Kmotr: Válka s Tattaglii

Trošku jsem přibrzdil v hlavním příběhu. Padrino don Corleone mě přijal do rodiny a stal jsem se oficiálním vojákem famiglie.)

Bohužel, vystavilo mě to útoku Tattagliů. Ušili na mě boudu a odskákala to moje partnerka, sestra Monka. Ačkoliv jsme je pronásledovali do kostela, Bruno Tattaglia ji sejmul.

Rozhodl jsem se, že půjdu Tattagliům po krku. Ostatním famigliím se vyhýbám. Podařilo se mi vypráskat Tattaglie z Little Italy, když jsem ji zabral dva sklady.

Pak jsem se přesunul do Bronxu. Tady už je to docela husté. Stačí pár mrtvých, a mám na krku válku gangů. Tu lze ukončit buď podplacením příslušníka FBI, nebo vybombardováním tattagliovského podniku.

Dělám taky nájemné vraždy pro rodinu. Zadává mi je Clemenza a jsou hodně variabilní. Jednou jsem musel sejmout chlapa, který si dovoloval na majitele pizzerie pod naší ochranou. Hodil jsem ho do pece. Pak už si nedovoloval.

Tohle byl pro změnu člověk od Tattagliů. Překvapil jsem ho u štětky. Sundal jsem ho garrottou, tiše a rychle.

Kmotr: kůň Chartům a Turek Sollozzo

Letadlo přistává v L.A. Scéna převzatá z filmu. Letíme s Tomem Hagenem přemluvit filmového magnáta Woltze, aby dal Johnymu Constantinovi roli ve svém novém filmu. Nechtělo se mu, pacholkovi. Nepochopil, že padrino dává nabídky, které nelze odmítnout.
Ve hře je krásně pojatá scéna ve Woltzově domě. Ten je udělaný přesně jako ve filmu (který jsem mezitím shlédl). Mise je plížící, napřed se proplížit mezi strážemi do stáje ke koni Chartúmovi a potom s jeho uřízlou hlavou do Woltzovy ložnice. Tady jsem si poprvé vyzkoušel škrcení garottou. Woltz nebyl rád, když tu hlavu našel.
Slavná vražda Turka Sollozza je taky perfektně propracovaná. Napřed jsem musel počkat na telefon oznamující místo schůzky - Louis Restaurant. Musel jsem skočit do auta, abych tam byl dříve než Turek. Vyčistil jsem cestu k zadnímu vchodu a umístil pistoli za splachovací nádržku na toaletě. Pak jsem v klidu poobědval pár metrů od Michaela se Sollozzem a kapitánem McCluskeym.
Když Michael srovnal účty s Turkem, naložil jsem ho do auta a odvezl do přístavu. Byla to dost náročná cesta, Tattagliovi měli po městě pár barikád a honili mě auty. Naštěstí se mi na několikátý pokus podařilo přežít a šťastně Michaela naložit na loď na Sicílii.
Přijde mi to, že dějová linie je ve hře jakoby paralelní ke konkurenčnímu boji mezi famigliemi. Zatím jdu jenom po Tattagliích a beru malé ryby - hospody, pekaře, cukráře, jednoho hrobníka. Další na řadě budou skladiště, a nakonec huby - logistická centra každé famiglie. Ty budu muset napřed najít.
Nevím, jestli je konkurenční boj nějak provázán s dějovými misemi. Zatím mi přijde, že v ději postupuji celkem rychle (už jsem skoro v polovině knihy), protože mě hra k tomu vede.
Mám radost, jak je to celé variabilní. Jsou tu i kill tasky, kdymám někoho zabít, a pokud to udělám správným způsobem, dostanu výrznou finanční odměnu. Jednoho chlapa jsem měl zapálit Molotovovým koktejlem. Jiný si dovolil na pekaře pod naší ochranou, tak za trest skončil v pekařově peci.

Kmotr: Rozjíždí se to

Čím déle to hraju, tím je Kmotr lepší. Na jednu stranu naprosto volný postup ve městě, získávání obchodů, skladišť, boj s konkurencí. Tím se Kmotr nejspíš blíží Grand Theft Auto (což jsem nehrál, takže jenom hádám). Na druhou stranu skvělý příběh, který jede přesně podle knížky, respektive slavného filmu, který jsem zatím neviděl. Tady vlevo je Clemenza, po smrti Luky Brassiho můj šéf.
Tohe je consigliori Tom Hagen.
Kdybych měl Kmotra srovnat s Mafií, tak je tu asi méně ježdění autem (každopádně je jednodušší a lehčí). V Mafii zase chyběla ta práce s klienty a boj s konkurencí. Město v Kmotrovi je určitě mnohem méně propracované a celkově menší. Na druhou stranu ale je to pravý New York. Těší mě jezdit po Bowery Street a Broadwayi.
Hlavní a jedinečnou devizou Kmotra je těsné sepětí s knihou. Příběh se jí drží jako klíště. Těší mě prožívat známé scény - atentát na dona Corleona, jeho obranu v nemocnici, nebo vyřízení účtů se zrádcem Pauliem Gatto.
Tohle je první setkání s Michaelem Corleone. Potkal jsem ho v nemocnici. Zatímco Michael stěhoval nemocného dona Corleone, já jsem měl za úkol pobít Tattagliovy pistolníky ve sklepě nemocnice. Byla to pěkně hustá přestřelka.
Setkání Michaela Corleone s kapitánem McCluskeym před nemocnicí. Kapitán je v žoldu Tattagliů. Naštěstí za chvíli přijde Tom Hagen a zachrání situaci.

Tom Hagen se hádá se Sonnym, co dál proti Tattagliům. Pro začátek jim přeberu pár klientů.

Tady jedu autem s caporegimem Clemenzou a zrádným Pauliem Gatto. Za chvíli bude Clemenza potřebovat vymočit. Odstranění Paulieho připadne na starost mě.

Kmotr

Ze hry The Godfather mám opravdu radost. Knížku Kmotr miluju. Jak říká Tom Hanks v Lásce přes internet, v Kmotrovi najdeš úplně všechno. A podle všeho se hra knihy celkem dost drží.
Hraju mladého člena rodiny Corleonových, kterému Barziniové kdysi zabili otce. Tohle je Luca Brasi, ozbrojená pěst famiglie. Dle rozkazu padrina Corleoneho mě zasvěcuje do zákonitostí světa gangsterů.
Řezníka jsem ani nemusel moc dlouho mlátit, abych ho přesvědčil, že má famiglii Corleone platit za ochranu. Stačilo mu rozbít kasu a pult. Zaplatil, a navíc mi otevřel dveře do druhého patra, kde je nezákonné kasino. Od té doby mě uctivě zdraví.
Tahle dívka je znetvořená dcera hrobníka Ameriga Bonasera.
Ti hajzlové, co jí to udělali, dostali ode mě pořádnou nakládačku. Paulie Gatto mě jistil. Seřezal jsem je a pak jsem jednoho z nich shodil do čerstvě vykopaného hrobu. Nezabil jsem ho. Nejsme žádní vrazi, jak řekl don Corleone.

Luca Brasi to bohužel koupil, dostal ho zabiják ve službách "Turka" Solozza. Jeho vraha jsem si podal.
Vzápětí jsem se připletl k pokusu o vraždu dona Corleona. Pobil jsem atentátníky a doprovázel jsem autem sanitku odvážející dona Corleona až do nemocnice. Byla to docela divoká jízda, obávám se, že pár chodců to nerozchodí.

Dark Messiah of Might and Magic

Zkusil jsem Dark Messiah of Might and Magic. Sice je to už starší hra, ale nemusí být každý den posvícení :-).

Po grafické stránce mě to rozhodně neurazilo. Je to zábavné, dá se na to koukat, nepřátelé se chovají docela inteligentně. Dark Messiah je revoluční v tom, jak lze využívat prostředí - shazovat nepřátele z výšky, házet po nich věci, kopat je na ostré bodáky. Fyzika tu funguje velmi pěkně.

Hned ve druhé misi je obrana města před útokem kyklopa, kterého je třeba odstřelit balistou. To je moc pěkně udělané a celkem netradiční.

Boje jsou docela náročné, nepřátele jsou velmi šikovní. Pokud chodí po jednom, není problém. Dvěma nepřátelům s mečem a třetímu s lukem už odolám dost těžko, pokud se mi nepodaří zkopnout je do ohně nebo shodit na ně bedny a sudy.

Mám z toho celkový pocit celkem lineárně pojaté hry se spoustou naskriptovaných scén, jako je třeba tenhle útok nekromancera na přátelského čarodějě. Působí to docela dobře, ale přece jenom se cítím svázaný tou linearitou.

Ve třetí misi jsem zkoušel jako blázen najít cestu do čarodějovy ložnice, než jsem ze zoufalství zvolil cestu po střeše pryč, která mě do ložnice posléze zavedla. To je na můj vkus lineární až moc, jsem fanda spíše otevřených her, kde k cíli vede více cest.

FIFA 2006

Zahrál jsem si starou dobrou Fifu 2006. Stařičká hra (probůh, jenom dva roky), ale fajnově hratelná. Je pravdou, že jsem novější fotbálky nezkoušel, ale jak hraju na počítači hlavně hokej, tenhle mi sedl.

To byly zlaté časy českého fotbalu, i když na tomhle šampionátu už nehrál Pavel Nedvěd a vypadli jsme ve skupině.O to lépe mi to sedlo v téhle hře, kde jsou ještě Nedvěd i Karel Poborský. Tady se Nedvěd raduje po vydařeném gólu.

Tady se Karel Poborský vypravil k bráně, a byl z toho gól. Na křídla mi moc hrát nešlo, o to víc potěšilo, když se Karel prosadil.

Většinu gólů jsem tu nastřilel z brejků po kolmé přihrávce. Tenhle od Jana Kollera z centru byl spíš výjimkou.

Jan Koller střílí Kamerunu gól hlavičkou po dobře kopnutém rohu.

Oslava vítězství. Poslední zápas proti Maroku byl celkem brnkačka. Je to docela ironie, ve skupině jsem hrál první zápas proti Brazílii, čtvrtfinále proti Itálii, semifinále proti Austrálii a finále proti Maroku. Celkem sestupná tendence.