Posledních pár herních let bylo docela slušné peklo. Sice jsem dokázal expandovat na západ, ale na východě Honšú mě okusoval silný rod Hódžo. Chyběly mi peníze, protože jsem v závěru hry podcenil vlastní ekonomický rozvoj a spolehl se na obchod. Jakmile vypadla podstatná část obchodu se spojenci, byl jsem rázem v problému. Taktak jsem udržel vyrovnané hospodaření.
Navíc se mi začaly bouřit už dávno zpacifikované provincie. Musel jsem potírat vzbouřence uvnitř vlastního území a chvílemi jsem nevěděl, který požár hasit dřív.
Naštěstí na východě šlo všechno dobře a podařilo se mi konečně získat 40 provincií potřebných k vítězství.
Závěrečná statistika tady na obrázku sumarizuje, čeho jsem ve hře dosáhl. Kampaň má velice dobře udělanou dynamiku, počáteční expanze je hodně rychlá, střední hra byla hodně o diplomacii a strategii a závěrečná fáze hry je krutý boj o přežití a udržení expanze. Kdybych po dobytí Eda počkal s expanzí a napřed pořádně zvelebil získané území a upgradoval stavby, možná by se mi hrálo snadněji.Vůbec jsem to nehrál na vazaly. Oproti Empire Shogun neumožňuje věnovat spojenci nebo vazalovi provincii, při vyjednávání lze pouze uplácet a hrozit.
Je docela škoda, že se mi nepovedlo udržet si spojence až do konce. Zajímalo by mě, jestli to vůbec jde. Možná pomocí velké kupy peněz.
Potěšila mě závěrečná animace. Stejně jako v prvním díle Shoguna, i tady je nesmrtelný daimjó stvárněn do sochy stojící v moderním Japonsku. Můj znak klanu Takeda se krásně vyjímá na billboardu v levé části screenshotu. Tohle se vážně povedlo.
Kdybych měl Shoguna zhodnotit jako celek, tak musím říct, že jsem z něj nadšený. Ta hra se prostě povedla. Je to Total War jako řemen a navíc má svůj zcela osobitý charakter. Za mě 10/10.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat