Dragon Age Inquisition: Anatomie souboje s drakem

Zlatý drak v Hinterlands je první, kterého jsem ve hře potkal. A také jeden z posledních, kterého jsem zabil.

Jakmile jsme vstoupili do jeho teritoria, začal na nás nalétávat a plivat oheň.

Na nízkých levelech to byl několikrát oneshot. Než jsem měl šanci obstát, musel jsem nabrat levely, zkušenosti, výstroj a výzbroj.

Po několika náletech se drak přesune do svého doupěte v údolí na mořském břehu.

Při boji se několikrát zvedne a přeletí na nepřístupné místo. Když člověk hraje válečníka se štítem, nemůže dělat nic. Jen přepnout na lučištníka nebo mága a snažit se draka přimět k přeletu.

S Cassandrou jsme do draka řezali zblízka.

I když draci nepřelétají, mají nádherně dynamický pohyb. Točí se, hýbou se, hrabou tlapou po válečnících a plivou vzdálené útoky na mágy a lučištníky.
Moje tauntování na drakuy funguje jen omezeně. Své útoky rozdělují mezi všechny členy družiny, jak je napadne.

I na levelu 25 je každý souboj s drakem slušná zábava. Sice už mi nemůžou moc udělat, díky brnění a guardu jse docela nezranitelný. To ale neplatí o mých spolubojovnících.
Draci se jednoznačně povedli. Každý je trochu jiný, má jiné útoky, barvu i chování. Některý se nehne ze země, jiný se co chvíli zvedne a létá kolem.

Nejlepší souboj s drakem jsem prožil v Emprise du Lyon- Jsou tu celkem tři draci žijící ve stavbách podobných římskému colosseu.
Poslední z draků byl docela vražedný. Moje spolubojovníky likvidoval jako nic. Mě ale kupodivu moc neubližoval. Stíhal jsem si bez problémů dobíjet guard. Na druhou stranu jsem drakovi sám nedokázal moc ublížit, protože i on si nahazoval guard. Když mým společníkům došly léčivé elixíry, měl drak pořád ještě asi polovinu životů.
Ke konci boje jsem si vždycky na chvilku zvedl ze země Seru nebo Cassandru, aby mi pomohly drakovi ubrat trochu životů, než je drak zase poslal k zemi.
Bojoval jsem s ním snad půl hodiny.  Nakonec jsem ho udolal. Nebylo to pro mě riskantní, jen zdlouhavé. Ale rozhodně zábavné a nezapomenutelné.