Factorio: Dohráno, 8 z 10

Factorio je jako cibule. Čím hlouběji se člověk dostává, tím zajímavější vrstvy objevuje. 

Přiznám bez mučení, že spoustu vlastností téhle skvělé hry jsem ani pořádně neodemkl. V postatě celou dobu jsem hrál na základní stavění z továren, trubek a dopravníků.

Docela mě bavila chemie. Jak to poskládat, aby rafinerie a chemické tovármy měly nejen suroviny na vstupu, ale také, aby se odebíraly kapaliny na výstupu  - protože bez toho to nefunguje.

 

Velký game changer přišel po objevení tanku a power armor brnění. Najednou jsem už nemusel obléhat broučí hnízda s kulometnými věžemi. Párkrát jsem se projel s tankem a rozstřílel jsem hnízdo na maděru. Velmi uspokojivé. A když pak jsem ještě měl roboty na opravy a laserovou obranu, už to šlo samo.

 Další velkou změnou je robotika. Najednou se dá kopírovat a mazat po blocích. A pracovat s blueprinty. Tohle mě docela bavilo a hodně mi to zefektivnilo hru. Najednou nebyl problém postavit další velké pole solárních panelů anebo nový blok na červené obvody.

Velkým zdrojem inspirace pro mě bylo tohle video o "bus architektuře". Jasně, moje sběrnice je mnohem menší, ale posloužila a umožnila mi hru dohrát. Trochu potíž s pokročilými videi je, že některé věci začnou dávat smysl až po vyzkoumání potřebných technologií a dosažení příslušné velikosti. Když člověk hraje hru poprvé, staví organicky a neví, co bude potřebovat o 50 hodin později, až vyzkoumá roboty a bude chtít stavět raketu.

Je neskutečné, co někteří hráči ve hře vytvořili. Tenhle šílenec vyrobil automatickou základnu, která sama expandovala pomocí replikace až na kraj mapy.  Přitom to samo stavělo a likvidovalo brouky. Tuším, že mu to běželo tři dny, než se dostal až na kraj mapy. Neskutečné. Přitom je mapa ve hře tak obrovská, že na kraj jede vlak tři hodiny.

 Factorio má fascinující automatizaci. Zařízení mohou generovat signály, které se vodí barevnými kabely a mohou se vyhodnocovat. Detaily v tomhle videu. Dají se s nimi dělat i logické operace a doslova programovat. 

Tuhle vlastnost jsem jenom lízl po povrchu. Měl jsem ambici vytvořit vlak, který by mi na vyžádání rozvážel hořlavinu do plamenometů bránících perimetr. Nakonec jsem se na to vykašlal. Šlo to dohrát i bez toho. A zas tolik mě stavění a automatizace nebaví.

Tedy, co je to dohrát. Hra zahlásí Game over po odeslání rakety do vesmíru. Ale to jsem neměl ještě ani zdaleka vyzkoumáno všechno, co tu jde dělat. Ani pokročilou logistiku, která umožňuje (jak předpokládám) posílat suroviny pomocí robotů vzduchem. To by se mi bývalo hodilo, takhle jsem musel tahat dopravníky po mapě. Ani programovatelné pavouky.

 

Takže jsem jen "nudně" vyzkoumal technologie nutné k postavení raketového sila a poskládal továrnu na jeho výrobu. Suroviny jsem tahal vlakem, na železo jsem měl dvě další ložiska a na měď jakbysmet. Uhlí jsem potřeboval jen do sléváren, takže jsem si vystačil s prvním ložiskem. Elektřinu jsem vyráběl solární. 

 

Protože jsem rostl organicky a nevěděl, co vlastně budu potřebovat později, často jsem se dostával do zapeklitých situací. Jako když jsem potřeboval naboostovat výrobu zelených obvodů, ale v cestě mi překážely koleje, se kterými nešlo nic dělat. Bojoval jsem s místem a s kapacitou, ale nakone jsem to nějak ustál. Takže výsledkem mojí hry je místy nevzhledná a špagetovitá továrna, ale celkově vzato funkční a díky pravolevé sběrnici v podstatě nějak přehledná a organizovaná.

S Faktoriem jsem se vyřádil, ale zdaleka ne tolik jako s podobnou Satisfactory. Nejspíš to bude tím, že tu bylo málo těch "wow" momentů, kdy jsem se někam posunul a na něco jsem příšel. Satisfactory také pomáhá 3D rozměr a estetika, člověk si zablbne jenom stavěním pěkných budov, objevováním a prozkoumáváním terénu. Tady je vlastně "jen" stavba a rozvoj základny a kosení brouků. Což není málo.

Ke konci hry už jsem to hrál trošku na sílu, už mě to tolik nebavilo, jen jsem chtěl dodělat raketu.

 

Musím uznat, že grafická stránka se povedla. I když 2D, vypadá a hýbe se to parádně.

 

Hra je to fajn. nikdy jsem si nemyslel, že to dohraju. A kdybych náhodou nenarazil na youtube na rozhovor Františka Fuky s autorem hry Michalem Kovaříkem, asi bych se do toho znovu nepustil. 

 Bavil jsem se, ale nejsem zas takový nerd, abych se vyžíval v zapojování logických obvodů a pokračoval v hraní, jen abych odemkl všechny technologie a nějaké achievementy. Na pořádné dohrání bych zřejmě musel předělat layout mé továrny anebo si postavit zgruntu novou. Do toho teď pouštět nechci. Snad někdy později.

Za mě solidních 8 z 10.