Mafia 2 napodruhé

U příležitosti vydání Mafia 2 Definitive Edition jsem si podruhé zahrál dvojku Mafii.Zabralo mi to šestnáct hodin včetně hoďky s jedním DLC.

Musím říct, že jsem si to užil. Super hra, fajn zážitek. U příležitosti oznámení definitivní verze se objevily na Internetu hejty. Lidi to kdoví proč nemají rádi.

Já mám obecně rád openworldy. Sedí mi, když si musím svět osahat a naučit se v něm pohybovat. Mafia II tohle v sobě nemá. Je až moc přímočará. Stačí sledovat hlavní příběh. Side questy nula, side aktivity nezajímavé. To je přece jen trochu škoda.

Vávrův příběh, výborně napsané dialogy a super retro hudba to pro mě vyvažují. Ale já jsem si užil i třetí díl.

Graficky je dvojka po faceliftu zcela uspokojivá.

 Hratelnost se nezměnila. mise jsou skvěle strukturované, zábavné, Ničitelné prostředí je epické, zmasakrovat bar nebo čínskou restauraci je stále stejná paráda.

Když se nad tím znovu zamyslím, ve dvojce skvěle fungují postavy. Tohle Vávra prostě umí. Jeho postavy jsou zapamatovatelné a barvité.

Trojka má ten openworld a charakter města. Otevřenost já rád. Ale Linclon Clay, hlavní postava z trojky, mi zdaleka tolik nesedl jako Vito Scaletta,
Sečteno a podtrženo, dnes bych druhé Mafii dal možná 8 z 10 namísto původních 9 z 10. Ale jen proto, že jsem hrál Zaklínače a Red Dead Redemption 2. A viděl jsem, jak taky můžou vypadat skvělé hry.

Mount & Blade: Bannerlord - Tři pokusy o království

Bannerlorda jsem začínal natřikrát. Při prvním vážnějším hraní jsem zjistil, že se mi nechce být vazalem Vlandie, a že chci vlastní království.

Při druhém pokusu jsem se slušně rozjel. Vybudoval jsem docela ucházející království na severu Batanie. Měl jsem pár hradů, tři podřízené rody, Skončil jsem na tom, že jsem si nainstaloval mody a při vydání další verze se mi hra rozbila.

Napotřetí jsem to rozehrál, založil království - a zjistil, že v dnešním stavu Early accessu je end game nehratelná.

Pokud mám mít hned po vytvoření království šanci na úspěch, potřebuju mít možnost sledovat nějakou strategii. Expandovat pomalu. Vybírat si, proti komu povedu válku. Vyhýbat se silnějším soupeřům.

Místo toho na mě hra spamuje další a další války se soupeři, které jsem si nevybral. Musím bojovat na různých koncích mapy s mnohonásobně silnějšími nepříteli. A není cesty, jak tomu zabránit.

V předchozí verzi nebyl problém získávat vazaly. Největší starost byla je ukecat. Zaplatit pár desítek tisíc zlatých nebyl takový problém. Teď to problém je. Ceny se zvedly. I když příslušného lorda ukecám, nemám peníze na to, abych ho zaplatil.

Stejný problém je s cenou za uzavření míru. Když se vojensky daří, ještě to se skřípěním zubů jde. Když ale válka neprobíhá zrovna dobře, prakticky to nejde zaplatit,

Největší problém je rozbitý quest se spiknutím. Hra mi řekne, že musím odhalit spiknutí proti mému království. Ale nevím jak, splnit to nejde, co jsem tak četl po Internetech. Za pár dní následuje nevyhnutelně válka. kterou mi někdo vyhlásí. Napřed jedna, což se dá ustát. Taktak ji skončím a mám na krku další. Ale už ne s jedním, ale rovnou se dvěma královstvími. Což je bohužel konečná.

V příští verzi má jít založit království mimo questovou linii Bannerlordu. Ale nevím, jestli se mi úplně chce jít touhle cestou. Asi si spíš počkám, až hru dodělají a bude fungovat tak, jak tvůrci zamýšleli.

Naštěstí bitvy a siege šlapou jako hodinky.