Europu Universalis IV jsem hrál kdysi dávno, těsně potom co vyšla. Teď jsem si jí zkusil z hecu za České království a dostal jsem brutálně na budku. Pak jsem si poctivě prošel tutorialy a několik guides, dokupil pár DLC a začal znovu za Francii.
A brutálně mě to chytlo. Mám odehráno 82 hodin, což mi přijde docela slušná porce zábavy.
Hraju na lehkou obtížnost. Už nějakou chvíli válcuju, mám za sebou dvě úspěšné války s Anglií a dvě s Rakouskem. Kolonizoval jsem celou severní Ameriku, Mexiko a Guayanu. Od Britů jsem vybojoval jižní Afriku, od Frísů Malé Antily a velký kus Kanady. V Americe sousedím se španělskou Floridou, v Mexiku s Portugalci.
Ke klíčové změně došlo ve chvíli, kdy jsem se stal ochráncem katolické víry. Rakousko rozpoutalo s Ruském válku o španělské dědictví a povolalo mě na pomoc. Nezbylo mi, než Rakousku pomoci. Rusům jsme napráskali, ale Rakousko získalo personální unii se Španělskem. Od té doby mám problém - nejsem schopen válčit najednou se Svatou říší Římskou pod vedením Rakouska, a k tomu navíc se Španělskem. Mám sice papírově silnější armádu, ale nejsem schopen efektivn manévrovat a většinou mě Rakušané ve spojení se Švýcarskem a Španělskem vymanévrují.
Poslední válku jsem vedl s Královstvím obojí Sicílie. Vystihl jsem moment, kdy přerušili alianci s Tureckem a Rusko se zrovna nehrnulo do války. Dobyl jsem půl Itálie a vzápětí jsem papeži vrátil Řím. Čistá slast!
Europa Universalis geniálně pracuje s diplomacií a s expanzí. Moc mě baví, jak tu fungují spojenectví a anexe vazalů. Můj nejvěrnější spojenec je Skotsko a Toskánsko.
Expandovat se musí pomaličku, po krůčcích, aby to člověk nepřepálil. Když moc chvátá, vydělá si vzpoury anebo nedej bože alianci proti sobě. A to se ustát nedá.
Chci ještě dobýt Holandsko, kus Indie a možná Síngapur. Uvidíme, jak to půjde.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat