Far Cry 5: Resistance trailer

Páté Far Cry jsem chtěl původně vynechat. Ale - hmmm - tohle fakt vypadá dobře.

Assassin's Creed Origins: Bohatý svět

Poušť v Origins je rozlehlá, živá a plná tajemství. Pyramidy na obzoru mě prostě fascinují a nemůžu se dočkat, až je prozkoumám.

Assassin uspěl v implementaci jezdeckých soubojů. Je to asi první hra, kde jezdecké souboje dobře vypadají a zároveň se to lehce hraje.

Red Dead Redemption to zvládly se střelnými zbraněmi. Mount and Blade - to byl čirý porod, těžký a pro mě téměř nehratelný. Skyrim - nic moc. Ve třetím Zaklínačovi jezdecké souboje byly, ale nebyla v tom ta lehkost. Proto jsem se jezdeckým soubojům spíš vyhábal.

AC: Origins to trefil. Jezdecké souboje jsou hratelné a zábavné. Fungují s plnou paletou zbraní střelných i chladných. Včetně mechaniky štítu. Bayek se umí v sedle otočit a střílet za sebe, což je jednak dobově autentické (viz Parthové), jednak se to dobře hraje.

Hodně dobře tu funguje lov. Bayek musí lovit, aby si mohl vylepšovat brnění. Když jsem poprvé narazil na lví smečku, neobstál jsem. Lvi mě rychle zabili.
Zjistil jsem, že nejlepší taktikou pro lov velké zvěře je luk anebo dlouhé kopí. A rychle se hýbat.

V poušti fungují písečné bouře, které jsou viditelné na mnoho kilometrů.

Když jsem poprvé uviděl z dálky Alexandrii, spadla mi čelist. Takováhle grafika je prostě neskutečná!

Origins je první hra, která ve velkém utáhne koně a jezdce. V Red Dead Redemption byly k vidění akční sekvence s pár koňmi. Tady je koní všude plno. Zažil jsem jezdeckou bitvu s desítkou protivníků. A šlapalo to jako hodinky.

Antické lodi jsou prostě sexy. Je jich plný Nil, jezera i moře. Fungují jako mobilní pevnosti s pokladem a bossem. Jsou i organicky zapojené do některých misí.

Naprosto skvělý zážitek s lodí jsem měl u mise, kde jsem kradl loďku v přístavu v Sais. Abych se vyhnul přístavu plnému stráží, postupoval jsem z vody. Úspěšně jsem eliminoval pár stráží a s uloupeným člunem jsem chtěl odplout.
V tu chvíli koukám, že na mě někdo střílí. A byla to posádka takovéhle obrovské lodi, která připlula bůhvíodkud. Dokonale mě překvapila!

Assassin's Creed Origins: Uchvácení z Egypta

Jsem velký fanda série Assassin's Creed. První díl jsem nedohrál a Unity z revoluční Francie také ne.Ostatní díly miluju, a to včetně trojky z americké války za nezávislost, a včetně viktoriánského Syndicate.

Od Origins v Egyptě jsem si hodně sliboval. A dostal jsem porci víc než vrchovatou. První krůčky v Origins jsou prostě na ušlehání mozku. Mind-blowing, jak říkáme my angličtináři.

Egypt je prostě úchvatný. Grafika kouzelná. Hra uchvacující a pohádkově krásná.

Na každém kroku mě uchvacují další a další detaily. Vybízejí, abych se zastavil a kochal se.

Naprosto skvělou práci odvádí Origins v pojetí africké přírody. Nejen zvěř vhodná k lovu, ale i spousty ptáků - plameňáci, volavky, ibisové - fungují a chovají se tak, jak by člověk očekával.

Co se týká měst a osad, jsou tak propracované, rozlehlé a komplexní, že vyzývají na souboj i dosud nedostižného Zaklínače 3. A vyhrávají.

Mám za sebou kolem deseti hodin hraní. Jsem na 15.levelu. A každou vteřinu jsem si zatím užil nevídaně.

Prostředí v Origins působí tak neskutečně přirozeně a zároveň živě a uvěřitelně, až to bere dech. Takovéhle úrovně uvěřitelnosti dosáhl pocitově jen Red Dead Redemption a zmíněný Zaklínač 3.

Mashinky: První dojmy z Alfy

Mashinky, česká variace Railroad Tycoonu od Jana Zeleného, jsem koupil hned první den, co vyšla na Steamu Alfa.

Z chystaných tuším šesti období jsou ve hře zatím dvě. Tady je v trošku strukturovanější podobě popsaná zpětná vazba, kterou jsem autorovi poslal. A na kterou mi po pár dnech zdvořile odpověděl.

Co funguje výborně:

• Plynulé provázání designu a koukacího režimu je prostě geniální.
• Generátor map. Teprve hraní na mapě s maximálními horami a vodou je ta pravá zábava!
• Hra je naprosto stabilní.Framerate naprosto postačující.
• GUI je výborně udělané.
• Semafory - dlouho mi trvalo pochopit, že se chovají automaticky. Dlouho jsem se snažil je přepínat ručně.
• Stavění tratí je výborné.

 Gameplay balance:

• Přišlo mi, že vydělávat peníze pomocí přepravy osob je hrozně snadné. Možná až příliš. Ve druhé etapě jsem nevěděl co s penězi a mohl jsem utrácet za experimenty typu "tunel skrz hory podélně". Stavění trati pak už nebyla taková výzva, protože jsem si mohl snadno probagrovat cestu.
• Naopak generovat tokeny dřeva a železa je zatraceně náročné a jde to celkem pomalu. Přitom ve druhé epoše je dřeva potřeba hrozná spousta - nákup nových lokomotiv, nákup vagonů na uhlí, upgrade budov.
• Bagrování terénu mi přijde možná až moc levné, oproti stavění tunelů a mostů

Náměty na zlepšení:

• Kamera, která by ukazovala lokomotivu/vlak shora.
• Tutoriál quest, který by vysvětlil semafory.
• Tutoriál quest, který by vysvětlil upgrade budov.
• Skutečné mapy.
• Kampaň s questy ala Railroad Tycoon 2.
• Více staveb ovlivňujících chod železnice. Co takové pumpy na vodu a doplňování písku před kopcem, jako v RRT?
• Přišlo mi, že antialiasing až tak moc nefunguje (do detailu jsem to nezkoumal).
• Lumber mill je báječný. Jen víc animovaných budov!
• Klidně bych unesl nějakou ještě starší epochu, kdy by hráč musel řešit opravdu nízkou rychlost a slabý výkon lokomotiv.

Bugy (první alfa verze - od té doby už mohou být opravené)

• Několikrát se mi stalo, že při vyskočení zpět do dlavního menu se objevil jen background obrázek, ale menu se nezobrazilo. Musel jsem hru natvrdo sestřelit v Task manageru.
• Stalo se mi, že lokomotiva nechtěla jezdit po mostě, který byl strmě dolů. Otočila se a jela nazpátek. V terénu se mi nikdy nepovedlo postavit trať, kterou by lokomotiva nevyjela nebo nesjela. U mostu na něj prostě nevjela, otočila se a jela nazpátek. Chtělo by to alespoň warning.
• Tunel se někdy podaří postavit i na šikmém políčku, takže na něj nejde nijak navázat

Red Dead Redemption 2 trailer

Nevypadá to vůbec špatně.

Deset let Zaklínače

Co dodat...

Dragon Age: Inquisition - Co bude dál?

Tak mám dohranou základní hru. Co bude dál?
Mám hotové všechny questy ve všech mapách. Nepočítám Requisition questy, které hra generuje ad infinitum. Také některé hledací questy nemám hotové. Abych kvůli dvěma kusům legendy znovu prolézal celé Hissing Vastes, to tedy opravdu nehrozí.
Zamrzelo mě, že se má herní láska Cassandra se po skonční hry stala novou hlavou Chantry - High Divine.

Kupodivu to, kdo bude hlavou Chantry určuje spousta drobných rozhodnutí učiněných během celé hry. Nedá se to jen tak jednoduše vrátit kousek před konec, aby člověk dostal jiné zakončení. Nu, konec konců, kdo může říct, že byl v posteli s papežem?

Nejvic mě štve, že díky tomu Cassandra opustila družinu. A samozřejmě jsem ji měl jako nejvíc namakaného útočného válečníka, se kterým jsem procházel ty nejtěžší boje ve hře. Blackwall je v boji nepoužitelný - druhého tanka nepotřebuji. Iron Bull zase málo vydrží a zdaleka nemá tak dobré vybavení.

Tři DLC si možmá zahraju a možná ne.Uvidíme.

Dragon Age: Inquisition, Dohráno, 9 z 10

Tak si to pojďme zhodnotit.
Hlavní předností, kvůli které budu na Inquisition vzpomínat, jsou skvělí hrdinové. Partička Inquisitorových pomocníků je krásně různorodá, každý má svoji osobnost, questy a agendu. Tak dobře udělané postavy jsem snad viděl naposled ve starém dobrém Baldur's Gate.
Je škoda, že autoři nezatlačili na pilu ohledně antagonismů a konfliktů mezi postavami. Parťáci sice schvalují nebo neschvalují jednotlivá rozhodnutí, ale nikdy se mi nestalo, že by se to nedalo sladit a někdo z družiny naštvaně odešel.
Graficky je hra uspokojivá. Nejvíc se povedly obličeje. Nejen hlavní hrdinové, ale i řadová NPC, která se mihnou v jednom dialogu, vypadají vymazleně a uvěřitelně. Tuším že animace těla mají všechny postavy plusmínus stejné, jen trpaslíci a Iron Bull se vymykají.

Architektura některých míst je doslova epická. Trpasličí město Valammar je asi nejlepší příklad těch lepších. Za venkovní mapy zmíním třeba nezměrné Hissing Vastes. Z jiných lokací ale bohužel trčí úspornost a low budget. Val Royeaux je podle mě parodie na hlavní město.
AI u sobojů je relativně slušná. Umím si představit, že to někdo hraje na těžkou obtížnost a na tahy. To je pak nejspíš úplně jiná hra. Při mém easy-akčním stylu hraní ale družina čtyř bojovníků fungovala docela slušně. Situací, kdy se mi parťáci zasekli v tunelu nebo za zdí, bylo minimum.

Inquisition má jedny z nejlepších cutscén, co se týká mimiky obličejů a postav. Chtě nechtě musím srovnávat s nešťastným Mass Effect Andromeda: Inquisition je o tolik starší a o tolik lepší! Cutscény jsou vůbec dost slušné, lepší jsem viděl snad jen u Witchera.

Důležitou roli má crafting. Narozdíl třeba od Witchera 3 se nejlepší věci nedají najít, ale musí se vyrobit.

Skvělý systém Wartable dodává hře pocit strategické hloubky.Vlastní hrad je uspokojivý, i když by mu slušelo trošku víc možností rozvoje.
Pojďme si teď posvítit na ty negativní věci.
Tempo hry není optimální. Zpočátku šlape jako hodinky, až do zničení Havenu. Jakmile se ale hra roztáhne do šířky, ztrácí se fokus a soudržnost. Nějak se ztrácí propojení na hlavní příběh. Tuším, že hra jde dohrát i bez toho, že by člověk vůbec vkročil třeba do Emerald Graves.

Některé mapy mě nebavily (ano, Exalted Plains, myslím vás). Jiné jsem si hodně užil (Emprise du Lion, Hissing Vastes).

Na můj vkus je hra až moc textově ukecaná. Nebavilo mě číst tuny a tuny vaty, kterou jsem neustále nacházel v podobě knih, svitků, legend a zpráv. Myslím, že toho bylo zbytečně moc. Kdyby se množství psaného textu zredukovalo na polovinu, možná by mě to chytlo víc.

Prostředí skoro nereaguje na akce hráče. Asi maximum interakce je oprava rozbitých mostů nebo postavení strážních věží v Hinterlands.
Hra svádí k hraní stylem čištění mapy, vybouchání všech NPC a splnění všech questů. Což jí nelze mít moc za zlé, tuhle tendenci má většina velkých her.
Trošku mě štvala recyklace herních prvků. Proč musí ti stejné jeleni pobíhat po zelených elfich lesích, mrazivé pustině i horké poušti? Aspoň tu texturu mohli udělat jinak. Ale to ne, je to úplně ten stejný jelen.

