KCD2: Čertova smečka

Po příjezdu na Kutnohorsko jsme začali dávat dohromady Čertovu smečku. Bandu lapků a žoldnéřů pod velením Hynka z Kunštátu zvaného Suchý Čert.

 

První z kumpánů byl Kuběnka. Ožrala, skvělý bojovník a chlapík se zlatým srdcem. Učil mě střílet z kuše a byl naším dělostřelcem.

S Kuběnkou a Žižkou jsme osvobodili Hynka z Kunštátu zvaného Suchý Čert. Je to sice parchant a hovado, ale zároveň tvrdý bojovník a věrný parťák. Nakonec jsem ho měl docela rád.

Hanse Uhera jsem osvobodil z pranýře. Mluví dokonalou slovenštinou a umí z doneseného masa připravit klobásky.

 

Raněk, milovník hry v kostky, se bohužel utopil v hovnech. Když jsem chtěl získat jeho luk, nejlepší ve hře, musel jsem se prohrabat neskutečnou hromadou sraček.

Komára, polského milovníka krásného pohlaví, jsem doslova zachránil z šibenice, když se ho chystal pověsit žárlivý manžel. Komár se sice dušloval, že s řezníkovou ženou nic neměl, ale když jsem ho pak dál poznal, asi mu to nevěřím.

 

KCD2: Lazebnice od Ledňáčka

 Další parádní questline se točí kolem lázní u Ledňáčka.

 

 

Pomohl jsem lázeňské s rekonstrukcí lázní. A dovezl jsem jí holky.

 

Je třeba uznat, že lázeňské holky jsou v KCD2 mimořádně vyvinuté a vydařené.  Radost pohledět.

Slavnostní otevření lázní byla jedna veliká pařba.

 

Majitel konkurenčních lázní na nás poslal konšela, takže jsem musel pomoci uklidit ožralé.

KCD2: Frankfurtští šermíři

Mistr meče Menhardt z Frankfurtu má spor s kutnohorským šermířským bratrstvem. Menhardt je Němec a jeho společník mluví vlastně skoro jen německy. Kutnohorští šermíři nechtěli povolit, aby ve městě učil ještě někdo jiný než oni sami.

Musel jsem se vloupat do domu kutnohorského bratrstva a ukrást jim cechovní meč. vystavením meče na radnici byli Kutnohorští nuceni hájit své právo vyučovat šermu ve městě. Vloupačka sama o sobě proběhla bez problémů. Také proto, že jsem ji kdysi viděl na videu ještě před vydáním hry. 

Průšvih se vyskytl při návratu. Zapomněl jsem zaparkovat Vořecha a ten začal pobíhat kolem cechovního domu a navázal na sebe stráže. Vylezl jsem z domu a schoval se ve stínu, a ten pitomý čokl se ke mně šel lísat! Naštěstí si mě stráže nevšimly, ale nemohl jsem se ani hnout, protože ten hloupý pes pořád pobíhal kolem a stráže za ním.

Zachránil mě až úsvit, kdy se stráže začaly rozcházet a já jsem mohl zmizet přes plot. Meč jsem pověsil na radnici a kutnohorští šermíři pak museli akceptovat výzvu.

Menhard mě pasoval na člena frankfurtského bratrstva šermířů.

Turnaj je zpracovaný parádně. Vypadá ještě líp než turnaj v Ratajích.

 

Herold Friduš

Absolvoval jsem tři zápasy. Němečtí mistři zvítězili!

KCD2: Sešívaní Toníci

Sešívaní Toníci mají nejspíš nejvtipnější questline ve hře. Už jen ten název připomínající na Tondu Panenku potěší.

No a samotní perkmani - havíři z cechu Toníků - od štoly Svatého Antonína - jsou malební a zábavní. Používají svůj perkmanský dialekt. Každé druhé slovo v něm je pro mě neznámé a nesrozumitelné. Nevím, jestli je to odvozené z Ostravska. Přízvuk nemají, přijde to spíš jako nějaké odvozenina z němčiny. Zajímalo by mě, kde na to designeři z Warhorse přišli. A také, jak je to přeložené do angličtiny.

  

Začne to celkem nevinně. Předák Vlach mě poslal najít švancaru - slavnostní hůl se soškou svatého Antonína. Musel jsem se dostat do hráčského doupěte sousedního cechu Svatejch. Ti se švancary zmocnili, ale prodali ji kupci. Následuje stopování kupce, ale toho zabili banditi z mlýna. Takže jsem musel vyčistit mlýn od banditů. 

Tady jsem měl trochu problém. Když jsem pobil bandity a osvobodil zajatého mlynáře a jeho ženu, rázem jsem nemohl pokračovat v hledání švancary. Mlynářka mě hnala pryč a vyhrožovala, že na mě zavolá stráže. Naštěstí jsem švancaru našel v truhle v mlýnici.

Toníci měli velkou radost a požádali mě, abych doprovodil dva mladé perkmany po slavnostním okruhu se švancarou po jejich kostelech.

No a u hospody, kde se scházejí Svatí, jsem dostal vynikající úkol vyvěsit staré trenky z okna. Reminiscence na Zemanovy rudé trenky potěší, tenhle easter egg jsem si moc užil.

 

Ani závěr  obchůzky se švancarou nebyl prostý problémů. Jeden z mých společníků se opil v hospodě a musel jsem ho nést.

U posledního kostela jsem pak po něm musel zopakovat přísahu na švacaru. Až na to, že byla kompletně v perkmanském dialektu a chlapce byl úplně namol.

 

Následovalo velké finále - perkmanská slavnost se střelbou ku ptáku! 

Tohle mě moc potěšilo, o střelbách ku ptáku jsem už slyšel od své ženy archivářky. A tady to mají zrekonstruovabné zcela věrně! Střílelo se na slaměné holubice.

 

Kuš nemám nijak moc natrénovanou, takže to pro mě byl dost velký problém. Ani elixíry mi moc nepomáhaly.

 

Ani nevím, kolikrát jsem to musel zkoušet, než to nakonec klaplo.  

 

Získal jsem trofejní havířskou kuši!

 

Sešívaní Toníci byli naprosto super!

KCD2: Kutná Hora

Jestliže je KCD2 poctou a oslavou české krajiny, co pak napsat o Kutné Hoře?

 

 Jestliže Trosky jsou ve hře zrekonstruované s maniakální pečlivostí, jak pak vyjádřit neskutečnou živost a imerzi Kutné Hory?

Každá čtvrť a každá ulice má svojí atmosféru. Stejně jako ve středověku se řemeslníci stejného řemesla soustředí do sousedství.

Masné Krámy v Řeznické ulici si člověk nesplete.

Tržiště překypují zbožím. Trhovci nabízí všechno možné. Zboží ze stánků se sice většinou nedá přímo sebrat, ale u trhovců se dá nakupovat.

 

Město je obkroužené doly a dýmajícími hutěmi. Do rozestavěné Svaté Barbory jsem se zatím nedostal.

Má to svoje kouzlo, i když je zataženo a prší.

I potmě to vypadá skvěle.

Slunce v kombinaci s průchodem umí vyčarovat divy.

 

Na ulici to žije. Čas od času se tu někdo pohádá nebo popere.

Podoba historického orloje na kutnohorské radnci se nedochovala. Tenhle je odvozený od pražského.

Chmelné předměstí je sídlo chudiny. Je tu legendární pochybná hospoda Díra s výmluvným znakem.

Po Kutné Hoře se pohybuji nejradši pěšky. Na koni to jde také, ale pořád se mi někdo plete do cesty.