Death Stranding: Originální creepy postapo open world

 Myslel jsem, že Death Stranding nikdy hrát nebudu. Metal Gear Solid V mě moc nenadchl - nejspíš moje chyba, všichni na tom ulítávají. 

Takže jsem do toho šel s tím, že mě možná nebude bavit hlavní náplň hry - walking simulátor  a doručování věcí, ale že by to snad mohlo mít slušný příběh. Věděl jsem, že tam hrdina nosí na břiše nádobu s dítětem s pupeční šňůrou. A že to je pěkně creepy.

No, to všechno nějak platí. Ale ne tak úplně. 

Že je Hideo Kojima kontroverzní autor, to jsem věděl. Nejpozději hned na začátku, když jsem viděl letět vzduchem první velrybu s chapadly , bylo mi jasné, že to tady nebude jinak. Zajímalo by mě, jestli ty velryby má jako svůj umělecký trademark. V Metal Gear Solidu to byli hořící vorvani. Tady jsou to zpočátku keporkaci. Na vorvaně dojde taky. Chcíplé na pláži. 

Skutečně je to o nošení nákladů. Hlavní hrdina Sam Porter Bridges nosí náklady mezi izolovanými zbytky civilizace. Tahá na zádech náklady jako Laco Kulanga, dej mu Pán Bůh věčnou slávu. A jak tak chodí, postupně prošlapává cesty. 

Nošení nákladů je technicky skvěle vymakané. Každý kus náklad je pěkně vidět, ať už je na zádech, na končetinách, na motorce anebo na vlečném smyku. A projevuje se na fyzice. Když si Sam naskládá na záda dvěstě kilo nákladu, jde se s tím fakt blbě. A když se má procházet řekou anebo se brodit v závějích, je to ještě horší.

Svět Death Stranding je těžce creepy. Je posetý BT - Beached Things. Ve skutečnosti nemrtvými, kteří se vznášejí ve vzduchu a jsou se zemí spojení pupeční šňůrou. Jsou jakože Beached, ztroskotali na pláži mezi životem a smrtí.  No - a zapomněl jsem se zmínit, že jsou taky neviditelní. Pokud tedy nemáte na břiše nádobu s BB - Bridge Baby. Pak je můžete vidět, pokud se právě nepohybujete.

A je to creepy jako prase. Když se k vám neviditelné BT blíží, dělá to zvuky jako když šlapete v asfaltu. Na zemi se objevují černé stopy. A nic víc. A pak najednou jste obklopen mrtvými, kteří se snaží vás stáhnout do asfaltové bažiny všude kolem vás.  Když se mi to stalo poprvé, pochopil jsem, že Hideo Kojima je opravdu úchyl. Pocit byl tak strašně nepříjemný, že jsem si říkal, že to snad nebudu moci hrát. Naštěstí jsem vytrval.

Pokud vás BT stáhnou do asfaltu, tak chcípnete a vznikne asi tak stometrový kráter. Sice se znovuzrodíte a snad si můžete i posbírat věci, ale je to každopádně selhání. 

Naštěstí se postupně učíte si s BT poradit. Tak především se často dají obejít. Z asfaltu dá vylézt - musíte setřát mrtvé a prodrat se ven. Extrémně nechutný zážitek. Pak se taky BT dají zabíjet - nejspolehlivější jsou granáty se Samovou krví. Později jsem měl i pušky s náboji plněnými krví, ale ty nefungují tak spolehlivě.

No a na obří BT připomínající Cthulhu monstra jsou nejlepší granátomety a raketomety. Taky plněné Samovou krví, to se rozumí. 

 

 

Už chápete, proč si myslím, že Kojima je úchyl?

K tomu nošení nákladů: bavilo mě celou dobu. Protože mapa je skvěle navržená a strukturovaná. Když to hrajete blbě, tak si naběhnete do pole BT a máte na půl hodiny práci se tím prokousat. Když na to jdete chytře, tak se většinou dají obejít. Navíc BT škodí jenom někdy - když prší anebo sněží černý déšť/sníh. 

První dvě třetiny hry jsou perfektně dávkované. Každá odemčená lokalita znamená nějakou vychytávku navíc. Propojíš se se skladištěm a naučíš se kolík s lanem. Propojíš se s meteorologickou stanicí a máš smyk na tahání nákladů. Teda, nepamatuju se přesně, kdy jsem co získal - ale každá zapojená lokalita znamenala nějaký nový předmět.

No a totálně inovativní je budování cest. Můžete stavět mosty. Žebříky a lana na šplhání. Dobíjecí stanice pro elektrické motorky a auta. . Později dokonce silnice. A největší pecka je, že to všechno děláte spolu s ostatními hráči a můžete to sdílet. 

Ostatní hráče ve hře přímo nepotkáte. Ale můžete využít, co vám kde nechali. Na každém kroku narážíte na pozůstatky jejich činnosti - tedy, až když připojíte daný sektor. Někdy je toho až moc. Za každý most, žebřík nebo kus dálnice dáváte a taky dostáváte lajky. Nevím moc k čemu jsou dobré, ale rozhodně potěší.

 Tohle mě na celé hře bavilo nejvíc. Projít neprostupnou divočinou, vyhnout se BT i Mules - zlodějům nákladu - najít cestu tam, kde to vypadá, že žádná není. A pak to propoji a postavit silnici. 

 

Anebo ke konci zipline, nejrychlejší dopravní prostředek ve hře.

Nesnažil jsem se splnit všechny dodávky. Dělal jsem vlastně převážně jen hlavní příběh - a pak ty mise, které mi k tomu seděly. Když už jdu do Distribution Centre, tak s sebou vezmu ještě deset kilo knížek.