Imperium Romanum: Moguntiacum, Caesarea a Las Medulas

Moguntiacum na břehu Rýna. Na ostrvě se těžilo železo, zlato a kámen. Mise ne úplně jednoduchá, hlavně mě štvalo fórum uzavřené ze tří stran skalami a řekou. Nešlo moc dobře expandovat. Na druhém břehu Rýna jsem vysvatěl opevněné předmostí, ale barbaři stejně chodili kudy chtěli.

Caesarea. Zahrál jsem si na budovatele pod vedením Heroda Velikého. První město, kde byl omezen počet obytných domů. Naštěstí Herodes hrnul dřevo, kámen a mramor. Postavil jsem mu za to město jako z cukru.

Las Medulas, zlatokopecké město v Hispánii. Zlata je tu nepočítaně. Trošku mě zlobiil barbaři, ale ne moc. V podstatě pohodová mise.

Poprvé jsem pořádně využil jízdu. Potěšila mě, jezdci se chovají inteligentně - projedou nepřátelskou pěchotou a jdou po lučištnících.

Verona a Colonia Julia

Verona je asi nejkrásnější město, kter0 jsem dosud vybudoval. Rozděleno na dvě centra oddělená řekou, s říčním přístavem, proslulou Arénou a širokými bulváry. Okrašlování města tu bylo tak říkajíc v popisu práce. )
Naštěstí nebyl problém s penězi.
Tohle je druhá veronská čtvrť. V pozadí je vidět koloseum - Veronská Aréna, vlevo se zelenou střechou je divadlo. V popředí Bakchův chrám.
Gladiátorské hry jsou opět krásně animované, i když dostihy v cirku vypadají trošku líp.
Colonia Julia byla doposud daleko nejtěžší mise. Největší problém je, že je na čas. Plněním jednotlivých úkolů se časový limit dá prodlužovat. Obecně nemám časové limity ve stavěcich strategiích rád, i tady mě to dost naštvalo. Zkoušel jsem to snad pětkrát, než se mi povedlo vychytat všechny detaily nutné k úspěchu. Sebemenší chyba v plánování, a scénář šel do kopru. Nakonec jsem balancoval i takové detaily, jako kde stavět dřevorubce, aby to otroci se dřevem neměli daleko do skladiště.
Pouštní prostředí je docela pěkné, i když ty zasněžené hory v pozadí si mohli odpustit. Taky je tu malá ahistoričnost - má to být město vystavěné ke chvále Augusta, ale scénář je datovaný do roku 130 před Kristem.
Přesto jsem ale měl ohromnou radost, když se mi to povedlo zvládnout. Ke konci mi zbývalo jen 5 minut a měl jsem jen 16 budov typu Domus (požadovaných bylo 20). Potřeboval jsem postavit chrám u čtvrti s kamenolomy, ale neměl jsem ani denár. Na konci mise už nelze používat proskripce - prohlásit nejbohatší měšťany za nepřátele Říma, zabavit jim jejich peníze a vyhnat je z města. Naštěstí jsem v přístavu zjistil, že najednou můžu prodávat mramor, kterého jsem měl docela dost na skladě. Fofrem jsem ho prodal právě tak akorát dost, zadal jsem stavbu chrámu a pak už jsem se jen modlil, aby jej otroci stihli postavit včas a aby se aspoň 4 domy upgradovaly. Naštěstí všechno klaplo, do limitu zbývaly dvě minuty. Tomu říkám vybalancovaná hratelnost!

Imperium Romanum: Řím podruhé

Vrátil jsem se zpět do Říma. To je hodně zajímavý nápad, pokud vím, v budovatelských strategiích jedinečný. Řím je tu celkem třikrát, ve třech různých obdobích.
Takhle vypadá škola. Dětičky se krásně sbíhají a rozbíhají, působí to velice přirozeně.
Na Palatinu jsem vybudoval maličkou rezidenční čtvrť pro boháče.
Cílem této mise je nakrmit Řím a postavit Circus Maximus - chléb a hry.
Na první pokus jsem Circus Maximus postavil podle skutečnosti - mezi Palatinem a Aventinem. Teprve pak jsem si všiml, že po mě hra chce jiné místo - zhruba na západ od Fóra směrem k řece. Musel jsem ho zbourat a začít znovu.
To mě trošičku zamrzelo, když už se Imperium Romanum chce tvářit historicky věrně, tak tohle je určitě vada na kráse.
Na této stránce jsem dohledal, že tato poloha by mohla zhruba odpovídat Circus Flaminius. Tak aspoň něco.

Circus Maximus s pohledem na Věčné město. Závody jsou nádherně animované, vozatajové napřed pomalu obkrouží arénu a zdraví diváky, pak závodí, jeden z nich havaruje a druhý slaví triumf. Tak pěkně to nevypadalo ani v Caesarovi IV., ani v Civcity:Rome.

Assassin's Creed: Doktor z Accry

Šermířské souboje jsou v Assassin's Creed super. Od té doby, co Altair umí protiútok z obrany, jsou snad až příliš snadné. Bez problémů si poradím i s tlupou protivníků. Ale zábava to je.

Toto je hlavní cíl. Velitel Johanitů. Sadistický lékař. Ten v zakrvácené zástěře. Ten chudák, kterého drží stráže, se pokusil utéct ze špitálu. Za chvíli mu nechá zlomit nohy.

Ukryt v houfu mnichů jsem pronikl až do vnitřních prostor špitálu. Bohužel se mi nepovedlo zaskočit Doktora při "léčení", tak jsem musel absolvovat šermířský souboj proti docela slušné přesile.

Před smrtí mě špitálnický doktor zkoušel přesvědčit, že jeho pacienti jsou bývalí šílenci, které vytáhl z chudobinců a vězení a svými drogami jim vrátil rozum. Může být. On sám tomu asi věřil. Já jsem před chvílí viděl něco jiného.
Omočit sokolí peříčko v krvi oběti - a pak rychle pryč, rozbitým oknem ven ze špitálu a po střechách přes půl města, než setřesu pronásledovatele.

Po technické stránce je Accra méně optimalizovaná než Damašek. Občas se projevilo trhání - nic problematického, ale umělecký dojem lehce utrpěl. Damašek mi přišel naprosto plynulý. Další mrzutá věc je, že ta verze, co mám, čato padá. Tak čtyřikrát pětkrát za večer hraní.

Assassin's Creed: Accra

Přístavní město Accra drží Johanité. Už samotný příjezd je pochmurný. Barevné ladění je mlžnatě modré, kolem města jsou pozůstatky obléhání.
Dovnitř jsem se opět dostal skryt v houfu mnichů. Tentokrát jsem hned zamířil na věž a našel jsem sídlo Assasinů. Mám za úkol zabít johanitského doktora, ale napřed musím vyčistit město a získat o svém cíli co nejvíce informací.
Podle prvních indicií to vypadá, že Johanita je všecho, jen ne lékař. Jeho pacienty už nikdy nikdo nevidí, zato je po městě slyšet jejich křik. Asi to bude nějaký sadista.
Accre je křesťanské město. Všude kážou křesťanští kazatelé a přesvědčují nás muslimy, že sem přišli pro naše dobro. Pche.
Střechy jsou nepříjemně nacpané lučištníky, což značně ztěžuje úniky. Co je horší, když je zlikviduju, za čas se objeví znovu. To nepotěší.

Assassin's Creed: První velký kill - Tamir

Tamir, můj první velký cíl v chudinské čtvrti Damašku, byl velkoobchodník se zbraněmi. Musel jsem prolézt celé město, abych se o něm něco dozvěděl. Zjevně nedodává zbraně Saladinovi, ale někomu jinému. Že by agent Templářů?

Mise ve městě byly hodně zábavné: zachránit obyvatele města před výpraskem od vojáků, výslechy, vybírání kapes, eskortní quest.

Když už jsem měl všechno pohromadě, vypravil jsem se na tržiště. Tamir se pohádal se svým dodavatelem zbraní a v hádce ho zabil. Pěkný ptáček!

Před smrtí si se mnou Tamir popovídal v paměti. Zvláštní věc. Snad mi to někdy dá smysl.

Zabití byla celkem pohoda, ale pak nastalo peklo. Měl jsem v patách celé město. Musel jsem pronásledovatele setřást, teprve pak jsem si mohl oddechnout.

