Living Skyrim 4: Problémy a nedostatky

Narazil jsem na pár drobných problémů. Hra v Living Skyrim je občas méně stabilní - na druhou stranu, při množství modů to nepřekvapí. Zmizely skriptované scény na zazačátku hry - nejen celý Helgen, ale třeba i boj s obrem před branami Whiterunu. 

Úplně mi nesedí orientace modlistu na tradiční RPG role. Je třeba si vybrat, zda člověk bude hrát válečníka, mága nebo zloděje. Ačkoliv pak může rozvíjet všechny schopnosti a vlastnosti, bonusy pro povolání jsou tak masivní, že dost předurčují herní styl. Tohle nemám moc rád, vždycky mi vyhovovala svoboda klasického Skyrimu.

Progrese je hodně pomalá, leveluje se questy a explorací. Boj a levelování schopností zdaleka tolik nepomáhá. NPCs mají  pevné úrovně, což je v pořádku.

Hlavní quest chain je hrozně rozvolněný. není tak sešněrovaný 

Trochu blbnou NPC, pocházejících z různých modů. Chvílemi mi nefungoval Gorr, starý známý z předchozího playthrough. Teď sice bojuje, ale nemůžu do jeho inventáře a ovlivnit jeho equipment.

Living Skyrim 4: Quest chainy

Skvělou součástí Living Skyrimu jsou velké questy. Zahrál jsem famózní quest chain Foot of the mountain, který mě zavedl do velkého trpasličího města v horách. 

Musel jsem odhalit tajemství dwemerských automatonů a obnovit potrubí přivádějící páru ze sopky. Odměnou mi je nádherný zámek Clockwork Castle opatřený skvělou knihovnou a kovárnou, a samozřejmě teleportovacím zařízením.

 

Další velká pecka byl masivní quest chain začínající questem Inglourious Khajits, An unexpected Acquantaince a An Unexpected Treasure. Přišel jsem k němu jako slepý k houslím - potkal jsem tři khajitské obchodníky s drogami, kteří přede mnou utekli do jeskyně kdysi užívané čarodějem. 

 

V jeskyni jsem objevil vstup do paralení dimenze Faceted Stones, tvořené množstvím plošin rozesetých v obrovském prostoru. Mezi jednotlivými plošinami se skáče pomocí unikátního teleportovacího kouzla. 

Ve Faceted Stones žijí dva kmeny goblinů.

 

Na samém vršku dimenze Faceted Stones přebývá Geleada, ze které se vyklube pozoruhodná žába.

Na konci čeká teleportovací šílenství dimenzí jako z Matrixu a hlavní boss Uxxiag.

 

Skyrim napočtvrté: Living Skyrim 4

Neodolal jsem a znovu jsem si pustil Skyrim. Nalákal mě modlist Living Skyrim 4. 

Modovací scéna kolem Skyrimu je neuvěřitelná. Od mého posledního výletu do Skyrimu se objevil nový nástroj Wabbajack, umožňující automatickou instalaci modlistů. Living Skyrim 4 má neskutečných 1190 modů: tohle všechno stáhnout a rozchodit ručně je nemožný úkol.

Abych mohl vyzkoušet Living Skyrim, musel jsem si pořídit edici Special Edition. Před lety se rozdávala zdarma, ale nějak jsem to prošvihl.

Living Skyrim je parádně vyladěný ve všech směrech. Graficky je to pastva pro oči. Města, hospody, obchody - všechno je vychytané a graficky vymazlené. Bojový systém šlape, hraje se to úplně jinak.

Úplně mi nesedí okolí Whiterunu. Byl jsem zvyklý na rozsáhlou tundru, teď je to zarostlé lesem.  Lesy ale vypadají skvěle.

 

Hodně potěší velké questy. Zahrál jsem famózní quest chain ve velkém trpasličím městě v horách Odměnou mi je nový dům s teleportovacím zařízením.

 

Další velká pecka byl masivní quest chain, ke kterému jsem přišel jako slepý k houslím - našel jsem tři khajitské obchodníky s drogami, kteří přede mnou utekli do jeskyně kdysi užívané čarodějem. V jeskyni jsem objevil vstup do paralení dimenze tvořené množstvím plošin rozesetých v obrovském prostoru. Mezi jednotlivými plošinami se skáče pomocí unikátního teleportovacího kouzla. 

 

V dimenzi žijí dva kmeny goblinů.

 

Na samém vršku dimenze přebývá pozoruhodná žába.

Na konci čeká teleportovací šílenství dimenzí jako z Matrixu a slušný boss.

 

Narazil jsem na pár drobných problémů. Hra je občas méně stabilní - při množství modů to nepřekvapí. Zmizely skriptované scény na zazačátku hry - nejen celý Helgen, ale i boj s obrem před branami Whiterunu. 

