Kingdom Come: Deliverance - technologická alfa

Vyzkoušel jsem technologickou alfu Kingdom Come: Deliverance.

Krajina s vesnicí vypadá opravdu parádně.

NPC při dialozích zatím nemají animace obličeje. Kamera při rozhovodu mění úhly, v pozadí dál běží svět. To působí trošku problémy, stalo se mi, že procházející NPC mi odstrčilo mluvčího. Pozadí je rozmazané díky Depth of Field, což na rozhraní vousů NPC vypadá prapodivně.

Postavy vypadají výborně. Oblečení se při pohledu zblízka trošku nerealisticky leskne, ale hi-res textury fungují parádně.

Voda je jako živá.

Animaceo postav někdy ne zcela lícují s prostředím - tady sedící vesničan levituje nad lavičkou.

Vesnický dvorek vypadá krásně realisticky.
Je to opravdu hodně technologická alfa. Chodí mi to svižně, hratelnost se zatím nedá moc komentovat. Zatím jsem nevyzkoušel quest ani lukostřelbu, která je v této verzi již funkční.

WoW: Farmení UBRS

Upper Blackrock Spire neboli UBRS je legendární starý dungeon, přepracovaný pro Warlords of Draenor. Dobře si vzpomínám, jak jsem si tam kdysi dávno chodil s warriorem pro equip. Naposledy jsem si URS párkrát dal sólo a dvouhlavého pekelného psa The Beast jsem si ochočil jako peta.
Posledních pár týdnů je otevřené přepracované UBRS. Dočasná verze před spuštěním Warlords of Draenor je kratší, obsahuje pouze tři bosse a končí v aréně. Zmizeli dráčci v líhni, kde se Leeroy Jenkins stal nesmrtelným, místo nich je tu  boss.
Dungeon poskytuje loot na úrovni 550, což je o něco málo lepší než ty nejlepší fialové věci, které mám z raidů (dosud jsem chodil jen random Looking For Raid neboli LFR verze, loot z Normal a Heroic verzí je lepší).
Hned při prvním runu nového UBRS mi padl chestplate a rukavice. Z prvního bosse padá ještě prsten - a ten ne a ne padnout, a když už padne, dostane ho nějaký rogue. Chodím UBRS několikrát za večer, včera jsem tam byl snad pětkrát - a zatím nic. Tak uvidíme, zda se na mě usměje štěstí.

WOW: Garrosh

Garrosh, vůdce Hordy, je finálním bossem Mists of Pandaria.

Vlastnímu boji předchází konfrontace Thralla s Garroshem. Thrall se snaží Garroshovi promluvit do duše, pak to zkouší silou, ale ani jedno nevede k cíli.

Vlastní boj je docela náročný. Garrosh čas od času hází svojí sekerou, která se zarazí do podlahy a emituje kola ničivé energie. Hráči musí napřed utéct a pak sekeru "zabít". Ta se vrátí ke Garroshovi a za chvíli ji Garrosh může hodit znovu.
Na screenshotu je hodně patrné, že Thrall i Garrosh tu jsou docela přerostlí.  Přitom při jiných příležitostech mimo raid jsou oba stejně velcí, jako moje postava. Překvapivě to vůbec není na závadu, naopak to zlepšuje celkový přehled a prospívá to viditelnosti. Při vlastním boji pak Garrosh ještě víc naroste, jak nabírá sílu a moc.

Gigantická obrněná koule projíždí napříč raidem. Kdo se jí připlete do cesty, umře.
Garrosh jednou či dvakrát během boje vtáhne hráče do obrovského srdce Prastarého boha, které vykopali Garroshovi goblini v Pandarii. Tam  je potřeba pobít Sha. Po chvíli se Garrosh i hráči vrátí do podzemí Orgrimmaru.

Napřed jsme zkoušeli taktiku, kdy ranged hráči a healeři stáli dál od Garroshe a přebíhali ze strany na stranu, aby se vyhnuli Garroshově sekeře. Tato taktika však nevedla k cíli, většina hráčů se nedokázala soustředit na sekeru a ta nám působila zbytečné ztráty. Přebíháním jsme navíc ztráceli damage.
Uspěli jsme až ve chvíli, kdy jsme si všichni stoupli blízko Garroshe a sekera se ničila pomocí AoE.

Na konci boje je Garrosh přemožen. Thrall ho chce dobít, ale vůdce Alliance, Jeho veličenstvo král Varian Wrynn ze Stormwindu, v tom Thrallovi zabránil. Přemoženého Garroshe odvedli k soudu do Pandarie: zajímalo by mě, jak se Garroshovi podařilo utéct, aby se zapojil do nového datadisku Warlords of Draenor.
Po boji jsem si s radostí popovídal s vůdci Alliance, kteří se tu shromáždili. Vůdci Hordy se se mnou bavit nechtěli.

WoW: Siege of Ogrimmar

Siege of Ogrimmar je finální raid Mists of Pandaria. Je také rozdělen do čtyř větví. První větev se odehrává v Pandarii, zbylé tři v Orgrimmaru.