Třebaže jsem docela explorer, nepovedlo se mi zkompletovat žádnou tapisérii. U každé mi alespoň jedna kostička chybí.
Itemizace je předimenzovaná. Zhruba od poloviny hry jsem nenacházel nic, co bych mohl použít. Prakticky všechen loot jsem prodával.
Questy upřímně nejsou nic moc. Jen některé mají hloubku, nápad, příběh, vtip. Většina z nich je bohužel standardních, tedy banálních a repetitivních.
Hodně se povedly questy pro jednotlivé členy družiny. Když je navíc člověk vezme do party, je moc prima poslouchat jejich poznámky.
Sečteno a podtrženo: za mě 9 z 10. Hlavně kvůli skvělým postavám a promakaným obličejům. Bez nich by to bylo o bodík níž.

Dragon Age: Inquisition - Finále

Když jsem dodělal všechny questy a prohledal všechny mapy, podzemí i chrámy, nastal čas zúčtovat s Corypheem.

Armády Inkvizice se vypravily proti pevnosti Adamant.

Bojovníci Grey Wardens  proti nemrtvým Blight se nechali zlákat Corypheem ke krvavým lidským obětem.
Při souboji jsem otevřel trhlinu v prostoru a propadli jsme se do démonické říše Fade.

Tady je všechno pokřivené.

A žijí tu nevyslovitelné hrůzy a staří bohové. Musel jsem rozhodnout, který z Wardens se obětuje a který přežije.
Finální souboj s Corypheem. Musel jsem si poradit s jeho dračím společníkem.

S draky si teď už dokážu poradit bez větších problémů a ani tenhle nebyl výjimkou.

Ke konci hry jsem byl už tak natrénovaný, že finální souboje pro mě nebyly nijak náročné.

Zabil jsem draka a pak i Coryphea. Neměl moc šanci.

Game over.

Dragon Age Inquisition: Anatomie souboje s drakem

Zlatý drak v Hinterlands je první, kterého jsem ve hře potkal. A také jeden z posledních, kterého jsem zabil.

Jakmile jsme vstoupili do jeho teritoria, začal na nás nalétávat a plivat oheň.

Na nízkých levelech to byl několikrát oneshot. Než jsem měl šanci obstát, musel jsem nabrat levely, zkušenosti, výstroj a výzbroj.

Po několika náletech se drak přesune do svého doupěte v údolí na mořském břehu.

Při boji se několikrát zvedne a přeletí na nepřístupné místo. Když člověk hraje válečníka se štítem, nemůže dělat nic. Jen přepnout na lučištníka nebo mága a snažit se draka přimět k přeletu.

S Cassandrou jsme do draka řezali zblízka.

I když draci nepřelétají, mají nádherně dynamický pohyb. Točí se, hýbou se, hrabou tlapou po válečnících a plivou vzdálené útoky na mágy a lučištníky.
Moje tauntování na drakuy funguje jen omezeně. Své útoky rozdělují mezi všechny členy družiny, jak je napadne.

I na levelu 25 je každý souboj s drakem slušná zábava. Sice už mi nemůžou moc udělat, díky brnění a guardu jse docela nezranitelný. To ale neplatí o mých spolubojovnících.
Draci se jednoznačně povedli. Každý je trochu jiný, má jiné útoky, barvu i chování. Některý se nehne ze země, jiný se co chvíli zvedne a létá kolem.

Nejlepší souboj s drakem jsem prožil v Emprise du Lyon- Jsou tu celkem tři draci žijící ve stavbách podobných římskému colosseu.
Poslední z draků byl docela vražedný. Moje spolubojovníky likvidoval jako nic. Mě ale kupodivu moc neubližoval. Stíhal jsem si bez problémů dobíjet guard. Na druhou stranu jsem drakovi sám nedokázal moc ublížit, protože i on si nahazoval guard. Když mým společníkům došly léčivé elixíry, měl drak pořád ještě asi polovinu životů.
Ke konci boje jsem si vždycky na chvilku zvedl ze země Seru nebo Cassandru, aby mi pomohly drakovi ubrat trochu životů, než je drak zase poslal k zemi.
Bojoval jsem s ním snad půl hodiny.  Nakonec jsem ho udolal. Nebylo to pro mě riskantní, jen zdlouhavé. Ale rozhodně zábavné a nezapomenutelné.