Zpátky v pevnosti Assassinů se mi otevřel přístup do harémových zahrad. Stařec z Hory nemá špatný vkus. Bohužel si žádná Šehrezáda nechtěla popovídat. :-)

Assassin's Creed: Damascus

Altair při přístupu do paměti. Takhle to vypadá při loadingu.

Tohle je krajina propojující města. Cestuje se tam na koni. Je tam spousta vesnic a stráží.

Cestou jsem potkal templáře. Byl to tuhý bojovník, ale ani jeho brnění mu nepomohlo, když jsem ho zezadu podřízl.

První pohled na Damašek. Naprostý šok. Takové město jsem si ani neuměl představit.

Zamaskovaný mezi skupinkou učenců jsem prošel kolem stráží u brány do města.

Potulný kazatel plamenně káže davu proti Richardovi Lvímu Srdci. Moc príma! :-)

Narvaná ulička na bazaru. Tady je vidět, kolik lidí umí hra bez problémů zobrazit a ani se nezadýchá. Altair se umí skrz dav proplétat, silou prorazit opravdu nejde.
Výstup na minaret. Totální pecka!
Vrcholek stráží sokol - můj jmenovec. Z výšky se objevují důležité události v okolí - jao například stráže terorizující obyvatele města, osoby k vyslechnutí nebo vybrání kapes. Až si prohlédnu kus města, skočím dolů do kupky sena.

Assassin's Creed: šok z Next Gen

Assassin's Creed je předělávka z X-Boxu. Byla to hodně vyhypovaná hra, o které se psalo nejméně rok. Trailer byl neskutečný, vypadal jako film. Taky se psalo chybách, které měla snad ještě X-boxí verze. Předělávky na PC jsem se bál, hlavně z pohledu výkonu. Výsledek mě prozatím totálně dostal: je to úžasné, vypadá to božsky a skvěle se to hraje.
Snad jediná věc, ze které jsem lehce na rozpacích, je dvojí hlavní hrdina. Na jednu stranu moderní chlapík, kterému vědci dolují z genetické paměti vzpomínky na předka - člena dávného cechu Assassinů ve Svaté zemi.
Na druhou stranu jeho předek Altair (arabsky Sokol) - muslimský zabiják, který udělal chybu. Zbytečně zabil a přivedl Templáře na stopu sídlu řádu Assassinů.
Grafika je jednoduše nepopsatelná. I screenshoty vypadají jako obrazy, a když se to ještě plynule hýbe... Nikdy bych nevěřil, že tohle může někdy běhat na PC. Bere mě z toho úžas.
Templáři asi nebyli rádi, když jsem jim na hlavu shodil klády přirpavené na vysoké věži. Radši odtáhli.
Stařec z Hory se ale stejně naštval a degradoval chudáka předka za arogantní chování a vyzrazení sídla Assassinů na řadového novice. Stařec vypadá božsky a má skvělou gestikulaci. Vyzařuje z něj autorita Christophera Lee hrajícího Sarumana. K dokonalosti mu snad chybí jen jeho hluboký hlas.
Město je narvané lidmi, kteří se chovají inteligentně. Uskakují, ustupují, ohrazují se, když do nich člověk vrazí. Je tu zachován koncept stealth akce, kterou miluju. Navíc je tu vymakaný útěk po činu - schovat se před nepřáteli, splynout s davem, prchat po střechách a šplhat po zdech. To je koncept, který tu ještě nebyl. Tohle neměl ani legendární Thief.

Imperium Romanum: Starosti s Tarraco

Město Tarraco - dnešní Tarragona - byl docela oříšek. Snad třikrát jsem ho prohrál. Napočtvrté se mi povedlo včas pobít barbary blokující přístup k vodě dříve, než se žíznící plebejové vzbouřili a podpálili senát.

Jakmile jsem vyřešil začátek, už to bylo celkem v poklidu. vybudoval jsem překrásné kvetoucí přístavní město obklopené vysokými hradbami.

Míra detailu při pohledu zblízka mě nepřestává udivovat. Je to přesně to, co Caesarovi chybělo.

Fórum s Neptunovou sochou vypadá obzvlášť impozantně. Na městě Tarraco tahle hra ukázala zuby. Je to hustě těžké, ale díky dobrému designu, ne kvůli chybám konceptu. Jsem docela zvědav jak dál.