sobota 6. února 2016

Shadow of Mordor: Lov na grauga

Trpaslík Torvin ujíždí na lovu graugů, velkých obrů.
 Osedlali jsme si caragory a vyrazili na lov.
 Lov na grauga je docela zábavná záležitost.
 Ulovený graug spoutaný řetězem. Torvin je tak trošku pokus přinést do hry něco z Gimliho. Má podobný hlas a chvilkami slušně hlásí.
 Velký bílý graug je Torvinův osobní nepřítel. Kdysi mu zabil bratra.
 Boj s velkým graugem je asi nejepičtější souboj ve hře. Je rozfázovaný - člověk musí na sebe grauga nalákat, při útoku ho trefit do hlavy a odklonit ho, pak uskočit a zranit grauga mečem. V mezifázi se graug krmí ghůly, které mu lze pobít anebo vystřelit z ruky. Docela slušný fight.
Teprve když Velký bílý graug ležel na zemi, jeden si naplno uvědomí, jaká je to obluda.

úterý 2. února 2016

Shadow of Mordor: Královna Nurnu

Prach nad padlou sochou Gorthaur se ještě neusadil, krev Sauronova Kladiva se ani nestačila vsáknout - a objevila se nová postava, bojovnice Lithariel, dcera královny Nurnu.
Její matka královna Marwen má prorocké vize, avšak je zřejmě pod vlivem nějakého kouzla.
Po několika misích se ukázalo, že Marwen je pod vlivem Sarumana - stejným kouzlem později spoutá krále Théodena z Rohanu. Saruman ovládl Marwen, aby se dostal k Celebrimborovi - který je ale pevně spjatý s nemrtvým Talionem.
Tady mi příběh lehounce zaskřípal -  wtf, co má Saruman společného s Mordorem? A navíc v téhle době, kdy se Sauron ještě ani nevrátil? Začínám být zvědav na konec téhle hry, zda a jak se napojí na příběh Pána prstenů. Glum u mě zafungoval na jedničku, opakovaný Sarumanův trik už ne.
No nic, každopádně jsme Marwen osvobodili. Návrat mládí byl podobně efektní jako u Théodena.
Mám teď za úkol podrobit si skřetí válečné náčelníky v Nurnu. Než se do toho pustím, chci si vylevelovat zbraně a udělat všechny side questy. Shadow of Mordor opravdu vede k tomuto "completionist gaming style" - nehledě k tomu, že se zkušenost bude hodit a vylevelování atributů nemůže škodit.

Shadow of Mordor: Gorthaur

Udun - první mapa ve hře - je na jihu uzavřena branou se Sauronovou sochou, která se jmenuje Gorthaur - Hrozný strach, což je jméno, kterým Sindar označili Saurona v Prvním věku Středozemě . Psanci v Mordoru se rozhodnou s Talionovou pomocí sochu zničit.
Tlačím hořící vůz s výbušninami, zatímco psanci likvidují přibíhající orky.
Výbuch...
a socha se řítí k zemi. Elegantní vysvětlení, proč Frodo v Mordoru žádnou sochu nenašel.
Výbuch přilákal Sauronovo Kladivo, prvního z Černých kapitánů a viníka smrti Thalionovy rodiny.
Souboj s Kladivem měl všechno, co má mít souboj s bossem - hordy nepřátel, náročné útoky, těžká obrana, finální proslov a sladké vítězství. První ze čtyř.

Shadow of Mordor: Celebrimbor a Sauron

Přízrak Celebrimbora je alter ego hlavního hrdiny Taliona.Na začátku nezná ani své jméno, ale postupně si vybavuje víc a víc ze své minulosti.
Shadow of Mordor časově zapadá do Glumovy návštěvy v Mordoru, tedy do období mezi Hobitem a Pánem prstenů. Glum tu slouží Celebrimborovi - a nesnáší Taliona.
Glumova písnička, kterou si prozpěvuje při jedné z misí, je naprosto dokonalá - smekám, kdybych nevěděl, že to nedaboval Andy Serkis, tak bych se hádal, že je to on.
Flashback do Celebrimborovy minulosti. Král Eregionu, poslední velké říše Noldor ve Středozemi.
A tady je Sauron v době, kdy oklamal Celebrimbora a vytvořil Jeden prsten.

