Při druhém pokusu jsem si umínil víc rozvíjet rod. Vypěstovat si dostatečnou zásobu následníků. Aby se mi nestalo to, co při prvním hraní, kdy slibně rozjetou dynastii zahubila dvě nečekaná úmrtí.
Začal jsem znovu L.P. 867. Tentokrát jako vládce Čechů v rámci Velké Moravy.
Zpočátku jsem jen upevňoval pozice v Čechách a pomáhal svému lennímu pánovi hájit se před rozpínavými Poláky. Nejprve to vypadalo, že vývoj půjde podobonu cestou. Ze severu se hrabiví piastovští Poláci natlačili do Slezska. Arpádovi Maďaři rozsáhlým náporem dobyli Karpatskou kotlinu a začali se roztahovat. Jejich dvanáctitisícovému vojsku nemohla ubohá Velká Morava konkurovat a Svatopluk opět ztratil celé Slovensko a Panonii.
Ale historie se tak docela neopakovala.
Maďaři se zasekli na Moravě a začali expandovat spíše na sever do Polska. Východofranská říše a její vazalské státy se celkem držely.
Roku 878 jsem měl už dost peněz, abych si koupil žoldnéřské vojsko a zkusil si vybojovat nezávislost na Velké Moravě. Dlužno přiznat, že můj panovník je stratég na baterky a i s přesilou Moravanům dvakrát podlehl, takže jsem musel reloadovat. Až třetí pokus dopadl úspěšně a já jsem se stal nezávislým českým vévodou.
Hned jsem začal rozvíjet mocenskou základnu. A to nepoticky: kde to šlo, nastrčil jsem své příbuzné. Moji bratranci a synovci panují v Litoměřicích a Domažlicích
Roku 882 vtrhli Poláci do Litoměřic a pokusili se je usurpovat. Pokud si dobře vzpomínám, v tuto dobu jsem měl na Plzeňsku invazi Vikingů, kteří připluli po Labi. Šťastnou shodou okolností jsem měl dost peněz na to, abych si koupil žoldnéře a polský vpád i Vikingy ustál.
A pak se stalo něco, co jsem nečekal. Na mém dvoře se objevil vyslanec italského krále s nabídkou výuky v katolickém náboženství. S překvapením jsem zjistil, že italský král je zřejmě nejmocnějším
panovníkem široko daleko. Nezaváhal jsem a misionáře jsem přivítal s otevřenou náručí. Konverze ke katolické víře následovala o pár let později.
Roku 884 jsem si znovu troufl na Velkou Moravu. Vyvolal jsem válku o Boleslav. Díky historii jsem měl Casus Belli - důvod k válce, bez které v Crusader Kings neuděláte nic. Shodou okolností v tu chvíli Velká Morava bojovala s Maďarskem o Brno,
Olomouc a Těšín. Ne že bych byl takový stratég, všiml jsem si toho až ve
chvíli, kdy moje vojska obléhala Hradec a pochodovala ke Znojmu. Boj na dvou frontách nemohli Mojmírovci ustát a Boleslav se mi podařilo získat.
Oproti předchozímu hraní z toho mám mnohem lepší pocit. Panovník je jen průměrně schopný, ale stojí si o hodně lépe. Sice mám prázdnou pokladnu, ale jsem svým pánem. Mám slušnou říši, titul vévody a pár vazalů. Jsem katolíkem, takže mám Casus belli proti pohanům.
Největším překvapením je rozdrobení maďarské říše do menších států a brutální nástup Itálie. Ta se převalila přes Alpy a s Východofranskou říší se přetahuje o podunajské provincie. Je mým sousedem na jihu. Myslím, že nebudu moci zůstat nezávislý a časem se budu muset připojit k některé z velkých říší. Jinak mě čeká nevyhnutelná konfrontace s Itálií nebo s Východofranskou říší.
Trošičku lituji, že dnes vychází Kingdom Come a já si dnes dám od Crusader Kings II nevyhnutelnou pauzu. Musím přiznat, že mě to hodně chytlo. Hra je zatraceně těžká, zábavná a hluboká. Nabízí ponor do historie plný překvapení. S touhle hrou rozhodně nekončím, jen si dávám pauzu.
Příspěvky