Úplně mi nesedí orientace modlistu na tradiční RPG role. Je třeba si vybrat, zda člověk bude hrát válečníka, mága nebo zloděje. Ačkoliv pak může rozvíjet všechny schopnosti a vlastnosti, bonusy pro povolání jsou tak masivní, že dost předurčují herní styl. Tohle nemám moc rád, vždycky mi vyhovovala svoboda klasického Skyrimu.

Progrese je hodně pomalá, leveluje se questy a explorací. Boj a levelování schopností zdaleka tolik nepomáhá. NPCs mají  pevné úrovně, což je v pořádku.

Hlavní quest chain je hrozně rozvolněný. není tak sešněrovaný 

Trochu blbnou NPC, pocházejících z různých modů. Chvílemi mi nefungoval Gorr, starý známý z předchozího playthrough. Pak chvíli bojoval, ale nemohl jsem ovlivnit jeho equipment. Pomohlo ho propustit a znovu naverbovat.

Mount & Blade 2: Bannerlord - Všechny bitvy vedou do Říma

Mount&Blade 2: Bannerlord má bohatou modovací scénu. Už dlouho mě lákal mod Eagle Rising, zaněřený na římské impérium. 

Mod je impresivní a má fantastickou atmosféru. Vést legionáře do bitvy je úžasný zážitek. 

Vypadá úplně fantasticky, v kombinaci s ENB presety a modem na počasí je to čistá paráda. Navíc to není jen o grafice a brnění, funguje tu zajímavá mechanika najímání centurionů, kteří zvyšují limit vojáků.

Eagle Rising nyní obshauje plnohodnotné Římany, Dáky, Skythy, Kelty a Kartagince. Do budoucna se počítá s dalšími frakcemi. Měli by se objevit Řekové, Germán a Parthové.

Hrál jsem v režimu sandboxu, vyhnul jsem se tak nepříliš podařené hlavní kampani. 

Kromě Římanů jsem vyzkoušel několik dalších modů. Asi nejvíce mi pomohl mod Agriculture Estate, umožňující nakupovat půdu ve vesnicích a vydělávat na ní. Když jsem to rozjel ve velkém stylu, po čase jsem nevěděl, co s penězi.

Jako obvykle jsem se dostal do stádia, kdy jsem byl významným vazalem s velkou armádou, několika městy a pár hrady. A v tu chvíli mě to přestalo bavit. Budovat vlastní království mě kupodivu netankuje.

Bannerlord má neskutečně skvělé bitvy a obléhání a slušnou umělou inteligenci postav na mapě. Když člověk v bitvě porazí hlavu nepřátelské říše, je to velká paráda. 

 

Strategie království mi přijde někdy nesmyslná. Císařovna Rhaegea měla plné ruce práce ve dvou válkách, a klidně se pustila do třetí.  Úplně nesmyslně.

Ekonomika ve hře je funkční, ceny se mění podle toho, jak mezi městy cestují karavany - včetně hráče. Což je fascinující, řada hráčů se zaměřuje na kariéru obchodníka a vozí zboží z místa na místo. 

Neumím si moc představit ekonomiku a práci s pasivním příjmem, pokud bych neměl mod Agriculture Estate. Rozchodit funkční ekonomiku dobytých měst a hradů se mi nikdy nepodařilo, karavany a dílny jsou omezené a vydělávají docela málo.

Questy mi bohužel přijdou neosobní, nudné a repetitivní. Většinou jsem na ně rezignoval. Velká škoda, že ve hře nejsou pořádné quest chainy a že je hlavní quest tak nepodařený.

Ze všeho nejvíc mě štvalo dobývání hideoutů. Je pravda, že už hra ubsahuje několik různých šablon, ale pořád je to hrozně repetitivní. 

Trošku mě ničiliy dlouhé bitvy. Měl jsem velikos armád omezenou na 200:200, takže když se střetly tisícové armády, musel jsem se prosekat několika (mnoha) vlnami posil. Nevyhnutelně jsem dostával rány a po čase jsem byl vyřazen z boje - i když jsem předtím pobil třeba 40 nepřátel. V režimu autoresolve mi pak hra často padala, protože se všechny animace na pozadí dál provádějí.

Posily mi nepřijdou úplně šťastné, spawnují se na stejném místě mapy a někdy hráči doslova před nosem. Dalo by se to vyřešit i lépe, kdyby se spawnovaly dále od hráče. Vypadalo by to realističtěji. 

Bohužel, hra se neustále vyvíjí a nové verze často narušují kompatibilitu modů. Což se mi přesně stalo: Římany jsem rozehrál na verzi 1.1.3, do toho se objevila aplaudovaná verze 1.2.0, která přináší spoustu nové funkčnosti. Obávám se, že už to znovu zkoušet nebudu.