Ještě jednou Sauron.
Celebrimbor vykoval Tři elfí prsteny. V jednom flashbacku se mihla i Paní Galadriel.
Souboj Celebrimbora se Sauronem, tentokrát již ve své tradiční podobě Temného pána.
Tyhle flashbacky miluju, jen škoda, že jich ve hře není víc.

Shadow of Mordor: Návrat po roce

Po roce a něco jsem se vrátil ke Shadow of Mordor. Při prvním hraní jsem se moc daleko nedostal, tak mi nebylo zatěžko začít znovu s čistou hrou.
Klíčovou zbraní je především meč, teprve pak luk. Dýka je nejlehčí, správně používat dýku je snadné a není na tom moc co zlepšovat. Ale šerm s mečem, správné používání komb a především krytí a uhýbání je pro úspěšné hraní zásadní.
Hra rozlišuje levelování postavy odemykáním jednotlivých abilit(například finishing move) a levelování atributů (zdraví, focusu - zásobníku na kouzla, ale také počtu šípů, které unesu). U luku je fundamentální vylevelovat focus, což určuje, na jak dlouho lze zpomalit čas při míření - a samozřejmě množství šípů. Na začátky hry jsem se s lukem docela pral, teď jsem schopen pohodlně postřílet skřetí tábor běžné velikosti.
Při druhém hraní jsem se do toho víc ponořil. Naučil jsem se lépe využívat prostředky, které mi hra dává - a najednou se to hraje snadněji. Místa, kde jsem se dříve beznadějně zasekával, jsem nyní schopen uhrát. A jak nabírám sil a učím se nové schopnosti, je hra čím dál snadnější. Vybít hrad plný orků byl pro mě napřed nepřekonatelný problém, pak oříšek řešitelný jen odpálením sudu s rumem, a teď už jen lapálie řešitelná mečem.
Hra obsahuje slušné množství vedlejšího obsahu. Každá zbraň má 10 vedlejších misí na "forging legendary weapon". Po splnění první pětky se na zbrani objeví runový nápis - možná první půlka nápisu (zatím jsem žádnou zbraň neodemkl celou). To je dohromady 30 misí.
Pak tu je snad 40 misí na záchranu otroků, které se odemykají postupně zabíjením skřetích otrokářů. Tenhle achievement je velký adept na vynechání, přijde mi, že je toho zkrátka moc.
Pak je tu lovecký achievement - za odstřelování daného počtu pavouků, krys, netopýrů apod, a survival achievement za sbírání kytiček a hub. A nakonec dva hledací achievementy - stříbrné elfí nápisy z Ithildinu odemykají fragmenty brány jako z Morie a historické artefakty poschovávané po mapě.
Starý známý Ratbag je první ork, kterého jsem si podrobil - a pomohl mi zabít prvního bosse a odemknout cestu do druhé mapy ve hře, Rhunu.
Většina screenshotů z boje je vytípaná pomocí hodně vychytaného screenshotovacího mechanismu, kdy hra umožňuje zafreezovaní pohybu, nastavení kamery i různých vychytávek jako level of detail, vignetování a různé filtry. Takhle vychytaný screenshotovací nástroj jsem v žádné jiné hře neviděl - škoda jen, že je namapovaný na stisk páky gamepadu (což věčně mačkám i při boji), a že je kamera orientovaná na Talionovu hlavu a není úplně volná.

