The Witcher 2: Plnokrevné dobrodružství

Zaklínač 2 je plnokrevné dobrodružství. Má přesně tu správnou hratelnost, která člověka nepustí jít spát, dokud neodehraje další kus, aby se dozvěděl, jak je to dál.
Mám za sebou prví a druhou epizodu. První epizoda (prolog nepočítaje) se odehrávala v bažinatých lesích a osadě Flotsam. Skvělý děj vyvrcholil epickým soubojem s obrovskou chobotnicí Kayranem.

Po zabití Kayrana se Geralt utká s Lethem, Kingslayerem, vrahem krále Foltesta. Asi doposud nejsložitější souboj ve hře končí Geraltovou prohrou: Letho je rovněž zaklínač a disponuje nepěkným vražedným arzenálem. Souboj s Lethem jsem hrál snad půl večera.
Opět se tu hra větví: má Geralt pomoci elfovi Iorvethovi, vůdci Scoia'Tael, anebo špiónovi Vernonovi Roche?
Vybral jsem si Vernona. Postava Geralta je mu zavázaná za pomoc při útěku z vězení, zatímco Iorveth se i tady ve druhém dílu chová jako nafoukaný parchant.
Druhá kapitola se odehrává v Aedirnu. Jak tak čtu na Internetu, tady se hra zásadně liší podle toho, zda Geralt zvolil Roche anebo Iorvetha. Ve Withcerovi neexistují správné volby, každá cesta v sobě nese háček, který se objeví, když se to hráči hodí nejméně.
Ve Witcherovi 2 je taky sex. Je ho přiměřeně, pasuje do děje a rozhodně nepůsobí násilně anebo vulgárně. Když se hráč snaží, může si Geralt užívat i s lehkými děvami v bordelech. Kromě toho ovšem to může zkoušet i na plnokrevné ženské postavy. Witcher je dospělá hra bez cenzury, a zaplaťpánbu za to. Jen víc takových.
V Aedirnu se odehrává bitva mezi vojsky krále Henselta a vzbouřenci pod vedením Saskie the Dragonslayer. Obě vojska jsou oddělena démonickou mlhou plnou přízraků vojáků, kteří zde padli v bitvě před třemi lety. Geralt musí sejmout z krále Henselta prokletí a zlomit kouzlo přízračného vojska.
Moc se mi líbí bohatý děj. Je až neuvěřitelné, kolik filmových sekvencí v herním enginu hra obsahuje. Dialogy jsou výborně napsané a postavy jsou reálné, plnokrevné a rozporuplné - právě tak, jako v životě.
Finále druhé kapitoly se odehrává po odstranění přízračné mlhy. Geralt a Roche se probojují do trpasličího města Vergen, které je pod útokem Henseltových vojáků.
Je neskutečné, jak skvělou atmosféru mají masové scény v Zaklínačovi. Byť tu lze zasáhnout do děje jen v přísně definovaných momentech (a že je tu bojových akcí až dost), bojové momenty s desítkami válečníků jsou prostě skvělé.
Geralt a Roche opět přijdou o chlup pozdě. Kingslayer už je někde pryč (a navíce se začíná ukazovat, že to s jeho nepřátelstvím vůči Geraltovi nebude zas tak strašné - začínám mít podezření, že nakonec budu bojovat na jeho straně). Čarodějka Síla de Tancarville tak na poslední chvíli unikla magickým portálem.
A další dilema: zabít krále Henselta, anebo ne? Je to bezesporu mocichtivý a krutý parchant, ale na druhou stranu je to dobrý král hájící svoji říši.
Nechal jsem ho jít. Bezpochyby toho budu později litovat.