Gears of War 3: Řežba roku

Gears of War je bez debat kultovní série. Jedničku jsem hrál napřed na PC a pak v coop módu na Xboxu. Totálně mě chytla a nepustila.
Druhý díl jsem hrál na Xboxu v coop módu, a opět to byl extatický zážitek.
Třetí díl vyšel teď nedávno. A je to jako vklouznout prsty do staré známé rukavice: hra začíná opět ve vězení, Marcus Phoenix musí znovu navléknout těžkou zbroj, do ruky vzít lancer s motorovou pilou a jít zachraňovat svět.
Po kataklyzmatu z předchozích dílů už ze světa, pravda, mnoho nezbývá: maličké opevněné enklávy přeživších lidí se zuby nehty drží při životě a brání se proti tradičním nepřátelům Locustům a novým nepřátelům Lambent (Světlušky). Ty se vyznačují svítící fluorescencí, hrůznými mutacemi a ničivými explozemi po smrti.

A jak se to hraje? Bezpochyby a na první pohled je trojka Gears pastva pro oči, mnohem výpravnější podívaná než předchozí díly. Je našlapaná grafickými efekty, až je to někdy možná na obtíž, protože v záplavě efektů se snáze ztrácí přehled po bojišti.
Co se týká vlastních bitev, řekl bych, že jsou leckdy frenetičtější. Nepřátel se rodí opravdové hory a člověk neví, kam dřív skočit. Přijde mi, že v jedničce a ve dvojce byly častější taktické přestřelky, kdy se obě strany kryly a nespěchaly. Vystrčit hlavu zpoza krytu bývalo leckdy koledováním si o nucený restart. Tady je to obvykle mnohem větší řežba a na nějaké taktizování zpravidla není moc čas, je to spíš o palebné síle.
O poznání aktivnější jsou tu i parťáci, pohybují se po bojišti, nabíhají dopředu a když mého vojáka nepřátelé na chvíli odstaví, tak to klidně dočistí sami.
Hodně kvalitně jsou udělané animované sekvence mezi kapitolami. Jako oslí můstky mezi levely fungují svěle. Ani zdaleka nejsou samoúčelné, výborně staví příběh a dokreslují atmosféru.
Aniž bych chtěl někomu dělat reklamu, je třeba poctivě říci, že hrát Gears bez microsoftího force-feedback gamepadu je poloviční zážitek. No dobře, tak tříčtvrtinový. To, jak force feedback reaguje na střelbu, zásahy a skluzy do krytu, dodává hře úžasnou šťávu. Funguje to tu stejně dobře, jako to fungovalo v předchozích dílech.
Jednu výtku k hratelnosti bych měl. Několikrát mi ve hře nastaly situace, kdy bylo nepřátel zkrátka moc, anebo byli na mě příliš silní. Stalo se mi několikrát, že jsem se pak nezmohl na nic, jenom na periodické chcípání trvající několik nepříjemných desítek sekund. Parťák mě vždycky oživil, já udělal pár kroků a už jsem zase ležel na zemi a čekal na oživení. Takové bitvy pak plně zvládli parťáci, zatímco můj voják buď ležel, anebo se zvedal. Pokud si pamatuji, stalo se mi to určitě při přestřelce před shozením výbušných brouků z mostu na leviathana ohryzávajícího křižník Raven's Crest, anebo při bitvě s běhající a narážející potvorou Flaming Berserker ve městě Anvil Gate.
Takovéhle momenty jsou opravdu otravné, nemám z nich dobrý pocit. Když už se něco zvrtne, tak by měl následovat restart, znovu a lépe, a ne to nechat za mě udělat UI.
Další věc, která mi trošičku nesedí, jsou boje s lidmi infikovanými Immulsion ve městě Mercy. Až moc mi to připomíná zombícké filmy, zvlášť když jdou s rozběhem pobíjet bajonetem. Tak to úplně neberu, to Gears nemají zapotřebí. Jsou to jen graficky efektní masová jatka, taktika veškerá žádná.
Abych té kritice dodal správnou perspektivu: tyhle věci jsou jen zanedbatelné drobnosti v celkové herní orgii, která se na hráče valí z monitoru. Gears 3 jsou úžasná, skvělá zábava a je opravdový požitek to hrát.