vždycky jen jeden chodec. Když ho člověk sejme, je klid. Když lákám nepřátele hvízdáním, dost často chodí po jednom. Supermarket jsem celý vybil na jednom místě za dveřmi - na konci se tam vršila hromada mrtvol.

Policajti nereagují na mrtvoly a jízdu na červenou. Běda ale, když vás vidí někoho zabít nebo do někoho ťuknout autem.

Zažil jsem jednu luxusní válku s policajty u Burkeho vrakoviště. Vyvolal jsem jí nevinnou krádeží auta, kterou jsem nechal přerůst v bitvu. Vybil jsem snad 10 policejních aut, ale policajti přijížděli pořád a pořád. To jsem ještě neměl možnost zrušit policejní poplach.