Dragon Age: Inquisition, Dohráno, 9 z 10

Tak si to pojďme zhodnotit.
Hlavní předností, kvůli které budu na Inquisition vzpomínat, jsou skvělí hrdinové. Partička Inquisitorových pomocníků je krásně různorodá, každý má svoji osobnost, questy a agendu. Tak dobře udělané postavy jsem snad viděl naposled ve starém dobrém Baldur's Gate.
Je škoda, že autoři nezatlačili na pilu ohledně antagonismů a konfliktů mezi postavami. Parťáci sice schvalují nebo neschvalují jednotlivá rozhodnutí, ale nikdy se mi nestalo, že by se to nedalo sladit a někdo z družiny naštvaně odešel.
Graficky je hra uspokojivá. Nejvíc se povedly obličeje. Nejen hlavní hrdinové, ale i řadová NPC, která se mihnou v jednom dialogu, vypadají vymazleně a uvěřitelně. Tuším že animace těla mají všechny postavy plusmínus stejné, jen trpaslíci a Iron Bull se vymykají.

Architektura některých míst je doslova epická. Trpasličí město Valammar je asi nejlepší příklad těch lepších. Za venkovní mapy zmíním třeba nezměrné Hissing Vastes. Z jiných lokací ale bohužel trčí úspornost a low budget. Val Royeaux je podle mě parodie na hlavní město.
AI u sobojů je relativně slušná. Umím si představit, že to někdo hraje na těžkou obtížnost a na tahy. To je pak nejspíš úplně jiná hra. Při mém easy-akčním stylu hraní ale družina čtyř bojovníků fungovala docela slušně. Situací, kdy se mi parťáci zasekli v tunelu nebo za zdí, bylo minimum.

Inquisition má jedny z nejlepších cutscén, co se týká mimiky obličejů a postav. Chtě nechtě musím srovnávat s nešťastným Mass Effect Andromeda: Inquisition je o tolik starší a o tolik lepší! Cutscény jsou vůbec dost slušné, lepší jsem viděl snad jen u Witchera.

Důležitou roli má crafting. Narozdíl třeba od Witchera 3 se nejlepší věci nedají najít, ale musí se vyrobit.

Skvělý systém Wartable dodává hře pocit strategické hloubky.Vlastní hrad je uspokojivý, i když by mu slušelo trošku víc možností rozvoje.
Pojďme si teď posvítit na ty negativní věci.
Tempo hry není optimální. Zpočátku šlape jako hodinky, až do zničení Havenu. Jakmile se ale hra roztáhne do šířky, ztrácí se fokus a soudržnost. Nějak se ztrácí propojení na hlavní příběh. Tuším, že hra jde dohrát i bez toho, že by člověk vůbec vkročil třeba do Emerald Graves.

Některé mapy mě nebavily (ano, Exalted Plains, myslím vás). Jiné jsem si hodně užil (Emprise du Lion, Hissing Vastes).

Na můj vkus je hra až moc textově ukecaná. Nebavilo mě číst tuny a tuny vaty, kterou jsem neustále nacházel v podobě knih, svitků, legend a zpráv. Myslím, že toho bylo zbytečně moc. Kdyby se množství psaného textu zredukovalo na polovinu, možná by mě to chytlo víc.

Prostředí skoro nereaguje na akce hráče. Asi maximum interakce je oprava rozbitých mostů nebo postavení strážních věží v Hinterlands.
Hra svádí k hraní stylem čištění mapy, vybouchání všech NPC a splnění všech questů. Což jí nelze mít moc za zlé, tuhle tendenci má většina velkých her.
Trošku mě štvala recyklace herních prvků. Proč musí ti stejné jeleni pobíhat po zelených elfich lesích, mrazivé pustině i horké poušti? Aspoň tu texturu mohli udělat jinak. Ale to ne, je to úplně ten stejný jelen.

Třebaže jsem docela explorer, nepovedlo se mi zkompletovat žádnou tapisérii. U každé mi alespoň jedna kostička chybí.
Itemizace je předimenzovaná. Zhruba od poloviny hry jsem nenacházel nic, co bych mohl použít. Prakticky všechen loot jsem prodával.
Questy upřímně nejsou nic moc. Jen některé mají hloubku, nápad, příběh, vtip. Většina z nich je bohužel standardních, tedy banálních a repetitivních.
Hodně se povedly questy pro jednotlivé členy družiny. Když je navíc člověk vezme do party, je moc prima poslouchat jejich poznámky.
Sečteno a podtrženo: za mě 9 z 10. Hlavně kvůli skvělým postavám a promakaným obličejům. Bez nich by to bylo o bodík níž.