Gates of Retribution, druhá část, se odehrává v Durotaru. Flotily Alliance a Hordy se snaží probojovat přes brány Orgrimmaru.

Musím říct, že pro mě bylo vrcholně uspokojující probít se k bráně a vynutit si cestu do města.

Boj pak pokračuje i uvnitř města. Raid je narvaný NPC jak na straně obránců, tak i na straně útočníků. Před branou jsme se setkali s lady Jaynou Proudmoore i s Vol'Jinem.

WoW: Kun Lai Summit

Mount Neverest je nejvyšší hora Pandarie. Kun Lai Summit je inspirovaný tibetskou tématikou, mise v horách jsou krásně šmrcnuté horolezectvím. Rasa pověrčivých nosičů grummle odkazuje na tibetské šerpy, hráč se posouvá mezi jednotlivými výškovými tábory až k finálnímu útoku na vrchol..

Výstup na Mount Neverest spolu s imperátorem Shaohao je opravdu nezapomenutelný. Hodně mě pobavilo, když jsem uprostřed severní stěny Neverestu objevil lano s navázanými grummle-horolezci.

Obrovský rohatý yetti se osedláním změnil ve zbraň hromadného ničení. Obrana tábora grummle před rohatými nájezdníky Yaungol patří mezi ty lepší questy.

Koupil jsem si guildovního mounta - obrovského lva. Je hodně podobný Sambasovi, rare petovi, kterého vodím s sebou. Estetický dojem je moc pěkný.

WoW: Throne of Thunder

Raid Throne of Thunder je předposlední nejtěžší v Mists of Pandaria. Je rozdělen do čtyř křídel.

Asi nejvíc se mi líbilo křídlo Forgotten Depths. Neskutečně veliká jeskyně je plná gigantických potvor. Naštěstí se tu dá jezdit na mountech a docela velké části thrash mobů se lze vyhnout. Forgotten Depths pro mě opravdu naplňují pojem "epický raid".
Megaera je asi  něco jako hydra. Celý boj jsou z ní vidět jen hlavy. Na začítku jsou hlavy tři, během boje začnou přibývat. Raid se musí přesouvat od jedné hlavy na druhou a zabíjet je ve správném pořadí.

Obrovský pták Ji-Kun je poslední boss na konci Forgotten Depths.Hnízdí na obrovské platformě, kolem které jsou ve vzduchu rozvěšena jeho hnízda s vejci. Z vajec se postupně líhnou mláďata a zapojují se do boje.

 Boj s ním je hodně zajímavý, během boje skopává hrdiny z kruhové plošiny do propasti, tam je ale zachytí vítr a vynese je zpět na plošinu.

Halls of Flesh Shaping je třetí křídlo ze čtyř. Boss jménem Durumu the Forgotten vypadá jako starý dobrý Eye of Beholder.

Finální dungeon Pinnacle of Storms je završený soubojem s Lei Shenem, Králem bouří, The Thunder Kingem. Lei Shen je mocný prastarý Mogu. Při questování v zóně Kun-Lai Summit jsem se marně snažil zabránit Zandalari trollům, aby vyzvedli a vzkřísili jeho tělo. Na Isle of Thunder je Králi bouří věnována vlastně celá zóna.
Musím popravdě přiznat, že v raidu jsem si souboj s Lei Shenem moc neužil: poměrně brzy jsem umřel a boj jsem jen sledoval. The King of Thunder má nepříjemné elektrické schopnosti a postupěn elektrizuje jednotlivé části podlay, která se zalévá vodou. Nic moc příjemného.

WoW: Dark portal

Dark Portal je ikonická brána ze světa Azerothu do Outlandu. Takhle vypadal ještě minulý týden:

A takhle vypadá Dark Portal nyní. V přípravě na nový datadisk Warlords of Draenor se Dark Portal zbarvil rudě a začaly z něj pochodovat zástupy Železné legie.  

Už se to blíží. Za měsíc se Dark Portal znovu otevře a zpřístupní cestu do Draenoru, světa Outlandu před jeho zničením.

Už se moc těším na okamžik, kdy Dark Portalem poprvé projdu do nového světa.

WOW: Isle of Thunder

Isle of Thunder je epická zóna, která se nachází na východě Pandarie.

Samotná Jayna Proudmoore tu vede frakci Kirin Tor Offensive, která tu soupeří s Hordou o přístup k Temple of Thunder.

Série úvodních questů je skvělá: Kirin Tor Offensive se vylodí na ostrově, postupně si budují základnu a propracovávají se do nitra ostrova.

Isle of Thunder je docela hustý, je tu spousta elitních mobů. Je to podstatně silnější káva než zbytek svět Pandarie.Nedá se tu létat, s výjimkou plnění některých misí. Tady jsem si osedlal gigantického ptakoještěra.
Narazil jsem tu na drobnou nekonzistenci - když mě Jayna na tuhle misi posílala, tak mi tvrdila, že jsem ptakoještěra sám ukořistil. Inu, o tom nic nevím - asi je to tím, že jsem ještě nedělal žádné questy v Townlong Steppes a letěl jsem rovnou na Isle of Thunder.

Koncept Isle of Thunder se mi hrozně líbí. Příběhové questy jsou udělané jako "personal instance", takže i bez zónování umožňují úžasně bohatý děj, který se netluče s normálním světem.
Jak jsem se dočetl, questy se odemykaly postupně, tak jak hráči na serveru postupně záskávali "war effort". Tenhle koncept Blizzard s oblibou používá, přijde mi to hodně chytré. Já jsem se na Isle of Thunder dostal v době, kdy už questy byly dávno hotové a dějová linie odemčená.

Quest chain ústí v gigantickou bitvu na prahu Temple of Thunder, na které se svorně podílí Kirin Tor i hordí frakce. Jayna opravdu nemá ráda Hordu: od zničení Theramore na ně má těžkou žízeň.
Nakonec musí Allianci a Hordu od sebe doslova odtrhnout Taran Zhu, leader frakce Shado Pan. Věčná škoda, mohli jsme horďáky zadupat do země!

WOW: Cloud serpent

Rozhodl jsem se, že si vyfarmím vlastního létajícího draka - Cloud Serpenta.

K tomu jsem musel získat Revered reputaci s Order of the Cloud Serpent, kteří se starají o draky a organizují jejich závody.

Sada daily questů je každý den trošku jiná. Sice měla obsahovat i závodění ale nějak jsem měl smůlu a nezávodil jsem ani jednou. Zato jsem se staral o nemocná dračí mláďata, získával pro draky potravu a hledal ukradená vejce

Každodenní rutina přinesla své ovoce: získal jsem vlastního zlatého draka! Je opravdu majestátní.

WOW: Scarlet monastery

V rámci Mists of Pandaria je předělaný klasický dungeon Scarlet Monastery. Za starých časů býval rozdělený do tří zón, nyní se smrskl na dvě - Scarlet Halls a Scarlet Monastery. Hřbitov a klášter nyní tvoří jednu instanci.
Dungeon je přístupný pro low levels a v heroic verzi pro level 90.

Vlastní run je hodně rychlý, možná až moc. Snad je to tím, že hráči mají vysoký equip, ale dát dungeon za dvacet minut mi přijde snad přece jen až moc rychlé. V katedrále je vlastně jen jeden boj s bossem (dříve tu bývali tuším tři).

Nové Scarlet Monastery působí opravdu monumentálně.

Tohle mě na WoW hodně baví: vývojáři průběžně faceliftují starý content a hra se tak postupně modernizuje. Je moc fajn vrátit se na stará známá místa, a nápad udělat heroic verzi pro vysoké úrovně je vyloženě skvělý.

WoW: Založení Lion's Landing

Hodně mě překvapilo, když jsem na pobřeží Krasarang Wilds narazil na krále variana Wrynna ze Stormwindu.

 Král má v úmyslu vybudovat na pobřeží základnu pro Allianci. To jsem si nemohl nechat ujít!

 Odrazili jsme útok Hordy a na zpáteční cestě jsme se společně proletěli.

 Setkání krále s princem. White Pawn nechtěl, aby se  Alliance vojensky angažovala v Pandarii. Král ale ví, že když to neudělá sám, udělá to Horda.

A tady je hotový přístav Lion's Landing, vybudovaný na místě, kde dříve byla jen holá písečná pláž. Tohle mě hodně dostalo. Tábor jsem už ve WoW stavěl, ale celé město takovéhle velikosti určitě ne.

WoW: Invaze ve Valley of the Four Winds

Nádherná sada epických questů završuje zónu Valley of the Four Winds.

Mírumilovné zemědělské údolí je ohroženo armádou Mantidů, kteří se probili skrz velkou zeď Serpent's Spine.

Napřed je potřeba shromáždit obránce. Kromě strážců se k obraně přidá i brewmaster Chen Stormsnout a pandarenští mniši se svým Skrytým mistrem Bruised Paw.

Obrana zpočátku vypadala docela beznadějně.

Série questů probíhá na pozadí nádherné epické bitvy, do které jsou zapojeny jak síly Alliance, tak Hordy. Po boku Skrytého mistra a jeho učedníků jsme porazili hlavní Mantidské důstojníky.

Nakonec se mi podařilo zabít i obrovského brouka, který svým tělem ucpal díru ve zdi. Tomu říkám epická bitva!

WoW: Konečně létám!

 Temple of the White Tiger. Tady se odemyká přístup do Vale of Eternal Blossom.

Brána The Golden Stair je dosud uzamčena. Mystická zvířata Pandarie mi otevřou.

 A je otevřeno, můžeme dál!

V chrámu Shrine of Seven Stars jsem se naučil létat v Pandarii. Konečně!

Obří sochy stojí uprostřed Vale of Eternal Blossom. Jedna ještě stojí, druhá je rozbita na kusy.