středa 20. ledna 2016

Jak mi ve Warhorse dělali 3D sken ksichtu do Kingdom Come: Deliverance

 Mám za sebou životní zážitek 3D skenování obličeje. Minulý týden jsem zachytil na Facebooku poptávku Dana Vávry na lidi ochotné nechat se oskenovat 3D scannerem do Kingdom Come: Deliverance. Vystoupit v téhle hře aspoň jako 3D model - něco takového jsem si nemohl nechat ujít, a tak jsem poprosil kolegu v práci, aby mi namrskal mobilem pár fotek. Jako když jde člověk do krimu - z ánfasu, z profilu a zešikma. Poslal jsem fotky do Warhorse - a neuplynulo ani pár hodin, ozvali se mi, že mě berou.
Podmínkou ovšem bylo oholit si vousy, protože je potřeba zachytit veškeré výrazivo, grimasy a ksichtové svaly. Nu což. Vousy jsem si nechal narůst kdysi na svatební cestě, to je bratru 20 let. Od té doby jsem je nesundal, měl jsem buď plnovous, anebo posledních pár let bíbra (v Německu tomu říkají sympaticky Henriquatre, v Anglii Van Dyke beard).
Zakoupil jsem holící strojky na jedno použití, vypůjčil si pěnu na holení a ráno naběhl před zrcadlo. Dlouho jsem to nedělal, takže jsem si hned uřízl kus brady. Krve jak z vola.
Když jsem dokonal dílo zkázy, vzpomněl jsem si na rčení mojí babičky, dej jí pánbu věčnou slávu: Mám hubu jak prdel.
Vylezu z koupelny a moje nejmladší dcera Lucka vyjekla, nahodila polekaný obličej a zalezla pod stůl.
Celý den mi byla zima na obličej a na ulici jsem si připadal jako nahej. Jako by na mě všichni kolemjdoucí civěli. Pochopitelně byla moje huba každému šumák, ale ten pocit jsem měl. Je zajímavé, jak si člověk na vousy zvykne. Ještě že mi to za pár dní doroste.
Ve Warhorse mě už čekala sympatická produkční Katka, která se mnou podepsala smlouvu o právu užívání mé digitální držky. Honoráře jsem se vzdal, podepsali jsme to za jednu korunu českou - za takovouhle taškařici bych si klidně i připlatil.
Drze jsem se vecpal k Danovi Vávrovi a poprosil jsem ho o fotku. Snad jsem nepůsobil jako úplná trubka, ale takovou šanci jsem si coby pravověrný fanoušek nemohl nechat ujít.
Dál už to šlo jako na drátkách. Přesunul jsem se do studia, tam mi na obličej udělali referenční tečky, aby se scanner měl čeho chytit, prošli jsme si jednotlivé grimasy a výrazy - a pak už jsme skenovali. Scanner je neuvěřitelný šelmostroj poskládaný z několika desítek zrcadlovek. Světlo obstarávají tři reflektory za lajntuchem. Technik Jiří mi vždycky odpočítal, pak to blejsklo přes lajntuch - a jelo se na další grimasu. Zahrál jsem pár desítek různých grimas - mohlo jich být snad 40? - zahrnující všechny možné nálady od řvoucího lva přes hněv a úsměvy až po dolíčky ve tváři. A úplně nakonec pár hlásek - f,š,b,m, aby se pak digitální hlava ve hře mohla naučit mluvit.
Foťáky mají centrální napájení, společnou spoušť a jsou napojené přes čtyři externí USB sběrnice do počítače. Šikovný software pak umí ze sady fotek poskládat 3D model. Trvá to pár minut, než jsem se odlíčil, tak mi zkusmo vygenerovali jednu z grimas. Kompletní zpracování jednoho člověka trvá přes hodinu. A pak to musí vzít do ruky grafik a pořešit chybky, kterých je model plný - různé zapomenuté vousy, obočí, řasy a tak podobně. Výhodou je, že výstupem procesu je 3D model i high-res textura.
Coby fanoušek jsem si to dokonale užil. Někteří high-tier backeři na kickstarteru měli jako jednu z odměn vymalování portrétu na fresce v kapli. Tak určitě, akorát že mít vlastní obličej na jedné z postav je o několik levelů víc cool. Jako by mi Peter Jackson nabídl dělat křoví v Pánovi prstenů. No dobrá, ať nežeru, tak v Hobitovi.
Teď jen doufám, že můj ksicht dostane ve hře nějakej pořádnej charakter, zbrojnoš nebo bandita. Já ho pak ve hře potkám a budu ho moct zabít. :-)

sobota 2. ledna 2016

Railroad Tycoon 3

Po mnoha letech jsem si za jedno odpoledne střihl misi Orient Express z Railroad Tycoon 3. Je fajn, že jsem to ještě nezapomněl :-).